Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Když chybí táta
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
25.1.12 15:25
Víš, od nás otec odešel když jsme byli mali…no jeho smůla. Mě teda nechybí a nikdy nechyběl. 
Jenom podotýkám, nebyl to tyran.
Hlavu vzhůru, říkej si, že za tvoje slzy nestojí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.1.12 15:29
jjanekk já na to přišla až takhle „dlouho“. Ještě před málo lety, cca 2 roky zpátky, mi spíš bylo jen líto, že to tak dopadlo, že na mě prděl. A myslela jsem si o něm své… Až teď jsem pochopila ale že mi chybí, po takové době… Ne ON, ale prostě taťka… 
- Citovat
- Upravit
25.1.12 15:50
Ahojky, mám malého synka,jsme samy, jeho otec odešel když sem byla těhotná a malého vůbec nechce. Není dne, abych na to nemyslela, vím, že jak poroste,tak mu táta začne chybět a jak mu jednou vysvětlím, že ho jeho táta nikdy nechtěl. Jen podotýkám, že těhotenství bylo plánované a dítě chtěné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.1.12 15:50
Já tátu celý život měla. Byl to táta, na kterého bylo spolehnutí. No a letos to bude 5 let, co nám ho smetl kamioňák, který usnul. Už nikdy to nebude jako dřív. Je to možná i tím, že jsem měla s tátou skvělý vztah, čím jsem byla starší, tím víc jsme si rozuměli. Není den, kdy bych na něj nemyslela, když dělám nějaké rozhodnutí, přemýšlím, co by na to asi řekl táta. Žádný Vánoce od tý doby už nebyly tak pěkný. Je to skoro pět let a někdy ještě brečím ze spaní. Strašně mě to zasáhlo. A nejhorší je, že se to časem nelepší, protože si člověk uvědomuje, že je to pravda a že to nejde vrátit.
Takže asi jsem v úplně jiné situaci než ty, ale taky mi chybí táta.
- Citovat
- Upravit
25.1.12 16:47
Od mého kamaráda „skoro zeťák“ (chodí s jeho dcerou) mu jednou řekl: „Víš, ty se ke mně chováš skoro jako bys byl můj otec, to jsem nikdy předtím nezažil…“ Ten můj kamarád mu pomohl se sháněním práce, předal mu profesní znalosti, naučil ho hrabat se v autech; taky se ho snažil naučit, jak si má držet odstup od alkoholu - ale vysvětlujte to (někdy a někde)na vesnici, že jo…
Prostě chlapský element v životě je potřeba, tak či onak. Měl by to chápat asi každý; kdo to nechápe, tak.....
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Neprihlasena Jaruna
25.1.12 17:56
Alefka píše:
Ahojky, mám malého synka,jsme samy, jeho otec odešel když sem byla těhotná a malého vůbec nechce. Není dne, abych na to nemyslela, vím, že jak poroste,tak mu táta začne chybět a jak mu jednou vysvětlím, že ho jeho táta nikdy nechtěl. Jen podotýkám, že těhotenství bylo plánované a dítě chtěné.
Nemusi to tak byt 
.Otec od mamy odesel,kdyz me bylo necelych 12let a bratrovi 10.Nezajimal se o nas,pouze platil alimenty.Doslo mi to za hodne kratkou dobu a ani to se mnou nehlo,bylo mi to jedno a je dodnes.Je to ledovy clovek,ktery ma rad akorat sam sebe.I kdyz jsme se pak jeste parkrat videli treba na narozeninach,na Vanoce,atd.,ze slusnosti jsme si poprali,ale tim to haslo.Nic o me nevi,ani ja o nem poslednich 9let.Je to clovek,ktery je akorat zapsany v mem RL,nic pro me neznamena,nic k nemu necitim.
Tim chci rict,ze tvuj kluk to muze vnimat a citit uplne stejne. 
- Citovat
- Upravit
25.1.12 19:40
Alefka píše:
Ahojky, mám malého synka,jsme samy, jeho otec odešel když sem byla těhotná a malého vůbec nechce. Není dne, abych na to nemyslela, vím, že jak poroste,tak mu táta začne chybět a jak mu jednou vysvětlím, že ho jeho táta nikdy nechtěl. Jen podotýkám, že těhotenství bylo plánované a dítě chtěné.
Ale Ty můžeš najít ještě suprového chlapa a ten tatínka může nahradit…
Nejde jen o „vlastní“, hlavně jde o mužský element, přesně jak píše Jura…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.1.12 20:58
Anonymní - moje dcerka (tehdy 7 - cca 11 let) začala takto po rozvodu vyhledávat „virtuální“ tatínky bohužel z řad pedofilů - naštěstí to vše dopadlo OK.
To co popisuješ je, jako bych přesně slyšela svou nej kamarádku. Přesně tak to má a má takového „kamaráda - tátu“ . jeho rodina o tom vztahu ví , zlo to nedělá. Prostě zkusit jeho paní vysvětlit, jaks e věci mají a totéž i tvému muži. POkud mají rozum, pochopí to, obzvlášť, když by jste se občas sešli všichni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.7.12 21:11
Moc zajímavý a velice smutný příběh 
co se týče Jarmilky 
no ale zajímalo by mě roč se přestal taťka ozývat
já bych asi dolovala ale měla bych strach, asi bych se tam objevila a ř´čekala na jeho reakci ale myslím že když je to otec a měl tě rád, možná i má, tak bude rád,
přeji hodně sil a dej vědět i když časem jak si pořídila 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.7.12 21:20
Ahoj, tak já bych to také zkusila. Chápu, že máš strach také bych ho měla, ale na jednu stranu nemáš co ztratit… Držím moc palečky ať to výjde a určitě dej vědět jak jsi dopadla..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.7.12 21:39
Nechápu, proč máš o někoho takového zájem. On se o tebe nezajímá, na svatbě chtěl být nejspíš jen proto, aby mohl exhibovat coby pyšný „otec“ 
.
Já mám takového o dost staršího bratra (tátu nemám už skoro 20 let). Nemá o mě zájem, nepogratuloval mi k promoci ani ke svatbě, akorát vždycky po několika letech dostane záchvat a chce mě vidět, resp. spíš chce asi vidět moje děti. To určitě. O takového člověka ve svém životě nestojím. Nestýkáme se, ačkoliv bydlíme kousek od sebe.
Tvůj otec navíc bil tvou mámu. Na tvém místě bych byla ráda, že mám od něj pokoj.
- Citovat
- Upravit
21.7.12 21:50
Jen se o to pokus.za to nic nedaš, každopadne bych tam nebrala maleho..kdyby to nedopadlo.jako zaminku bych brala to, že jeho vnouče by ho rado poznalo. pokud ma zajem. pokud ne taj je to v-l. přeju hodně štěsti. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.7.12 22:10
Já bych do toho šla, s tátou jsem taky neměla nejlepší vztah, tak nějak jsme se pořád hádali, i když si myslim, že jsme oba chtěli si najit k sobě společnou cestu a nějak to nešlo, ale věřila jsem, že jednou se to podaří. Nějakou dobu jsem za nim nejela a dodneška mě to mrzí, protože mladej umřel a já se s nim nestihla ani rozloučit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.7.12 00:42
@alfie píše:
Anonymní.. něco na tom asi bude, ale ten smutek je silnější.. Co to vzít z druhé strany? Mamka se o něj nestará, já byla malá..nevím..
Proč by se o něj starala, po tom, co si s ním užila? Ty už dávno nejsi malá a kolik let se nezajímal.
Nevěřím, že se lidi mění, nevěřím ani v Boha, abych měla nutkání někomu odpouštět, a pragmaticky bych se bála, že si jenom přidělám starosti. Že mu na mně naoko začne záležet a vetře se mi do života, ale jenom proto, že je sám jak kůl v plotě. A ještě bude vzhledem ke své minulosti třeba chtít, abych za něj platila dluhy nebo něco podobného. Prostě ne. Nerozumím tomu.
A dětem není třeba lhát, že je někdo po smrti, atd. Pravda stačí. Děda se nezajímá a nechce nás vidět.
Mně připadá, i když vidím, že jsem s tím názorem sama, ale to je jedno, že si sníš o něčem, co není. O milujícím trpícím otci, který neexistuje. Pardon.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Je mi skoro třicet let. A třicet let mi trvalo, než jsem pochopila, že mi chybí otec.
Bavíme se o všem možném, nahrazuje mi v mnohém otce (když jsem měla problém, rval se za mě jako lev, zajímá se jak se mám…). Jenže je to na tenkém ledě. Nemůžu a nechci, aby jeho žena měla jakoukoliv záminku žárlit, to by mě hrozně bolelo. Takže omezuju „vídání se“ čistě jen pracovně. Nikdy ho nebudu moct obejmout a říct, že ho mám ráda (a fakt mám, prostě je to můj „taťka“). A kolikrát mě něco dusí a vím, že on by pomohl/poradil, ale nejde to, „aby nebyly řeči“ - a aby to i jemu nebylo najednou nepříjemné.
A mně to došlo až ve třiceti a to „hledání“ a naplnění prázdna asi neskončí…
Nepoznala jsem, jaké to je mít v něm oporu, nebo aspoň ho prostě jen mít - ať už ubručeného či neubručeného. Tedy - byl tu, ale ne pro mě. Smazal mě ze života, jen tak…
Až teď si uvědomuju, že mi začal chybět už v pubertě - hledala jsem za něj náhražky, známost se staršími muži - ne sexuální, ale prostě mít někoho staršího, kdo mi poradí, pomůže, utěší…
Před pát lety jsem poznala manžela a ten se stal sluníčkem mého života. S ním přišly děti, dobré i to zlé. Miluji ho a nedala bych ho za nic a nikomu.
Ale to prázdné místo v srdci mám pořád.
Poznala jsem jednoho pána, o 23 let staršího než jsem já, se kterým si velmi rozumím. Má svoji ženu a děti a je z nich stejně tak poprděnej jako já ze svých.
A proč to vlastně píšu? Nevím, asi jen tak. Asi abych se vypovídala a konečně „řekla nahlas“ to, co mě trápí už dlouho.
MOC MOC obdivuju všechny maminky, které manžel opustil a přesto akceptují, že se s otcem stýkají. Musí vás to bolet, ale jste super - protože tatínek fakt jednou bude chybět…
Ps: o otcích tyranech nemluvím, to je jiná kategorie…