Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Zdravím…taky se vám občas stává, že je vám líto, že vaše kamarádka se přtelí i s nějakou další /nějakými dalšími, a pak třeba vidíte, že spolu tráví víc času než s vámi, a vlastně, že vás mají tak nějak na druhé koleji?
Ale přistihla jsem se, že když se mi toto stane - a stává se mi to snad u každé kamarádky, žárlím a mzí mě to moc.
já vím, že takové to „nej“ kamarádka, spíš patří do nevyzrálosti na základní škole.
Myslím, že je to přirozené a stane se to každému.
A myslím, že je přirozené i žárlit.
Ale nic víc s tím neuděláš. Někdy si lidé začnou rozumět víc s někým jiným…
Já jsem třeba zažila, že na mě kamarádka mojí kamarádky žárlila fest. A to už jsme „staré báby“ a náš věk začíná číslem vyšším než 3. ![]()
Ne nestava se mi to, to bys byla radsi, kdyby kamaradka mela jenom tebe a jinak nikoho? Ja mam dve nejlepsi kamaradky s tema si vsechno sverujem, denne komunikujem, ale kazda mame x dalsich kamaradek, ktere ty ostatni ani neznaji a travime cas i s nimi, nikdo nezarli ze sem byla tamhle s jednou kamaradkou a naopak ja nezarlim ze nej kamoska byla nekde s nejakou jinou. Mozna nekde na zakladce mi bylo lito, kdyz holky nekam vyrazily beze me, ale ted mi to pride hodne detinsky.
@Anonymní píše:
Zdravím…taky se vám občas stává, že je vám líto, že vaše kamarádka se přtelí i s nějakou další /nějakými dalšími, a pak třeba vidíte, že spolu tráví víc času než s vámi, a vlastně, že vás mají tak nějak na druhé koleji?
Ale přistihla jsem se, že když se mi toto stane - a stává se mi to snad u každé kamarádky, žárlím a mzí mě to moc.
já vím, že takové to „nej“ kamarádka, spíš patří do nevyzrálosti na základní škole.
Takhle jsem to cítila snad někdy na základce.
@Anonymní píše:
Zdravím…taky se vám občas stává, že je vám líto, že vaše kamarádka se přtelí i s nějakou další /nějakými dalšími, a pak třeba vidíte, že spolu tráví víc času než s vámi, a vlastně, že vás mají tak nějak na druhé koleji?
Ale přistihla jsem se, že když se mi toto stane - a stává se mi to snad u každé kamarádky, žárlím a mzí mě to moc.
já vím, že takové to „nej“ kamarádka, spíš patří do nevyzrálosti na základní škole.
já to mam spíš naopak… mám pár kamarádek které mě furt bombardují a někdy skoro vyčitavě volají že kdy si jako udělám čas.. no ale upřímně ja mam nejdřív povinnosti a pak zabavu a momentálně toho mám celkem dost takže jdou kamarádky stranou a když mi zas zvoní telefon tak mám uplný stres to vzít že zas to bude vypadat že se jen vymlouvám…ale momentálně se nezastavím tak prostě nedá se nic dělat no ![]()
@Anonymní píše:
Zdravím…taky se vám občas stává, že je vám líto, že vaše kamarádka se přtelí i s nějakou další /nějakými dalšími, a pak třeba vidíte, že spolu tráví víc času než s vámi, a vlastně, že vás mají tak nějak na druhé koleji?
Ale přistihla jsem se, že když se mi toto stane - a stává se mi to snad u každé kamarádky, žárlím a mzí mě to moc.
já vím, že takové to „nej“ kamarádka, spíš patří do nevyzrálosti na základní škole.
Beru to jinak než holky, asi podobně jako ty. Mít „svůj život“ pro mne i v dospělosti znamená, že v něm mám blízké kamarádky a kdyby se mi vzdálily a začaly trávit čas s jinými holkami, bylo by mi to líto.
Ale stejně tak zase mám kamarádky, které uhání mě a je těžké udělat si čas, to je fakt. Takže kolikrát odmítku a sejdu se raději s těmi bližšími.
Ale myslím, že tohle zná každý.
Mám ale kamarádky, které zpřetrhaly všechny vazby, když si našly chlapa, a když po třech letech opadne ta první zamilovanost, najednou se chtějí zase vídat, ale už to není takové, není na co navazovat, člověk už mezitím našel jiné ![]()
@Anonymní píše:
Zdravím…taky se vám občas stává, že je vám líto, že vaše kamarádka se přtelí i s nějakou další /nějakými dalšími, a pak třeba vidíte, že spolu tráví víc času než s vámi, a vlastně, že vás mají tak nějak na druhé koleji?
Ale přistihla jsem se, že když se mi toto stane - a stává se mi to snad u každé kamarádky, žárlím a mzí mě to moc.
já vím, že takové to „nej“ kamarádka, spíš patří do nevyzrálosti na základní škole.
myslím, že je to přirozené. Příklad: Mám kamarádku od prváku na střední škole, byly jsme jak jedno tělo jedna duše. Vzájemně jsme se doplňovaly, seděly jsme spolu v lavici, bydlely spolu na pokoji na intru. Po maturitě jsme si psaly, volaly, jezdily společně na dovolené, pak se rozešla se svým dlouholetým přítelem, já si pořídila rodinu a poslední 2 roky jsme každá jinde. Přesto všechno jí mám ráda, ona mě, ale vím že teď má jiné přátele s kterýma si má víc co říct, stejně jako já.
@Anonymní píše:
Zdravím…taky se vám občas stává, že je vám líto, že vaše kamarádka se přtelí i s nějakou další /nějakými dalšími, a pak třeba vidíte, že spolu tráví víc času než s vámi, a vlastně, že vás mají tak nějak na druhé koleji?
Ale přistihla jsem se, že když se mi toto stane - a stává se mi to snad u každé kamarádky, žárlím a mzí mě to moc.
já vím, že takové to „nej“ kamarádka, spíš patří do nevyzrálosti na základní škole.
Co na to říct, stává se to a není na tom nic neobvyklého ani z jedné strany. Taky mě mrzelo, když se moje nejlepší kamarádka víc bavila s někým jiným a já jsem byla ta druhá. Na druhou stranu, já jsem to tak měla taky - radši jsem se bavila s jinou kamarádkou než s tou, co mě považovala za nejlepší. Je to těžké, ale prostě jsou lidi, co tobě/jí sednou víc, se kterýma si má víc co říct a jsou ji prostě bližší. Nic s tím nenaděláš.
Byla bych jedine rada. Nem rada, kdyz se na me nekdo upne (krom partnera) A chce se mnou travit čas. Potrebuju svuj prostor a planovat veci podle sebe. Nejsem typ na nejake kafickovani a „cvicenicko“ ve dvou. Nejradši jdu všude sama. ![]()
@Bábrdl píše:
Mám ale kamarádky, které zpřetrhaly všechny vazby, když si našly chlapa, a když po třech letech opadne ta první zamilovanost, najednou se chtějí zase vídat, ale už to není takové, není na co navazovat, člověk už mezitím našel jiné
Taky mám jednu takovou. Známe se spoustu let ale jakmile má chlapa neozve se sama klidně i dva roky
Ale jakmile se rozejdou, chodí za mnou každý den na kafe.Oba jsou to extrémy, nejlepší je zlatý střed.
Bez přátel je smutno. Vy, co máte kamarádky, které si na vás vzpomenou a ozvou se samy, buďte za to rády, nemusí tomu tak být vždy. Já to znám. Jsem sama uz spoustu let, co jsem změnila prostředí, mám manžela, děti, ale nemám blízko žádné osoby, se kterými bych se nejak pravidelně scházela nebo se my scházeli a travili společně někdy volný čas. Je to velký kus prázdna v mém životě.
@Anonymní píše:
Bez přátel je smutno. Vy, co máte kamarádky, které si na vás vzpomenou a ozvou se samy, buďte za to rády, nemusí tomu tak být vždy. Já to znám. Jsem sama uz spoustu let, co jsem změnila prostředí, mám manžela, děti, ale nemám blízko žádné osoby, se kterými bych se nejak pravidelně scházela nebo se my scházeli a travili společně někdy volný čas. Je to velký kus prázdna v mém životě.
Ano to věřím
já jsem tedy společenská, kamarádky mám. Některé jsou jen známé, některé velmi blízké které znám i 14 let. Většinou jsem si je udržela už od základní školy. Odkud jsi?
Zdravím…
taky se vám občas stává, že je vám líto, že vaše kamarádka se přtelí i s nějakou další /nějakými dalšími, a pak třeba vidíte, že spolu tráví víc času než s vámi, a vlastně, že vás mají tak nějak na druhé koleji?
já vím, že takové to „nej“ kamarádka, spíš patří do nevyzrálosti na základní škole.
Ale přistihla jsem se, že když se mi toto stane - a stává se mi to snad u každé kamarádky, žárlím a mzí mě to moc.