Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Kdo jsou moji rodiče?
- Fotoalbum (2)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Velikost písma:
24.7.17 19:22
Zakladatelko, myslím si, že to nejde ověřit dopředu, jak se rodiče zachovají. Kamarádka jim může něco naznačit (sice nevím, jak to naťukávala), ale oni to smetou ze stolu z toho důvodu, že jim to přijde natolik nepravděpodobné a nechtějí to rozebírat a „teoretizovat“. Setkání s realitou bude jiné. Mám pocit, jestli nemá podvědomě strach i ta tvá kamarádka, co by to přineslo za změnu i pro ní. I pro ní by to nebyla jednoduchá situace. Celý život vzhůru nohama.
24.7.17 20:56
Zakladatelko, proč váháš to biorodičům říct? Máš obavu, že by to neunesli?
Každopádně moc ti držím palce, ať to dopadne co nejlépe.
25.7.17 07:17
@Anonymní píše:
Snad už tento týden. Ono chvíli trvá, než to balení po objednání dojde, pak to zase nějakou dobu trvá, než to přijde zpátky k nim. S kamarádkou jsme víc v kontaktu, ale žádnou změnu nepozoruju.
Držím palce, doufám že nám tady pak napíšeš. Jak už někdo napsal, oni mohli reagovat negativně prostě proto, že jim to připadá naprosto nemožné a je to způsob se s tím vyrovnat, tedy vzdát jakoukoliv naději. Taky bych asi takto reagovala v jejich situaci. Ale být tebou tak bych jim to stejně řekla (až budou výsledky, samozřejmě). 
25.7.17 07:24
Ahoj zakladatelko 
řekla ti kamarádka něco bližšího k tý výměně? Jestli o tom teda něco ví… Ona je mladší nebo starší než ty? Dozvěděla jsi se nějaký nový informace?
25.7.17 20:40
@Kakika píše:
Teď už musíš vydržet. Psát, že na to nemáš myslet, je blbost, je mi to jasné. Pořád si říkám, jak bych se cítila v roli biomatky. Přišla bych si neskutečně podvedená. Když už mi mohl někdo ukrást dítě, co všechno v mém životě je ještě lež? Navíc ani nevím, jestli bych dokázala přijmout do rodiny už dospělou ženu. Já vím, že krev není voda, ale oni svoje dítě pohřbili. Dokázali by tě vzít do rodiny opravdu jako dceru? Nebo by to v nich vyvolalo jen výčitky, že to nedokážou? Že už je moc pozdě? A další výčitky, jak to, že sami nepřišli na to, že jejich dítě žije. Nějak si neumím představit, že bych cítila nespoutanou radost, že mi nezemřelo dítě. Ale to jsem já. Někdo jiný to má jinak. Těžko odhadnout, jak na tom jsou biorodiče. Ani netuším, zda je způsob, jak to „otestovat“ dopředu. Aby jim to neublížilo, protože v tu chvíli, když to ublíží jim, tak to ublíží i tobě. Pak to budeš zase ty, kdo bude mít pocit viny, že někomu naboural život.K sakru, je to hrozně nefér! Ty jsi oběť a přitom jsi v nejhorší situaci, kdy zrovna ty máš rozhodnout, co se bude dít dál.
Naprosto s tebou souhlasím, pro mně by to jednoznačně nebyla dobrá zpráva, zjistit po třiceti letech, že mi dítě vlastně nezemřelo, že žije… Většina tu psala, že je to dobrá zpráva, já si to teda nemyslím…
25.7.17 20:42
@AnastazieB mám stejný názor, a ještě když i sestra si myslí, že se jim to nemá říkat - zná je líp - tak bych to asi neříkala, někdy pravda bolí
25.7.17 23:42
To nás je víc, co už od začátku psali, že to nemusí být dobrá zpráva. Já bych to osobně taky neříkala
26.7.17 09:50
Je to zajímavé, jak to vidí každý úplně jinak. Já bych zas nedokázala žít s tím, že jsem někomu tak důležitou informaci zatajila. Ať už by ten výsledek byl jakýkoli. Pravda je holt někdy hodně bolavá, ale mají na ni právo, jde přece o život a smrt jejich dítěte. Pro mě by bylo nepředstavitelné jim to neříct 
26.7.17 09:51
Když to je to, že tu maminku nikdo neznáme.. A zakladatelka může pracovat jen s tím, co jí řekla kamarádka/sestra… Věřím, že se podle toho rozhodne, jak nejlíp to půjde a držím palce…
Už jsem tu psala příběh z naší rodiny, moje maminka porodila dítě myslím v 26. týdnu… Viděla ji, odnesli ji pryč a pak ji řekli, že zemřela… Jiné její kamarádce se v té době stalo v podstatě to samé, tam pak ale babička toho miminka udělala v porodnici brajgl a miminko se najednou našlo… Dodnes si na to občas vzpomene a hlodá v ní, že si tenkrát taky nedupla, že chce malou vidět. A říkává, že třeba teď někde chodí po světě. Takže u ní si zase myslím, že by to chtěla vědět…
Anonymní
26.7.17 10:34
Výsledky budou zítra, jsem tak nervózní 
Kamarádka říkala, že nakousla, že se někde po hodně letech objevilo údajně mrtvé dítě a jeho rodiče, kteří nevěděli o tom, že žije, jak z toho byli v rozpacích, ale byli šťastný. Co by tomu řekla ona, kdyby se tohle dozvěděla, dostala odpověď, že by to nepřežila, že už si tu ztrátu odžila.
Nenapadlo mě, že by si to kamarádka vymyslela, co takhle vím o její mámě, sedí to k ní.
- Upravit
26.7.17 10:37
Tak ono záleží celkově na tom, jak se k tomu obě strany postaví. Však se to dá udělat i tak, že co se týče rodného listu a spol, prostě to zůstane tak, jak to bylo doteď. Takže možná tím bych se pak, až budou výsledky jisté, řídila. Prober to s kamarádkou, však se kvůli tomu nemusí překopávat životy tolika lidí, jen si to můžete říct mezi sebou a s rodiči a můžete se domluvit, že to nijak jinak řešit nebudete. Pokud ale má kamarádka pocit, že by je to vědomí položilo, tak bych to prostě odsunula na pozdější dobu, jestli se třeba nnajde vhodná příležiost a když ne, tak holt ne.
26.7.17 10:38
@Anonymní píše:
Výsledky budou zítra, jsem tak nervózní
Kamarádka říkala, že nakousla, že se někde po hodně letech objevilo údajně mrtvé dítě a jeho rodiče, kteří nevěděli o tom, že žije, jak z toho byli v rozpacích, ale byli šťastný. Co by tomu řekla ona, kdyby se tohle dozvěděla, dostala odpověď, že by to nepřežila, že už si tu ztrátu odžila.
Nenapadlo mě, že by si to kamarádka vymyslela, co takhle vím o její mámě, sedí to k ní.
Než jsem to dopsala, tak jsi psala taky 
V tomto případě bych to zatím nechala být a uvidíte. On je fakt rozdíl najít malé dítě, než dospělou ženu, která už se stará sama o sebe.
Anonymní
26.7.17 10:50
@Amys píše:
Než jsem to dopsala, tak jsi psala taky
Taky se přikláním spíš k tomu, nechat to zatím být. Kamarádka říkala, že bych je mohla třeba častěji navštěvovat, že bych se s nima aspoň sblížila.
- Upravit
26.7.17 10:53
@Anonymní píše:
Taky se přikláním spíš k tomu, nechat to zatím být. Kamarádka říkala, že bych je mohla třeba častěji navštěvovat, že bych se s nima aspoň sblížila.
A ty je neznáš vůbec?
Anonymní
26.7.17 10:57
@ilonka12 píše:
A ty je neznáš vůbec?
Znám je jako rodiče svojí kamarádky, občas jsem u nich byla, nebo se pro ni stavovala, ale nejsou to žádní dobří známí.
- Upravit
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
