Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@chaela píše:
Myslím si o tom to, že sis měla dupnout. Ses dospělá a necháš se ovládat nejakyma pipinama, co si o sobě myslí bůh ví co? Jak jako nemohla jsem jíst? Vyrvaly ti jídlo z ruky? Asi ne, že… všechno je to jen o tom, co si necháš líbit.
Ty jsi chytrá, jak rádio. O šikaně víš asi prd. Kdyby to bylo tak jednoduché, nemají psychologové práci.
Netrap se tim, praci v obchode sezenes snad i jinde ne? Horsi je, kdyz na kolegyne mrchy narazis na uzce specializovanem pracovisti, to se pak nova prace resi hur.
@BeachPlease píše:
No ja nevím, ale je to práce, to se fakt nutně potřebuješ s nimi bavit a být v jejich partě? Prostě udělej svoji práci jak máš, najez se jak je stanoveno ve smlouvě a jdi domů, jich si vůbec nevšímej.
To máš sice pravdu, ale když chodíš do práce se sevřeným žaludkem a nevíš co bude, tak je to blbý. To že jí v partě nechtějí přece neznamená že se k ní můžou takhle chovat. I ty slepice si mají dělat svou práci a ne se do někoho pořád navážet ne?
@Ijen Jo tak to já si práci najdu, nebudu sedět doma, ale už se bojím no.
@Anonymní píše:
@arinecka Také jsem to říkala, ať si teda Vánoce vyřeší sami a Silvestr, už takhle byl problém to rozdělit, alespoň budu s rodinou a víkendy ať si taky chodí jak chtějí, práce otrocina a ještě takový kolektiv, ať si to teda užijí
Přesně tak, ve výsledku škoděj sobě ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj, prosím zachovat anonym, je to pro mě dost citlivé a čerstvé. Nastoupila jsem do nové práce v obchodě, vydržela jsem dva týdny!![]()
Holky, parta co tam jsou spolu delší dobu, mě doslova vystipaly. Pomlouvaly mě, dělaly naschvály, nemohla jsem se najíst ikdyz oni jedly, nechtěly semnou jít na oběd až na jednu taky novou, která taky chce skončit, nedá se to mezi nimi pracovat, nikoho si nepřipustí k tělu, do party, byla jsem pro ně černá ovce a já se bojím jít zas nová do dalšího zaměstnání, ikdyz tady to bylo tím, vesnice, obchůdek s holkama co se tady znají. Co si o tom myslíte?Příspěvek upraven 12.12.20 v 09:15
Znam..zenske kolektivy, kde je vice zenskych, na kterych jsem zavisla, jsem tezce nedavala, takze 2× jsem to nedala, takze zakladka katadtrofa, az vs ok..zvladam v poho sefa chlapa, nebo pozice kde je nadrizeny a nejvice dve podrizene to mam ted a v poho…pravda je ze jsem hodne introvertka takze k pohodovym socialnim interakcim me staci jedna, dve kamosky, a vubec me nevadi chodt na obed sama a drbaci krouzky me desily, jo taky podrbu rada ale jen s jednou a kdyz sama chci..
@BeachPlease píše:
No ja nevím, ale je to práce, to se fakt nutně potřebuješ s nimi bavit a být v jejich partě? Prostě udělej svoji práci jak máš, najez se jak je stanoveno ve smlouvě a jdi domů, jich si vůbec nevšímej.
Ono to jde těžko, pokud ji pomlouvají, ušklíbají se, je tam x hodin. Já se jí nedivím. Nejde to, jen dělat svoji práci, když s nimi musíš komunikovat, spolupracovat. Jedině odchod.
Já, když se mi někde nelíbí, nevydržím ani týden. V práci člověk bývá hodně času, musí se mi líbit, dobře platit. Já dělám u strojů samostatně, ale i tady musí být dobrý kolektiv.
Dala bych výpověď…život je moc krátký na to, aby sis ho znepříjemňovala zbytečným stresem…jinde bude lepší kolektiv a pohoda, hlavu vzhůru.
No ať chceš nebo ne, do práce asi bude muset, tak co jiného ti zbývá, než to zkusit?
Nebo zkus hledat práci, kde není větší ženský kolektiv, taky bych v něm dlouhodobě asi nemohla dělat.
@Kipa22 o šikaně vím bohužel víc než dost. A právě proto jsem napsala to, co jsem napsala. A věř, že i bez šikany by psychologové měli práce dost.
@chaela píše:
@Kipa22 o šikaně vím bohužel víc než dost. A právě proto jsem napsala to, co jsem napsala. A věř, že i bez šikany by psychologové měli práce dost.
Já jsem zažila na pracovišti tvrdou šikanu, díky bohu jen jednou a je to už fůru let zpátky. Nezbylo mi nic jiného, než utéct. Ono vzbouřit se proti celému kolektivu, není někdy ani možné. Třeba sis dokázala tolik lidí srovnat, ale když je jedním z agresorů i vlivný vedoucí, tak s tím uděláš prd.
@Kipa22 já jsem šikanu zazivala celý druhý stupeň ZŠ, tam jsem jen trpěla, nedokázala jsem se nijak bránit. Ale vyvolalo to ve mně to, že jsem bránit naučila a teď se fakt nedám. Takže když se na VŠ schylovalo k něčemu podobnému, bohužel však od ředitele, srovnala jsem ho hned mezi dveřmi. Naštěstí to buď vzal nebo se lekl nebo nevím co, ale byl klid. Pak odešel a nastoupila místo něj nová ředitelka. Té se všichni bali, tak ji lezli do zadku. To já jsem odmítala, a jelikož jsem měla už 2 děti, třetí na cestě, neměla jsem na to nervy, odešla jsem. Ale pár měsíců jsem to prostě zkoušela, nechtěla jsem to jen tak vzdát po první schůzce s ní. Nebo po 14 dnech, jak zakladatelka. Chce to prostě snahu. Třeba toto pro ni byl ten okamžik, kdy si to uvědomila, a pokud se to stane příště, už si poradí lépe.