Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Když se děti rozprchnou, nastává trochu svobody ![]()
Takže pařit, zpívat, tancovat, chodit do kina, na koncerty, cvičit, běhat, plavat, vydělat hodně peněz a konečně zbohatnout
![]()
Asi zalezi na nastaveni. Ja se tesim, az zase budu zit hlavne svuj zivot
. Mam tolik planu, na ktere ted neni cas
. Ale moje mamka to mela stejne jak pises, konicek pro jsme pro ni byly jen my deti. To je podle me jadro problemu.
@ruzovasrnka píše: Více
A to jsi nemohla dřív? My jsme chodili i s dětmi, i bez dětí, když měli vlastní program.
@Anonymní píše: Více
Já tě chápu, i když máme celý život koníčky, sport, chodíme za kulturou, máme přátele, i tak je mi líto, že dítě je už dospělé a už s námi netráví tolik času.
@izabe píše: Více
přesně. Ten správný čas začít si plnit sny.
@Anonymní píše: Více
Máme pět dětí, velký věkový rozptyl a i když se rozprchla zatím jen nejstarší, hodně, hodně jsem to obrečela, neuměla jsem se s tím smířit, byla pořád s námi (jako všechny děti) a najednou to bylo tady, už ráda prostě tráví čas jinde a s někým jiným. Z celého srdce ji to přejeme, ale těžké to bylo nejen pro mě, ale i pro manžela.
A je to asi o nastavení. S námi děti jezdí rádi na dovolené, nikdy jsme nemuseli říct…že ještě letos, určitě už další rok s námi nepojedou, už nebudou chtít. My jsme nastaveni být s dětmi, i když si s mužem velmi rozumíme a i toho tak málo společného času si sami spolu užijeme.
Strašně vás chápu.
@Anonymní píše: Více
Asi mas deti uz velke.
Me jsou male a kdyz „se rozprchnou“ mam konecne ticho na cteni ![]()
Proč smutek. Vychovala jsi a dovedla k dospělosti děti. Budeš se těšit na vnoučátka. Čeká Tě nová etapa, můžeš věnovat čas sobě, koníčkům, jestli máš manžela tak jemu … Mam zatím dospělé a samostatné 2 děti. A je to fajn. Sdílíme, voláme si, přijedou, jezdíme společně … Jsou dospělí a úžasný. A hlavně jsou spokojeny, což je nejdůležitější. ![]()
@Anonymní píše: Více
A cos dělala doteď bez dětí? Zájmy, koníčky, přátelé?
Ony ty děti nezmizí ze dne na den. Ony rostou, osamostatňují se, odcházejí tak postupně. Já mám nejstarší dítě na VŠ a to už doma víc není, než je. Až zmizí úplně, tak to až takový rozdíl nebude. A myslím, že to tak bude i u dalších dvou dětí. Už teď jsou ve věku, kdy mě potřebují málo a já si ten život zaplňuji vlastními zájmy. Oni mají své přátele a své zájmy, i když jsou ještě všichni doma. Ale mě už na vyplnění volného času nepotřebují. Takže podle mě je to postupný proces, kdy ta žena má možnost se na to připravit.
Pro mě znamená „když se rozprchnou“ to, že mám několik hodin, maximálně jednotek dní na to, užít si klidné ráno, klidný den v práci i návrat z ní, podvečer i večer a hlavně noc. Se slinou v koutku doháním péči o sebe (takový ten nadstandard), s manželem máme čas a nervy si povídat jako dospělí, něco si pustit a vidět to celé, a za těch pár hodin se slzou v oku začneme vzpomínat, prohlížet si fotky dětí.. no a chvíli po návratu bych celé kolo jela nanovo. Až jednou opravdu začnou odcházet, což může být třeba za 10 let, zatím si to moc nedovedu představit.
@izabe píše: Více
problém je ve chvíli, kdy žena tohle všechno měla vyplněné dětmi, už dávno zapomněla na život před nimi, na vlastní život vedle nich a pak opravdu zůstane v duši i životě velké černé prázdno. Nemám to tak, ale rozumím tomu.
@teroonka Ja se treba vic bojim, ze se nerozprchnou
. Preju jim vlastni pokud mozno spokojene zivoty a nerada bych, abychom skoncili u modelu mamahotel. Ale at se radi domu vraci, to by bylo nejlepsi, co nas muze jednou potkat.
@Hobitka Vzhledem k tomu, že dítko víceméně vyletělo v 16 rovnou mimo rodnou hroudu, tak naše „přání“ už se ustálila jen na tom, ať je to na další studium a pak pracovně aspoň Evropa
mamahotel nehrozí, doufáme, že se tu v létě ukáže víc, než na týden, prostě nemá čas. Naposled jsme dítko viděli naživo, když jsme je vezli před začátkem semestru v srpnu na letiště ![]()
… zůstává smutek. Co vám pomáhá ho překonat?
Jedna anonymní máma