Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mně jediný, co někdy zatrapi, je to, co čeká naše děti… Ceny nemovitostí mi připadají šílený
Takže přemýšlím, jak jim v budoucnu pomoct, jenže při dnešní zdražování si ani my nemůžeme vyskakovat.
@Anonymní píše:
Nevím. Mám dvě kamarádky. Jedna v Belgii a druhá Švýcarsko. A obě se odstéhovaly, když získaly pocit, že by tu nedostaly kvalitní péči. Ale samozřejmě je to taky o tom, co očekáváme. Já třeba obdivuju ty super drahé moderní mašinky. Nezdvořilý personál o něco hůř.
Tak to zalezi, jaké lidí máš v okolí. Odstěhovat se do superdraheho Švýcarska že strachu, že zde nebudou mít kvalitní péči… Měli nějakou konkrétní zkušenost, kdy by jim nebyla poskytnuta péče adekvátní jejich zdravotnímu stavu?
@Cuddy píše:
Vidíš a já bych řekla, že zdravotnictví je jedno z posledních, kde dostane člověk velmi dobrou péči nezávisle na penězích.
Byla jsem s akutním problémem v době vrcholu covidu a teď po 2 letech taky na dovolené v zahraničí(stejný problém, vychází z chronicidy) a dostalo se mi té nejlepší možné péče.
Nemám žádný pocit nebezpečí nebo že by byla zanedbaná prevence. Pociťujeme jen nedostatek některých léků, ale většinou ve velkých nemocničních lékárnách mají vše.
Bohuzel verim, ze prichazi tezke obdobi. Nejen spolecenske (socialni nepokoje), ale hlavne ekonomicke (chudoba), coz jde ruku v ruce. Nekolik let se bude zit tezko, ale zase se to zlepsi.
Tak kdyz uz jsi hodne na netu, vygoogli si „doomscrolling“ a pak to prestan delat. Zpravy si davkuji opatrne, abych vedela, co se deje, ale ne vic. Ze umiraji lide ve veku 70-80 je holt normalni, sentimentalita za „starym znamym“ taky, ale tak to proste je. Smer vyvoje me netesi uz delsi dobu, ale ono to tak v historii byva no. A ted nas opravdu neceka asi moc jednoduche obdobi, prijdeme o cast komfort, na ktery jsme zvykli. Cesta je asi to otrepane, ale pravdive „najit radost v malickostech.“ Odpoj se od spatnych zprav, jdi se projit, cas se snaz travit s lidmi, ktere mas rada, cinoosti, ktere te bavi. Me taky pomaha pomahat jinym, treba i malickosti, ze ja nevim v obchode pred sebe pustim nekoho, kdo ma 1 vec, kdyz ja mam plny kosik, ten clovek se treba na me usmeje…malickost ale potesi. A nekdy, kdyz me to zvalcuje, dam si sklenicku vina, zanadavam si a jdu driv do postele s dobrou knizkou, pokud mi to deti umozni
![]()
Jojo. Nedávno byl i pěkný den, kousek si někdo pořídil stěně, tak vidět tu radost a hru, to srdíčko poskočilo. No ale pak zapnu seznam kvůli mailu a tam ta šílená politička arogantní se vzkazem, ať si koupíme další svetr. A z radosti najednou takový vztek… ![]()
@Anonymní píše:
Jojo. Nedávno byl i pěkný den, kousek si někdo pořídil stěně, tak vidět tu radost a hru, to srdíčko poskočilo. No ale pak zapnu seznam kvůli mailu a tam ta šílená politička arogantní se vzkazem, ať si koupíme další svetr. A z radosti najednou takový vztek…
Si to pouštíš moc k tělu. Já beru zprávy jen jako takový šum v pozadí, ze kterého se občas vynoří neco zajímavého (z toho šumu ne z pozadí).
Musíš si to filtrovat
@Anonymní píše:
V poslední době, zhruba několik let, mám pocit, že vše jde od desíti k pěti. Od vlády, která je čím dál horší (a to mi přišlo, že to horší být nemůže) přes média (samá negativa), jak se k sobě chovají lidé, jak se vytrácí porozumění, vše se zrychluje, ale zároveň jaksi zhoršuje. Nemyslím si, že jde o depresi. Ale čtu všude jen špatné zprávy (takový seznam, kde mám e-mail, podle mě své novináře platí podle množství žluči a nenávisti, jinak si to neumím vysvětlit), spousta skvělých lidí odchází bez náhrady (teď Hanka…), a to nemluvím o zdravotnictví (se kterým můžete být spokojení jen, když po něm nic nepotřebujete). Mezi lidmi jakoby se vytratila radost - i lidi v mém okolí říkají, že nejsou spokojení, kam se ubíráme. Co si o tom myslíte vy a jaký máte recept na radost a spokojenost?
Negativní zprávy prodávají. Tak to bylo vždycky. Nikdo si nekoupi noviny kvůli pěkným zprávám, aby měl hezčí den. Podívej se na opozici v parlamentu, nonstop jen zlo, pomluvy, agrese, lži. 0 pozitivního. Dezinfo scéna nonstop nenávist, plivání, nic pozitivního.
A radost je to necist. Žít svůj život a mít z něj radost. Nechápu některý známý, že jsou plný žluči, že se podporují u nás uprchlíci z Ukrajiny. Prostě non-stop o tom mluví, čiší nenávisti a zlobou a přitom jich konkrétně se to absolutně nijak nedotýká. A pořád jsou nespokojení a nasrani.
@Anonymní píše:
Nevím. Mám dvě kamarádky. Jedna v Belgii a druhá Švýcarsko. A obě se odstéhovaly, když získaly pocit, že by tu nedostaly kvalitní péči. Ale samozřejmě je to taky o tom, co očekáváme. Já třeba obdivuju ty super drahé moderní mašinky. Nezdvořilý personál o něco hůř.
Musíš říct i to druhé. Že jsou finančně za vodou a tu péči si zaplatí! Jinak co znám lidi, tak dokud můžou, tak jezdí k nám na bezplatné zdravotnictví nebo i to placené je u nás x násobně levnější než v zahraničí. Takže tvůj příspěvek je účelová lež.
Začni pít jako já a nebo pokud nerada zvracíš tak drogy. Pak ti to bude jedno…
@Anonymní píše:
Nevím. Mám dvě kamarádky. Jedna v Belgii a druhá Švýcarsko. A obě se odstéhovaly, když získaly pocit, že by tu nedostaly kvalitní péči. Ale samozřejmě je to taky o tom, co očekáváme. Já třeba obdivuju ty super drahé moderní mašinky. Nezdvořilý personál o něco hůř.
A víš, že jsi jedna z těch, co šíří blbou náladu?
Tak ani mě, nedělají tyhle situace moc dobře, za to mě to naučilo něčemu novému. Jsem ten typ člověka, kterému se něco nezdařilo, jak jsem chtěla, byť sebemenší věc, byla jsem naštvaná. Každá nenadálá situace mě vyvedla z míry. Kupodivu teď ( ano, asi to spoustu lidí dělá) si cením absolutně každe maličkosti a úplně na všem hledám to dobré. Ono to chce trochu zapracovat na sobě a nebrat si situace, které prostě nezměníš, moc k tělu.
@Anonymní píše:
Jojo. Nedávno byl i pěkný den, kousek si někdo pořídil stěně, tak vidět tu radost a hru, to srdíčko poskočilo. No ale pak zapnu seznam kvůli mailu a tam ta šílená politička arogantní se vzkazem, ať si koupíme další svetr. A z radosti najednou takový vztek…
To nic nevydržís a cíleně hledáš drama. Lidstvo přežije skoro vše a nám se zas tak nic šíleného neděje.
Moc dékuji