Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj, trápí mě nějakou dobu kamarádství s jinou maminkou. Začali jsme se bavit už asi před skoro 10 lety. Ze začátku jsme se i vídali, hodně si psali, já ji brala jako fajn kámošku, které se mohu se vším svěřit. Věděla jsem, že už to není ono… Méně jsme se vídali, ale i přesto psali. Měla jsem někoho komu jsem se mohla svěřit. Začala pracovat, já pořád na mateřské… Doteď jsme si prakticky psali, ale bylo to jen jednostranné… Vždy jsem se prvně ozvala já. Nechci se už vnucovat. Chci mít kámošku, které můžu říct všechno… Mrzí mě to. Už se dobu neozývá… Mám teď takový pocit, že nemám nikoho, kdo by se jen tak sám od sebe mě ozval a zeptal se jak se máš? Všichni jsou jenom známí… Mám sice rodinu, měla bych být přece spokojená ne? Hodného manžela, tak proč bych měla ještě někoho mít?
Ale já to právě moc neumím… Musím mít vždy někoho, komu si postěžuji nebo popovídáme o radostech kolem děti apod…
Máte to tak někdo? Děkuji
Kamarádka nikdy neměla moc času(2 děti, být, dům, brigáda…) Do společné konverzace posílala většinou jen fotky a pár vět, někdy. Teď je z nás jediná, která nastoupila do práce. To taky jediný co víme. Dal občas pošle GIF, smajlíka, fotku a to je vše. Asi potřebuje čas se srovnat no.
![]()
No u nás právě asi už 6let z toho pracuje… A pořád si našla čas si se mnou aspoň psát… ale jestli si našla bližší kámošku, ktera je i přímo s ní to bych pochopila, ale může mě aspoň něco napsat… Promiň, ale už to není ono nebo něco takového… Prostě jak mi nepíše, tak ji na mě už nezáleží a boli to…
@Anonymní píše:Taky to tak mám. Jen partnera a děti, které potřebují stále méně ![]()