Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Beru ji uvnitř sebe. Vím že se jedná o můj život, já za něj mám zodpovědnost, já sklízím plody své činnosti. Každý svého štěstí strůjce.
Mou motivací je moje dcerka. Když vidím, jak roste a vyvíjí se. Taky už jí bude pět let a je s ní občas i sranda. Jen si někdy říkám, že je škoda, že už to nevidí její máma…
@irca555 píše:
Zdravím,kde berete motivaci? Já svojí leností a tím, že jsem neměla motivaci přišla o hodně… kde berete motivaci když se nemáte komu svěřit, nikdo vám nerozumí atd?…
Já jsem díky své nemotivaci přišla o hodné lidi a pořád lamentuju nad minulostí a nevidím budoucnost jak se pohnout?
Takže jde stále o ten prst, že, vždyt už Ti všichni psali, že musíš rehabilitovat i přes bolest a třeba se to dá do pořádku, osobně jsem zažila, že i po mrtvici se cvičením vrátil cit do prstů atd.
Nepomůže, když tu každý den založíš dvě diskuse, sjednotila bych to aspoň do jedné, na Tvém místě a aspoň doufám, že sem píšeš tím nebohým prstem, který je potřeba rozcvičit.
Možná i vyzkoušet nějakého psychologa, ale bude to chtít někoho se silnou povahou…
@free333 no ono ten prst je jen jeden z mnoha problémů a bojím se že když se mi neuzdraví tak nebudu moc dělat určité věci které potřebuju a díky čemu bych mohla vyřešit ostatní… Prostě zdraví je fakt důležité…
Člověk chce podporu a matka začíná už vymýšlet invalidní důchod a podobný nesmysly, nechala mě ležet 3 měsíce v posteli a vůbec se nezajímá… a já jsem na sebe naštvaná, že jsem to nerozcvičila, mám artrozu v kloubech v tom prstu a rehabilitační mi říkala, že už bych to měla mít zahojený… jenže já svou leností jsem to dotáhla až do takovéhleho stádia chápete? jen pitomé pořezání a hrozí operace při nejhorším amputace… ani na tu operaci nechci jít, nejraději bych to rozhejbala… :'( asi jsem víc šílela než cvičila teď už jsem objednaná na konzultaci
@irca555 vážně? Invalidní důchod na zatuhlý prst? 3 měsíce v posteli se zatuhlým prstem na ruce?
Pro tvé dobro si najdi kvalitního psychologa. Tohle fakt není normální. Máš cvičit a o ten prst bys nepřišla. A pokud příjdeš není to konec světa
Není to ani palec takže funkčnost ruky bude zachovaná, a ty budeš aspoň poctivě rehabilitovat aby se ti taková blbost už nestala ![]()
Psycholog, psychiatr je v tvém případě na místě. Velmi
@Aletheia já jsem řešila prostě jiné věci a nedošlo mi že ten prst prostě že to může dopadnout takhle…
Můj kamarád si ucvakl kus prstu v práci, taky svojí blbostí. Dala bych sem fotku, ale je to až moc nechutný
pomáhala mu modelína a posilovací kroužek, na to, aby si ten prst zachránil. Zkus to, to můžeš dělat v klidu u telky a s modelínou je zábava a docela to odbourává stres ![]()
Pokud jde o to cvičení, tak tvoje motivace by měla být hlavně to že to děláš pro sebe, když vydržíš pár dní, ideálně cvičit každý den ve stejnou dobu, tak se z toho za chvíli stane zvyk. Jinak bych ti taky moc doporučila psychologa, neber to zle, ale přijde mi že, kromě fňukání si zatím pro ten prst nic neudělala, ten prst je ohrožený tvou vlastní blbostí, co mají říkat lidi kteří mají nějaké mnohem vážnější následky kvůli někomu jinýmu? Taky se s tím musí nějak smířit. Takže máš na výběr: 1) Budeš si dál stěžovat a nic víc, o ten prst pravděpodobně přijdeš a pak si to budeš vyčítat ještě víc 2) vzchopíš se, začneš cvičit a pokusíš se udělat všechno pro to, abys ten prst zachránila - buď to vyjde, a budeš mít ponaučení a nebo to nevyjde, o prst přijdeš, ale naučíš se s tím žít a budeš vědět že jsi pro to něco udělala. Ať to dopadne s prstem jakkoliv tak bych ti doporučovala toho psychologa, nechci být zlá, ale tenhle postoj a způsob uvažování, by ses měla naučit změnit, jinak budeš mít strašně těžký život. Spoustu lidí to v životě nemá a nemělo lehký, ale dokázali si ho zlepšit tvrdou prací na sobě, vždycky je těžký něco změnit, obzvlášť naučené návyky, ale jde to a nikdy není pozdě.
@Annia45 jo jenže já se nenávidím prostě za to, že jsem pro to nic neudělala… jo mám sebedestruktivní zlozvyky…
zítra začnu cvičit, jsem zničená v kloubu artroza takže to rozcvičování ještě bolí víc a natýkají mi klouby
@irca555 píše:
@Annia45 jo jenže já se nenávidím prostě za to, že jsem pro to nic neudělala… jo mám sebedestruktivní zlozvyky…zítra začnu cvičit, jsem zničená v kloubu artroza takže to rozcvičování ještě bolí víc a natýkají mi klouby
Hele, já tě i docela chápu, ale takhle fakt ničemu nepomůžeš.. Prostě si udělala chybu - ty děláme všichni, a teď se k tomu musíš nějak postavit. Je zbytečný se za to nenávidět. Dej si úkol, že budeš každý den po snídani cvičit, začni zítra, ber to tak že prostě budeš a musíš, nehledej motivaci ale prostě začni, poprvé je to vždycky nejtěžší. Co si najít nějakého fyzioterapeuta ke kterému budeš chodit třeba 1× týdně? Možná by ti to pomohlo, že bys měla nad sebou takovou kontrolu a líp by se ti to dodržovalo.
@irca555 píše:
@smarket ale on začal rozcvičovat hned ne až po skoro 3 měsících
Tak nedělej nic a breč dál no
tím, že to zkusíš nic neztratíš.