Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsi dochvilný/á?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Dinocco
20.2.21 12:56
- Citovat
- Upravit
20.2.21 13:05
To máš dobrý, já to mám spíš obráceně - vždycky jsem chodila včas, přesně nebo s mírným předstihem, neexistovalo pro mě, dorazit později. Když jsem byla dítě, neměli jsme auto, takže když se vyráželo z baráku v půl, tak se prostě v půl šlo, protože jinak ten vlak ujel a žádný výlet nebo cesta k babičce by nebyla.
No a pak jsem se postupně ocitla spoustě různých skupin lidí - lidi, se kterými jsem pořádala tábory, bývalí spolužáci, se kterými se člověk schází čas od času někde v restauraci, moji kolegové, manželova celá rodina - a tam jsem byla prakticky jediná chodící včas, což je prostě za trest a naprosto k vzteku.
Sraz v pizzerii je ve 4, tak tam od 4 sedím nad minerálkou a odrážím dotazy servírky, že jíst budu až společně s ostatními, než se mezi čtvrt a půl začnou ostatní milostivě slézat. Pracovní schůzka má začít v 10, ale v 10:05 se teprve ostatní dopídí, protože si ještě chtěli uvařit čaj (sakra, to bych si ho taky uvařila, kdybych věděla, že mám ještě 5 minut!)… a tak dále.
Takže když vím, že bych tam zas byla první a koukala do zdi, tak jsem se na tyhle srazy taky naučila chodit se zpožděním. 
Protože dokud jsem chodila včas, trpěla jsem tím akorát sama, ostatní byli naprosto v pohodě.
(když mám sraz s někým, kdo pozdě-chodič není, nebo to o něm nevím, chodím pochopitelně včas, ale taky s tím už mám nějak větší problémy, než jsem mívala… 
k lékařům, na úřady atd. samozřejmě včas vždy… )
Příspěvek upraven 20.02.21 v 13:06
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.21 13:05
Vždy jsem chodila s předstihem, co mám děti, je to horší, tak chodíme alespoň na čas, ale také někdy pozdě:-(
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.21 13:15
V mládí jsem byla nedochvilná, kolikrát já na gymplu přišla se zvoněním nebo po zvonění do hodiny 
, ale v práci jsem se srovnala a chodím včas nebo raději o chvilku dřív.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.21 13:37
Chodila jsem pozdě do školy, v dospělosti jsem se polepšila a radši chodím všude dřív.¨
V pondělí kvůli mrazu nevyjely busy a já byla nervozní a psala jsem kolegyni, že nevím, kdy dorazím. A ona to četla až po několika hodinách 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.21 13:51
@Cenarius To bys v jižních zemích a latinské Americe přišel o rozum
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.21 13:59
Neumím přijít včas 
Na srazy s kamarady, na návštěvy chodím vetsinou pozdě, tak o pet deset minut. Tam, kde je to důležitý, pohovor, spoj, jsem zase nesmyslně brzo 
A jen poznámka pro zakladatelku: muj muz je starší o 12 let a žádné vychovně-otcovske lekce mi nedává 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.21 14:22
@Veri.sta píše:
Krásný den všem.Dnes přemýšlím nad tím, jak jsem se stala dochvilnou ženou.
Vždy jsem chodila všude pozdě a bylo mi to docela jedno. Vymluv jsem měla v zásobě dost a přátelé už věděli že nikdy nepřijdu na čas.
Přelomem 22roku života se to ale nějak změnilo. Už bych si nedovolila někam přijít pozdě. Takže už 4 roky raději chodím i o 10 minut dříve a vážně nesnáším když se osoba se kterou mám schůzku opozdi.Dnes jsem přišla na to, že za to zřejmě může můj chlap, kterého mám po svém boku ty 4 roky. Je o 10 let starší, občas od něj dostávám výchovné lekce jako od svého otce. Některé chytré prupovidky mě štvou, ale za to že mě naučil chodit včas mu budu navždy vděčná. 😂
A co vy? Jste dochvilní odjakživa?
Popřípadě je něco, k čemu vás chlap „dokopal“?díky za odpovedi
Bojuji s tím od mala, od první třídy. Kvůli velký snaze rodičů a zkracování doby venku další den za pozdní příchod domů, po pár třídních dudkách, jsem se naučil chodit včas, ale opravdu včas. Na základce jsem tak jednou týdně nemusel brát schody po třech a závodit s učitelem. Většinou jsem doběhl, vyndal sešit a oni přišli. Ale u mě je tak pokrok i to, byly doby co jsem musel chodit přes zadní vchod školy, ten hlavní už byl zamčený a na hodinu o pár minut po zvonění, to byl právě průser, takže jsem se naučil alespoň takto, že fakt přesně včas. Po základce si fakt neumím představit ráno bez závodu s trolejbusem, ale je pravda, že vždycky vyhraju. Sebrat mi ale někdo výtah, tak je konec. Vím je to hrozná vlastnost, vadí to všem okolo, nejvíc mojí přítelkyni, ta je dochvilná až moc. Někdy se fakt stydím, asi nejhorší byly takový situace, kdy mě musela popohánět i malá ségra ve čtyřech letech, aby jsme stihli školku a já pak ten trolejbus do školy, takže jako ostuda, proto si to poslední dobou fakt hlídám, celkem se daří, ale mám to fakt vypočítaný na vteřiny. Ještě mám co zlepšovat no. Jenže já strašně nesnáším někde čekat. Fakt obdivuji lidi, co tam vydrží čekat pět minut, to já bych raději utíkal na další zastávku. Občas se poštěstí a stojím tam minutu a už je to strašně dlouhý a napadají mě myšlenky, že jsem si klidně mohl vzít tamty boty co se hůře obouvají atd. A pak mi to štve, že jsem to neudělal. Za to skočit do už rozjíždějícího busu, to má pak hned člověk dobrej pocit jak neplýtvá časem čekáním a přesto to pěkně stihnul . Ale zase jak na někoho čekám výjmečně já, tak mám sice nerva, ale dobře mi tak, alespon vidím jak je to otravný a pak se o to víc snažím, ale je to boj.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.21 14:55
Chodím včas, často jsem tam i např. o půl hodiny dřív než mám, dávám si totiž vždycky rezervu, kdyby se něco vyskytlo - zácpa, zpožděný bus, nemohla bych najít místo setkání… Vždycky květu z těch lidí, co dorazí pozdě a buď se vůbec neomluví nebo mají nějakou debilní výmluvu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.21 15:16
Neumím chodit včas. Zakladku jsem měla minutu od baráku, několikrát týdně jsem přišla po zvonění, na střední jsem autobus buď dobihala nebo mi rovnou ujel. I když se začnu chystat s předstihem, nevyjdu zavcasu. Prostě mám pořád dost času, pohoda, klídek a najednou jsem v pr.deli a nestíhám. Starší syn je to samé v bledě modrém, když se někam chystáme spolu, stojí to fakt za to. Synuv neurolog tvrdí, že to bývá často spojené s adhd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.21 15:26
Ano. Bylo by mi trapne.
Kdyz jedu na zkousku, tak vyjizdim hodinu driv, nez musim a radeji sedim na chodbe, nez jdu na radu. Ale nesnesla bych pocit, ze jsem nezodpovedna a chodim pozde. Clovek se muze seknut na dalnici. Proste radeji driv. V praci mam byt 7:30. Mam to 2 minuty pres cestu. Tak proste vyjdu, ze pred tou pul tam kazdy den jsem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.21 15:39
@Veri.sta píše:
Krásný den všem.Dnes přemýšlím nad tím, jak jsem se stala dochvilnou ženou.
Vždy jsem chodila všude pozdě a bylo mi to docela jedno. Vymluv jsem měla v zásobě dost a přátelé už věděli že nikdy nepřijdu na čas.
Přelomem 22roku života se to ale nějak změnilo. Už bych si nedovolila někam přijít pozdě. Takže už 4 roky raději chodím i o 10 minut dříve a vážně nesnáším když se osoba se kterou mám schůzku opozdi.Dnes jsem přišla na to, že za to zřejmě může můj chlap, kterého mám po svém boku ty 4 roky. Je o 10 let starší, občas od něj dostávám výchovné lekce jako od svého otce. Některé chytré prupovidky mě štvou, ale za to že mě naučil chodit včas mu budu navždy vděčná. 😂
A co vy? Jste dochvilní odjakživa?
Popřípadě je něco, k čemu vás chlap „dokopal“?
Jsem dochvilna od jakziva, mam to spojene s jakousi vnitrni zodpovednosti..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.21 15:45
@Tamtama píše:
Neumím chodit včas. Zakladku jsem měla minutu od baráku, několikrát týdně jsem přišla po zvonění, na střední jsem autobus buď dobihala nebo mi rovnou ujel. I když se začnu chystat s předstihem, nevyjdu zavcasu. Prostě mám pořád dost času, pohoda, klídek a najednou jsem v pr.deli a nestíhám.
Mě právě ten předstih nevyhovuje i z důvodu, že mám prostě od mala naučeno, že když člověk odchází poslední musí se ujistit, že jsou vyplý kamna, zhasnuto, zamknuto atd. A mě to prostě vyhovuje tohle všechno dělat ve spěchu, takže třeba lítat s kartáčkem v puse a mezi tím to všechno zkontrolovat, dělám to prostě automaticky a vůbec nad tím nepřemýšlím, jak to dělám v tom spěchu. A takto mi to vyhovuje. Mám v tom prostě systém, ale jakmile je čas, tak klídek a takový tempo mi nevyhovuje. Právě naopak, jak nad tím přemýšlím, tak to pak stojí za to, pro mě je lepší ten fofr. Jinak se vracím (zbytečně), přemýšlím jaký triko na sebe, vezmu jich na sebe pět, na konec si stejně vezmu to první co jsem měl v ruce atd. Za to, když není na takové kraviny čas, tak vlitnu ke skříni, jedno čapnu, hodím na sebe a letim. To samý vlasy, pětkrát se vracím k zrcadlu, zdá se mi, že trčí tenhle vlas, tak to upravím a takhle dokola, až to stejně dopadne tak, že do nich hrábnu rukou a je to. Stejně jako když nestíhám a hrabu do nich ve výtahu u zrcadla, než sjedu dolů a jakej je ze mě fešák, lepší jak se s tím crcat. Jenže moc lidí to nechápe, těm by zas nevyhovoval ten můj v jejich očích chaos, je by to rozhodilo a třeba by něco zapomněli atd. No já to mám přesně naopak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.21 21:35
@Matt 02 člověče, ty jsi víc ženská než já.. oblečení neřeším, popadnu první triko a svetr, co mi padnou pod ruku, vlasy mám vlnité, takže bez česání jen udělám drdol nebo culik, vycistim si zuby a můžu frcet
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Odjakživa chodím včas. Zvlášť když jsou to lékaři, úřady, práce, apod. Stane se, že jsem domluvená s přáteli a něco mě zbrzdí a kolikrát ne moji vinou, tak aspoň ze slušnosti napíšu SMS (stane se to jednou za rok).
Jinak se řídím heslem - akademická čtvrthodinka - zpoždění i chození dřív max. o čtvrt hodiny mi nevadí.