Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Je to tak pdstatná je přirozená inteligence, než vyšprtané jedničky, ty jsou naprosto k ničemu.. Už patřím mezi čtyřicátníky a když porovnám svoje spolužáky ze zš, jak se v současné době mají tak určitě se nevypnilo to, že by trojkaři, čtyřkaři zametali chodníky a jednikáři byli doktoři, ředitelé, právníci.
Mám návrh. Když se tu tak hezky odhadujeme, jak by to mělo být správně, aby naše děti neskončily se základním vzděláním, měly bychom napsat, jaké školy máme a jak jsme na tom byly na základce. Tak třeba já mám gympl a pak VŠCHT v Praze. Na základce jsem měla párkrát i trojku na vysvědčení, protože mi přišlo zbytečné se učit, když můžu mít bez učení známky jako ostatní. Chodila jsem tedy na matematickou základku. Sice mám ještě malé děti, ale pochybuji, že by se ve mně něco převrátilo a nutila bych je každý den sedět nad učením, když to nebude nezbytné. Samozřejmě, že u dětí, které mají nějakou poruchu, která vyžaduje každodenní opakování, aby v té hlavě vůbec něco zůstalo, je nutné se tomu učení opravdu věnovat. Ale o tom tu nemluvíme.
Taky znám člověka, který na ZŠ míval trojky s odřenýma ušima, pak kvůli horšímu prospěchu šel na učňák a pak teprve zjistil, že rukama se živit nechce, dodělal si maturitu i VŠ. Ale jasno má v tom, že kdyby to býval na ZŠ neflákal a šel na pořádnou střední, tak si ušetřil spoustu času i financí.
Já neznám kritéria přijímacího řízení na střední školy, ale za nás platilo, že i rodiče dost vybírali střední školy podle prospěchu dětí (když viděli děti s horšíma trojkama, tak je ani nenapadlo navrhovat gympl a podobné školy) a nebylo tak jednoduché se na pořádnou SŠ dostat.
Nerozporuju přirozenou inteligenci, ale myslím si, že když ji někdo má, tak nemá problém na ZŠ mít nejhůř pár dvojek. Beru studium jako jednu z mála povinností dětí, a měly by se naučit si povinnosti plnit podle domluvy (která by měla vycházet ze schopností dítěte a nemělo by to být na krev). Bohužel vím, jaká je úroveň absolventů škol, a mnohem horší, než nedostatek odborných znalostí, je jejich nedostatek pokory, neochota se cokoliv naučit a hlavně neschopnost splnit úkol řádně a včas (kolikrát už jsem zažila, že nový zaměstnanec ve zkušebce neodevzdal práci a myslel si, že když si k tomu vymyslí nějakou pohádku, proč to nešlo, tak mu to projde). Člověk nemusí být ovce, ale úroveň disciplíny u mladých lidí je občas fakt žalostná, a podle mého názoru je to právě proto, že nemají základy třeba už z té ZŠ.
@Zdendula82 Já měla v šesté vyznamenání a v sedmé mi hrozily 2 čtyřky, ale učitelky mi je nedaly.
Bojkotovala jsem změnu bydliště
Nakonec jsem měla 7 a 8 třídu trojky.
Maturovala jsem na průmce, kterou jsem bytostně nesnášela a těšila se až začnu vydělávat.
Můj pracovní život byl pestrý, pracovala jsem v kanclu, měla jsem 2 roky firmu na výrobu konfekce a nejdelší čas jsem strávila v obchodní sféře. Vydělávala jsem dost na to, abych si během pár let našetrila na byt.
VŠ mi nikdy nechyběla, ani jsem po ní netoužila. ![]()
@pepřenka A pérujete děti na letopočtech a jiných nezbytných znalostech, aby měly na základce samé jedničky? Moje máma má teorii, že příliš ambiciózní rodiče se snaží skrz své děti naplnit to, čeho sami nedosáhli. Na některé mé známé to fakt sedí.
@Zdendula82 Starší je teprve ve druhé třídě. První třída ani nevím, že byla, šlo mu to samo. Tak těžko soudit, jaká budu později. Zatim jeho samotného štve, když dostane dvojku a já jsem ten kdo ho uklidňuje, že to nic hrozného není.
Určitě by mě štvalo, kdyby na školu kašlal, ale pokud se mu něco nepovede, neprožívám to a pochybuji, že budu mít tendence ho tlačit, aby studoval VŠ, kdyby nechtěl, nebo mu to nešlo.
Sama jsem se bez ní obešla a kdo je šikovný na řemeslo, má se dobře taky, může si vydělávat sám na sebe.
Tak ja i mi sourozenci mame VS CVUT bez problemu a i v profesnim zivote jsme docela uspesni. Ja mela na ZS jednicky a dvojky, bratri trojky a hrozila i ctyrka.
Na gymplu jsem pak mela i trojky. Nekteri sourozenci byli na gymplu jednickari, jini horsi (obvykle ne horsi, nez trojky).
CVUT jsme dali vsichni bez problemu (nekteri tedy jeste studuji).
Nasi samozrejme nebyli nadseni, kdyz jeden bratr nosil na ZS bezne i trojky, ale rozhodne to neresili dennim prezkusovanim a dupanim po nas.
Jak tu uz nekdo psal, dala bych dceri limit, ze pokud bude mit max dvojky, pripadne napr. max. 1 trojku, ze to nebudete resit. Pokud by to bylo horsi, ze spolu vymyslite, jak to vylepsit. Preci jen uz je dost velka na to, aby prevzala odpovednost na sebe.
Já bych ji nechala volnost. Byla jsem něco podobného jako tvá dcera i když já byla dys a už od první třídy jsem měla 2 z češtiny poté i trojku. Ale krom toho že přestup z 5 - 6 třídy je těžky spoustu nových věcí, nový spolužáci, učitele, učivo to stejne i pak na střední. Tak dítě jde do puberty a učít se nechce. Mě řeklo spoustu učitelu i v ppp poradně snad po celou dobu zš i sš že kdybych jsem chtěla tak mohu mít jedničky to řekli i rodičum, ale proč se mám učit a mít jedničky když se učít nemusím a mohu mít trojky. Do dalšího ročníku přejdu i tak, logické chapaní jsem měla taky a přijmačky na střední jsem taky udělala. Jinak rodiče věděli že nemá cenu mě nutit do učení jsem člověk, kterého když někdo nutí do čehokoliv i teď tak se seknu a smůla. Ve čtvrtaku jsem měla na výběr bud dobré známky ze všech předmětu tedy 2 - 3 a nebo se vykašlu na předměty z kterých nematurují a budu se soustředit na maturu, Vybrala jsem si maturu a z nematuritních předmětu jsem měla 4, ale za to jsem makla abych odmaturovala. Byla pro mě jasna volba matura z matiky a i když mi z matiky dvakrát hrozila 4 na výzo tak jsem se v maturitním ročníku rozhodla maknout a na tu jedničku to vytahla. A to učitel doporučoval at udělam část maturity na jaře a matiku na podzim. Ne že bych ji neudělala, ale že by to pro mě byl naval a já bych se mohla sesypat a neudělat ji. Jak ja tak rodiče odmítli že bych na podzim byla o to ve větším stresu a vypětí a už ji tím tuplem neudělala. Jestli je chytra nemyslím na předměty, ale rozumově tak si uvědomí že je dobré ty známky nějak udržet aby se dostala tam kde bude chtít ona a ne tam kde ji budete nutit.
Tak já jsem na ZŠ měla i 4, po přestupu na jinou ZŠ v 8.třídě. Jsem bez učení měla 4 - 2.
Ale nakonec jsem šla stejně na učňák - kadeřnice maturitní nejsou. Rodiče mě jen donutili si dodělat maturitu, že se hodí, když nebudu chtít dělat rukama.
V kanceláři jsem pracovala jednou a vydržela to dva a půl měsíce, bylo to pro mě utrpení. ![]()
Na konci první RD jsem se upíchla ve fastfoodu - směny si víceméně diktuji jak potřebuji, za paragraf mě nikdo nepeskuje… Ale kariéru v tomhle oboru neplánuji
Chci tam pak vydržet do konce prvního stupně třetího dítěte. A pak se zaměřím na kariéru. ![]()
Teď dávám přednost dětem
Dceru mám ve třetí, má poruchu pozornosti a grafomotoriky. Takže nároky jsou úplně na něco jiného než na známky..
@Zdendula82 ZŠ jedničky a dvojky, SŠ i trojky a čtyřky (šikana - měli mě za šprta, tak jsem se chválně neučila a dostávala špatné známky, nakonec jsem si vylepšila alespoň vysvědčení ve čtvrťáku, aby to nebylo tak šílené), pak jsem složila přijímačky na VŠ. Takže nakonec mám VŠCHT. Ale přiznávám, že tam jsem teda musela řádně zabrat, první tři roky byly peklo, ale zmákla jsem to. Byla jsem poslední ročník magisterského studia, teď už se studuje přes bakaláře.
Tak s odstupem casu dodavam, ze se nam.to zatim v celku osvedcilo. Zatim same jednicky a dve dvojky
@Anonymní píše:
Tak s odstupem casu dodavam, ze se nam.to zatim v celku osvedcilo. Zatim same jednicky a dve dvojky
A co presne tedy nakonec?