Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Kdo jsou moji rodiče?
- Fotoalbum (2)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Velikost písma:
18.7.17 20:15
@Anonymní píše:
Zakladatelce držím pěsti a přeji spouští spokojených dnů.
Ocitla jsem se ve velmi podobné situaci, 3 dny tuším, že zřejmě nejsem dcera svého otce. A jsem totálně mimo sebe. Otec nežije, s matkou se nestýkam, od dětství mě nemohla vystát, stále mě vyhazovala z bytu, až jsem ve 14 odešla sama. Čas nějak vše urovnal do doby, než se mi skoro ve 40 narodila dcera. Nesnesla jsem, aby se jí dotýkala, chovala, doslova jsem přitom trpěla vnitřně tak, až jsem to vždy pak oplakala.. Nerozuměla jsem tomu proč. Asi za rok po narození dcery mi matka řekla, že ji otravuji život. Takže se s ní 3 roky nestýkam a stále se z okolí dozvídám, jak o mě mluví nepekne. Pokud není můj otec můj otec, bylo mi vysvětleno tak, že v podstatě jsem se stala pro matku problémem již jejim těhotenstvím. Zloba, kterou cítila, nebo vína, za své těhotenství se prý přenesla na mě, jako na plod. A energeticky ničila mě a teď ji opravdu prý nicim život já. A nesu prý a její hřích. Chtěla na potrat, ale nechtěla jít v té době před komisí. O tom bezne mluvila.
Otec mě miloval a při představě, že nebyl mým otcem netrpim. Jen sobě mám vnitřní neklid a trpím, pláču. Nikdo, kdo neprožije nechápe. Nikdy jsem si nemyslela, že by se něco podobneho mohlo stát mě.
no to je sice smutné, ale plevelíš tu diskusi, kde je zakladatelka anonymní, a pak se neví, která anonymní píše - pokud se z toho potřebuješ vypsat, doporučuji založit si vlastní diskusi,
jinak případů, kdy otec není bio otec je spousta a není to zas až tak neobvyklé ani zajímavé, samozřejmě, že tebe to tíží, ale zde matka není matka, a to je sakra rozdíl 
18.7.17 20:17
@Kobliha51 píše:
Trpíš protože tvůj otec nebyl tvým biologickým otcem a nebo proto, že tvá matka je na tebe hnusná?
po 40 by člověk už neměl až tak vážně řešit své problémy z dětství, jinak této anonymní doporučuji psychologa, pokud s tím stále není vyrovnaná
Kobliha51
18.7.17 20:21
@stinga píše:
po 40 by člověk už neměl až tak vážně řešit své problémy z dětství, jinak této anonymní doporučuji psychologa, pokud s tím stále není vyrovnaná
Souhlasím. Já mám tu hranici posunutou dokonce na třicet. Pokud se člověk neumí vyrovnat se špatnými zážitky z dětství do třiceti, je něco špatně. Je mu v těch sra. č. kách asi dobře a všechno se na to dá svést. Ale už mlčím - plevelíme. 
- Upravit
18.7.17 20:25
Anonymní, napíšu to teda neanonymně. Já se v podstatě dozvěděla nedávno to samé a víš, že mi je to jedno? Já mám teda milující matku…otec nežije a že nebyl biologický je mi jedno, přemýšlela jsem nad tím tak tři dny a teď to beru tak jak to je. Táta byl prostě můj táta a tím to hasne. Zkus se s tím srovnat, postě to přijmout. Nemá cenu se dloubat v minulosti.
18.7.17 23:36
@stinga @Kobliha51
Tohle bych nesoudila, dlouho jsem to vnímala jako vy. Časem mi došlo, že fakt těžko soudit, dokud se neprojdu v cizích botách. Těžko říct co té druhé anonymní matka dělala, jestli to třeba nebylo na hranici týrání. Pak je to hodně o povaze, někdo o tom nedokáže mluvit celá desetiletí, a ještě může mít pocit viny, který v něm třeba rodčš může vypěstovat a až s vlastními dětmi mu dojde ta extrémnost toho co zažil.
Jinak pro druhou ANONYMNÍ, určitě by se tu našli lidé, kteří by tě podpořili 
ale opravdu by bylo lepší založit si vlastní diskuzi 
19.7.17 08:19
@Sexynohy o.k. souhlas, však také já druhou anonymní neodsuzuji, ale doporučuji jí vyhledat nějakou psychologickou pomoc, vím že každému nejde se vyhrabat z duševních problémů vlastními silami, a když pořád není v pohodě, tak by jí mohli odborníci pomoci
19.7.17 08:24
@Anonymní píše:
Zakladatelce držím pěsti a přeji spouští spokojených dnů.
Ocitla jsem se ve velmi podobné situaci, 3 dny tuším, že zřejmě nejsem dcera svého otce. A jsem totálně mimo sebe. Otec nežije, s matkou se nestýkam, od dětství mě nemohla vystát, stále mě vyhazovala z bytu, až jsem ve 14 odešla sama. Čas nějak vše urovnal do doby, než se mi skoro ve 40 narodila dcera. Nesnesla jsem, aby se jí dotýkala, chovala, doslova jsem přitom trpěla vnitřně tak, až jsem to vždy pak oplakala.. Nerozuměla jsem tomu proč. Asi za rok po narození dcery mi matka řekla, že ji otravuji život. Takže se s ní 3 roky nestýkam a stále se z okolí dozvídám, jak o mě mluví nepekne. Pokud není můj otec můj otec, bylo mi vysvětleno tak, že v podstatě jsem se stala pro matku problémem již jejim těhotenstvím. Zloba, kterou cítila, nebo vína, za své těhotenství se prý přenesla na mě, jako na plod. A energeticky ničila mě a teď ji opravdu prý nicim život já. A nesu prý a její hřích. Chtěla na potrat, ale nechtěla jít v té době před komisí. O tom bezne mluvila.
Otec mě miloval a při představě, že nebyl mým otcem netrpim. Jen sobě mám vnitřní neklid a trpím, pláču. Nikdo, kdo neprožije nechápe. Nikdy jsem si nemyslela, že by se něco podobneho mohlo stát mě.
Plevelíš cizí diskuzi.
19.7.17 12:16
To jste se snad zbláznily? Jaký plevelení diskuse…název je Kdo jsou moji rodiče… a ne Pravdivý příběh slečny X žádné jiné podobné příběhy zde nezveřejnovat…
Paní je neštastná a vy ji odbydete at se s tím ve svým věku smíří a nebo jde k psychologovi a at už jde, páč tady se čeká na ty testy přece…
19.7.17 12:21
@Sissin přesně nějakou vymyslenou pohádku tady budou řešit a když má někdo opravdový problém tak hned pleveli, neskutečný
Kobliha51
19.7.17 14:08
@Sissin píše:
To jste se snad zbláznily? Jaký plevelení diskuse…název je Kdo jsou moji rodiče… a ne Pravdivý příběh slečny X žádné jiné podobné příběhy zde nezveřejnovat…
Paní je neštastná a vy ji odbydete at se s tím ve svým věku smíří a nebo jde k psychologovi a at už jde, páč tady se čeká na ty testy přece…
To bylo k té druhé anonymní. Čti pořádně. A už se to zamotalo a zaplevelilo.
- Upravit
Kobliha51
19.7.17 14:11
@Kobliha51 píše:
Může si založit svoji diskusi. Nikdo jí nebrání.
A pak tu nadáváme na to, že se zakládají diskuze pořád na jedno a to samé téma 
19.7.17 14:29
@Kakika píše:
A pak tu nadáváme na to, že se zakládají diskuze pořád na jedno a to samé téma
Přesně tohle mi problesklo hlavou… K další anonymní. Je mi líto, čím sis prošla a pořád procházíš. Musí to být hrozné, když tě vlastní matka odvrhne jen proto, že sama selhala. A obzvlášť s vlastními dětmi věřím tomu, že se to pak všechno zase vrací, když není babička schopna dát lásku aspoň jim, když už ji nedala tobě.
Kobliha51
19.7.17 17:59
@Peczka píše:
Nechapu, proc by i nekdo jiny nemohl prispet s podobnym problemem. Pak si muzou mezi sebou i pokecat a navzajem si pomoct.
Nechapu hned nadavky, ze to tu pleveli
Nikde nevidim psane, ze tu muze psat o svem problemu jen zakladatelka.
Kdyby si druha anonymni zalozila svou diskuzi vsadim se, ze by zase byla bicovana, proc nepise do existujicich diskuzi a zaklada desate stejne tema.
Tak je rozdíl, jestli už někdo má diskusi, kde je sto stránek a nebo jsou to stránky tři. A je pravda, že to už znají ti, kteří už jsou tu dlouho. Nováček to nevycítí, kam se přidat a kam už asi ne. A většinou se to dělá u diskusí, které už jsou mrtvé. Pak se diskuse obnoví a jede se znovu. I tak to někdy pak začne být nepřehledné.
- Upravit
19.7.17 22:30
@Peczka píše:
@Kobliha51 tak hlavně se ty dvě můžou spolu vykecat, když to maji podobně a není třeba ji hned psát, at si jde založit vlastní diskuzi. Nehledě na to, že na internetu ani člověk neví co je a není pravda, tak není třeba diskuze tolik prožívat
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
