Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Komunikovat s tchánovci, nebo radši mlčet?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
10.12.12 22:53
Je to dost ošemetné, abyste před nima nakonec nestáli s nataženou rukou: „Mámo, táto, on má víc, my chceme taky!“ Nechtěla bych být na vašem místě, tohle je hodně choulostivé téma a fakt není co závidět. 
Udělej si s mužem hezký večer u vína zkuste to ještě probrat, tady vám těžko poradíme, je to na vás. Držím palec. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.12.12 22:54
Myslím že to je plně na manželovi. jsou to jeho rodiče a nemají povinnost vám cokoliv narovnávat. dali vám přednost vy jste odmítli tak to stejné nabídli švagrovi…
pokud manžel cítí jistou „křivdu“ je jen na něm aby si o tom s rodiči promluvil, pokud myslí že je to v pořádku tak ho do toho netlač.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.12.12 22:57
RODIČE NEMAJÍ POVINNOST DĚLIT MEZI DĚTI STEJNÝM DÍLEM, JE TO JEN NA JEJICH UVÁŽENÍ A NAVÍC - NABÍDLI VÁM TO JAKO PRVNÍM A VY JSTE ODMÍTLI…PODLE MĚ TÍM VŠECHNY VAŠE NÁROKY PADAJÍ.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.12.12 22:59
Vidím to tak, že jste na barák šanci měli a tenkrát jste ho nechtěli. Teď dostal přednost druhý brácha.
Vy jste svoji šanci prostě promrhali a nevím, co teď vlastně chcete dorovnávat.
Zřejmě už bylo docela dost zle, když jste barák nechtěli, teď bude znova zle, že by jste ho teď už snad chtěli.
Stůjte na svých nohou a nečekejte, co vám kdo dá. Jak naloží rodiče s jejich majetkem, je čistě jejich věc.
Já už jsem se taky smířila s tím, že chalupa po manželovém dědovi dřív spadne tchýni na hlavu (nebydlí v ní) než aby mu ji přepsala, jak chtěl jeho děda…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.12.12 23:06
Já myslím, že to není fér. Rodiče by měli mít stejný metr pro obě děti, ne? Pokud nejsou vztahy nějak vážně narušené. Tohle by mě asi taky dost štvalo, proč jeden by měl mít vše a druhý nic. Měli švagrovi barák dát, ale se stejnými podmínkami, které chtěli po vás.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.12.12 23:07
Moji rodice maji dva byty a rodinny dum. V jednom byte ziji oni, v druhem bracha. Dum rekonstruuji, stehovat se budou na duchod. Ja ziju v podnajmu. Taky nemam dojem, ze by rodice museli zabezpecit sve deti stejne, ale at sakra nemluvi o tom, jak musime byt spravedlivi my.
- Citovat
- Upravit
10.12.12 23:07
Chápu dobře, že oni vám nabídli bydlet v domě, vy jste odmítli s tím, že možná se o tom budete bavit až za pár let, teď to nabídli bratŕovi, on přijal a ty(vy) jsi dotčená? Dost to nechápu, prošvili jste nabídku. Vy jste to odmítli, tak třeba vůbec nepředpokládali, že byste vůbec měli zájem, kor když jste mezitím na hypotéku koupili domek. Taky bych brala, že ten, kdo si pořídí na hypotéku dům vůbec neuvažuje, že by šel bydlet k rodičům do baráku. Být tebou, dám si s manželem panáka a zapomenu na to, co jsi tu napsala
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.12.12 23:17
Tomu se říká brečet nad rozlitým mlíkem… Vy jste příležitost dostali a na drahoty by bylo místo jen v případě, že by byl manžel jedináček 
Vy dům odmítnete, vezmetesi hypo na jiný a divíte se? Můžete zkusit nějaké to vyrovnání, ale moc šancí, žze dostanete půl peněz, nevidím
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.12.12 23:33
Tak samozřejmě máte pravdu, díky vám všem za názor. Ono to bylo tenkrát hodně složité, rodiče měli 1000 podmínek, z nichž některé jsme ani splnit nemohli, chtěli platit nájem než se nám narodí děti, měli různé slevy na tomto nájmu pokud dům začneme hned rekonstruovat, ale když jsme šli za architekty a nechali si za 15000 udělat návrh na rekonstrukci, byli a jsou hrozně dotčení, že jsme chtěli měnit to, co oni kdysi budovali… Bylo toho hrozně moc, je to složité… My jsme vlastně ani nechápali, proč nám to vlastně chtěli dávat, když to vypadalo, že ve skutečnosti nechtějí. Jedině snad proto, že už se nechtěli starat o ten nájem…
Nás hlavně ale tenkrát nenapadlo, že by tam bratr kdy chtěl! S jeho tehdejší přítelkyní s námi dokonce kdysi sjednali schůzku na které jsme se za všeobecné shody dohodli, že my máme jednou zájem o dům a oni určitě o byt. Teď má ale jinou a vše je jinak. Vůbec dohodnout se tam o čemkoli je strašně složité, otec dělá se vším tajnosti (baví se buď jen s námi nebo jen s nimi, tchýně do toho nesmí mluvit, protože je vlastník jen menšiny domu…).
- Citovat
- Upravit
10.12.12 23:34
Nějak to nechápu je to trošku zmateně napsané se mi zdá..ale pochopila jsem z toho jasně to, že vy jste kdysi nabídku domu odmítli. Rodiče od muže nabídli dům svému druhému synovi a ten ji přijal. Tak jste ji neměli tehdy odmítat, měli jste si rozmyslet, že už druhá taková šance možná nebude.. Jednání tchánovců mi přijde naprosto normální. Rodiče nemají žádnou povinnost dělit svůj majetek mezi děti na polovinu!! Je to pouze jejich věc, jak s ním naloží..A stejně ani nějak nechápu lidi znám z okolí..co se přestanou se svými rodiči bavit a nevím co všechno, protože oni jednomu dítěti dali dům…a druhému ne…tohle mi přijde jako dost sprostý. 
Já nevím, ale i kdyby mí rodiče dali dům ve, kterém nyní žijí bratrovi a mě nic..tak to nikdy nezmění můj vztah k nim. Je to prostě jejich věc..mě toho už dali do života dost, pomohli nám když jsme potřebovali a zkrátka přijde mi dost vyčůrané lpět na nějakých statcích..když jde přece o rodinu Nevím já bych takhle vyčůraně rozhodně nepřemýšlela ještě když vám už dům dávno nabídli a vy jste jej odmítli..tak to je snad jasné, že ho nabídnou druhému synovi… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.12.12 23:47
No tak jestli k tomu kdysi bylo 1000 podmínek, tak tím spíš si řešte svoje věci a jim se nemusíte zpovídat, co s barákem děláte. Zjevně by vám do toho stejně pořád kecali. Takhle na svém je to lepší, ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.12.12 23:48
Koukám, že to taky nebude snadné… snimi
no a ted byste dům chtěli proč? to už ty podmínky netrvají?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.12.12 23:52
@AnitAma Nevím, jestli ti to trochu nevysvětlí můj poslední příspěvek… Jinak ano, souhlasím, nechci jitřit vztahy ještě víc, proto se tu na to ptám. Jde o to, že manžel je z toho pořád hrozně špatný, tak mu říkám, jsi dospělej, tvoje chyba, že se neumíš s tátou bavit. Ale upřímně řečeno, neříkej, že by ti nebylo líto, kdyby tobě dávali dům se stotisícem podmínek (nechtěli ho zezačátku na manžela ani přepsat) a pak ho dali bratrovi jen tak. Ono bohužel s tchánem mluvit moc nejde…
Já bych to i nechala tak, kdyby do toho tchýně (jinak je tedy celkem fajn) pořád nerýpala. Navíc to ještě pořád rozebírá s našima, našim je nás samozřejmě líto, máma to zas povídá mně. Už jsem jí řekla, že o tom nechci slyšet. Ale tchýni to říct nemůžu.
- Citovat
- Upravit
10.12.12 23:57
Šmarjá, to je teda zamotanina. Takže jeden to říká druhému, ale tomu původnímu se to říct nesmí? Asi tam nikdy moc neřešili věci na rovinu, co. Mě by tohle snad ani nebavilo takhle to poslouchat a řešit.
Pokud má chlap pocit, že mu ukřivdili, ať jim to řekne. Ale ne arogantně. Prostě, že ho to trápí, že se cití od nich zrazený. S tchánem by se fakt po dobrém nedalo promluvit? Nemusí vám nic navyšovat, ale chlapský rozhovor s manželem by snad dát mohl, ne? Tvému chlapovi by se pak taky ulevilo. Ono, pokud ho to trápí, tak to asi jen tak nepřejde a podle mě, je lepší si věci vyříkat na rovinu, ale bez zbytečně velkých emocí.
Mě se to třeba osvědčilo se švagrovou…
A v neposlední řadě, do vašich tužeb, očekávání a přání druhá strana většinou nevidí. Některým lidem tímpádem nemusí ani dojít, že udělali něco špatně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Mám takový hloupý problém. Je mi to trapné, protože se snažím vyvarovat závisti, ale tak poraďte, jak na to…
Abych to zkrátila. Manželovi rodiče měli dům, který pronajímali a byt, ve kterém bydlí. A dva syny - jedním z nich je manžel. Kluci tak nějak odjakživa vždy mluvili a snili o tom, že manžel bude mít jednou dům, jeho bratr toužil naopak po bytě ve městě. Když rodiče přestalo bavit dům pronajímat - byly s tím potíže, nabídli nám, abychom tam šli bydlet. My jsme to ale nakonec z mnoha důvodů odmítli s tím, že jsme řekli, že bychom to teď rádi nechali jak to je a bavili se o tom až někdy v budoucnosti až budeme třeba mít rodinu. (Odmítli jsme to z mnoha důvodů, nechci to rozebírat, ale bohužel to nechalo dost velké šrámy na vzájemných vztazích.) My jsme si časem koupili malinkatý domeček dle našich možností na hypotéku, ale brali jsme to jako provizorium, bydlet zde s více dětmi podle nás nelze.
Dům se dál pronajímal, ale pak přišly opět problémy. A za manželem přišel jeho bratr aby mu řekl, že mu rodiče nabídli dům a on to chce přijmout. Ten byl v šoku, ale bral to jako hotovou věc a nic na to neřekl. Švagr se švagrovou se už do domu od rodičů nastěhovali.
A o co mi jde? Tenkrát když se jednalo o to, že bychom šli do domu my, tchánovci říkali, že aby to nebylo nespravedlivé vůči bratrovi, oni by mu uvolnili byt a my s bratrem bychom si vzali napůl hypotéku na nějaký malý byt pro ně, kam by se odstěhovali. Tentokrát ale nic takového neproběhlo - přece my jsme se již zabezpečili asi…
A druhý problém je s bytem ve městě do budoucna… Rodina totiž v domě ve kterém bydlí vlastní jeho určitou ideální část a například spoluvlastníků je víc, než bytů. Takže pokud bychom se jednou do bytu my nenastěhovali, ztratili bychom na něj nárok. Takže třeba ani pronajímat by se nedal. A pokud bychom chtěli podíl prodat, bylo by to značně cenově nevýhodné. My ale ve městě bydlet nechceme, v anamnéze z manželovy strany je hrozně moc alergií a já prostě s dětmi chci bydlet na čerstvém vzduchu, ne mezi splodinami…
Takže to vypadá, že jsme (pominu, že asi vlastní vinou) trochu ostrouhali. Chtěla jsem se vás zeptat na názor, máme-li to nechat být nebo máme si zkusit v dobrém s rodiči promluvit o tom, že tenkrát chtěli bratrovi jeho nevýhodu narovnávat a že bychom chtěli totéž? Ať už jakkoli…