Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj holky, chci se zeptat kde jste se seznámili s vaší nejlepší kamarádkou, zda to třeba bylo i tady přes e- mimino, a jak se taková dobrá kamarádka pozná?
díky a pěkný prosluněný den
![]()
Já mám kamarádky ještě ze základky a taky ze střední, ale na mateřské mi to seznamování nějak nejde. ![]()
Já mám nej kámošku ze základky, prošly jsme ji spolu celou, včetně školky a bydlíme ve stejné vesnici..:)
Nedovedu si představit, jak hledat kamarádku „na silu“
Taky ze základky. Myslím, že přátelství navázané později už nemá tu sílu…už spolu prostě neprožijete tu první pětku, lástku, opici, svatbu, rozvod, dítě… ![]()
Ja mam taky kamarady ze zakladky, ze stredni, z vejsky i z prace. Dokonce pri obou pobytech v porodnici jsem natrefila na dve holky, se kteryma doted udrzuju kontakty a povazuju je za dobry kamosky. Ale jinak v ramci materske se neseznamuju, mam pocit, ze tech pratel mam dost, abych to tak nejak rozumne stihala pri rodine.
Jak se pozna dobra kamaradka? Mam ty pratele na nekolika urovnich, s nekym chodim jen pokecat na kafco, s nekym planuju srazy, oslavy, par jich je i na sverovani a sdileni trapeni, nektery kamaradky mi dokonce hlidaly deti, taky bych je nesverila komukoliv. Podle ceho to tak mam ale nedokazu popsat, proste jak si s tim clovekem rozumis, jak dlouho uz se znate, asi i jak casto se bavite. S novyma lidma jsem opatrna, uz jsem taky parkrat narazila, takze hlavne pomalu a na nic netlacit.
Na zakladce, stredni ![]()
Tady na emimi si pisu s jednou kamaradkou, ale osobne jsme se jeste nesetkali ![]()
Jinde ne, jsem. introvert, spatne se seznamuji ![]()
Nejlepších kamarádek dá se říci mám několik. Není jedna úplně největší, protože s každou z nich se dá dělat něco jiného. S jednou mě pojí to, že my jako rodiny trávíme dovolenou, volno, atd. ALE je prostě nějaká, na můj vkus akurátní, trochu přísná, mno, prostě příliš řeší a má potřebu dirigovat a mít vše tak nějak akorát. Takže „kliiid, nějak to dopadne“ si zase užívám s jinou, párty, akce, ale ta zase nemá děti. S třetí sdílím to, že jsme kreativní a tvořivé a tvoříme na naše děti a vyměňujeme si nápady, jenže s ní jako s velmi zaměstnanou matku zase nevyrazím na žádný koncert, akci, atd atd. Velmi zjednodušeno, samozřejmě.
Jak se pozná dobrá kamarádka? inu, můžu jí zavolat o půlnoci a vybrečet se, jak mě ten můj nejdražší doma zase zlobí. A když mě zlobí moc, na konci hovoru dostanu nabídku, sbal se a příjeď na víkend, ať ten doma mezitím vychladne. Prostě kdy potřebuju pomoc a požádám o ni - dostane se mi jí. V rámci možností, pochopitelně.
Kde jsme se s nima seznámila? Dá se říci, že přes přátele, a pár jich znám osobně tady z emimina.
Na trhu
promiň ale tak na mě ta tvá původní otázka působí ![]()
jinak já mám kámošku ještě ze zakládky prošli sme spolu mnohé
pak mám kamarádky i kamarády z gymplu a z vejšky, z práce, z porodnice, z nemocnice (když sem byla na konizaci čípku), ze Sluníčka (mateřské centrum), ze školy, ze sousedství a pár i tady z emimi…
a sehnala jsem je tak, že sem to fakt neřešila, prostě tyhle lidičky přišli do mýho života sami ![]()
@baracudas tak bych to neformulovala, ono všechno má své pro a proti ![]()
Ja mam ty nejlepsi z gymplu, vysky, par z prace a Facebooku, a jednu znam ani ne rok a mam pocit, ze se zname odjakziva, taky ji muzu rict cokoliv a mam k ni naprostou duveru, pritom jsme spolu neprozily tolik, co s temi ostatnimi.
Nejlepsi kamosky mam 2 jednunze zakladky druhou ze stredni pozdejc sme spolu i delali
rekla bych ze nejaky seznamovani pres internet a hledani nejlepsi kamaradky se neda lamat pres koleno ![]()
Kamarádek mám spoustu, ze základky, střední, z chatu, z různých akcí.. ![]()
s holkama ze střední se sejdu, dáme si zákuseček, kafíčko, čajíček.. popovídáme.. ale nejlepší ze všech je kámoška z chatu - potkaly jsme se tenkrát na lidech, když to tam ještě fungovalo
a od té doby si furt psaly, ví o mě snad úplně všechno a já o ní.
Mohu se na ní vždycky spolehnout.. kdykoliv doma bylo dusno, chlap mi dělal naschvály a podobně.. a já se jí svěřila, pokaždý mi napsala, ať se sbalím a přijedu k nim.. na víkend, na týden.. jak dlouho budu chtít..
Nejkamarádku mám ještě ze střední, ale moc se nevídáme, protože je v Praze a já v Ostravě. Nevidíme se třeba rok, máme úplně jiné zájmy a životní styl - přesto jsme spřízněné duše a jak se sejdem, tak na tom vůbec nezáleží, že jsme každá jinde.
S druhou kamarádkou jsme se seznámily přes manžela - ten jel úplnou náhodou někam s kolegou a po cestě se zastavili na stavbě, na které ten kolega dělal (kamarádky dům). No a manžel jim do toho začal kecat, kámoška zjistila, že tomu rozumí víc než všichni ostatní dohromady a požádala ho o stavební dozor. On ji dost pomohl, tak mi začala posílat na oplátku věci pro malého (má o půl roku staršího). A protože si rozuměli, tak je i s manželem pozval k nám na chatu. Kluci jeli na vodu a my dvě jsme přes 4 hodiny kecaly na chatě, jak kdybysme se znali odjakživa ![]()
No prostě tam to souznění buď je, nebo není. A většinou ti lidi přijdou do života sami, můžeš pouze vytvářet příležitosti k setkání. Např. setkáním i s lidmi, kteří ti „nesedí“. Já např. jela na dovolenou s lidmi, se kterými jsem si nikdy neměla moc co říct… a poznala tam svého muže ![]()
Ja mela nej kamaradku na zakladce, bohuzel uz nezije a zadna uz takova kamaradka nebyla…
Nejako sa vyskytli v mojom živote
tí skutočne dobrí priatelia sa nehľadajú, oni prídu sami, cítiš že môžeš byť sama sebou, nesúdia ťa, neriešia, si ochotná im pomôcť a vieš že keď budeš potrebovať zodvihnú ti telefón aj v noci…