Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jsem zoufalá z dětí 4 a 1 rok
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
5.6.17 07:46
@Burj Chalifa ani jsem to nepostrehla, ze mam vse v jedne vete 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.6.17 08:07
Zakladatelko, odkud jsi? Nemáš třeba kamarádku, která by Ti občas ulevila a vzala by si třeba na půl dne bud obě děti nebo alespoň jedno? To co se děje u vás bych neřekla, že je ADHD nebo autismus. Já nevim, co pořád lidi s tím blbnou? ADHD nebo autismus je diagnóza jako kterákoliv jiná a má taky svoje spocifika, podle kterých se určuje. Ale jakékoliv dítě, které je prostě zrychlené, neznamená že tohle má. Nemluvím ted přímo k Vám, ale celkově. Někteří rodiče už od hodně útlého dětského věku svoje děti „živí“ potravinami, které děti nabuzují a pak se rodiče nestačí divit.Ano,autisté existují. Ale na počet obyvatel, jich zas tolik není. Co se týče ADHD, toho je o něco více, ale i rodiče těchto dětí vědí, že jim musejí udržovat určitou životosprávu, aby se příznaky ADHD lehce zmírnili…ale to snad ani nemusím psát, dá se to přečíst kdekoliv na int.
U Vás bych zakladatelko řekla, že jde spíše už o zajetý stres. K živému staršímu synovi máte doma prcka, v období vzdoru. Váš stres ze řevu a hluku z dětí v kombinaci s dětmi, které bojují o Vaši pozornost je s prominutím blázionec na „entou“. Úplně si představuji, oddychnete, když Vaše děti konečně usnou, jak Vy sama usínáte únavou a jak ráno vstáváte s tím, co zas dnešní den přinese stresujícího. A je to jak začarovaný kruh. Potřebovala by jste fakt vysadit, alespoň občas by se hodil někdo, kdo by Vám pohlídat a Vy jste měla čas jen sama pro sebe a je úplně jedno, jestli by jste se doma natáhla nicnedělající do ticha nebo by jste si užila relax kdekoliv venku. Protože jinak by jste měla vědět, že své děti učíte, že tenhle chaos a hluk je normální žití, což předpokládám nechcete.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.6.17 08:18
@kacaba379 píše:
Já bych řekla, že v dospělosti jsou prostě lidé s ADHD akční, např. hodně pracovití, hodně sportují, střídají různé aktivity a už jsou schopni nějaké užitečné činnosti, takže to okolí spíš obdivuje, u dětí je to prostě otrava.
Jinak já mám synovce s ADHD, je prostřední ze 3 kluků, rodiče má stejné, výchovu také. Jenom je prostě„jiný“. Rodiče docházejí i k psychologovi, aby věděli, jak jej nejlíp vést. Musí to být těžké i pro to dítě samotné, často si na něj ve škole stěžují, pak dostane doma kázání a je mu to líto, protože se třeba snaží chovat jak nejlíp umí…není to tak dlouho, co mi švagrová říkala, že se po jednom takovém výchovném kázání rozplakal, že neví, co po něm všichni chtějí…Myslím, že dost rodičů používá ADHD jako zaklínadlo a fakt se jedná o špatnou výchovu, ale některé děti a s nimi jejich rodiče si asi opravdu při této poruše užívají své…
@kacaba379 ADHD je porucha pozornosti spojená s neklidem těla. I když takové dítě nebo dospělý sedí, stále u něj probídá vnitřní neklid. Takže co je třeba mylné, ač i to někteří lékaři doporučují, že když se takové dítě doslova zahrne velkou aktivitou, že se utahá, není to pravda. Unaví se sice tělo, ale o to víc to dítě navenek bude „zlobit“,protože musí vydat další energii, aby se jako celek zklidnilo.
Naproti tomu ještě jedna diagnoza a to je ADD.Je to opět porucha pozornosti, ale bez té hyperaktivity, čili takové děti se projeví jakoby zpomaleně, často sedí a koukají do nikam, nic nevymyslí sami, člověk je musí neustále navádět, zapojovat, jsou pro ně naprosto nevhodné školy nebo školky Montessori, kde je to hodně o kreativitě, kterou ovšem tyhle děti většinou nemají.
Oboje je diagnoza, která ale musí být řádně vyšetřená-nejlépe se to pozná na neurologii, např. vyš. EEG. není tedy pravda, že ADHD jsou jen nevychované děti, ale je pravda, že se za tuhle dg. někteří rádi schovávají. Mít živé dítě neznamená mít ADHD.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.6.17 10:33
@klafina123 Děkuji za pěkné vysvětlení.
Docela by mne zajímala diagnoza dítěte - sedí ve škole, učitel něco vypráví a dítě hledí zasněně z okna, načež vstane a klidně začne vyprávět své zážitky třeba z výletu s rodiči. Totéž dítě zorganizovalo nádhernou hru už ve školce - děti vyšly do parku na procházku, velké město, centrum, a když došly, vydal tento chlapec pokyn - utíkáme - a ty děcka se rozprchly jako když střelí do hejna vrabců.
Je to velmi milý mladý muž, empatický, vystudoval VŠ, učí, děti ho milují. Kdoví, co to v něm bylo. Ovšem rodiče si s ním užili - i návštěv u psychologů.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.6.17 14:26
@inkakřivák To už teď těžko někdo zjistí, pokud to neřekne on sám. To s rychlým útěkem mohl být pokus o tom, co se stane, když to udělám. Mohl to být i nápad některého z kamarádů, který si netroufal. Pamatuji si na příběh kluka ze 4.třídy, který při výletě do divadla se školou vybral tajně nepozorován od skoro všech dětí tkaničky od bot a přivázal se miliony uzly k tyči v tramvaji. Celá třída pak nedobrovolně cestovala Prahou, dokud to učitelka nerozvázala. Řekněte sama, nemáte někdy chuť udělat něco šíleného, co k Vám absolutně nepasuje jen proto, že by jste chtěla na chvíli vypadnout ze škatulky dospělák, který ví jak se chovat? Já tedy ano a netrpím žádnou formou poruchy pozornosti. Vlastně ano, občas mívám poruchu pozornosti u lidí, kteří o sobě dávají vědět víc než je zdrávo z pozice moci.. 
Děti si neuvědomují, že když utečou nebo se rozprchnou, že se může něco stát. Že učitelky trnou hrůzou. A to v té škole…může to být cokoliv, ale zas to může právě to, že dítě je přehlcené informacemi, škola ho nebaví. Učitelka ho nebaví…a tak vzpomíná na zážitek s rodiči.
tak co třeba takhle?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.6.17 14:43
To nevím, tento mládenec prostě tyhle situace vyráběl, skutečně odmalinka. Rodiče pokaždé už od začátku školního roku čekali, kdy se jim dostane pozvání do školy a následné doporučení k psychologovi. Protože tohle v té školce, to byl prostě začátek. faktem je že ve škole se asi nudil, já nevím. jak říkám, ted je z něj fajn mladík, i když na můj vkus dost neposedný a neklidný, i co se práce týče. Ale fajn. Ovšem kamarádka z něj byla nepříčetná - vždycky párkrát do roka. o
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.17 00:22
@Anonymní píše:
dusledna jsem. fakt. ale nepomaha to.jemu je fuk ze dostane na zadek, max rekne ze jsem zla ze ho mlatim, kdyz nema pohadku cokoladu televizi cokoliv tak nad tim mavne rukou a rekne no ale tamto a tamto jeste muzzu ne? na vecech absolutne nelpi, to ma po otci, jemu jsou materialni veci uplne ukradeny..takze moc neni cim ho potrestat aby jako se ho to nejak dotklo. zlobil vzdycky i pred narozenim maly. choval se vicemene stejne, ted se to jen stupnuje tim, ze ja proste dva takove nemuzu stihat a ze po sobe opakujou to horsi, zejo..a proste je to sileny, kdyby byl aspon jeden den normalni, ale tohle je furt furt furt dokola k zesileni..
Ja te trochu uklidnim, mam pet deti 10,8,7let skoro tri roky a posledni 5mesicu, verim je to narocny, rekla bych ze je to zarlivost a jen a jen zarlivost..presne co pises, jsem v posledni dobe zazivala take, myslela sem ze zesilim a brzy me odvezou, to jich mam trochu povic…deti z matky zoufalstvi vyciti jako kocka mys a horlive toho vyuzivaji, je to I obdobi vzdoru, kdy deti rodice horlive zkousi, je to jen o TOBE, co me dost pomohlo, bylo uklidnit se, nabrat silu a nedat jim moznost pocit odstrceni, proste a jednoduse, lasku, objimani, pozornost vyhrazenou jen synovi, I kdyby to mela byt pul hod.dene,kdyz sestricka spi, priklad..uvidis ze to pomuze, byla sem na tom podobne a muzu rict ze krik a zoufalske sceny, bylo spise jako prikladani do ohne..A ne ze bych nebyla zastancem,,biti,,,ale tohle se tim urcite nevyresi…snad sem malinko pomohla 
drzim pesti 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.6.17 18:11
Ahoj zakladatelko, trochu s křížkem po funuse…přesto přispěju. Mě přijde vcelku zásadní, proč není malý v MŠ? Proč jeho docházka byla vyhodnocena, jako špatné načasování?? Pokud s oběmi dětmi trávíš 90 % času jen ty, tak si tipnu, že u toho staršího je to i přesycenost v kontaktu s tebou. Obrovsky by vám prospělo si od sebe „odpočinout“, těšit se na sebe… Pokud je tak chytrý, jak píšeš, je jasné, že mu s malým soourozencem nejsi moc schopná dát adekvátní program, abys zabavila jeho hlavu - přesně platí - kdo si hraje nezlobí. Zkus si domluvit pravidelné hlídání pouze jednoho dítka. Třeba i tatínkem, babičkou. Abys alespoň jednou týdně byla sama se starším nebo měl naopak program bez vás. Jinak z toho co píšeš…mě fascinuje, kolik lidí řeší počmáranou zeď 
A o tom to je, mě to třeba vůbec netankuje. Sice holkám řeknu jako Tytyty, to se nedělá, ale nějak extra mě to nevadí. A výsledek - to dítě to vnímá a tak to občas zkusí. Ne pravidelně, protože ví, že jakože se to nemá, ale na druhou stranu ví, že to zase takovej průšvih doma není (u cizích to v životě nezkusila). Když čmrkla po podlaze, to byl jiný tanec…Věř mi, že po ní už znovu nečmrkla. Chápeš co tím myslím? Ty sama si musíš určit, co ano a co ne. Mít totální jasnost. Děti jsou prostě zradlo. Na čem opravdu trváš a co je třeba jen tlak okolí? Že by se to nemělo, ale na druhou stranu… třeba bryndák já vůbec neřeším, není pro mě zásadní. Ale odcházení od stolu ano. Pokud mi 15m vstane a snaží se dostat ze židle a ječí, řeknu hačí, když nic, dám na zem a řeknu, že jíme pouze, když sedíme. Řev…ale za minutu přijde a nechá se dát dobrovolně do židle. Když se stane, že nepřijde, tak nejí 
Oblíkání neřeším, když to nejde hned, obleču. Mám takový rozestup, co ty a je to docela peklo na pozornost. Takže si max. vše zjednodušuju. Holt sama s oběma chodím pouze do míst, kde jsem schopná je uhlídat v KLIDU. Ony to stejně neocení, jestli jdeme na čarodky, mezi dav lidí a budeme stát 3 hod. na místě…no letos ani náhodou… Menší i přes protesty vypouštím z kočáru pouze až se dostanu kam potřebuji nebo na místě, kde stíhám ji hlídat + tu starší. V obchodě mi taky seděla v klidu v košíku…a ze dne na den začlo asi to, co píšeš ty. Takže jsem ji čapla pod ruku a od té doby jezdím jen s přikurtovanou v kočáře, počkám, až se zase posune kousek dál a bude sedět v klidu. Velký nákup dělá buď manžel nebo společně. Jo a nikdy nevyhrožuju tím, co skutečně nechci udělat. Takže starší já vůbec neříkám, že jestli se neoblečem nepůjdeme ven, protože JÁ (a náš pes)ven chci a potřebuju…prostě podle situace. Když ne sama, oblíknu a jdeme. Hotovo. Případně zvolím trest pro ni a ne pro sebe To je asi tak narychlo, co mě napadá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.6.17 18:19
Jo a se starší hodně mluvím i o tom, co se povedlo!! Jednak hodně dopředu říkám, co a jak a proč budeme dělat. Takže pak už jen říkám, když se cuká, že jsme se tak domluvily. A taky když ví,, tak se tak necuká. Řeknu jí třeba, že až umyju nádobí, tak půjde spát. Pak na ni z kuchyně zavolám, že už to skoro mám, ať s tím počítá, že za chvilku půjdeme. A pak až přijdu a řeknu Jdeme… A pak třeba sama řeknu, že jsem ráda, že se nám tak pěkně v klidu povedlo jít spát, že se nehádala nebo že jsme měli pěkný den, že se vše dařilo dělat, jak jsme se domluvily…že jsem moc ráda. Ona je většinou taky ráda…někdy nastíním, že když budu vědět, že dodržuje, co si domluvíme, tak až bude větší, bude moci sama dělat něco co sama třeba zmiňuje - např. že až bude školačka, bude sama chodit domů. Tak jí řeknu že když se nám to takhle bude dařit, tak určitě bude moci chodit pak sama. Aby věděla, k čemu to je dobrý. Upřímně taky balancuju mezi pozitivní motivací a PŘESTO NEJEDE VLAK! Ale myslí, že jsou věci, u kterých je to prostě třeba.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
