Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Meeshab to se mi libi, jsou tam mantinely i ta zodpovednost
. Jsem rada, ze slysim, jak to muze fungovat v praxi s pubertakama ![]()
A co psychosomaticke potize, uz se objevily?
Máme podobne zname, kluk ma cukrovku, epilepsii, holka omdleva, ma lupenku.
Všechno autoimunitni choroby, následek nonstoptlaku.
Ale rodice jsou gerojove, jak to tem detem jde, a chudaci zároveň, jak i pri nemocech takhle zvladaji.
Tak jo, možná ji nekam dotlačite, ona bude tlačit své děti…a nikdo z této povedené rodinky nikdy nepozná nesnesitelnou lehkost bytí.
P. s. syn, bez mého dohledu na zs, měl dvojky, trojky, střední jeden velký flam, ted je na vs. Tlak = 0.
Holka letos následovala. Tlak = 0.
@Anonymní píše:
Je fakt, že nám vadí i dvojka.
protože vím, že má na to mít jedničky s prehledem.
to u mladší dcery tak asi nebude..ale třeba..jak z ní mam pocit, bude cílevedomá a bude se muset víc snažit, ale bude chtít..
No… Nutíte ji mít jedničky. Hm. Nutíte ji učit se. Ale vy jste ji nenaučili to hlavní lásku k poznání touhu vědět dozvědět se umět věci a rozumnět jim… To jste v ní zabili svým přístupem. Co je důležitější? Jednička ze čtení a nebo to, že dítě čte rádo a s porozuměním? Vy jste jí nedali to co potřebuje do života víc než jedničky… Touhu..a pokud to nezměníte tak bude nadprůměrné dítě lajdačit a kdo ví zda udělá maturitu…vzpamatuj se… To co pácháte na dceři a jejím vztahu k učení je velký hřích a selhání vás rodičů.
@Borůvka1990 píše:
Já si naopak myslím, že trojky na základku běžně nepatří. Tím se to s ní potáhne, nakonec skončí na učňáku nebo podřadné střední. Aby jste pak nelitovaly…Na druhém stupni není běžné se s dítětem učit, ale jen pokud má dobré známky. V opačném případě jsou tu rodiče, aby dítěti učivo vysvětlili, ve škole podají jen návod a ostatní je na rodičích a dětech.
Trojka podle tebe není dobrá známka? Z jakého důvodu, když je i slovně popsána jako „dobře“?
Opravdu se to, jak dítě uspěje v životě, pozná podle známek ze základky? Trojky ze základky se s ním potáhnou? Jako fakt?
Co je špatného na tom, že by dítě, pokud bude chtít a bude tak spokojené, skončilo na učňáku? Co je špatného na kadeřnicích, pokrývačích, servírkách a kuchařích?
Naopak, čemu prospěje tlak na to, že je nepřípustné přinést domů známku horší než dvojku? Čemu prospěje celodenní dril, každodenní přezkušování doma a boje celé rodiny kvůli pitomé jedničce do žákajdy?
Samé otázky. Tenhle přístup ke známkám je přesně tím důvodem, proč jsem odpůrcem známkování.
V ročníku odpovídajícím věku zakladatelčiny dcery jsem přitáhla domů klidně i čtyřku. Jednou jsem ji v tom věku i schytala na vysvědčení. Ten předmět mi nešel, nebavil mě, radši jsem se věnovala pro mě podstatnějším předmětům a, světě div se, koníčkům. „Táhne se to“ se mnou asi tak, že jsem úspěšně dokončila jednu VŠ, druhou VŠ jsem začala a na čtyřku z matiky v sedmé třídě se mě nikdy v životě nikdo neptal.
@Borůvka1990 píše:
Já si naopak myslím, že trojky na základku běžně nepatří. Tím se to s ní potáhne, nakonec skončí na učňáku nebo podřadné střední. Aby jste pak nelitovaly…Na druhém stupni není běžné se s dítětem učit, ale jen pokud má dobré známky. V opačném případě jsou tu rodiče, aby dítěti učivo vysvětlili, ve škole podají jen návod a ostatní je na rodičích a dětech.
Trojky na zakladku nepatri? Tyjo nechtela bych byt tvoje dite
. A to ze skonci na ucnaku neni nic spatneho. Manzel ho ma a ma ted supr praci.. Ono to vsechno neni jen o znamkach a o skole. Kamaradi a sestra co maji gympl+vš., tak maj platy=
…
Učit se každý den s dítětem v sedmé třídě (které je navíc šikovné samo od sebe) není normální. To, že vám vadí i dvojky, je úplně na hlavu.
Holka má ze školy potom akorát stres a bojí se, aby náhodou nedostala dvojku.
To, jak se momentálně chová, je podle mě začátek puberty a zároveň bojkot proti těm vašim přísným pravidlům.
Mimochodem když jsem byla na gymplu, tak u přijímaček na vysokou nejvíce bodovali ti, kteří na to „opravdu měli“, byť měli na vysvědčeních třeba i nějakou čtyřku. Naopak nadřené šprtky skončily průměrně. Ano, dítě potřebuje řád a dozor, ale pokud budete pokračovat tak, jak to teď děláte, tak jí to studium úplně znechutíte. Ať má klidně i nějakou dvojku a trojku, pokud na to úplně nekašle, co je na tom? K čemu jí za deset let bude, že v sedmé třídě měla samé jedničky? ![]()
@SlečnaDahlia píše:
Trojka podle tebe není dobrá známka? Z jakého důvodu, když je i slovně popsána jako „dobře“?Opravdu se to, jak dítě uspěje v životě, pozná podle známek ze základky? Trojky ze základky se s ním potáhnou? Jako fakt?
Co je špatného na tom, že by dítě, pokud bude chtít a bude tak spokojené, skončilo na učňáku? Co je špatného na kadeřnicích, pokrývačích, servírkách a kuchařích?
Naopak, čemu prospěje tlak na to, že je nepřípustné přinést domů známku horší než dvojku? Čemu prospěje celodenní dril, každodenní přezkušování doma a boje celé rodiny kvůli pitomé jedničce do žákajdy?
Samé otázky. Tenhle přístup ke známkám je přesně tím důvodem, proč jsem odpůrcem známkování.
V ročníku odpovídajícím věku zakladatelčiny dcery jsem přitáhla domů klidně i čtyřku. Jednou jsem ji v tom věku i schytala na vysvědčení. Ten předmět mi nešel, nebavil mě, radši jsem se věnovala pro mě podstatnějším předmětům a, světě div se, koníčkům. „Táhne se to“ se mnou asi tak, že jsem úspěšně dokončila jednu VŠ, druhou VŠ jsem začala a na čtyřku z matiky v sedmé třídě se mě nikdy v životě nikdo neptal.
Tak zrovna matika mně bavila… ale jinak podepisuji v celém rozsahu!
Odmaturovala jsem teda z matiky za jedna a koho to dneska zajímá? Mimochodem???
Měla jsem spolužačku, která měla na ZŠ samé jedničky a kvůli dvojce brečela. Tehdy jsem to moc nechápalo a bylo mi jí líto. Teď nastoupil syn do školy a s manželem jsme říkali, že doufáme, že mu škola půjde (nemyslíme samé jedničky) a když nepůjde, pomůžeme. Dítě by mělo vědět, že to dělá pro sebe a ne pro rodiče. Ve 12 letech už by to podle mě vědět mělo. Asi bych zkusila přenést odpovědnost na dceru, aby vám i ona sama ukázala, co v ní je.
Zakladatelko nechte tu holku žít…Dyť je to hrozný, dokud nenosí čtyřky tak o nic nejde. pokud se bude hlásit na lepší střední tak je stejně budou zajímat jen známky z osmé a deváté třídy. Děláte všechno proto abyste jí školu co nejvíc znechutili a podle popisu se Vám to začíná dařit.
Jestli nemá kázeňské problémy a vyloženě čtyřky tak je to normální dítě, tak k ní mějte normální přístup.
My to měli doma následovně, syn nesměl mít čtyřky, pokud byla tak se to řešilo. Když měl lepší známky tak byl pochválen nebo odměněn.
O školu a přípravu se od druhého stupně staral sám, vedeme jej k zodpovědnosti, hlavně za sebe samého.
Dobré vysvědčení= standardní režim+ nějaký bonus, horší vysvědčení= odejmutí oblíbených aktivit a stop finanční podpoře.
Děti nejsou hloupé, chápou rychle. Syn se učil na dvojky, semtam trojka a i přesto se dostal na výběrovou zahraniční střední školu. Od druhého stupně Zš jsem ho doma nikdy nezkoušela ani po něm nekontrolovala úkoly pokud o to sám nepožádal. Přípravu do školy si taky dělal sám.
@Borůvka1990 píše:
Já si naopak myslím, že trojky na základku běžně nepatří. Tím se to s ní potáhne, nakonec skončí na učňáku nebo podřadné střední. Aby jste pak nelitovaly…
Na gymnázia a vyýběrové školy se dnes většinou dělají přijímačky, které testují především inteligenci, nějaká trojka by jí život fakt nezkazila.
Vy jí to učení naprosto znechutíte. Misto toho, abyste jí vedli k vlastní odpovědnosti a snaze se neco dozvedet má dalsí přísné kantory v podobe rodičů. Myslím, že uz ke proste vycerpaná a má všeho dost. Nebude jí díky vám možná škola v budoucnu vůbec bavit a její studijní budoucnost je ohrožená. Poradila bych se s dcerou a zeptala bych se jí, co by si jednou přála dělat. Vysvetlila bych jí, co k tomu bude potrebovat, jaké známky mít atd a dala bych jí svobodu s tím, že je na ní, jak to zvládne. Řekla bych jí, že jste tu pro ni a kdyby potrebovala, kdykoliv jí pomůžete s čímkoliv. Možná bych si vyhradila hodinku 1× týdně, kdy budete řešit školu. Můj brácha byl taky takhle cepovanej. Naši mu školi naprosto zprotivili. Je chytřejší než já a má gympl bez VŠ. Se mnou se nikdo neučil. Naši už prý na mě neměli sílu (díky bohu) a mám 3 vysoký školy.
@SlečnaDahlia Přesně, souhlas. Na ZŠ i SŠ jsem dost bojovala s matematikou, na vysvědčení trojky a jednou i čtyřka. Ostatní předměty v pohodě a škola mě bavila. Holt nejsem matematikus.
A dnes? Mám VŠ bez problémů ( samozřejmě ne mat-fyz
). Známky nejsou v životě to nejdůležitější. Naštěstí na mě rodiče netlačili, protože kdyby začali, šprajcla bych se a byl by konec.
@Anonymní píše:
Jasně, my spolu hodně mluvíme…problém není žádný, krom toho, že je líná?
Všeho moc škodí! Moc tlacite na pilu. Nechte ji trochu vydechnout a hlavně se v…er na to každodenní zkoušení! Holka je evidentně rozumná. Jen už se ji nechce skákat jak piskate. Dejte ji čas pro sebe..
Pokud jde dítě do školy dřív a na doporučení, tak asi musí mít výrazně zvýšenou inteligenci a mělo by podle mě zvládat ZŠ téměř bez učení. Každopádně i kdyby pomoc s učením potřebovalo, tak by si na to mělo přijít samo a být za to taky samo zodpovědné. Ve 12ti letech jsem už jezdila hodinu denně na víceletý gympl a zařizovala si sama všechno (obědy, školní pomůcky, dopravu), neměli jsme žákovské a studijní průkaz mi naši neměli potřebu kontrolovat. Měli jsme doma jedno pravidlo - že hlavní povinnost nás jako dětí je slušně se učit (u nás znamenalo vyznamenání) a nezavřít si tak cestu k dalšímu vzdělání. Ale jak to uděláme byla naše věc, takže brácha třeba pravidelně míval výpadky, kdy měl jeden měsíc trojky, ale pak máknul a zase si to zlepšil, nikdo mu do toho nekecal, a jestli má jeden z nás na vysvědčení dvě dvojky a jeden pět už nikdo nezkoumal - cíl byl splněn. Kdybychom toto nerespektovali, tak by nám naši asi zkrouhli kapesné a podstatně víc nás zapřáhli do domácích prací a prací kolem baráku (abychom si vyzkoušeli, jaké je to živit se rukama).
Tím chci říct, že vy tu holku vůbec neučíte zodpovědnosti za svůj život. Nastavte třeba pravidlo „v pololetí bude nejhorší známka dvojka a bude jich max. 6“ - když to splníš, jede se na hory, nesplníš, nejede se nikam a máš zkrouhnuté kapesné (nebo motivovat něčím, po čem touží, zeptejte se přímo jí, co by se jí líbilo za splnění cíle). Zdůrazněte, že jste jí k dispozici, kdyby něčemu nerozuměla nebo potřebovala pomoc s učením, ale jinak ji nechte být. Čas od času zkontrolujte žákovskou a bez výčitek připomeňte pololetní dohodu. A v pololetí uvidíte.
Denní prudění a kontrola u dvanáctileté chytré holky mi fakt přijde kontraproduktivní.