Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Kde je hranice fyzickych trestu?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
19.4.19 21:05
@Kriss Tina píše:
Mě v tej výměně spíš šokovalo, že ty děti teda nechají ať si dělají co chtějí. Že je nechají lézt po nábytku, sotva to dítě stojí už má mobil v ruce, hrajou střílečky a nějaké brutální hry a pak se ty rodiče diví, že tam děcko běhá s nožem a je nezvaldatelné, když vlastně nemá žádný vzor, žádnou výchovu a ještě je trestáno za neschopnost těch rodičů
Tak tohle je zase druhý extrém, který si lidi často pletou s Nevychovou… Ale to by bylo na jinou diskusi 
A přesně, tohle je chyba rodičů. Kde jinde se ty hodnoty mají děti učit…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.19 21:05
@Fazulina fair point, ja respektuju tvuj nazor. Jenom se snazim predat svoji predstavu, ze ne kazde placnuti pres zadek musi znamenat, ze jsem matka tyran, o sve deti se nezajimam, nemam je rada a chci z nich mit rozbite psychopaty. 
Hodne stesti v zivote s detma! (naprosto bez ironie, opravdu)
Ad. facka: ja bych ji dle situace bud prijala, nebo vratila. Nebo vyzvala dotycneho a duel (coz praktikujeme s manzelem, kdyz se v necem chytneme, mec resi vsechno a ma to styl. 
)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.19 21:06
@TeSudička píše:
Pasek je cajicek pred spanim, na nas mama brala snuru od remosky. Nejvic me stvalo, ze ja sem si to ani poradne nezaslouzila
Jo, šňuru si taky pamatuju - a to už je dááávno. Ohavnost. 
Ale beru, že máma na mně byla sama a častokrát to asi bylo zoufalství. Ale párkrát jsem tedy byl celkem fialovej, i když, já si to asi zasloužil.
My tedy máme dva kluky a násilí nepěstujeme. Za sebe myslím že nemá cenu a jen člověka zatvrdí. Jako jo, bylo pár plesknutí dlaní po zadku a několik velmi symbolických lepáků (a když píšu velmi symbolických, tak myslím opravdu jen pohyb nezpůsobilý vyvolat bolest, spíš dynamický dotek), ale za ty roky bych to fakt spočítal na prstech jedné ruky a opravdu to bylo jen v situaci, když už nic jiného prostě nebylo s to upoutat pozornost (viz výš - hysterie). Vystačíme s rozumem a intonací hlasu.
K těm hranicím - otevřeně přiznávám, že nevím. Jako systematický nástroj ve výchově se mi to příčí, ale musím přiznat, že znám pár případů, kdy (ne přehnaná, ale přesto citelná) rodičovská facka ve správnoou chvíli zachránila mnohem víc, než sama negativního přinesla. Plačme si nad tím nebo ne, dětství je příprava na samostatnost v životě a ten se s našimi miláčky - ať je nám to milé nebo ne - mazlit nebude. Ale pravda je, že je to asi otázka celého komplexu výchovného působení, tedy i schopnosti předkládat sám nějaký příklad, nějakou vůli, demonstrovat nějak možná řešení situací a být schopen vysvětlovat pozitiva i negativa. A ano, je to i o příkladech, které jsme dostali my sami.
Na druhou stranu, přiznejme si sami, že třeba kultury, kde má tvrdá výchova dětí (a když píšu tvrdá, tak ano, nejdou daleko pro rákosku nebo něco podobného 
) s tím relatvně úspěch mají. A i u nás to tak bylo. Ale rozhodně bych nechtěl být malé talentované, ale stejně věčně pruhované čínské dítě, přikované každý den mnoho hodin ke klavíru (dosaď cokoliv) 
.
Za mně, jak jsem psal - vystačíme bez toho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.19 21:06
Já teda neznám dítě, který by nedostalo vařečkou, myslím tim naší generaci. Mně je 33. Ale daleko horší než to mi přišlo klečení v koutě někde v předsíni. 
ještě třeba na hrachu. Ale ani jedno ani druhé bych neaplikovala na svých dětech, na zadek dostanou, ale to je minimálně, k facce jsem se taky ještě nesnížila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.19 21:11
@lucynka25 píše:
@TeSudička @toma0105 @warita holky me by zajimalo, jaky mate ted v dospelosti vztah s temi, kteri vas jako deti takto trestali
Jen tak ze zajímavosti..
Vzdycky kdyz se nekde resi fyzicke. tresty, spousta lidi pise, nas taky. trestali a zijeme, tak to delame.taky..
moc dobry vztah s rodici nemam.
Co se tyka toho, ze lidi fyzicky trestaji sve deti ac byli sami takto vychovavani (a tim padem by meli vedet, jake to je a nedelat to), tak bohuzel tyto vzorce chovani se predavaji z generace na generaci. Uz v nejranejsim veku, kolem tri let, si deti vstepuji, jak se sebou dospeli zachazeji, jak rodice resi konflikty a jaky postoj zaujimaji ke svym potomkum. A prebiraji casto i patalogicke vzorce a hodne lidi se ani neumi pomoct. Jakmile nastane nejaka stresova situace, ktera je spoustec urciteho chovani, tak mozek prepne na autopilota a clovek kona tak, jak je mu prirozene/jak se naucil v utlem detstvi, ze se takove situace zvladaji. Myslim, ze to vyzaduje ne malou davku sebekontroly a reflexe, aby se clovek z toho dokazal vymanit.
No a u nas? Muj deta tatu mlatil jako zito a tata mlatil nas, div ze jsme dusi nevypustili a kdyz me mala hodne stresuje, tak me svrbi ruka, nebudu lhat. Ale mlatit ji remenem nebo vareckou po kloubech ruky, ci hlavou o stenu… to nikdy nebudu. To nevim, co by se muselo stat, abych klesla tak hluboko.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.4.19 21:13
@Alisiae nejde říct takto obecne,..mám 2 deti…mlátit jsem je NIKDY nechtěla… u dcery to neni třeba protože ona proste poslechne když řeknu durazně NE… je klidna hodna vyrovnaná… žádne vztekani apod.je s ní domluva - jsou ji 3 roky Syn je přesny opak a nepomáhá NIC…je mu už 7 a zhruba od 5 let sahám k fyzickým trestum a nekdy i víc než jen facka nebo na zadek… možná jsem ho měla zkrotit už ve veku tech 2-3 let jednim pohlavkem a byl by ted klid… každopadne poslechne až když mu opravdu nařežu tak že ho to bolí. Radost z toho nemam ale vysledky trochu mame…poslední zhruba měsíc nedostal ani jednou…začíná poslouchat na zvýšený hlas jak dcera… kež by…
- Citovat
- Upravit
19.4.19 21:14
Já jsem dostávala leda v pubertě občas facku (nutno dodat že jsem si koledovala, i tak je to ale ponižující), ale jako dítě mě nikdo nebil. My taky dceru nebijem, ani neplácáme - jednou ve značným vypětí jsem jí pleskla na holou, ani si nevšimla, ale já to pak obrečela. Nebudu si bít svoje vlastní milovaný dítě, proboha. Násilí není k ničemu dobrý.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
finduska
19.4.19 21:25
Staršího syna jsem zmydlila jednou v životě, rukou a to jsem pres bundu a teplé kalhoty davala na zadek jak pominuta 
bylo to venku, myslím že mu bylo mezi 2-4lety fakt uz nevim a on se mi vytrhl a běžel, nebylo to daleko, ale křičela jsem a utíkala, vubec nereagoval, chytila jsem ho na úrovni silnice 
a ten strach a vztek se smisily a ja mela takovou reakci, klecela jsena jednom koleni, přes druhe ho ohla a brecela a tloukla. V životě uz se nestalo, ze by nereagoval na zvýšený hlas a za ruku chodil jeste před pár mesici(8let).Už jsem nikdy nemusela sáhnout po fyzickém trestu, stačí mi pohled a počítat do 3. Jinak jsou mi fyzické tresty odporné 
- Citovat
- Upravit
19.4.19 21:27
@warita hele a co kdyz jsem obcas od nasich jako dite dostala, vim, jake to je, ale nijak me to netrapi? Mozna tenkrat, jasne, koho by to v tu chvili nestvalo, ale zpetne to naprosto chapu, nevadi mi to, rozumim tomu a vnimam to jako primerene. A i jako dite jsem vyrazne preferovala dostat jednu na zadek, nez mamu, ktera mela blby poznamky kvuli nejake hlouposti jeste tyden, tvarila se ublizene, precitlivele… proste dostat na prdku bylo pro mne citelne, jednoznacne, srozumitelne, prijala jsem to, dobry. Vyhovovalo mi to mnohem vic nez nejake vazne hovory a citove vydirani. Myslim, ze proste mohou existovat „tvrdsi“ typy lidi (i deti), ktere s tim nemaji problem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.19 21:32
@finduska jo tohle mi dvouleták udělal taky, jak nějaký zatmění, najednou vzal čáru a já ho chytla až na tej silnici, v tu chvíli mi bylo úplně špatně, dostal pár přes zadek, pak sem ho začla objímat a byla ráda, že se nic nestalo. Neměla sem daleko k pláči, lidi co šli kolem mě museli mít za cvoka. Nějakou dobu sem ho pak pro sichr vodila na takovém vodítku pro děti, co je pridelane na batůžek. Teď ve 4 letech už je opatrný a sám se rozhlizi a z aut a silnic má respekt.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.19 21:33
@Netopýr1 píše:
Já teda neznám dítě, který by nedostalo vařečkou, myslím tim naší generaci. Mně je 33. Ale daleko horší než to mi přišlo klečení v koutě někde v předsíni.
Já teda nikdy vařečkou nedostala a ani jsem neklecela v koutě. Neříkám, že jsem nikdy nedostala rukou přes zadek, to dostala, ale vždy jsem věděla za co. Stejně tak v pubertě jsem schytala několik facek, ale vždy to bylo ve vypjatých situacích, kdy jsem se snažila naše vyprovokovat. Vesměs jakýkoliv fyzicky trest u nás byl vzdy „zákon akce a reakce“ a to je přesně ta hranice, kterou jsem i sama ochotná akceptovat. Můj muž to naštěstí vnímá podobne.
Jakýkoliv plánovaný fyzicky trest je už pro mne násilí, mnohdy doslova tyrani. I ta varecka už je pro mne na pomezí toho násilí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Dana112
19.4.19 21:41
Holky ta kolikatý je to díl te výměny? Muzu se na tu vymenu kouknout nekde zpětně?
- Citovat
- Upravit
19.4.19 21:46
@modravlocka vnímám to stejně, akce - reakce je pro mě nějak přijatelná. U nás se za poslední týden rozmohlo počítání do 3, ale přiznám se, že ani to se mně nelíbí a chci to eliminovat. Protože to přesně není ta akce - reakce, ale již plánovaný trest. Nikdy do těch tří nenapocitam, ale nelíbí se mně to. Dítě poslechne jen na základě strachu z něčeho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.19 21:51
@Cuddy U nás se počítání (v mém případě do 5) mijelo účinkem. Párkrát děti během počítání poslechly, ale pak to začaly mít na haku a naopak vyckavaly, co se po dopocitani bude dít. 
Zpravidla se nedělo nic hrozného, protože jsem stihla sama vychladnout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
