Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak kdyz se vidite i v praci, tak uz pro ni mozna neni duvod se videt i mimo ni, treba ma pocit ze uz jste si tam vse rekly, nevim.. lidi, co rusi casto schuzky, o ne proste nemaji zajem, asi bych se nedoprosovala
Jste opravdu blízké a důvěrné kamarádky, nebo spíš jen kolegyně a známé? Svěřujete se navzájem i s problémy a starostmi, jste připravené jedna druhou ve špatné sityaci podržet nebo se spolu chodíte spíš jen bavit? Možná teď na to bavení z nějakého důvodu nemá náladu neno energii.
Dřív s vámi takhle chodila? Je to změna až v poslední době? Jestli ano, může to být i známka nějakých psychických potíží, začínající deprese nebo něčeho takového. Nebo má třeba nějaké problémy v rodině, třeba vážnou nemoc nebo tak něco. V tom případě bych se asi pokusila z ní opatrně vytáhnout, co se děje. Bez výčitek.
Pokud se stranila a vymlouvala vždycky, tak je asi spíš méně společenský typ, kontakt v práci jí stačí a po práci chce mít klid a domácí pohodu. Nebo má chlapa a zatím vám to nechce říct.
Řešila jsem podobnou věc, dříve aktivní kamarádka najednou každou schůzku rušila na poslední chvíli, pak s úplně blbymi důvody typu „za měsíc v sobotu chci na procházku“ odmítala pozvání na všechno budoucí. Když se náhodou ukázala, vlekla se jak tělo bez duše. Nikdy se mi nepodařilo z ní dostat, co se stalo, pouze tuším. Možná má tvá kamarádka také nějaké potíže? Pokud chce být sama, určitě bych ji neprepadavala a dala jí čas, někteří lidé chtějí být v nouzi spíš sami ![]()
Některý lidi to tak maj. Zvlášť ti trochu asociální. Moje matka je taková. To je vždycky plánů a všem naslibuje hory doly a pak těsně před hraje mrtvého brouka. Kamarádku nemá už ani jednu.
Pro mě je to hrozná představa. Zbláznila bych se, kdybych nikam nikdy nešla. Jak je teď všechno zavřené, zůstávám dokonce po směně v práci, abych strávila aspoň nějaký nepracovní čas s kolegyní, uklizečkami a údržbářem ![]()
Ale upřímně řečeno by asi bylo nejlepší použít terapii šokem. Prostě jí pak povyprávět, že jste byli tam a tam a bylo to super, ale že se omlouváte, že ji jste nezvali, protože ona se stejně vždycky nakonec na něco vymluví, tak vám bylo dopředu jasné, že nepůjde… Možná ji to z toho hloupého chování probere… A pokud ne, výsledek bude pořád stejný.
Nemůžete nikoho nutit se socializovat, pokud nechce. I kdyby jednou šla a moc se jí to líbilo, příště se zase vymluví. Tihle lidé se stopnou vždycky, když má přijít na věc. Najednou jsou líní se oblékat, neví, o čem by si povídali a můžou přeci jít příště… Hrozná vlastnost…
@DeeDee.518 píše:
Některý lidi to tak maj. Zvlášť ti trochu asociální. Moje matka je taková. To je vždycky plánů a všem naslibuje hory doly a pak těsně před hraje mrtvého brouka. Kamarádku nemá už ani jednu.Pro mě je to hrozná představa. Zbláznila bych se, kdybych nikam nikdy nešla. Jak je teď všechno zavřené, zůstávám dokonce po směně v práci, abych strávila aspoň nějaký nepracovní čas s kolegyní, uklizečkami a údržbářem
![]()
Ale upřímně řečeno by asi bylo nejlepší použít terapii šokem. Prostě jí pak povyprávět, že jste byli tam a tam a bylo to super, ale že se omlouváte, že ji jste nezvali, protože ona se stejně vždycky nakonec na něco vymluví, tak vám bylo dopředu jasné, že nepůjde… Možná ji to z toho hloupého chování probere… A pokud ne, výsledek bude pořád stejný.
Nemůžete nikoho nutit se socializovat, pokud nechce. I kdyby jednou šla a moc se jí to líbilo, příště se zase vymluví. Tihle lidé se stopnou vždycky, když má přijít na věc. Najednou jsou líní se oblékat, neví, o čem by si povídali a můžou přeci jít příště… Hrozná vlastnost…
Prosimtě a proč hrozná? Jsou lidi, co se umí zabavit sami a nepotřebují pořád někde lítat, nic hrozného na tom nevidím.
Já to mám tak, že mě známí někam pozvou. V tu chvíli přijmu, strašně se těším. V den srazu se mi tam nechce. Už si nemáme co říct, mám pocit, že jsme každý někde jinde v životě, nebaví mě to s nimi, ale nemám odvahu jim to řáct, tak se na poslední chvíli omluvím. Je to hnusný, ale je to tak. Třeba to tak má taky.