Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Když chybí táta
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
21.7.12 21:11
Moc zajímavý a velice smutný příběh 
co se týče Jarmilky 
no ale zajímalo by mě roč se přestal taťka ozývat 
já bych asi dolovala ale měla bych strach, asi bych se tam objevila a ř´čekala na jeho reakci ale myslím že když je to otec a měl tě rád, možná i má, tak bude rád,
přeji hodně sil a dej vědět i když časem jak si pořídila 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.7.12 21:20
Ahoj, tak já bych to také zkusila. Chápu, že máš strach také bych ho měla, ale na jednu stranu nemáš co ztratit… Držím moc palečky ať to výjde a určitě dej vědět jak jsi dopadla..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.7.12 21:39
Nechápu, proč máš o někoho takového zájem. On se o tebe nezajímá, na svatbě chtěl být nejspíš jen proto, aby mohl exhibovat coby pyšný „otec“ 
.
Já mám takového o dost staršího bratra (tátu nemám už skoro 20 let). Nemá o mě zájem, nepogratuloval mi k promoci ani ke svatbě, akorát vždycky po několika letech dostane záchvat a chce mě vidět, resp. spíš chce asi vidět moje děti. To určitě. O takového člověka ve svém životě nestojím. Nestýkáme se, ačkoliv bydlíme kousek od sebe.
Tvůj otec navíc bil tvou mámu. Na tvém místě bych byla ráda, že mám od něj pokoj.
- Citovat
- Upravit
21.7.12 21:50
Jen se o to pokus.za to nic nedaš, každopadne bych tam nebrala maleho..kdyby to nedopadlo.jako zaminku bych brala to, že jeho vnouče by ho rado poznalo. pokud ma zajem. pokud ne taj je to v-l. přeju hodně štěsti. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.7.12 22:10
Já bych do toho šla, s tátou jsem taky neměla nejlepší vztah, tak nějak jsme se pořád hádali, i když si myslim, že jsme oba chtěli si najit k sobě společnou cestu a nějak to nešlo, ale věřila jsem, že jednou se to podaří. Nějakou dobu jsem za nim nejela a dodneška mě to mrzí, protože mladej umřel a já se s nim nestihla ani rozloučit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.7.12 00:42
@alfie píše:
Anonymní.. něco na tom asi bude, ale ten smutek je silnější.. Co to vzít z druhé strany? Mamka se o něj nestará, já byla malá..nevím..
Proč by se o něj starala, po tom, co si s ním užila? Ty už dávno nejsi malá a kolik let se nezajímal.
Nevěřím, že se lidi mění, nevěřím ani v Boha, abych měla nutkání někomu odpouštět, a pragmaticky bych se bála, že si jenom přidělám starosti. Že mu na mně naoko začne záležet a vetře se mi do života, ale jenom proto, že je sám jak kůl v plotě. A ještě bude vzhledem ke své minulosti třeba chtít, abych za něj platila dluhy nebo něco podobného. Prostě ne. Nerozumím tomu.
A dětem není třeba lhát, že je někdo po smrti, atd. Pravda stačí. Děda se nezajímá a nechce nás vidět.
Mně připadá, i když vidím, že jsem s tím názorem sama, ale to je jedno, že si sníš o něčem, co není. O milujícím trpícím otci, který neexistuje. Pardon.
- Citovat
- Upravit
22.7.12 01:06
AHoj, taky přispěju, protože tohle téma je v mém životě hodně aktuální.
Můj táta byl strašně fajn, opravdu báječný milující tatínek, který se nám celé dětství naplno věnoval. Bohužel jsem ho tragicky ztratila, když mi bylo 19. Nesla jsem to velmi špatně a musím říct, že v určitých životních situacích poté mi chyběl neskutečně a vlastně mi chybí podvědomě neustále. Ve vztazích se dosud jenom plácám, ale to s tím možná nesouvisí.
Nyní mám malou dceru, o kterou její otec nejeví absolutně žádný zájem a těžko se na tom něco změní. A není tu ani ten děda, který by ji určitě moc miloval…
Všechno mě to tak nějak bolí čím dál víc a nadpis této diskuse vlastně naprosto vystihl zásadní pocit mého života.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.7.12 21:19
ahoj.tak ja jsem ti psala, že syna bych sebou nebrala.ty ho, ale přeci jenom znaš .tak asi viš, že by vas jen tak nevyhodil. pokud bude brblat .tak mu řekni, že tatu ti už dělat nemusi, že jsi dospěla, ale at neodmita vnoučka. at se aspon jednou setka syn z dědou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.2.13 00:01
Chtěla bych oživit diskuzi a asi se vypovídat. Můj táta.. Vlatně nevím kde začít. Byla jsem nechtěné dítě. Co dodat. NIkdy se mi moc nevěnoval, nerozuměly jsme si. Vždy byla ta první sestra. Vše jí kupoval, dával a já jen mohla koukat. Jako malá jsem byla často bita, někdy si říkám, že až nadměrně. Táta mě naučil velkému respektu vůči všem a já stím nemohu nic dělat, neumím se tomu postavit. Přes to vše co mi táta udělal- nebylo toho málo- mám tátu moc ráda. Ani dnes nemáme vztah, jaký bych chtěla. Moje holky miluje, ale my si nějak nerozumíme. Pořád je to o sestře- i když máme ještě bráchu. Táta odešel, když mi bylo 15. Máma se děsně trápila už dlouho před rozvodem. Neměla jsem jí to nikdy za zlé, že to dovolila, ba naopak. Nejsem sobec. Táta mi hrozně věcí zakazoval a nakonec jsem byla dle něj nezvladatelná a musel se od nás odstěhovat. Tyhle slova bolí. A asi i bolet budou. Když s někým mám mluvit o mém dětství, hned mi naběhne TÁTA. Přemýšlím proč vlastně, co je to, co mě nutí myslet pořád na něj..? Sama teď zírám, kolik jsem toho dokázala napsat, ale i tak to nebylo vše. Mrzí mě, jestli jsem opravdu byla taková, ale podle mámina vyprávění to vše bylo jen proto, že když máma otěhotněla, našel si jinou, ale jejich rodiče je donutily ke svatbě. Pak se nějak usmířily, ale já jsem mu stála v cěstě jít za jinou. Kvůli mě… Bolí to moc.. S tátou jsem si o tom zkoušela popovídat, ale na tohle neslyší, nechce komunikovat o minulosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.13 23:03
@alfie Snažím, se, ale mam tátu moc ráda přeze všechno. Jsou dny- ale je jich maloučko-, kdy zvedne telefon a zavolá, a le to spíš jeho partnerka. Když něco potřebuje, tak jsem první, za kým jde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.10.21 00:24
chybí mi táta
Dnes je to skoro 5 let co máma odešla od táty, ze zacatku to bylo střídavý, týden a týden, pozdeji si táta našel přítelkyni a jako by na mě úplně zapomínal, ona měla svy deti a začal lhat o tom když je bral na výlet, přestala jsem přespavat a zůstala jen u mamky… když jsem nastoupila na intr, tak jsem víkendy nejraději trávila s pritelem, s kterým jsem mohla byt jenom u mamky, ale začínám po večerech plakat, ze mi tata chybi, když si vzpomenu na ty zazitky a nase spolecny večery, nici mě to.. zaroven chci byt s pritelem a s mamkou, zavádí mě to do prisernych slepých uliček
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
