Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Ellusa píše:
@Lili Myslím, že tvůj otec je takový hlavně díky svému věku. Bohužel 83 let je 83 let a ne každý je na stáří milý, příjemný, vlídný a ohleduplný, naopak negativní vlastnosti obvykle posílí a hodně lidí je nesnesitelných. Patří k tomu i to s penězi apod. Jenže v tomto věku ho chtít někam vystěhovat do garsonky je scifi, sám by bydlet nemohl, max. krátce, protože už potřebuje (nebo bude brzy potřebovat) stálou péči a dohled, do domova jít nedobrovolně nemůže, to víš, takže bohužel u tebe, bych řekla, nezbývá, než se obrnit, zkusit to brát s nadhledem a moc si to nebrat osobně. Chápu, že tě to vyčerpává, zažila jsem to s babičkou a zažívám to s otcem. Je to ale podle mě jiná situace od zakladatelky, která má matku v kondici a fit a je tam neodstřižená pupeční šňůra a patologická závislost na matce hlavně z její strany.
taky si to myslim, je to uz dementni chovani, beru ho jako nemocneho, vztahuje na sebe pozornost za kazdou cenu, on treba pres chodbu telefonuje memu diteti, a kdyz pribehne tak mu rika, ja te ucim, aby jsi pribehl na zavolani kdybych potreboval… no takovych situaci je… na urade, kde ho pani poprosila, aby mi zavolal mi tedy zavolal, ale vubec do toho telefonu nepromluvil, ja porad rikala haloo tati jsi v poradku´, deje se neco, tati on nevydal ani hlasku az pak to po 10 minutach predal te pani…je to hodne vycerpavajici
Ellusa - jen tedy netusim jak bych se o takoveho cloveka mela starat kdyz se mnou leta nemluvi, nebo ho navstevovat v nemocnici to tedy opravdu netusim
@Ya-ya píše:
to mas jeste dobry, ja to mam vse cerne na bilem, takze se k tomu muzu kdykoli vratit a osvezit si pamet, kdybych nahodou zapomnela, kdo je v rodine ten vyvrhel
@Anonymní píše:
@Markéta80: Tak to je hustý…tvůj příběhV porovnání s tebou to já mám slabej gruzínskej čaj!
každý má něco, jako dítěti mě to tak hrozný nepřišlo to až mě bylo víc tak jsme si říkala že mě se ztratit dítě v cizině tak se zbláznim a oni jedině co řešili bylo co řeknou ve škole proč v září nenastoupim
. policie mě hledala 8h
@Lili mě řekli že očekávají že jim pošlu 80 000 na novou střechu, proč by to měli platit ze svého at se taky podílim když jsem tam žila tolik let
a do té oby at nepočítam že odejdu bydlet jinam ![]()
@Markéta80 píše:
každý má něco, jako dítěti mě to tak hrozný nepřišlo to až mě bylo víc tak jsme si říkala že mě se ztratit dítě v cizině tak se zbláznim a oni jedině co řešili bylo co řeknou ve škole proč v září nenastoupim. policie mě hledala 8h
@Lili mě řekli že očekávají že jim pošlu 80 000 na novou střechu, proč by to měli platit ze svého at se taky podílim když jsem tam žila tolik let
a do té oby at nepočítam že odejdu bydlet jinam
tak to je drsny, ja taky nechapu proc rozdava moje penize, ktere ja jsem posilala prokazatelne ze sveho uctu, ovsem ucet je na jeho jmeno, a taky rika do telefonu tak kacena pitoma az ja umru ti to predvede
a to telefonuje z telefonu, ktery mu nekolik let platim, on ani nevi ze se telefon plati i samotny pristoj jsem mu koupila, ale prej je pekne blbej…
@Ellusa píše:
Na tvém místě bych komunikovala normálně - tady máš jídlo, potřebuješ něco vyprat, atd. Že neodpovídá, je jeho problém. Chápu, že to je o nervy, ale lepší to fakt už nebude, spíš se to bude zhoršovat, takže bych ti doporučovala vybudovat si kolem sebe ve vztahu k němu něco jako ochranný štít, aby po tobě to jeho chování jakoby sklouzlo a nepřipouštěla sis to k tělu. Bude hnusný? Usměj se a řekni, OK, když myslíš, ber to asertivně, slušně, nehádala bych se, to stejně nemá smysl. A ber to z té lepší stránky, dokud chodí, dojde si sám na WC, udělá si základní hygienu, nají se… je to pořád ještě OK.
tak on ode me oficialne vubec neji, neumim varit, takze si kupuje jednu konzervu na 14 dni a na jidlo, ktere uvarim chodi tajne, abych to nevedela…do jeho pokoje nesmim, abych nahodou neco nevyhodila, napriklad prazdne obaly od leku
@Ellusa píše:
Na tvém místě bych komunikovala normálně - tady máš jídlo, potřebuješ něco vyprat, atd. Že neodpovídá, je jeho problém. Chápu, že to je o nervy, ale lepší to fakt už nebude, spíš se to bude zhoršovat, takže bych ti doporučovala vybudovat si kolem sebe ve vztahu k němu něco jako ochranný štít, aby po tobě to jeho chování jakoby sklouzlo a nepřipouštěla sis to k tělu. Bude hnusný? Usměj se a řekni, OK, když myslíš, ber to asertivně, slušně, nehádala bych se, to stejně nemá smysl. A ber to z té lepší stránky, dokud chodí, dojde si sám na WC, udělá si základní hygienu, nají se… je to pořád ještě OK.
normalni komunikace uz neni bohuzel mozna, dela na me jako na zvire, hu hu hu hu
@Vorvaň obrovský píše:
Naznač, prosím
naznačit to ani nejde protože to by nikdo nevěřil. první věc- nevlastní sestra utekla od chlapa a děti tam nechala a mě bylo asi 16 když přišli s tim že já se k němu v 18 nastěhuju a budu mu náhradní manželkou, když jsem odmítla tak jsem fakt hrozná
a největší šok jsem zažila cca v 17, prý at už si někoho konečně najdu a ideálně abych hned otěhotněla
, na mojí otázku proč tak že až bych porodila dítě tak by si ho nechali a já můžu odejít
. Chudáci by se načekali, na první dítě jsme pak čekali 5 let
. jsem jim řekla že se zbláznili, že bych jim svoje vlastní dítě nikdy ani nepůjčila natož jen tak darovala a prý kde je nějaký vděk za tolik let péče
, partner se jim nelíbil, asi až moc chytrý a na mě že snad nezůstanu hned s prvnim koho potkam a mam je střídat
No jo nechtěla jsem je vůbec poslouchat
pak otec švagrovi hledal ženskou přes inzerát, inzerát sepisovali v hospodě
, prý když ho nechci tak bych alespoň tam mohla jezdit vařit, uklízet a starat se o děti
. To si prý nezasloužili abych takhle neposlouchala a prý až já něco budu potřebovat at nepočítam že to zařídí
Oni si fakt mysleli že půjdu bydlet k alkoholikovi
Pak na mě jestli nejsem na holky když ještě nemam chlapa a abych nevybírala moc dlouho
A když jsme si někoho našla tak to bylo taky špatně, hrůza najít si někoho kdo mě má rád a vůbec ho neštvu svojí povahou
a nejvíc je asi naštval když jim řekl že jsem super když mě má někdo rád
![]()
@kdochcekam píše:
@Lili je mě fakt líto, že se v tom pořád takto plácáš. Ale po zjištění, že jde stále o tebe musím jen konstatovat, že je mi líto spíš zbytku tvé rodiny. Dětí a manžela. Ti doplácejí na tvou neschopnost řešit nastalou situaci a za mnoho měsíců se evidentně nic nezměnilo a ani žádnou změnu neplánuješ…přitom nejsi jediná, kdo musel kdy řešit takovýto duševní stav nejbližšího příbuzného.
Tvůj muž tě ale musí opravdu bezmezně milovat, že v tom dlouhodobě žije bez změny k lepšímu na obzoru…
Tobě prostě není pomoci. Ty totiž nechceš.
ani nevis jak chci, ale mam stejny nazor, ktery tady padl, jedine co me muze zachranit je odstehovani jeho do domova nebo garsonky, kam ovsem dobrovolne nepujde
@Lili píše:
normalni komunikace uz neni bohuzel mozna, dela na me jako na zvire, hu hu hu hu
To je strašný…
Asi bych to nedala a raději bych doplácela tu garsonku, jak psal někdo výše. Tohle není normální… Možná bych měla i strach o děti, třeba v mé nepřítomnosti.
@Ya-ya: Taky díky…
Jak tak na to koukám, jsem ten největší případ já…
A to je dobrý vědět, člověk se hned může odpíchnout!