Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Díky holky. Málokdy se mi stane, že bych z diskuze odcházela s dobrým pocitem, ale tady ho fakt mám, rozumné maminky ještě existují.
Dítě je pro mě vše, ale nechci, aby bylo středobodem světa, aby si myslelo, že se točí vše jen kolem něj…V tom je, myslím si, dnešní problém, někteří rodiče jim splní co jim na očích vidí a dítě se pak ani nedokáže v životě smířit s tím, že nedostane vše, na co ukáže. Není zvyklé na porážku.
Myslím si, že to že je milujeme dokazujeme právě tím, že je dobře vychováme, občas i přísně, pro jejich dobro.
Pokud dítě žije stylem, že má vše, pak se zhroutí z první životní frustrace. Já na to kluky trénuju už teď, a to, že jim občas něco zakážu nebo nedovolím je učí, vyrovnat se s tím už teď…
Jako to jak pětiletí kopou do rodičů, to je mazec. Zažila jsem i, že děti své rodiče posílají někam… To by měl asi syn tu prd.el fialovou, jak by řekl můj muž ![]()
@ireeenka S těmi hranicemi je to fakt pravda. Děti potřebují jistotu, tu mají právě v těch hranicích, v rituálech (večeře, kupkání, zoubky, pohádka, spát…) Právě děti, co mají volnou výchovu jsou častěji roztěkané, maminka si stěžuje že je to hrozné že se holka nezahraje, přitom jí ani nedají klid, aby byli zticha a nechali ji hrát. Hranice jsou důležité. A uvnitř jistá volnost.
Tobě naopak doporučuji zase jednu knihu já (moc se mi líbila) je také o výchově a jmenuje se Francouzské děti nedělají scény. ![]()
@Ráchelia
Na knihu se určitě podívám!
Ale na tu porážku mám trochu jiný názor - myslím, že dítě od nás žádné „porážky“ nepotřebuje, protože ty nevyhnutelně přijdou i bez našeho přičinění. Ale dítě, které je vychováváno s respektem a tou obligátní bezpodmínečnou láskou je prostě nebere jako porážky ale jako součást života, výzvy apod. Zdravě sebevědomý člověk nezná porážku. A zdravě sebevědomý a šťastný člověk nekope do lidí ![]()
Na knížku už koukám, v které knihovně ji mají.
Slib mi, že si přečteš tu moji a půjdu spát s pocitem, že jsem udělala dobrý skutek! ![]()
Holky, nejradši bych byla, kdybyste časem daly vědět, jak se vám knížka líbila!
Mějte se famfárově
a dobrou!
Přečtu a dám vědět ![]()
Porážku jsem myslela v tom smyslu, že mé děti nedostanou vždy to, na co prstem ukážou. Malé každodenní porážky a vyrovnávání se stresem. Nemyslím bůhvíjaké porážení
Jen že prostě nedostane v obchodě lízátko, protože ho zrovna chce… Možná jsi mě špatně pochopila ![]()
@Ráchelia píše:
Přečtu a dám vědět
Porážku jsem myslela v tom smyslu, že mé děti nedostanou vždy to, na co prstem ukážou. Malé každodenní porážky a vyrovnávání se stresem. Nemyslím bůhvíjaké poráženíJen že prostě nedostane v obchodě lízátko, protože ho zrovna chce… Možná jsi mě špatně pochopila
Neboj, nic takového jsem si nemyslela ![]()
Dej vědět určitě!! ![]()
@Ou píše:
Je zásadná rozdíl mezi tím jestli člověk dítě nezvládá a zanedbává - tedy ho nevychovává a nebo ho vědomě a cíleně vychovává svobodně/„nevýchovou“ a podobně.Nevychovaní spratci jsou většinou důsledkem toho že rodiče jsou bezradní, nebo je to prostě nezajímá. Naopak děti vedené „alternativními“ rodiči pomocí netradičních způsobů výchovy bývají dobře adaptované děti.
To že některé vypečené matky svůj nezájem svádí na „volnou výchovu“ je pochopitelně možné. Oni jim to ty výchovně zanedbané děti vrátí nejpozději v pubertě.
Stesky „kam ten svět spěje“ ovšem může signalizovat dost nelichotivé změny v povaze a vřele doporučuju proti nim aktivně bojovat. Protože na jedné straně spratci a slepice, na druhé straně zapšklé báby…
To že kolem sebe má člověk několik rodin, s jejímiž výchovnými metodami nesouhlasí při uvažování bez módu „zapšklá bába v záběhu“ opravdu nejde vyhodnotit jako že vše je špatně, dřív bylo líp, tihle mladí už jsou zkažení, bude konec světa.
hezky napsáno, souhlasím ![]()
„Kam ten svět spěje“ to je taková oblíbená věta starších lidí, to oni říkají už snad od pravěku ![]()
@Ali-Ali píše:
Tak ja si pamatuju, ze ma jako dite v 80.letech obcas nekdo pretahnul lopatkou na piskovisti a ze jsem obcas sla domu s revem, protoze mi nekdo neco rozbil nebo ukradnul nebo me prastil…
Taky si pamatuju spoluzacky, ktere doma rezali a ktere se malem porcuraly strachem, kdyz zjistily, ze prijdou domu o 5 min pozdeji. a jak jsme je ve skolce okukovali, protoze meli fialove jelita na nohach.takze si myslim, ze proste jsou rodice, kteri to prehani jednim nebo druhym smerem a byli i kdysi.
mimochodem ziju na jiju evropy a vychova zde je z ceskeho pohledu „volna“. deti jsou hlucnejsi, obcas se valeji po zemi, nikdo po nich nerve a za ty roky jsem nevidela, ze by nekdo dite prastil. a prekvapive se ty starsi chovaji uplne normalne, zdravi, dekuji a nemlati se jak kone
Příspěvek upraven 09.07.16 v 15:16zaklad vychovy vidim jinde nez v tom, zda nekdo da diteti na pr.del nebo ne.
Mám tejný názor, i přes volnější výchovu mám pocit, že z těch pro nás „nevychovaných spratků“ vyrostou většinou slušní lidi a jako bonus mají větší sebevědomí, což tradiční česká výchova spíš potlačuje.
V anglické rodině, kde se tělesné tresty nepraktikovaly vůbec jsem nezažila mezi malými dětmi tolik agresivity jako na českých pískovištích ![]()
Ale taky nemám ráda extrémy, naprosto volná výchova, kdy dítě smí ubližovat a nikdo to neřeší, stejně jako nemám moc ráda, když základem výchovy je „dát na prdel“, což je běžný místní vzorek. Ale ani to není žádná záruka dobře vychovaného dítěte, největší místní sígr tady na vsi dostává na zadek docela často…
@ospalámyš s tím souhlasím.. poslední odstavec.. My nedáváme facky, pohlavky, náš 7 letý dostal na zadek snad 3-4 a to tak, že neměl nic fialové… Švagrová ta jede od 2 let vařečka, facky a teda upřímně můžu říct, i když to vyzní torchu vychloubačně, že naše děti nejsou tak drzé jak její ![]()
Mám ottiš srovnání při návštěvách, kdy třeba děti zlobí, všechny, ale taky jak je odpovězeno, když je napomenem.. Náš kluk max. převrátí oči jejich asi 2 odsekne, dostane facku a ještě dodá něco, dá mu druhou a on za rohem si poklepe na čelo.. takže asi tak.. Píšu o dětěch 7 let.. takže žádní pubertáci..
A je pravda, že kluk, když měl 2,5 let, tak jsme si vylechla rady, jak mám přeroste přes hlavu, jak to a ono, že máme dát už na zadek.. A fakt o tom to neni..
Proto si myslím, že se nedá moc hodnotit 3 leté děti.. Každé ve vzteká, každé občas někde napískoviští hájí svoje nádobíčko.. Pak takové to kousací, kopací už je něco jiného..
Já zase osobně neznám vyloženě hodné 2,5 -3 leté, dítě
že vy se nevztekalo, sedělo, poslechlo..
@Janasas píše:
@ospalámyš My nedáváme facky, pohlavky, náš 7 letý dostal na zadek snad 3-4 a to tak, že neměl nic fialové… Švagrová ta jede od 2 let vařečka, facky a teda upřímně můžu říct, i když to vyzní torchu vychloubačně, že naše děti nejsou tak drzé jak její
Já myslím, že stačí vzpomenout na své dětství… nevím jak vy, ale já mám jasno - když jste „dostali“, měli jste potom chuť poslouchat nebo chuť všechny zabít? No. Ono se jí to v pubertě ještě hodně vrátí
Děti se kterými rodiče komunikují místo trestání, nemají totiž potřebu revoltovat - je to ostatně vidět už na těch malých, jak píšeš:
„Náš kluk max. převrátí oči jejich asi 2 odsekne, dostane facku a ještě dodá něco, dá mu druhou a on za rohem si poklepe na čelo.. takže asi tak.. Píšu o dětěch 7 let.. takže žádní pubertáci..“
Prostě buď si s dětmi vytvoříš takový vztah, že tě respektují, nebo takový, že nejdřív ze strachu poslouchají a když vyrostou a zjistěj, že jim vlastně nic nemůžeš, tak se zaříděj po svým ![]()
@ireeenka super díky
knížku určitě pořídím
teď čtu Aha! Rodičovství - Jak přestat křičet a začít žít s dětmi v harmonii. Je to spíš takový trénink sebeovládání pro rodiče než vyloženě výchovné metody. Zdaleka ale ne ve smyslu tak extrémně volném, jako Naomi Aldort. Děti z jejího pojetí výchovy jsou nejspíš úplně šílené a rodiče chudáci, kteří nemohou vůbec nic, ani si třeba večer zajít do divadla, když se dítě rozhodne, že nepůjdou
kult dítěte jako vyšitý. Stačil mi pořad s Duškem, kde byla hostem, z toho jsem byla v šoku.
@scentini píše:
@ireeenka ja neustupuju v tech dulezitych vecech. Jako ze ted si vycistis zuby, umyjes ruce, pres cestu se drzime za ruce atd. Kdyz chce dcrra o bonbon navic tak ji ho dam nebo kdyz chce precist jeste jednu pohadku pred spanim nebo chce jit domu jinou cestou atd. vzycky rekne maminko posim a vykuli kukadlato nemuzu rict ne.
máme to také tak
v případech, kdy jde třeba o jinou cestu domů ani nemusí poprosit, stačí, když řekne, že by šel rád tudy
(resp. řekne mile Tam?)
@Janasas ono hodně záleží i na rodinném prostředí. Pokud se k sobě rodiče chovají s despektem, neuctivě, hádají se před dětmi, jsou k sobě hrubí, manžel např. převrací oči, když manželka něco řekne, ona mu odsekává, klepe si na čelo… tak to pak dělají děti také. Je to smutné. Každé dítě má jiný start.
@Any83 možné to je.. oni jsou v podstaě slušná rodina, ale bohužel švagrová, hodně používá slova- ku, pi a přitom jako domácnost atd, má 100% ale je hodně sprostá..
Ale to si mě připoměla… ![]()
Kluk měl uklízet hračky- 7letý a manžel ho pořád poučoval. Já už jsem si říkala, proboha nech ho, od si to porovná podle sebe… ale manžel ne, pořád radil..
Kluk se před něho postavil a říká:,, Tak když si tak chytrý, tak si to seřaď sám.. Manžel zůstal hledět já taky, ale toto říkám já.. Když má manžel nějaké řeči, tak mu taky řeknu, když se ti to nelibí, tak to udělej sá…
Mě se navíc zdá smutné, že nedokážeme děti vychovávat bet knih, internetu, bez rad prakticky cizích lidí ![]()