Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Kde je hranice fyzickych trestu?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
19.4.19 22:41
@warita ja problem mit nebudu. 
nemlatim dite hlava nehlava a premyslim u vychovy hlavou, takze verim, ze mu dokazu porozumet a naladit se na podobnou vlnu. Ale ja se nehadam, at si kazdy vychovava jak chce, ja to respektuju. Jen jsem nabidla druhy pohled, ze vycjovme placnuti muze byt i ditetem. vnimano v pohode a ne jako tyrani (nemluvim samozrejme o fyzickem tyrani, ale sympolickyc plesknutich).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.19 22:43
@ospalámyš vsak jo. V pohode. Kazdy je jiny a vadi mu neco jineho. Ja tu jen reprezentuju druhy tabor, ktery placnuti pres zadek bere v pohode i z pohledu trestaneho, nic vic.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.19 22:45
@ospalámyš píše:
@sakota mně fyzický trest vadil, ten strach a ponížení a to nebyly žádný velký výprasky, klasický dávání na zadek, to už teda bolelo někdy fest a strašení důtkama. A to jsem nebyla žádný extra zlobivý dítě.Nechci, aby se mě dítě jako rodiče bálo a chci, aby se chovalo dobře ne ze strachu, že ho praštim.Dětem se teda snažím nedělat žádný sáhodlouhý promluvy do duše, to může být taky otravný, to souhlasím. Já spíš vyznávám přirozené důsledky a že musí dítě ty důsledky nést a napravit to co udělalo špatně. Já věřim, že dítě se stejně nejvíc učí nápodobou, takže když se rodič chová slušně a dobře a nějak dítě vede, tak se z něj nestane zlobr.
No nevím, jestli jsme osobnostne tak odlišné nebo jsme na zadek dostávali v jinych situacích, ale já si nevybavuji, že bych při tom cítila ponížení a strach. Možná nějaký vzdor nebo momentální vztek, jednou jedinkrát nespravedlnost, ale z rodičů jsem nikdy strach neměla.
Přirozene důsledky jsou hezká teorie, ale ne vždy proveditelna. Respektive někdy to „vyžrani“ důsledku může mít výrazně horší následky než jedna výchovná. Čímž se teda rozhodně nezastavam neadekvátních fyzických trestu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.19 22:56
@modravlocka píše:
No nevím, jestli jsme osobnostne tak odlišné nebo jsme na zadek dostávali v jinych situacích, ale já si nevybavuji, že bych při tom cítila ponížení a strach. Možná nějaký vzdor nebo momentální vztek, jednou jedinkrát nespravedlnost, ale z rodičů jsem nikdy strach neměla.
Přirozene důsledky jsou hezká teorie, ale ne vždy proveditelna. Respektive někdy to „vyžrani“ důsledku může mít výrazně horší následky než jedna výchovná. Čímž se teda rozhodně nezastavam neadekvátních fyzických trestu.
Každé dítě je jiné, některému tvrdší výchova ublíží jinému ne. Jen jako rodič dopředu nevíš, jak to bude zrovna u tvého ditěte.
Žádný výchovný prostředek nemůžeš brát dogmaticky a ne vždy se dá použít.
Ona teorie je i úspěšnost a správnost fyzických trestů. Jsou děcka, co na zadek dostávají a jsou to malí hajzlici a vyrostou z nich velcí hajzlici.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.19 23:01
@ospalámyš podle me bys zrovna u sveho diteze v urcitem bode ale mela byt scopna jako rodic posoudit, ktery trest je efektivnejsi, funkcnejsi a vice vyhovujici pivaze tveho ditete. Protoze ho znas, znas sebe, znas otce ditete, prostredi, vidis jeho reakce… kdyz vidim, ze se s ditetem da dohodnout a rado si povida, budu vic mluvit, kdyz vidim, ze ho povidani kasle, po placnuti na zadek rekne: oka, promin, tak teda ne a jde si v klidu hrat, nebudes sem tam placnuti resit. Ale nebudu dabat na zadek diteti, ktere se pri zmjnce o placnuti roztrese ani kazani tomu, kdo kvuli tomu pak probreci dve odpoledne ne? Porad hledame vhodne skoly, jidlo, krouzky, aby to dteti sedlo, tak stejne i u systemu trestu ci metody vychovy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Klopotkova
19.4.19 23:04
@warita píše:
jses babovka. Me mlatil tata hlava nehlava i ruku mi zlomil. Nikdy jsem se nepocurala. Naopak jsem mela vypestovanou odolnost vuci bolesti, takze u te zlomene ruky jsem si ani nebyla jista, zda to je zlomene. Tak nejak jsem si myslela, ze zlomeniny boli vic.
Dokázala ses v takovém patologickém rodinném prostředí třeba učit do školy?
Jak jsi potom třeba s rodiči komunikovala a co třeba Vánoce, narozeniny atd., to byli taky tak hrubí?
- Citovat
- Upravit
19.4.19 23:13
@ospalámyš píše:
Každé dítě je jiné, některému tvrdší výchova ublíží jinému ne. Jen jako rodič dopředu nevíš, jak to bude zrovna u tvého ditěte.Žádný výchovný prostředek nemůžeš brát dogmaticky a ne vždy se dá použít.
Ona teorie je i úspěšnost a správnost fyzických trestů. Jsou děcka, co na zadek dostávají a jsou to malí hajzlici a vyrostou z nich velcí hajzlici.
Rozhodně jsem neměla tvrdou výchovu. Naopak jsem své rodiče vždy vnímala jako milující a ty nejlepší na celém světě. Dostala jsem na zadek např. v situaci, že jsme se se sourozenci různe postuchovali, dohadovali… Rodiče nás třeba 5× napomenuli a my je i přesto ignorovali. Kočkovani samozřejmě prerostlo ve rvacku, kdy jsme si např. navzájem ublížili, něco při tom rozbili…a řev se ještě vystupoval. To byla pro mamku zpravidla poslední kapka, takže mezi nás vlitla a každému jednu supla. Vím, že její reakce byla namístě a věděla jsem to i tenkrát. Nemyslím si, že by toto mohlo nějakému dítěti ublížit na duši.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.19 23:18
@ospalámyš píše:
Každé dítě je jiné, některému tvrdší výchova ublíží jinému ne. Jen jako rodič dopředu nevíš, jak to bude zrovna u tvého ditěte.Žádný výchovný prostředek nemůžeš brát dogmaticky a ne vždy se dá použít.
Ona teorie je i úspěšnost a správnost fyzických trestů. Jsou děcka, co na zadek dostávají a jsou to malí hajzlici a vyrostou z nich velcí hajzlici.
Ta rovnice je spíš taková, že velcí hajzlíci dle tvých slov byli už v dětství považováni za hajzly, tudíž byly fyzické tresty. Ve skutečnosti, jsem ještě nepoznala zlé malé dítě, za to tunu nepochopení a špatného vedení dospělých. Kolikrát přístup jak kdyby dítě nebylo člověk, taky většina agresorů přestane děti mlátit jak ztratí fyzickou převahu.
Kdysi jsem četla knihu masových vrahů a snad ani jeden nepocházel z harmonické rodiny, za to vždy byli fyzicky hodně trestáni. Není to tím, že je nemlatili dostatečně, takže hajzlovství nevymlatili, ale tím, že je zlomili, zničili těmi tresty, dostali na jinou úroveň myšlení. Myslím si, že podobně by mluvili i policejní statistiky ohledně prostředí všeobecně ze kterého zločinci pochází.
Nechci tím říct, že ze všech mlacených budou kriminálníci, jen zajimave je, že těch co jsou je toto společný jev.
Ta familie ve výměně, to je přesně nakouknutí do toho, jak celá ta patologie vzniká.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.19 23:23
@sakota to si nejsem jistá, že většina rodičů dokážou posoudit, jak moc ovlivní něco z výchovy dítě, ono to někdy ani nejde. Mnozí rodiče vůbec netuší s čím jejich děti navštěvují v dospělosti psychology a důvod je i ve výchově a kde dělali chybu. A teď nemluvím o tom, že dostali párkrát na zadek.
Každej musí nést následky vlastní výchovy sám, v tom je spravedlnost
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.19 23:26
@modravlocka píše:
Rozhodně jsem neměla tvrdou výchovu.
každý malý dítě považuje své rodiče za nej na světě, dokonce i některé týrané děti. Já své rodiče taky milovala, ale vím, že nebyli neomylní a ve výchově dělali chyby stejně jako je děláme skoro každý.
Názor ti nevyvracím, ale já mám na výchovu názor trochu jiný.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.19 23:32
@ospalámyš s tim nelze nesouhlasit. 
at se ti ve vychove dari a nasekas tech chyb co nejmene. (zcela uprimne a v dobrem mysleno) 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.19 23:32
@Origamia malé děti nejsou zlé. Jo s tím souhlasím, patologie vytváří další patologii.
A hajzlík nemusí být hned masový vrah. Třeba tady u nás je nejzlobivější kuk z běžné rodiny, dostává semtam na zadek, žádný těžký násilí, taková průměrná čeká výchova a přitom je to prevít, který ve škole šikanoval několik dětí a na další škole v tom pokračuje dál. Můj názor je, že fyzické tresty nejsou žádná záruka dobré výchovy, spíš je problém, když ve výchově chybí něco jiného.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.19 23:46
@ospalámyš píše:
každý malý dítě považuje své rodiče za nej na světě, dokonce i některé týrané děti. Já své rodiče taky milovala, ale vím, že nebyli neomylní a ve výchově dělali chyby stejně jako je děláme skoro každý.
Názor ti nevyvracím, ale já mám na výchovu názor trochu jiný.
No já nevím, ale jak bys chtěla jako matka řešit mnou popsanou situaci? Když domluva nepomahala? Zažívám teď občas něco podobného u svých dětí a sama jsem nad tím mnohokrát přemýšlela, jak postupovat, když už se konflikt mezi dětmi tak vyhroti, že je potřeba rázně zasáhnout. Jakékoliv pokusy o vyřešeni konfliktu smirnou cestou selhávají. Vpodstatě vidím jen 2 východiska. Buďto zasáhnu stejným způsobem jako moji rodiče a děti holt dostanou na zadek a nebo můžu použít trest dlouhodobějšího charakteru (např. zákaz návštěvy u kamaradu), což se mi úplně nelíbí a připadá mi to neadekvátní, něco takového bych osobně použila pouze v případě opravdu velkého průšvihu. Už to pro mne znamená převádění trestu do dalšího dne a to nemám ráda. Myslím, že nejpozději před spaním by měly být všechny křivdy a problémy daného dne uzavřené a už by se k nim člověk neměl vracet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.4.19 00:05
@modravlocka píše:
No já nevím, ale jak bys chtěla jako matka řešit mnou popsanou situaci? Když domluva nepomahala? Zažívám teď občas něco podobného u svých dětí a sama jsem nad tím mnohokrát přemýšlela, jak postupovat, když už se konflikt mezi dětmi tak vyhroti, že je potřeba rázně zasáhnout. Jakékoliv pokusy o vyřešeni konfliktu smirnou cestou selhávají. Vpodstatě vidím jen 2 východiska. Buďto zasáhnu stejným způsobem jako moji rodiče a děti holt dostanou na zadek a nebo můžu použít trest dlouhodobějšího charakteru (např. zákaz návštěvy u kamaradu), což se mi úplně nelíbí a připadá mi to neadekvátní, něco takového bych osobně použila pouze v případě opravdu velkého průšvihu. Už to pro mne znamená převádění trestu do dalšího dne a to nemám ráda. Myslím, že nejpozději před spaním by měly být všechny křivdy a problémy daného dne uzavřené a už by se k nim člověk neměl vracet.
Na první dobrou mi to připomnělo sms od kamaráda: Moje babi vždycky říkala, že nad žádným sporem nemá zapadnout slunce..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
