Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Kamarádka s výrazně vyššími příjmy
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Lalelale
17.10.19 09:46
Tohle musíš říct. Věci, které jsou pro tebe drahé, jsou pro ni normální. Snažit se jí stačit nedopadne dobře a náznaky nefungují. Je to kamarádka, normálně jí jednou větou řekni jeee tábor vypadá super, ale je nad naše možnosti. Kamarádka to pochopí a nebude z toho dělat vědu
- Citovat
- Upravit
17.10.19 09:46
Rekni ji to primo. Proste mas omezenej rozpocet a nemuzes dat za krouzky jen tak desetitisice. Hotovo. Bud to kousne nebo ne. Ja se svoji kamaradkou o penezich mluvim normalne. Kdyz chce jit ven s detmi do herny, tak ji reknu, ze 300,– za vlezny+kafe a 80,– za dortik diteti kvuli hodine a pul nedam. Mam na to. Nechci to ale kazdy tyden takhle proluftovat, kdyz je hezky radsi chci jit ven. Takze proste bez kecu vymyslime neco jinyho
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.19 09:47
Já teda nevidím jediný důvod, proč bys ji nemohla říct, že vaše finanční limity jsou jinde a proto není v tvých silách držet krok se všemi aktivitami, které vymyslí 
vždyť je to naprostá banalita. Domluv se s ní co ano a co ne, bude to lepší i pro děti. Nevím jak by to mohlo vaše kamarádství ovlivnit, pokud je normální, tak to jistě pochopí a budete kamarádit dál
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.19 09:49
Jezis a proc mas problem ji to rict primo, jak ma vedet, ze je to pro tebe drahe, kdyz nic nereknes?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.19 09:49
Ahoj, a co takhle jí to říct tak, jak to opravdu je. Prostě: nezlob se, nemůžu platit tolik akcí, finančně na to nemám, nejsme na tom tak jako ty. Poplatím kroužky, ale už nemám na to, abych platila další pobyty, kurzy, tábory apod. Takže se moje děti všech aktivit nemůžou účastnit, budu si vybírat jen ty akce finančně nenáročné.
Prostě upřímně říct pravdu. Myslím, že tě pochopí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.19 09:50
Rekni ji to. Evidentne chce, aby delaly deti nejake veci spolecne. Tak ji rekni, ze tedy tabor s konmi je pro vas moc drahy, ale ze jsi nasla primestsky tabor od domu deti a mladaze a jestli nechteji deti tam. Ono to nemusi byt ani o tom, ze clovek ty penize nema, ale ze je proste nechce za tu vec dat. Na tom take neni nic spatneho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
PaníKadrnožková
17.10.19 09:53
Mám kamarádku, kde není problém v penězích, ale v aktivitě. Mě stačí se s ní vidět jednou za kvartál, kluci si pohrajou, jinak moje dítě je doma na zahradě nebo jezdíme na chalupu, sem tam nějaký výlet, sem tam nějaká dovolená - hodně podniká i s taťkou, takže není problém, že by bylo chudinka furt zavřené doma. Připustit si ale tuhle kamarádku více k tělu, tak za ní s jazykem na vestě vlaju každý víkend na nějaké vejlety, trhy, slavnosti, hrady, blabla, které mě zajímají tak max. 2× za rok. Už byly i kecy, že jsme pecky. No… jsme 
Zato, když ona má pindy, tak nás viděj ještě méně.
Podle mě problém není v penězích, ale v umění asertivně a bez pocitů viny odmítnout nechtěné nabízené tak, aby to druhá strana pochopila a zařídila se podle toho. Tak držím palce 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.10.19 09:55
Hele, já jsem na tom asi tak, jako ta tvoje kamarádka a absolutně by mě neurazilo ani nenaštvalo, kdybys mi na rovinu řekla, že na to či ono nemáš. Na účet ti nevidí, buď ji to nenapadne, nebo i když jo, tak prostě nemůže vědět, na co ještě peníze máte a na co už ne (nebo je prostě na danou věc/aktivitu dát nechcete). Prostě jí to na rovinu řekni, nic sockoidního na tom není. 
- Citovat
- Upravit
17.10.19 09:55
Když si konečně dovolíš říct: na tohle už nemám prachy, nesmírně se ti uleví. Není to ani ostuda, ani důvod, proč by se kamarádka urazila. Já tuhle větu dokonce používala jako výmluvu Kamarádka stále cestuje, mě to nebaví, raději jsem doma nebo po okolí. Kdybych řekla pravdu, přemlouvala by mě. Tak jsem řekla, že na to teď nemám. Kamarádka řekla, že je to škoda a bylo vymalováno. Snažit se udržet krok přes svoje nepohodlí, navíc děs, co zase vymyslí, pokazí přátelství mnohem víc, než vynechání akcí a vyložení karet na stůl.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.19 09:57
Já se se svýma kamaradkama normálně bavím i o penězích. Víme zhruba, jak na tom která jsme. Když mě někdo pozve na něco, na co nemám, nebo nejsem ochotná tolik utratit, tak to prostě normálně řeknu. Zrovna tento týden mě jedna lákala, ať syna dám na dva kroužky s jejím synem, že mi to domluví. Ale syn chce jiný kroužek a 3 by už byly moc. Jak finančně, tak časově. Tak jsem ji to normálně řekla A ona to normálně pochopila. Domluvily jsme se na něčem jiném, aby se kluci mohli potkávat, oba je to bavilo a nás to nestalo majlant.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
PaníKadrnožková
17.10.19 09:58
@Čičorečka píše:
Když si konečně dovolíš říct: na tohle už nemám prachy, nesmírně se ti uleví. Není to ani ostuda, ani důvod, proč by se kamarádka urazila. Já tuhle větu dokonce používala jako výmluvu
ježiš, to je dobrý. Zakladatelka se stydí říct, že na něco nemá a ty se stydíš říct, že se ti nechce Ale chápu, argument penězi tady hrozně platí, nikdo si nedovolí nic říct 
- Citovat
- Upravit
17.10.19 09:59
@Anonymní píše:
Protože vím, jak se podobné diskuze dokážou zvrhnout, chtěla bych napsat, že mám kamarádku ráda, vycházíme spolu, rozhodně jí nic nezávidím a její život bych neměnila s tím svým ani za zlaté prase.
Ale je věc, která mě trápí. Vím, že to tu nevyřešíme, ale potřebuji to trochu vyventilovat (mimo okruh svých blízkých). Nežijeme si vůbec špatně - klasická střední třída. Co potřebujeme, máme, máme i spoustu věcí, které prostě jen chceme. Kamarádka je na tom doma finančně lépe, dá se považovat za zástupce vyšší střední třídy. Obě máme podobně staré děti, které se spolu hodně kamarádí. A tam právě vyvstávají problémy. Nemyslím, že bychom na svých dětech nějak výrazně šetřili a nedopřáli jim. I děti jsou spokojené tak, jak jsou a s tím, co mají. Problém je v tom, že nás kamarádka neustále někam zve, neustále pro své děti vymýšlí různé příměstské tábory, kurzy, drahé kroužky, oslavy narozenin v dětských hernách…a očekává, že se přidáme. Každou chvíli se mě ptá, jestli mé děti přihlásím na to a na to…a já už si začínám připadat jako socka. Samozřejmě vím, že to dělá v dobré víře, děti spolu kamarádí a tráví hodně času…ale prostě nechápe, že ty finanční limity máme někde jinde. Že když svým dětem zaplatím na začátku roku několik kroužků a vybavím je do školy, těžko je pak o podzimních prázdninách pošlu na předražený tábor s koňmi a mezitím vypláznu další tisícovku za dárek k narozeninám (pro cizí dítě), na který se se mnou chce složit. A navrch pak ještě zvládnu zaplatit oběma svým dětem měsíční víkendovou školu lyžování.
Tak nějak mezitím proplouvám a snažím se to s grácií vybalancovat, ale stojí mě to spoustu síly a energie. Nechci kamarádce natvrdo říct, že naše finanční možnosti jsou zhruba na polovině těch jejich, a že se musí smířit s tím, že naše děti nebudou dělat všechny věci společně. Jemné náznaky a odmítání poloviny akcí moc nefungují. Respektive fungují pouze na chvilku. Pak kamarádka objeví nějakou další super věc, dostane se do rauše a jede to nanovo. A já jsem z toho fakt unavená, občas se přistihnu, že když mi např. volá, už dopředu se děsím toho, co zas vymyslela. Nerada bych, aby to naše přátelství nějak poznamenalo. Mám tu holku fakt ráda, rozumíme si spolu, názorově jsme si blízké, ale toto mě ubíjí.
Pokud jste opravdu kamaradky, tak ji rekni primo, ze tohle je pro tebe drahe. Treba to ani netusi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.19 10:03
Tak jí to prostě řekni… jak jinak bys to chtěla vyřešit?
S kým jiným než s kamarádkou bys měla mluvit narovinu? Ona to bere jako naprosto normální běžné věci, pro tebe je to už finančně nezvládnutelné… tak jí to prostě řekni… jestli je rozumná, bude sama příště i přemýšlet, jakou akci ti nabídnout a nebo se třeba i bude snažit přizpůsobit…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.19 10:06
@PaníKadrnožková píše:
ježiš, to je dobrý. Zakladatelka se stydí říct, že na něco nemá a ty se stydíš říct, že se ti nechce
To neni o tom, ze by vic platil, to je o tom, ze když ty penize nemam, tak je proste nemam a premlouvanim se nevykouzli. Oproti tomu u nechce se mi, ma to přemlouvání sanci na úspěch.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Protože vím, jak se podobné diskuze dokážou zvrhnout, chtěla bych napsat, že mám kamarádku ráda, vycházíme spolu, rozhodně jí nic nezávidím a její život bych neměnila s tím svým ani za zlaté prase.
Ale je věc, která mě trápí. Vím, že to tu nevyřešíme, ale potřebuji to trochu vyventilovat (mimo okruh svých blízkých). Nežijeme si vůbec špatně - klasická střední třída. Co potřebujeme, máme, máme i spoustu věcí, které prostě jen chceme. Kamarádka je na tom doma finančně lépe, dá se považovat za zástupce vyšší střední třídy. Obě máme podobně staré děti, které se spolu hodně kamarádí. A tam právě vyvstávají problémy. Nemyslím, že bychom na svých dětech nějak výrazně šetřili a nedopřáli jim. I děti jsou spokojené tak, jak jsou a s tím, co mají. Problém je v tom, že nás kamarádka neustále někam zve, neustále pro své děti vymýšlí různé příměstské tábory, kurzy, drahé kroužky, oslavy narozenin v dětských hernách…a očekává, že se přidáme. Každou chvíli se mě ptá, jestli mé děti přihlásím na to a na to…a já už si začínám připadat jako socka. Samozřejmě vím, že to dělá v dobré víře, děti spolu kamarádí a tráví hodně času…ale prostě nechápe, že ty finanční limity máme někde jinde. Že když svým dětem zaplatím na začátku roku několik kroužků a vybavím je do školy, těžko je pak o podzimních prázdninách pošlu na předražený tábor s koňmi a mezitím vypláznu další tisícovku za dárek k narozeninám (pro cizí dítě), na který se se mnou chce složit. A navrch pak ještě zvládnu zaplatit oběma svým dětem měsíční víkendovou školu lyžování.
Tak nějak mezitím proplouvám a snažím se to s grácií vybalancovat, ale stojí mě to spoustu síly a energie. Nechci kamarádce natvrdo říct, že naše finanční možnosti jsou zhruba na polovině těch jejich, a že se musí smířit s tím, že naše děti nebudou dělat všechny věci společně. Jemné náznaky a odmítání poloviny akcí moc nefungují. Respektive fungují pouze na chvilku. Pak kamarádka objeví nějakou další super věc, dostane se do rauše a jede to nanovo. A já jsem z toho fakt unavená, občas se přistihnu, že když mi např. volá, už dopředu se děsím toho, co zas vymyslela. Nerada bych, aby to naše přátelství nějak poznamenalo. Mám tu holku fakt ráda, rozumíme si spolu, názorově jsme si blízké, ale toto mě ubíjí.