Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zdravím, reaguji na téma anonymní zakladatelky, kdy ji její sestra nerespektovala a poslala své dítě k nim domů. Kde se to prostě bere v těch lidech? A ještě k tomu takové „držkování?“ Musím tedy říct, z vlastní zkušenosti, že toto zažívám pouze a jen u příbuzných (matka/otec/sestra/tcháni), rozhodně ne kamarádi nebo sousedé a cizí lidé. Také musím uznat, že zejména sestry jsou v tomto expertky (ale cizím neřeknou nic) - vyloženě si otevírají ústa a když jim něco slušně řeknete, jsou ještě naštvané a hysterické, jak si dovolujete vůbec něco odpovědět nebo se bránit. Můžete mi prosím vysvětlit, proč si to rodinní příslušníci dovolí k ostatním rodinným příslušníkům, ale k cizím již nikoli?
Jde o nastavení hranic, a je jedno jestli se to týká rodiny, v práci nebo přátel. Pokud se mi něco nelíbí mám se jasně vymezit. V případě předchozí diskuze to bohužel nejvíce odskakalo dítě, které za nic nemohlo.
Nejspíš vědí na jakou strunu hrát, co vytáhnout. Nejspíš ta bude takový to,, vždyť je to sestra, teta… Takže musí,,! Rodina má držet pohromadě… Asi něco takového
Já mám takového bratra. Kradl mi peníze z peněženky, když jsem bydlela u rodičů. Dal moje šperky do zastavárny, sprostě mi nadával atd. Taky nevím, kde se to v něm bere. Tak jsem se odstěhovala, jeho odstřihla a jezdím k mamce jen, když tam není…
@izabe píše: Více
Proc dite? To bylo v poho, dle me to nejvic odskakala nemocna, krom nemoci resit jeste sobecke chovani sestry ![]()
@Ahep píše: Více
Tak matka ho pošle někam, kde neměl vůbec být. Pošle ho k sestře kde na něho kouká co tam dělá….
Za 1. Sobeckost, za 2. Nastavení vlastních hranic a za další, mě kdyby sestra řekla ať ji pohlídám malou a já řekla že nemohu z xx důvodů a ještě by držkovala, nechala bych ji, ať se vykecá, jedním uchem tam, druhým ven. Naštěstí takovou sesterskou krávu jako má ta Anonymní zakladatelka nemám. ![]()
Ono je to tím, že málokterý rodič naučil (doufám, že s dnešní generací se to už mění) děti nastavovat si hranice. A už vůbec je to neučil ve vztahu ke členům rodiny. Naopak zcela běžný byl enmeshment, takové nezdravé propletení členů rodiny, kdy rodič si smí vůči dítěti dovolit cokoliv (např. si z desetiletého děcka dělat terapeuta a sdělovat mu svoje psychické problémy) a zároveň často schvaluje to, aby ani sourozenci vůči sobě neměli zdravé hranice (ty jsi starší, tak svou hračku mladšímu sourozenci dáš a vždycky mu ustoupíš, protože kdo má poslouchat ten řev)… K cizím se takhle ale chová podstatně míň lidí, než k vlastním. Proto si na vás vlastní rodina taky mnohem víc dovolí. Mají ověřeno, že můžou. Například pokud v rodině byly vždycky důležitější potřeby mladší sestry a ta starší musela žít podle „rozumnější ustoupí“, potom si ta mladší bude automaticky vůči starší sestře dovolovat i v dospělosti. Nevidí na tom nic špatného, protože ji tak vychovali… V dospělosti se to dá změnit jedině tak, že si hranice stanovíte a budete je striktně dodržovat. I za cenu, že bude řev. A to bude. Protože málokdo chce „vracet“ moc, kterou nad vámi do té doby měl…
@izabe píše: Více
Vim, jak to myslis; ale kluk je jeste dost maly na to, aby to takto sam citil, ze je u tety doslova nevitan, snad mu to teta jemu samotnemu nedala az tak pocitit.