Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mám krásného 8 týdenního syna, jsem doma už půl roku, kvůli rizikovému těhotenství a už mi hrabe
šestinedělí je naštěstí za námi, byl to masakr, teď už trochu víc poznám, co malý chce nebo potřebuje a tím se dostávám do stereotypu…každý den vstanu a dělám přesně stejné věci, ve stejném pořadí..malý je taky každý den kolem 14 a 17 hod protivnný a chce spát, už se ani nemusím koukat na hodinky…navíc to hnusné počasí, nikam v tom sněhu s kočárkem nemůžu…už se těším na léto ![]()
Samozřejmě, když se malý usměje tak je svět hned krásnější ![]()
Měly jste to taky tak na mateřské?
Stereotyp mám už 3roky..:-(ale neboj jak mimi povyroste,tak už to s ním bude lepší:).kolikrát ani nevím co je za den,protože téměř všechny dny jsou stejné.
Tak já jsem asi ta šťastná - stereotyp neznám. Každý den je jiný, pořád se něco děje. Od malinka (Adélčina malinka) pořád někde jsme, nebo je někdo u nás - tak 2-3× týdně se vidím s některou z kamarádek, 1× máme plavání, 1× rodiče… do toho hraní s malou, nákupy, venčení psa, úklid, vaření, televize, internet… spíš vždycky koukám, jak týden utekl, než bych se nudila. Teď mám i práci z domova, sice jen na pár týdnů, ale super - jsem v kontaktu s lidmi z práce, cítím se zase užitečná jinak, než jako maminka…
Nejhorších mi přišlo prvních 11 měsíců.:-)) Pak jsem začali chodit na různé cvičení, plavání, do herny, na kafe, mezi lidi a víc mě to bavilo.
Pak jsem začala chodit i večer sama na cvičení, případně občas vyrazila někam s kamarádkou, pokud máte hlídání, můžete někam i s partnerem mezi kojením, ať se trochu zabavíš.
Doporučuju kontaktovat kamarádky a zkusit vymyslet nějakou společnou činnost
teď koukám, že malému je 8 týdnů? Tak to se neboj, to se změní
Dcera je srpnová, takže jsem s ní mohla lítat po venku už docela brzy, tebe dost limituje to počasí. Ale určitě se najde v okolí nějaká kavárna, kam se můžeš s kamarádkou uchýlit a kočárek mít vedle sebe.
Barique neboj bude hůř ![]()
Jsou dny, kdy jsem opravdu spokojená, máme spoustu zábavy, hodně super bylo léto, kdy jsme byli celé odpoledne venku.
No teď v zimě je to horší.
No a pak mám dny, kdy si říkám, že jsem nejspíš nikdy neměla mít děti, že to s malým neumím, že nic nezvládám. Nezvládám vařit, uklidit, věnovat se malýmu. Je jichmíň, ale jsou. Asi to prostě k mateřství patří.
Malý už umí i zazlobit a je to o nervy, ale pak jsou dny, kdy ho miluju.
Stereotyp, amyslela jsem si že až začne chodit do školky a já do práce tak to bude jiný ale prdlajs
teď k tomu akorát nestíháme ty kamarádky a návštěvy,protože musim doam taky uklidit a uvařit ![]()
Podlemě je to hodně o počasí, máme za sebou už 2 léta, vždycky je to sranda, mimino šlo strčit jen tak do kočáru a už se mohlo jít, s chodícím dítětem ještě lepší, jen hodit do batůžku plínku a lžičku a pítko a mohli jsme kamkoliv.
Teď jsme tu zapadaní jak mužici na Sibiři, každý odchod je horor, buď nabalit dítě, nabalit sebe, než vyrazíme, jsme oba spocení až na prdeli, když má jít dítě samo, tak většinou nejde, protože se mu v těch závějích nechce, když je v kočáru, tak musíme všude do kopce, kočár je těžkej jak prase, když ho nesu v ergonomickém nosítku, tak ho zase nikde moc nevypustím - nesu pod oblečením, na bundách nabalené dítě je děs
Takže si velmi dobře rozmyslím, zda opravdu ven potřebuju, zda mi to stojí za to. a doma samozřejmě furt to samé, já bych se zabavila, ale mladej přeci jen ještě ne, tak si chvíli hraje sám a pak přiběhne, vede mě k oknu, ke schodům, jako že za zábavou ![]()
To je holt ta zima, s tím nic nenaděláš. chce to zkrátka vydržet, než aspoň slezou ty šílené závěje a opadne nejhorší mráz, pak už je líp.
mmch, že se blíží konec týdne poznám podle toho, že nám popeláři vyvezou popelnici, takže nejsem pak překvapená, že manžel najednou zůstal doma(víkend) ![]()
Já vím, chodíme v pondělí a středu do střediska na skupinu matek s dětmi a v úterý se scházíme s maminami na procházku v parku a kafe, ale tenhle týden jsem nebyla nikde kvůli sněhu.
To je to počasí, člověku se nechce z postele, když je taková zimá a tma ![]()
Jojo, pořád to samé, pořád to samé… už čtvrtý rok, mění se akorát počasí a to, co máme na oběd.
Závidím všem, co mají blízko rodiče, kamarádky, mateřské centrum, herničku, dětskou kavárnu, COKOLI, kam lze vyrazit s dětma.
Já tu nemám nikoho (a nic, prostě dědina), takže je to ozvlášť na palici
Teď v zimě je to vůbec hrůza, předs léto je to lepší. Takže jo, neboj, bude to lepší ![]()
Tak to já si to naopak užívám.Stereotyp neznám.Vždyt každej den je něco nového a něco nového dítě umí.Nemám problém se zabavit a ani zabavit dítě ale mám hodné dítě
.
Moc nechápu když někdo řekne že má na mateřské pořád to samé.Myslím si že ten čas tak letí že je třeba si užívat každé minuty.Stereotyp je když chodíš do práce a musíš dodržovat určité časy tad..Tohle je prostě pohodička
barique píše:
Mám krásného 8 týdenního syna, jsem doma už půl roku, kvůli rizikovému těhotenství a už mi hrabešestinedělí je naštěstí za námi, byl to masakr, teď už trochu víc poznám, co malý chce nebo potřebuje a tím se dostávám do stereotypu…každý den vstanu a dělám přesně stejné věci, ve stejném pořadí..malý je taky každý den kolem 14 a 17 hod protivnný a chce spát, už se ani nemusím koukat na hodinky…navíc to hnusné počasí, nikam v tom sněhu s kočárkem nemůžu…už se těším na léto
Samozřejmě, když se malý usměje tak je svět hned krásnější
Měly jste to taky tak na mateřské?
ahoj…koukám,že nejsem jediná
už jsem se bála,že magořím jediná
…pořád si ale říkám a představuji to krásný léto co mě čeká s malým ![]()
Co se týká sněhu a kočárku, tak u nás se vloni nedalo vyjet 3 měsíce. Takže dítě šup do šátku a hurá do lesa. Takže doporučuju, pokud nemáš, pořídit šátek:)
Letos to vypadá na stejný scénář, ale dítě má 11kg a už to budou asi spíš saně než šátek ![]()
a proč ve sněhu nemůžeš ven?
Já teda dokud to šlo, což bylo cca do roka, chodila denně 2-3× s kočárkem ven na dlouhé procházky, i když pršelo, sněžilo a tak… Měla jsem štěstí, sousedka měla o týden mladší holčičku.
Když teda byla fakt chumelenice, tak jsme chodily po venku třeba jen půl hodinky a pak zašly do kavárky na čaj / kafe / zákusek.
Nepřišlo mi to nudný. Navíc u těch malých dětí jsou denodenně vidět pokroky. Všechno jsem v té euforii zapisovala, fotila a informovala všechny kolem. Rozhodně jsem se nenudila.
Pepro,v této kalamitě se fakt ven nedá chodit.Byla jsem s malým venku a zaposilovala jsem si pěkně teda
.kočár vůbec nešel utáhnout,chodníky jsou šílený
.ale zž jsme doma 2 dny,tedy včera jsme byli aspon nakoupit,ale zítra už musím aspon hodku,prý má ale zase sněžit
,tak doufám,že v Praze nééé
.Jinak taky mám občas teda depku,ale to předám naše mímo tatínkovi a jdu trošičku zapařit
a hned mám zase tak na měsíc pokoj ![]()