Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Komunikace s partnerem
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
22.12.15 09:07
Komunikace je od slova komunikovat- takže co mu prostě sdělit co tě trápí? Nemluva bude asi vždycky ale o malinko by se to zlepšit dalo 
Není to nic za co by ses měla stydět nebo se bát mu to říct, jste dva dospělí a on tě za to „nesežere“ 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.15 09:10
Manžel je taky nekomunikativní. Přesto jsem nikdy nelitovala, že jsem si vybrala právě jeho. Miluju ho 
Manželé jsme dvacet let. Podle mě tohle prostě musíš přijmout, je to dost zásadní stránka osobnosti, kterou nezměníš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.15 09:13
Měla jsem kolegu nemluvícího, ajťák. I na jednoduchou otázku, př. jdeš na oběd?, odpověděl pro mě za dlouho. Neměla jsem na to nervy, takže chápu, ale mluvka z něho nebude nikdy. Pokud ti to ted vadí, bude to jenom horší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.12.15 09:16
Mám stejnýho partnera - a ujištuji tě, že se to nezmění! Bude mlčet pořád (a možná čím dál víc). Já jsem ted´ těhotná a on mlčí i na otázky ohledně jména dítěte a podobně…!!! Takže se s tím, podle mně musíš smířit..
Anonym - protože není čím se chluvit, že mi partner neodpovídá ani na otázky jak se bude dítě jmenovat 
- Citovat
- Upravit
22.12.15 09:16
U nas jsem ta min komunikativni ja. a manzel ne ze by byl ukecany, ale vim, ze obcas „trpi“, kdyz reakci na neco, co mi rika, je to ticho. coz samozrejme nedelam schvalne. jen mi to v tu chvili nedojde. proste mi prijde, ze mi neco sdelil a ze to dalsi komentar nevyzaduje. to jen tak pohled z druhe strany 
zkus si s nim v klidu promluvit, dobre to rozvaz, jak mu to vysvetlis. jestli je takovy, jak ho popisujes, tak to nebude o tom, ze by ho nezajimalo, co rikas nebo ze by to ignoroval, ale proste je asi zvykly na svuj zpusob (ne)komunikace. jedna rada je, abys tam kde chces odpoved nebo reakci, to jasne rekla. proste mu neco povis a ukoncis to vetou:„co si o tom myslis ty?“ nebo „uz jsi neco takoveho zazil?“ proste doslova si reakci vyzadat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.15 09:17
Můj je celkem podobný, já už jsem si na to zvykla 
A já jsem teda upovídaná hodně, ale na ty hlavní věci reaguje, a to je důležité Povídat si můžeš s kamarádkama, jestli spolu jste schopni vyřešit hlavní věci, asi bych si dost rozmýšlela jestli ho opustit 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.15 09:26
Těžko radit, sama musíš vědět. Ale je to tak jak píšeš… každý jsme nějaký, těžko bude někdo dokonalý, to nejsme nikdo. Všichni máme něco, co druhému na nás vadí, vztah je i o toleranci… určitě bych si s ním promluvila, řekla mu co tě trápí… třeba i jeho něco trápí a neví jak ti to sdělit 
já jsem taky upovídaná, přítel tak průměr. Někdyx mluvíme a jindy za hodinu v autě neřekneme slovo prostě to tak je. Ono taky o čem stále mluvit. Umění je i sedět vedle sebe, držet se za ruku a užívat si přítomnost toho druhého… vyřešíš to jen když si promluvíte. Ale pokud jak píšeš, všechny jeho vlastnosti přvyšují tuto, jen ty musíš vědět, zda to dokážeš tolerovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.15 09:30
Hele oba jsme pohodari ale ja sem šíleně ukecana a manžel tas tak ne a nikdy mi to nevadilo sviji jsme sice pul roku ale šťastný vztah mame 6a pul let tak vidíš ze to de
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.15 09:45
Mam podobny exemplář doma Uz 11 let a nikdy jsem nezapochybovala, ze jsem si vybrala dobre Bud se s tim smiris (můj muz ted dokonce sám někdy prijde a diví se, ze už tolik nepovidam ) a nebo si s nim o tom proste popovidas a uvidíš, zda to dokáže změnit…alespon částečně…Jinak za mne tisíckrát lepší spolehlivej muzskej, byt nemluva, než mluvka, který toho napovídá a skutek utek..ale to s mluvenim souviset ani nemusi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.15 10:00
U nas se manzel meni v nemluvku pouze když sleduje v telce fotbal (ci hokej, tenis…) 
to mu pak něco vypravim, cekam komentar, nic…po mem nalehavem ‚slysel jsi me?‘ na me jen hodi zmateny vyraz ci prijde to ‚hmmm‘ pripadne ‚coze?‘ to ale nebude ten samy pripad, ze. jinak se bavime tak nejak stejne.
mne by asi nevadil neupovídaný chlap, co mi nevyklada a nekrafe, ale spis, ze vůbec neodpovi. a nedejboze kdyby to mělo byt na primou otázku jak psala anonymni. to je i neslusne, ne? mela bych pocit, ze me proste nevnima, to by me teda stvalo diva se aspoň při tom na tebe, vis, ze posloucha?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.15 10:04
Mam doma nemlich to same. Kdyz jsme spolu chodili, vadilo mi to cim dal vic. A pak jsem na VŠ v psychologii a selfmanagementu zjistila, ze on je uplne jina osobnost nez ja. Existuji na to testy (i volne dostupne), u jejichz rozboru a vysledku jsme se smali jeden druhemu, protoze jsme zjistili, proc jsme vlastne takovi jaci jsme. A prestalo mi to vadit, protoze vim, ze muj chlap ma i jine prednosti. Napriklad vsechno analyzuje, coz ja neumim, rozhoduju se okamzikem, ale velice casto se mi jeho umeni hodi "treba pri cestovani, rekonstrukci nebo nakupu drazsiho spotrebice. Takze radim neco si o tom nastudovat, protoze tato stranka osobnosti moc zmenit nelze A az budes starsi, ticho ti muze prijit vhod
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.15 10:54
Mám jedinou radu - pusť si rádio. Hlavně v autě to bude hned jiný level A myslím to smrtelně vážně. S nemluvou nic neuděláš, holt ti nezbyde, než se vykecat jinde a doma to jen zkoušet - chvilku mluvit, ale prostě nepřehánět a říkat holt jen věci s nějakou vypovídací hodnotou Já jsem poměrně ukecaná, manžel moc ne, ale naštěstí není úplný nemluva, každopádně občas se směje, e mě chápe, že si prostě potřebuju říct těch svých tři tisíce slov za den 
Prostě buď se s tím smiř a nebo hledej jinde, protože tohle je něco, co se moc nezmění
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.15 11:02
@Anonymní píše:
Dobré ráno, omlouvám se, že vkládám anonymně, ale mám zde známé a nechci tohle potom s každým rozebíratS přítelem jsme spolu přes osm měsíců, bydlime spolu. Vím, ze je to ten nejhodnější člověk na světě-nechodí po hospodách, tráví se mnou čas, nelže, vidím, že mu na me opravdu záleží. Chtel by rodinu-což je pro mě důležité. Je mi 26 let a časem bych pro své dítě urcite chtěla otce jako je on
spíše probíhá většina casu tak, ze mlcime. Popravde- uz me nebaví vykládat neco, kdyz vím, ze odpovědi bude „ticho“
víš ono záleží na tom tvém pocitu, jak moc je silný, protože to ticho v tobě podle mě vyvolává trošku samotu i když sedí vedle tebe. Buď se s tím smíříš a nebo ne. Rozdílnost povah to samozřejmě je, ale pro někoho to neznamená až tak velký problém a pro někoho ano. Každopádně si s ním o tom promluv, ale změnit tohle prostě nejde. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.15 11:11
Přítel je taky nemluva je třeba to tak přijmout. Já ho znala několik let, než jsme se dali dohromady a bylo mi hned jasný, že to neni žádnej mluvka a od začátku jsem to tak prostě vzala. Má dny, kdy povídá celkem dost a pak má dny nebo chvíle, kdy nemluví, protože prostě potřebuje vypnout a neřešit nic důležitýho. Já mu rozumim a mám pro tohle pochopení. Sama někdy nepotřebuju mluvit a bývám samotářská. A ex byl ukecanej až hanba, namlel mi milion věcí, až mi šla hlava kolem. Možná proto teď tak ocením nemluvu. Zezačátku jsem měla hrozný stresy, že je ticho, že jedem v autě a nikdo nic neříká. Bála jsem se, aby se se mnou nenudil. Ale pak mi vysvětlil, že je prostě spokojenej, že se mnou nepotřebuje mluvit pořád, nepotřebuje mluvit, aby mu se mnou bylo hezky. Takže už jsem úplně v klidu, vykecám se s kámoškama a jemu sděluju hlavně ty důležitý věci. Pokud si na to nedokážeš zvyknout a přijmout to jako fakt, tak to budeš mít těžký. Jsou určitý věci, který na člověku nezměníš a tohle je jedna z nich. Prudit ho kvůli tomu, nebo to nějak řešit, to nemá smysl 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Dobré ráno, omlouvám se, že vkládám anonymně, ale mám zde známé a nechci tohle potom s každým rozebírat
S přítelem jsme spolu přes osm měsíců, bydlime spolu. Vím, ze je to ten nejhodnější člověk na světě-nechodí po hospodách, tráví se mnou čas, nelže, vidím, že mu na me opravdu záleží. Chtel by rodinu-což je pro mě důležité. Je mi 26 let a časem bych pro své dítě urcite chtěla otce jako je on 
.Co me teda trápí? Problém je komunikace, já jsem upovidana, asi víc i, nez ostatní kolem me. Partner jak kdy.Jsou dny, kdy prijde a mluvi-vše je fajn a já jsem takhle šťastná, ale těchto dnů neni mnoho 
spíše probíhá většina casu tak, ze mlcime. Popravde- uz me nebaví vykládat neco, kdyz vím, ze odpovědi bude „ticho“ 
Takto je to poslední dobou často, jedeme třeba hodinu v aute a on neřekne nic, kdyz už neco zacnu vykládat, řekne „hm“.Nemluvim doma moc, vykecam se většinou v práci, ale když už mluvim, tak mi strašně chybi reakce 
nevím, zda o tom s přítelem mluvit, zda se tohle da vůbec změnit. Jestli to proste neni rozdílnost našich povah 
Nechci ztratit tak skvělého chlapa, ale mam pocit, ze to takhle dlouho nezvladnu. Ostatní vlastnosti převažují tuhle jednu, to urcite, ale pro mě je ta komunikace hodně důležitá. Přemýšlím co dál..mam strach, ze se kvůli tomu rozejdeme.Muzu najit chlapa, který bude upovídaný, ale zase nebude do života-takový byl předchozí přítel a trápila jsem se daleko více. Na druhou stranu si říkal, jestli toho nechci od života moc 
