Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
A proč by měl děda rozhodovat o vašem životě? Ať se s ním manžel domluví na splátkách a po splacení od něj budete mít pokoj.
A co na to partner dědovi řekl?
Popravdě, na svatbu (pokud jí ani jeden nechcete) bych rozhodně nekývla a na rozchod už vůbec ne. Nebo bych zašla podepsat jen papír na radnici a nazdar. Ale mnohem spíš bych mu ty peníze vrátila - nějak nechápu, že vás to nenapadlo samotné? Z prekérní situace jste se asi dostali, přijde mi logické mu začít peníze vracet, i kdyby po menších splátkách ![]()
@JancaS84 píše: Více
Přesně. Opět má oblíbená diskuze…stáří lidé jako rodinný příslušníci
.
Fascinující, že vás vytáhl z průšvihu nemalou finanční částkou a ty napíšeš „a nic za to nechtěl“
Nic za to chtít nemusí, dal vám to bezúročně, ale peníze mu vrátit mi přijde jako základ slušného vychování.
Souhlas s výše. Prostě začít vracet peníze. Domluvit se na splátkách. Já bych, jak sebe znám, nechtěla žít s tím, že mi někdo dal peníze a já mu to nevrátím. Je to takové..tížilo by mě to…Vás to netíží?
Chtít nebo nechtit svatbu je vaše věc, do toho vás nikdo tlačit nemůže. Ale ty peníze byste měli vrátit bez ohledu na nějakou otázku svatby.
Co to znamena nechtel za to nic?
Jako ze nechtel úroky (ok) nebo nechtěl peníze vrátit (to je nesmysl)?
A to jste mu 2 roky nic nesplaceli? ![]()
Doufám, že tady tím nechceš říct, že za 2 roky jste mu nevrátili ani korunu?
A řešení? Prostě mu to všechno vrátit… nemá právo si klást takové nesmyslné podmínky ![]()
Nic za to nechtel si dovedu predstavit jako, ze deda treba vyplati penize tvemu partnerovi, ale pak uz po nem nic zasadniho nezdedi, jinak vratit. Co se tyce aktualni situace, nabidnute moznosti bych dedovi zamitla, domluvila se s nim na splatkach a pokud by to neslo, tak resila zda by si slo na splaceni celou castku pujcit a pak splacet postupne nekomu jinemu. Pokud by neklapla ani jedna z moznosti, poradila bych se s dluhovou poradnou, nebo pravnikem jak pujcku zoficialnit, kdyby se deda rozhodl nekde hlasit, ze nevracite. Ale to uz je extremni situace, ktera smrdi likvidaci vztahu.
Popisuješ tu situaci nesrozumitelně a řekla bych, že schválně… ![]()
„Finančně nám pomohl“ tedy znamená „dal nám ty peníze darem“?
Jako proč ne, to prarodiče dělávají, že vnoučatům něco naspoří, na tom nevidím nic divného… ale v takovém případě není důvod k žádnému vydírání… a není k němu ani prostor, vrácení daru nelze takto dodatečně podmiňovat a vynucovat.
Pokud jste ale byli domluveni, že vám ty peníze jen půjčil, pak je snad samozřejmé, že mu je vrátíte (a kdy). ![]()
Proč tě starý pán nemá rád? Protože podle jeho pohledu ti jeho vnuk nestojí za to aby sis ho vzala? Takže mužská ješitnost?
No děda je stará škola a asi není urvaný z toho, že máte spolu dvě děti a žijete „na hromádce“. Dal vám peníze, abyste mohli bydlet ve svém a chtěl by, abyste to svoje soužití zpečetili svatbou. On to není jen papír, je to vyjádření závazku. Romantika je v tomto směru zrádná. Láska by tam být měla, jestli je, tak svatba jí neublíží. Jestli se brát nechcete, peníze mu vraťte. Mně to při dvou dětech přijde takové malicherné, čertit se a ztrácet náladu při zmínce o svatbě. ![]()
Dobrý den, ráda bych se jen vypovídala a slyšela Váš názor.
Jsem s partnerem dlouhé roky. Máme spolu dvě děti. Asi před cca 2 lety jsme řešili docela problém co se týče bydlení. V té době nám partnerův děda pomohl finančně.
Respekt před ním. Nechtěl za to nic.
Jenže včera se za nim partner stavoval. Na pokec jak se děda má a tak (dělá to pravidelně každý měsíc- dělal to i předtím). Tenkrát jsme se na finance neptali, když zjistil naší situaci sám se nabídl.
Jenže včera se to změnilo. Přítel přišel dost skleslý a bez nálady. Tak jsem se ho ptala co je, že je takový přejetý, jestli je děda v pořádku.
Jo děda je v pořádku, jenže si začal diktovat podmínky. Partnera a mě postavil do docela prekérní situace.
Dál partnerovi ultimátum. Buď si mě vezme (díky pěkně - ať žije svatba s donucení - já jsme ta co svatbu nechce). Nebo se spolu máme rozejít (jo dlouho má se mnou problém a já to věděla vždy). No a nebo poslední možnost peníze do měsíce vrátí (jop ale kde na to vzít a nekrást).
Popravdě jsem celou noc nespala, pořád mám v hlavě jako co budeme dělat. Ani jedna možnost se mi nelíbí. Přítel se na něj dost naštval a říkal mi, že ho bude totálně ignorovat. Jenže to taky nejde.
A já fakt nevím co dělat. Brát se z donucení mi přijde jako fakt úlet. Kde je ta romantika, láska, štěstí. Vše by bylo v trapu.
Rozejít se? Máme spolu dvě děti a kvůli tomuto jim rozbít fungující rodinu? Protože podle dědy nejsem dost dobrá.
Nebo prodat byt na kterém jsme se fakt nadřeli, zadlužili se do konce života a jít bydlet do nájmu kde opět nebude nic jisté a kdy pronajímateli každou chvíli může bouchnout v hlavě a rozhodne se nás vyhodit.
Fakt nevím co dělat a opravdu každé rozhodnutí ať tak či tak bude peklo.