Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Kdo jsou moji rodiče?
- Fotoalbum (2)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Velikost písma:
26.7.17 11:07
@Anonymní píše:
Taky se přikláním spíš k tomu, nechat to zatím být. Kamarádka říkala, že bych je mohla třeba častěji navštěvovat, že bych se s nima aspoň sblížila.
Tohle zní dobře. Časem najdete společnou řeč a jakoby se staneš „členem“ rodiny alespoň tak nějak v podvědomí a třeba se pak najde vhodná příležitost (a nebo taky ne). Mezi námi, jestli to bude teď nebo za dva roky už teď asi není důležité. Důležité je, že se od tebe kamaádka neodvrátila a že jste si dál blízké jako dřív.
Anonymní
26.7.17 11:12
@Amys píše:
Tohle zní dobře. Časem najdete společnou řeč a jakoby se staneš „členem“ rodiny alespoň tak nějak v podvědomí a třeba se pak najde vhodná příležitost (a nebo taky ne). Mezi námi, jestli to bude teď nebo za dva roky už teď asi není důležité. Důležité je, že se od tebe kamaádka neodvrátila a že jste si dál blízké jako dřív.
Taky mi to přišlo jako dobrý nápad, jen teď mám obavu z těch výsledků, děsím se, že bude negativní a já to už nezvládnu!
- Upravit
26.7.17 11:34
@Anonymní píše:
Taky mi to přišlo jako dobrý nápad, jen teď mám obavu z těch výsledků, děsím se, že bude negativní a já to už nezvládnu!
Hele teď už s tím nic neuděláš, prostě to nějak je. Kamarádka je snad rozumná a podrží tě i tak. Drž se!
26.7.17 17:06
At to dopadnou testy jak chteji, preji hodne psychickych sil. Budes je potrebovat v obou pripadech
27.7.17 00:23
Je, ja si neuvedomila ze to teprve dnes zjistis. Ze uz je pres pulnoc 
.
Porad nad tim premyslim. Vubec nevim co bych delala. Ani na tvem miste, ani na miste tech rodicu. Ted rikam, ze bych to jako rodic vedet chtela. Ale v te situaci nejsem. Drz se. Musi to byt pro tebe hrozny napor. Co tva (nebio)matka a rodina?
27.7.17 14:36
Zakladatelko, tak co vysledky?? Jsem jak na trni..Musi to byt pro Tebe tezke at uz to dopadne jakkoliv
27.7.17 14:54
Ja myslim, ze to bude pozitivni. Mamka asi fakt nelhala. Kdyz uz to prasklo, ani nemela poradne proc lhat.
27.7.17 18:44
Taky jsem jak na trní, zakladatelka asi potřebuje čas to vstřebat, ať už to dopadlo jakkoli.
28.7.17 09:18
Zakladatelko, až budeš připravena budeme tu rádi, když nám napíšeš jak to dopadlo, ať to dopadlo jakkoliv. Díky. 
28.7.17 21:38
@Anonymní píše:Že by to nepřežila, je přeneseně projev silných emocí. Já zas říkám, když mě někdo rozčílí, že bych ho zabila, zaškrtila, nebo nakopala. Samozřejmě, že bych to neudělala, vyjadřuji jen silné rozrušení. A jistě nejsem rozrušená až do smrti.
Výsledky budou zítra, jsem tak nervózní
Kamarádka říkala, že nakousla, že se někde po hodně letech objevilo údajně mrtvé dítě a jeho rodiče, kteří nevěděli o tom, že žije, jak z toho byli v rozpacích, ale byli šťastný. Co by tomu řekla ona, kdyby se tohle dozvěděla, dostala odpověď, že by to nepřežila, že už si tu ztrátu odžila.
Nenapadlo mě, že by si to kamarádka vymyslela, co takhle vím o její mámě, sedí to k ní.
28.7.17 22:00
@Anonymní píše:
Výsledky budou zítra, jsem tak nervózní
Kamarádka říkala, že nakousla, že se někde po hodně letech objevilo údajně mrtvé dítě a jeho rodiče, kteří nevěděli o tom, že žije, jak z toho byli v rozpacích, ale byli šťastný. Co by tomu řekla ona, kdyby se tohle dozvěděla, dostala odpověď, že by to nepřežila, že už si tu ztrátu odžila.
Nenapadlo mě, že by si to kamarádka vymyslela, co takhle vím o její mámě, sedí to k ní.
Taky si myslím, že tohle by řekl každý, ale stát se to doopravdy, reagovala by jinak. Možná zpočátku by to byl šok a musela by si to odžít znovu. Možná by chvíli trvalo než by to vstřebala, ale nakonec by byla ráda, že to takto dopadlo a že tě to vlastně paradoxně odjakživa táhlo k ní domů - viz vztah s tvojí sestrou od malička. Je to těžký, určitě by to zpočátku nebylo růžový, ale pokud je to tvoje matka, tak podle toho, cos popisovala, určitě není psychopatka (jako ta nematka) a časem si uvědomí, že kdo nejvíc trpěl tou ztrátou, jsi byla ty. Na facebooku jsem nedávno našla skupinu, která se zabývá hledáním ztracených příbuzných - a bohužel, podobnými příběhy se to tam jenom hemží - prý bylo za totáče běžné prohlásit dítě za mrtvé a dát ho někomu jinému. 
Díky dnešním možnostem to snáz vyplouvá na povrch.
Až se na to budeš cítit, napiš, jak to dopadlo. Každý chce někam patřit, i ty někam patříš, i kdyby tě zprvu nechtěli přijmout, patříš k nim tak jako tak.
28.7.17 22:20
@Enmamma píše: Že by to nepřežila, je přeneseně projev silných emocí. Já zas říkám, když mě někdo rozčílí, že bych ho zabila, zaškrtila, nebo nakopala. Samozřejmě, že bych to neudělala, vyjadřuji jen silné rozrušení. A jistě nejsem rozrušená až do smrti.
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
