Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jedna známá povídala, že byli doma 4 sourozenci a žili chudě, věci se dědily, dovolené skoro žádné atd. Ovšem mají se rádi, mají skvělé vztahy a cítí tu rodinou lásku.
Já žila jako jedináček(protože sourozenci už byli dospěli)měla jsem všechno, ale cítila jsem se sama, rodiče byli starší a moc se mi nevěnovali, ani jsem si neuměla najít kamarády. Ani drahé dovolené s rodiči a oblečení co nikdo neměl mi nijak nepomohly. Rodinou lásku teda necítím.
Takže je to i o povaze dětí, přístupu rodičů a celkové náladě. Raději veselou pohodouvou rodinu s jedním, než vystresované rodiče, co se přehadují kvůli prachum se 4dětma. No a stejně tak naopak. Když někdo cítí, že je to tak ideální, proč né. Je to jeho věc.
@veria Ahoj, to je skvělé, že je dcerka šťastná. Jen jsem chtěla napsat, že to je individuální, každé dítě (stejně jako dospělý) má jinou povahu. Já jsem byla jedináček a přestože se mi rodiče dost věnovali, měla jsem spoustu kroužků a podobně, tak jsem se cítila dost osamělá celé dětství, nejvíc tak kolem 8 - 12 let. Přitom jsem extrovert, o kamarády jsem nikdy nouzi neměla. Nicméně na základě svojí zkušenosti jsem dospěla k tomu, že mít jedináčka je super pro rodiče (je to určitě pohodlnější, člověk je flexibilní, v pubertě spolu s partnerem jedno dítě snadno zvládnete), ale pro dítě je podle mě lepší mít sourozence. Teď jsem těhotná a vím, že u jednoho nezůstaneme, i když více dětí bude pro nás náročnější. Myslím, že i v dospělosti je fajn mít sourozence, když rodiče stárnou. Já budu jednou na všechno sama a už teď cítím velkou odpovědnost (což je ostatně vlastnost asi většiny jedináčků…).
@Lu1234 píše:
@veria Ahoj, to je skvělé, že je dcerka šťastná. Jen jsem chtěla napsat, že to je individuální, každé dítě (stejně jako dospělý) má jinou povahu. Já jsem byla jedináček a přestože se mi rodiče dost věnovali, měla jsem spoustu kroužků a podobně, tak jsem se cítila dost osamělá celé dětství, nejvíc tak kolem 8 - 12 let. Přitom jsem extrovert, o kamarády jsem nikdy nouzi neměla. Nicméně na základě svojí zkušenosti jsem dospěla k tomu, že mít jedináčka je super pro rodiče (je to určitě pohodlnější, člověk je flexibilní, v pubertě spolu s partnerem jedno dítě snadno zvládnete), ale pro dítě je podle mě lepší mít sourozence. Teď jsem těhotná a vím, že u jednoho nezůstaneme, i když více dětí bude pro nás náročnější. Myslím, že i v dospělosti je fajn mít sourozence, když rodiče stárnou. Já budu jednou na všechno sama a už teď cítím velkou odpovědnost (což je ostatně vlastnost asi většiny jedináčků…).
No to jsi moc nenapsala prave, ze je to individuální, jen ze jedno dite je chudak ![]()
Ted si myslis, ze by ses v detstvi necítila tak osamělá, ale ono je to mezi sourozenci v tomhle veku nebývá zadna hitparáda, znám rodiny kde jsou dve deti ve veku okolo 9-12 let a nijak se nemiluji, naopak spolu bojuji a kazde ma svoje kamarády a svůj svět. Obzvlášt jedny sestry se vyloženě nesnasi. Coz samozrejme neznamena ze to v dospělosti nebude lepsi. Ale nemusi, osudy jsou ruzne.
@Marky983 Vím, že chceš aby tu hlavně přispívaly ženy s jedním dítkem, tak snad ti nebude vadit můj příspěvek jako ženy se dvěmi dětmi.
Vždy jsem chtěla mít dvě děti, manžel také. Po prvním těhotenství a porodu jsem přemýšlela, zda nakonec dcera nebude přece jen jedináček. Nejmladší jsem už nebyla, tak případné druhé dítko brzy po sobě. Nakonec jsem se rozhodla že i přes finanční nepohodlí budeme mít druhé dítko. Těhotenství bylo ještě horší než první. I přes to, že jsme se snažili dceru nerozmazlovat, tak je vidět rozdíl mezi tím, kdy dcera byla sama a tím, že jsou dva. U dvou je potřeba, aby se domluvili, kdo kterou hračku bude mít, případně si je vyměnit apod. Nemáme všechno dvakrát. Co se týče hraní si spolu, ano, vyhrají si, tak polovinu času si hrají krásně, svorně, ani o nich nevím. Ale tu druhou půlku se hádají, perou, křičí a rozhodně v pohodě nejsou. Také s jedním dítkem je doma větší klid.
Hlavně se rozhodni ke spokojenosti tvé a tvého partnera.
@veria píše:
No to jsi moc nenapsala prave, ze je to individuální, jen ze jedno dite je chudak
Ted si myslis, ze by ses v detstvi necítila tak osamělá, ale ono je to mezi sourozenci v tomhle veku nebývá zadna hitparáda, znám rodiny kde jsou dve deti ve veku okolo 9-12 let a nijak se nemiluji, naopak spolu bojuji a kazde ma svoje kamarády a svůj svět. Obzvlášt jedny sestry se vyloženě nesnasi. Coz samozrejme neznamena ze to v dospělosti nebude lepsi. Ale nemusi, osudy jsou ruzne.
No mě právě spíše příspěvek @Lu1234 přišel jako názor jedináčka, který popsal to co zažíval. Klidně sem může napsat někdo jiný, jaké je to super.
Měla jsem sestřenici, která byla jedináček, pokud vím, vždy tím trpěla, chtěla mít sourozence. Když jsme se setkaly, byla vždy spokojená, že si má s kým hrát. Nyní sama má 5 dětí v rozpětí 20 let až 2 roky.
Mam v okoli dve zname, obe maji jednu holcicku. Jedna se potrebovala vratit do prace a ted uz se ji to nechce menit a druha se nechala i na to jedno ukecat, druhe nechce ani za zlate prase. Na drtive vetsine jedinacku je poznat, ze nemaji sourozence, obvykle to neni lichotive poznani.
@zuzouš píše:
Mam v okoli dve zname, obe maji jednu holcicku. Jedna se potrebovala vratit do prace a ted uz se ji to nechce menit a druha se nechala i na to jedno ukecat, druhe nechce ani za zlate prase. Na drtive vetsine jedinacku je poznat, ze nemaji sourozence, obvykle to neni lichotive poznani.
Já sourozence mám a jsem lakomá až to není hezký. Celý život se s tím peru a je to prostě tím, že jsem se pořád musela o vše dělit. Jak já to nesnášela!
@Marky983 od zname dcera ma 7 let a porad se vyptava, proc nema sourozence, ze ho chce. Ja o sourozence zadonila a nakonec jsem ho v 6 letech dostala a nedovedu si predstavit, vyrustat sama. Svagrova chtela a ma jen jedno ze zdravotnich duvodu a jeji kamaradka se rozhodla sama pro jedno, ale jeji dcera uz taky v 6 letech zadoni o sourozence.
@terien píše:
Já sourozence mám a jsem lakomá až to není hezký. Celý život se s tím peru a je to prostě tím, že jsem se pořád musela o vše dělit. Jak já to nesnášela!
Muj manzel vse po sestre dedil a nesnasi se spolu, rozdil vekovy dva roky, vubec se spolu nebavi, nemaji potrebu.
@elen-ka @veria nepsala jsem, že jedno dítě je chudák, to sis mě asi s někým spletla. Já se jako chudák necítím a píšeš, že Tvá dcerka taky žádný chudák není. Výhody jedináčka už uváděly ostatní nade mnou a chtěla jsem napsat i jiný názor. Myslím, že jsem nikdy nebyla rozmazlená. Moji rodiče mě hodně kontrolovali a usměrňovali. Oba jsou dominantní typy a tím, že byli na mě dva, jsem neměla šanci cokoli prosadit. Nebyla to přísná výchova, ale neexistovalo, abych například něco vymáhala v obchodě, abych si psala dlouhé seznamy ježíškovi a podobně, jak to vidím u současných dětí (a o penězích to u nás rozhodně nebylo). Občas jsem chtěla něco dělat (nějaký nový koníček - třeba hrát na klavír nebo různé ruční práce) a rodiče usoudili, že to je blbost, odmítli koupit vybavení a hotovo. Takže tyto věci dělám až teď jako dospělá a „překvapivě“ s docela dobrými výsledky. Naopak se rodiče často shodli, že prostě něco dělat budu ať chci nebo ne (gymnastika, dramaťák) a můj názor nehrál roli. U vás to bude asi jiné, jen říkám, že být jedináček nemusí mít jen výhody a že dominantní rodiče můžou jedináčka docela frustrovat. Je otázka, jaké by to bylo, kdyby nás bylo víc dětí - vždycky jsem si myslela, že bychom se navzájem podpořili
Ale to už nikdo nezjistí. V tomto asi nelze být objektivní…
@zuzouš píše:
Mam v okoli dve zname, obe maji jednu holcicku. Jedna se potrebovala vratit do prace a ted uz se ji to nechce menit a druha se nechala i na to jedno ukecat, druhe nechce ani za zlate prase. Na drtive vetsine jedinacku je poznat, ze nemaji sourozence, obvykle to neni lichotive poznani.
Ach jo, to jsou zase nesmysly. Jasně, kdo je jedináček je sobecký rozmazlený parazit. A ještě jsou to jako děti chudácí, že? Znám pár opravdových závistivých hajzlů a přitom mají sourozence. Znám i sourozence, co se soudí o majetek po rodičích a jsou lakotní až hrůza. ![]()
@Lu1234 tak jasně že mít jedináčka nema jen výhody, stejně jako více dětí nemá jen výhody. Každá mince má dvě strany. Jen si každý musí rozhodnout, co je nejlepší právě pro něj.
@Lu1234
Promiň, o chudakovi jsi opravdu nepsala ty. Myslela jsem ze ano, kdyz jsi na mne reagovala. Omlouvam se.
@terien píše:
Já sourozence mám a jsem lakomá až to není hezký. Celý život se s tím peru a je to prostě tím, že jsem se pořád musela o vše dělit. Jak já to nesnášela!
Já sourozence nemám a p.del bych si rozdala. Hlavně v mládí, ted už to krotím.
Já to vidím taky tak, že čím víc dětí, tím jsou víc krkavější, protože obvykle, neměly nikdy nic pro sebe. Nicméně, jsem ráda, že jedináčka já sama nemám.
@AndelaCerna píše:
@Zabatko jedno dite chudak ktere se vida denne s kamoskama, poznava svet, zaziva dobrodruzstvi? Pro me lepsi nez mit 3 deti a nemit co do pusy a more jin ukazovat jen na obrazku:)
Hele já vím, jak to myslíš, ale přesto si myslím, že sourozenec je něco jiného než kámoši a moře. Mám děti 4 a do pusy co mají, i k tomu moři jezdíme. Ale jsou to neskuteční parťáci. Já Ti víc dětí nenutím, jen jak jsi to podala mi přišlo poněkud, no, materialistické. Tím nechci říct, že bych schvalovala pořizování hromady dětí do nuzných poměrů, to rozhodně ne, o tom tu proběhla nedávno dost vášnivá diskuse, ale přesto si nějak tak myslím, že to zrovna není Váš případ, spíš že nechcete slevit ze svých přehnaně vysokých nároků. A to je ten rozdíl. Kdyby takto uvažovaly všechny finančně relativně zabezpečené ženy, tak vymřeme. Stačí mrknout na demografickou křivku.