Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
@Malaga: Já pojedu večer za sestrou a dám jí na ten mobil, jak jsem jí slíbila už v pátek. A taky vysvětli, že jsem je v lese nenechala, že jsem je hledala, ale nikde nešly…
@Martinik píše:
Tak, a jsme zase zpátky na začátku![]()
![]()
a to je na tom to hezke ![]()
Už to tu někdo zmiňoval, ale zakladatelka by se hrozně moc hodila k uživateli Idealman…založil diskuzi Imponoval by vám souboj?(nebo tak nějak)…oni by si tak krásně lebedili a sdíleli ten svůj pohled na svět…nakonec si myslím, že by spolu mohli fungovat…
Nejlepší bude přestat to tu řešit a nechat ji být. Buď to nechce prostě vidět a to nezměníte, nebo se tím baví.
@vokishka píše:
Nejlepší bude přestat to tu řešit a nechat ji být. Buď to nechce prostě vidět a to nezměníte, nebo se tím baví.
já už se tím taky bavím…jsem zvědavá, co dalšího se objeví…
@Anonymní píše:
Mám svůj život, přátele, koníčky, práci, ale oni pro mě byli ti nejdůležitější na světě… Jim jsem vždycky dala přednost přede všemi..
KDE, kde máš ten „svůj život“??? Svoje koníčky a přátele? Když jsi každičký víkend s maminkou?
@Anonymní píše:
@Ya-ya: Tak to je zajímavé tvrzení, že všechny partnery jsem opustila já. Mně ani jeden.
Všichni 3 se ke mně potom chtěli vrátit.
Tak asi tak špatná jako partnerka nebudu…
Já myslím, že ty snad ani nemůžeš být schopná partnerského života, proboha vždyť ty chodíš se svojí vlastní matkou, ty pocity co jsi zažívala, i ty co zažíváš teď, to jsou pocity PARTNERA, ne parťáka, kamaráda, spřízněné duše
![]()
Me tedy hlava netresti jen si tak zakladatelko rikam… Kdyz mi bylo 17 dozvedela jsem se ze ma moje maminka rakovinu 7 let se trapila… To jsou tragedie v zivote nevratne, ale to ze jeden jediny den si v 36 letech nevidela a neslysela maminku??? Tak places i v solarku???!
Takove jsou prece mezilidske vztahy to se v zivote stava uz je toho na cloveka moc tak bouchne nekomu to nejakou dobu i vydrzi… Ale ve vetsine pripadech se vse brzy urovna… Dyt to prece uz v 36 letech musis vedet
Ježkovy voči, já do této diskuze přispívala někdy po půlnoci, a ono už je tu přes 30 stránek, a téměř na libovolné stránce ten samý scénář:
Zakladatelka: „Máma mi ublížila, bůůůů, já jí mám tolik ráda a říkám jí to každý den, a ona mě nechce vidět, přitom moji sestru ano, to je tak nespravedlivé, jak se s tím smířit, je to poprvé, doteď jsme byly ty nejlepší kamarádky…“
Reagující: „Vzchop se, začni žít svůj život!“
Zakladatelka: „Ano, máte pravdu, odjedu na dovolenou, nechám to být, objednám se na terapii…“
Reagující: „Výborně, přesně tak musíš začít…“
Zakladatelka: „Ale to je tak hrozně nespravedlivé, nikdy dřív se to nestalo, bůůůů, jak mi to mohla udělat…“
Reagující: „Nepitvej se v tom, prostě se potřebujete nadechnout všechny…“
Zakladatelka: „Ano, to já vím, ALE já pro ně dělala to a to a to a to, a ony se zachovaly tak nespravedlivě, bůůůůůů“
Zakladatelko, promiň, ale tímhle sebemrskačstvím opravdu nikoho nedojmeš, začíná to být spíš k smíchu (resp. já jak jsem proti násilí, tak chápu, že se hysterie kdysi léčila mimo jiné pořádnou fackou). Kdybys energii vloženou do těchto nářků, investovala radši do toho, že si třeba půjdeš koupit knížku na dovolenou, udělala bys líp.
Tak jsem se vrátila od sestry, když jsem přijela a šla ke schránce, že jí tam hodím ten dopis s penězi na mobil, tak vykoukla ven z okna, a řekla, ať jdu na čaj. Vše jsme si vysvětlily a to, že jsem je tam nenechala záměrně. Mamka prý zuřila šíleně. Pomohla jsem sestře uklidit celou kuchyň.
Jsem teď daleko víc klidnější.
Nechtěla bych jet na dovolenou, aniž bych to neurovnala.
K mamce nepůjdu, tu nechám být, až se ozve sama.
@Anonymní píše:
A bylo vidět, že je ráda, že jsem přijela
Tak to chapu ze te rada videla kdyz ji das na mobil:))))
@Vorvaň obrovský manžel říká že ano, že tohle by hned tak nikdo nedal
. fakt nevim o co jim šlo ale věděla jsme že musim zmizet, dlouho už bych to nevydržela. Pamatuji si že když jsme odešla tak z velkého baráku do garsonky to byl šílený rozdíl ale po první noci ráno žádné buzení brzo ráno a hned co jsme zase udělala špatně, já jsme i špatně koukala
, jenže ve výsledku oni na mě neměli nic, chodila jsem do práce, nekouřila jsem, alkohol minimálně tak alespoň hnusný pohled a vždy nezapomněli mě vyčíst jak před lety jen kvůli mě nabourali auto
. psychický a fyzický teror nic jiného to nebylo což mě úplně došlo ve chvíli kdy jsme odešla a budoucí manžel mě říkal že nic z toho on nezažíval a že to prostě normální neni
, odešla jsem což ve výsledku nečekali, nestýkáme se a stýkat nebudeme a mam klid i když vnitřně ten pocit že kromě manžela a dětí nikoho nemam je taky divné, ale než se stýkat s psychoušema to raději nic ale vždy když jedu mhd si říkam co bych dělala kdybych je potkala což nehrozí, je jim už hodně let a pochybuji že někam extra jezdí
, navíc potkat je a mít s sebou některé z dětí ![]()