Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zprávy jsem od hysterie covidu neviděla, ani jednou jsem si válku v tv nepustila…nezajímá mě to… Jo zdražování je blbý, to vím i bez tv, ale ostatní neřeším… Lidí? Byla jsem s dvouletým synem sama týden v kempu v malé chatičce na Machaci, bez tv a telefonu a tolik úžasných lidí jsme potkali, zapovídali se s místními asi 10× denně… Doporučuji zahodit telefon, vypnout zprávy a více se usmívat na lidi, zajímat se o ně, pochválit je… Ne nadarmo se říká že to co vysíláme se nám zase vrací zpátky…
Nestíhám poslední měsíc vůbec zprávy. Že tou dobou jsem nebo všichni jsme na procházce v poli. Jak je nám hezky. Myslet pozitivně. Dělat si život hezký podle sebe.
Neřeším co bude, ale co je. Mám skvělého chlapa, pejska a jsem vyléčená ze špatné nemoci co mě vysávala.
Jsem šťastná. Netrapte si hlavu necim co sama neovlivníte a pokud jste zdravá, užívejte života. ![]()
@Anonymní píše:
A jak se vam to povedlo? Je skvělé, že k tomu tak přistupujete
Na mě to byla kombinace více faktorů. Po porodu mě postihla poporodní deprese. Po porodu jsem dva roky. Poslední rok to šlo mezi mnou manželem z kopce. Já byla právě nervní, on moc moje pocity nechtěl řešit, což mě mrzí, ale což. Já taky nebyla svatá a vyjížděla neprávem. Bohužel jsem to přenášela i na dceru. Téměř jsem se přestala stýkat s lidmi, co jsou taky stále jen negativní, proč si je nechávat ve svým životě, když si neustále jen stěžují a křičí po ostatních. Začala jsem doplňovat vitamíny a každým dnem si říkám, že není snad nic na světě důležitějšího, než zdraví moji dcery a to je ta moje motivace, můj pohon k tomu být lepší. Nebyla jsem ideální, ale vždycky je čas začít a tím že je to všechno takhle na houby, si cením toho našeho času tady prostě více ![]()
@lilith1 píše:
Jed pomahat do Afriky a uvidis jak se ti zmeni priority..jak se budes tesit na nase zdravotnictvi..
Přesně proto založila diskuzi. Kvůli takovým, jako si Ty.
@Magical-eyes píše:
A víš, že jsi jedna z těch, co šíří blbou náladu?
Viď? Já se takovým lidem vyhýbám jak čert kříži. Žehrají, jak je celej svět špatnej, všichni jsou zlí a sami ti votráví celej den.
Já vím že je to asi nesmysl a že je to dětinské ale může taky trochu pomoct když se člověk od těch negativních věcí odpoutá tím stylem že si vytvoří takový svůj malý soukromý svět. ![]()
Jinak já osobně na televizní zprávy koukám tak třikrát za rok. Když mám puštěné rádio tak poslouchám písničky a to povídání pouštím jedním uchem dovnitř a druhým ven. A pokud jde o ten internet tak jako jo občas si něco přečtu ale že bych těmi tragickými články žila to se nedá říct.
@Anonymní píše:
V poslední době, zhruba několik let, mám pocit, že vše jde od desíti k pěti. Od vlády, která je čím dál horší (a to mi přišlo, že to horší být nemůže) přes média (samá negativa), jak se k sobě chovají lidé, jak se vytrácí porozumění, vše se zrychluje, ale zároveň jaksi zhoršuje. Nemyslím si, že jde o depresi. Ale čtu všude jen špatné zprávy (takový seznam, kde mám e-mail, podle mě své novináře platí podle množství žluči a nenávisti, jinak si to neumím vysvětlit), spousta skvělých lidí odchází bez náhrady (teď Hanka…), a to nemluvím o zdravotnictví (se kterým můžete být spokojení jen, když po něm nic nepotřebujete). Mezi lidmi jakoby se vytratila radost - i lidi v mém okolí říkají, že nejsou spokojení, kam se ubíráme. Co si o tom myslíte vy a jaký máte recept na radost a spokojenost?
Tak ty zprávy necti
nějaká Hanka, kdo to je? To mě má mrzet, ze odněkud odchází? Odkud? ![]()
Proste žij si ve svým, nestarej se porad o vládu, a bude ti lip
![]()
Zprávy záměrně ignoruju. A je to vynikající. Média jsou šílená.
@Semtex píše:
Tak ty zprávy nectinějaká Hanka, kdo to je? To mě má mrzet, ze odněkud odchází? Odkud?
Proste žij si ve svým, nestarej se porad o vládu, a bude ti lip
![]()
Předpokládám, že myslela Zagorku… Jenže paní Zagorová byla stará a velmi nemocná paní už od mládí. A přesto všechno měla moc hezký život. Kdyby uvažovala jako zakladatelka, tak by si to už asi nejpozději ve 40 hodila…
Takže naopak, zakladatelka by měla zkusit být jako ona. V nějakém pořadu, který teď opakovali zrovna říkala, že ona se umí radovat z maličkostí a z přírody. No a pak měla vedle sebe manžela, který byl založením optimista. To fakt dělá hodně.
Říkej si nějak bylo, nějak bude. Mně pomáhá to, že jsem od malička zvyklá čekat pomoc ne od druhých, ale vím, že si vždy musím pomoci nakonec sama.
@Magical-eyes píše:
Předpokládám, že myslela Zagorku… Jenže paní Zagorová byla stará a velmi nemocná paní už od mládí. A přesto všechno měla moc hezký život. Kdyby uvažovala jako zakladatelka, tak by si to už asi nejpozději ve 40 hodila…
Takže naopak, zakladatelka by měla zkusit být jako ona. V nějakém pořadu, který teď opakovali zrovna říkala, že ona se umí radovat z maličkostí a z přírody. No a pak měla vedle sebe manžela, který byl založením optimista. To fakt dělá hodně.
Jo ahaaaa to jsem slyšela. No ale ta už byla stará, ne? Premyslela jsem, zda to nebyl nějaký novinář, který psal jako jediný smirlive články na tom seznamu
něco jako ten Hanka, co se o nem učí v souvislosti s rukopisy
a jak souvisí úmrtí Hany Zagorové s touto ekonomickou krizi a s tím, ze na seznamu jsou články, které nerada čte, podle zakladatelky? To by mě zajímalo.
Eckhart Tolle: Zjistíte-li, že se vám něčeho nedostává, ihned to při první příležitosti věnujte někomu jinému.
Lidi si snadno a bezpovšimnutí zvykají na zlepšení jejich životní situace, ale každé i sebemenší zhoršení je provázeno bouřlivým nesouhlasem, to jsme prostě my, lidi. Když se na to podíváš racionálně, tak sice teď procházíme nějakou ekonomickou krizí, s bydlením a energiemi je to trochu průser, ale ještě moje babička s dědou žili celý život tak, že přišli z práce a začali totálně dřít na stavbě jejich domu, který v podstatě stavěli celý život, šly do něj veškeré peníze, a pak ještě dřeli na poli, aby měli vlastní zeleninu. To byl život! Babí je teď v osmdesáti ztrhaná a depresivní a já se jí vůbec nedivím.
Jestli ti lidé okolo tebe připadají hrubí, nemůže to být tebou? Já mám strašně milé kolegy v práci, pár přátel ze střední, pár přátel online, moc milou a poctivou dětskou doktorku pro svou dceru a hlavně, jak jsem minulý rok měla nějaké zdravotní problémy, tak všichni mí doktoři (a téměř všechny) zdravotní sestry na mě byly strašně milí. A tím myslím řadu gynekologů, alergologa, pulmonoložku a jednoho psychiatra. Byla jsem na tom po porodu zle, ale všichni mi strašně pomohli a teď ani nemám bolesti, což jsem myslela, že už se nikdy nestane. Už jen za to musím být vděčná, občas na to zapomenu, díky za připomenutí.
Můj chlap je skvělej. Přála bych si, aby tolik nepracoval (taky dělá věci na domě, ironie) a trávil víc času se mnou a miminem, ale je prostě skvělej.
Když přišel covid a pak válka, pokaždé mě to dost semlelo (hnusný úzkosti), do toho mateřství, které nezačalo vůbec dobře, ale začala jsem chodit na terapie a dostala nějaké AD, a teď je mi mnohem lépe. Ale taky si myslím, že to je tím, že jsem přestala chodit na facebook a na twitter a už se moc nerýpám ve zprávách (za covidu a na začátku války jsem byla mistryní doomscrollingu), našla jsem si teď sociální síť, která je fantasticky přátelská, neřeší se tam politika a našla jsem si tam nové přátele.
Pořád jsou věci, kterých se bojím. Globálního oteplování, sucha a s tím spojených nepokojů a migrace. Že k nám z Ameriky přijdou ty fašistické tendence omezování ženských práv. Že se Putin definitivně ** a začne posílat rakety do celýho světa. Že se rozpoutá válka na Taiwanu. Ale můžu s tím něco udělat? Když začne Jurečka blbnout s potratovou politikou, půjdu demonstrovat, dám nějaké peníze na Lékaře bez hranic a environmentální projekty, jinak nic.
Jestli ti pomáhá srovnávat dnešek s tím, jak zle by ještě mohlo být, sežeň si komiks MAUS o holokaustu. Vždycky si na to vzpomenu, když moje dítě kňourá a já jsem unavená. Trochu se vzpamatuju a začnu bejt vděčná za to, co je.
@Jessica4 píše:
Na mě to byla kombinace více faktorů. Po porodu mě postihla poporodní deprese. Po porodu jsem dva roky. Poslední rok to šlo mezi mnou manželem z kopce. Já byla právě nervní, on moc moje pocity nechtěl řešit, což mě mrzí, ale což. Já taky nebyla svatá a vyjížděla neprávem. Bohužel jsem to přenášela i na dceru. Téměř jsem se přestala stýkat s lidmi, co jsou taky stále jen negativní, proč si je nechávat ve svým životě, když si neustále jen stěžují a křičí po ostatních. Začala jsem doplňovat vitamíny a každým dnem si říkám, že není snad nic na světě důležitějšího, než zdraví moji dcery a to je ta moje motivace, můj pohon k tomu být lepší. Nebyla jsem ideální, ale vždycky je čas začít a tím že je to všechno takhle na houby, si cením toho našeho času tady prostě více
Moc děkuji. Jedna z mála jste pochopila, že mým cílem není stěžovací diskuse ale naopak vlastní recepty na spokojenější život. Taky chci mít radost z maličkosti. Bohužel některé zdejší uživatelky jsou zlé, i když k tomu nemají důvod. Moc vám děkuju za váš přístup.
A jak se vam to povedlo? Je skvělé, že k tomu tak přistupujete