Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
My jsme dost podobnou situaci vyřešili tak že malého nám pohlídala kamarádka a my jsme na celý víkend odjeli na Welnes hotel a užili jsme si tam jak procedůr tak jeden druhého. Hned na začátku jsme si dali podmínku že vypneme mobily (pro jistotu jsme je nechali doma) a volat nám mohla jen kamarádka přímo na recepci hotelu a jen v krizové situaci. Ohromně nám to pomohlo. Jen se tak zastavit a být tu třeba jen víkend jeden pro druhého a „nemít“ chvilku ty obyčejné starosti! ![]()
@kolmenka To mě taky napadlo jet někam jen já a muž nebo i s prckem, ale být jen někdy my 2(3).Bohužel manžel neumí říct ostatním, že nemá čas nebo že má jiné plány a třeba ze sobotního naplánovaného dne (dopolko nutné práce na zahradě a odpolko si tam jen hovět) nás opět vytrhla tchýně, že potřebuje nutně to či ono a opět se vše podřídilo jí.
Takže jsem opět byla celý víkend naštvaná. Neumím se už ovládnout a přejít to. Dokonce jsem se ještě víc nafoukla když jsme dojeli domů vyjímečně před sedmou večer a on dobu než šlo děcko spát prožvanil venku ze sousedem
Jako, ale jinak snaha je ráno mi sám od sebe pověsil vyprané prádlo a uklidil umyté nádobí z myčky než jsem dítě oblékla
ale o to já ve skrytu duše nestojím svoji roli si doma obstarám sama
..chci, aby trávil i nějaký čas jen s námi a hučím do něj furt..on řekne, že to chápe a nic zase se podřídí okolímu
Chápete mě někdo jak to myslím?
@Anonymní píše:
Zdravím, píšu an.nebo tu jsem pečená vařenátaké z malého města, kde se tu holky známe a nechci to řešit s nimy, aby to všichni vědělia hlavně pro mě je toto velmi citlivá situace.
S manželem jsme spolu 10let, máme 1,5 dítě, on vzal před rokem vedoucí pozici a od té doby je hodně prac. vytížený. Do toho jsme svépomocí rekonstruovali byt, jezdíme pomáhat k rodičům a příbuzným, já chodím do školy, oba na jazykový kurz, takže volný čas trávíme pořád někde a mě přijde, že jen vedle sebe místo spolu. A co je za problém? Mám pocit, že toho je na mě mocráno vstávám naštvaná už ze zvyku, děcko je poslední dobou ukňourané(mamánek, s mužem se skoro jen míjíme nebo spolu nemluvíme vůbec protože přijde večer unavený a nemá chuť řešit denní starosti z toho jsou pak jen hádky. Odcizili jsme se
Sex mi už nic neříká..nemám na něj ani pomyšlení, jsem unavená(psychicky) a když už k něčemu dojde tak to stojí za vyliž kapsu
, nedokážu se uvolnit. Mám pocit, že jsem jak lev v kleci, každý den to samé (uvařit, poklidit, odpoledne s děckem ven nebo po návštěvách u známých, nakoupit, večer domu, vykoupat, uspat a vytuhnout u tv, o víkendech jak jsem se zmínila výš se pořád něco dělá)nevím kudy kam a jak danou situaci řešit. Muže miluju, ale mám pocit, že už tohle nevydržím a mám myšlenky na útěk..drží mě jen děcko
Řešili jste některá podobnou situaci a ja? ám poit, že buď,,něco" udělám nebo, že se zblázním!!
![]()
Něco…zmírnit nároky, nedělat toho tolik, mít víc času na sebe, dát dítko pohlídat..Když si toho naložíte tolik, že se skoro vůbec nevidíte a únavou padáte u telky, tak jak jinak to může skončit?
@Anonymní píše:
Něco…zmírnit nároky, nedělat toho tolik, mít víc času na sebe, dát dítko pohlídat..Když si toho naložíte tolik, že se skoro vůbec nevidíte a únavou padáte u telky, tak jak jinak to může skončit?
ano přesně to si uvědomuju, ale nejde mi přesvědčit o tom i muže. To jsem mu i narovinu řekla, že nevím jestli to takhle dál ustojím. Nechci mu nějak vyhrožovat a dávat ultimáta, ale zase toho po něm nechci tolik. Samozřejmě po něm nevyžaduju, aby s námi trávil denně celá odpoledne, ale jednou za čas je potřeba strávit čas jinak. On to odkýve, ale dál si jede po svým
a jak říkám já nevím kudy kam a jsem jaká jsem podrážděná a nechám se pak vytočit sebemenší věcí ![]()
@Anonymní píše:
ano přesně to si uvědomuju, ale nejde mi přesvědčit o tom i muže. To jsem mu i narovinu řekla, že nevím jestli to takhle dál ustojím. Nechci mu nějak vyhrožovat a dávat ultimáta, ale zase toho po něm nechci tolik. Samozřejmě po něm nevyžaduju, aby s námi trávil denně celá odpoledne, ale jednou za čas je potřeba strávit čas jinak. On to odkýve, ale dál si jede po svýma jak říkám já nevím kudy kam a jsem jaká jsem podrážděná a nechám se pak vytočit sebemenší věcí
u nás to samý..buď to přejde, nebo řekne hm…ale nezmění se skoro nic. Nebo se snaží jeden den a pak zas to samý. děti máme dvě malé, ale vůbec s nimi není sám, prý to nedá, bojí se že je neuhlídá, je to pro něj moc náročné..a když já tvrdím, že jsem s nich unavená a potřebuju si odpočinout, tak mi nevěří a vyčítá mi kdeco. Blbý je že to tak je už dlouho, nechali jsme to dojít moc daleko..jsuo věci přes které se přenesu a neřeším, ale zas jiné, které mi hodně vadí a ty jsou pořád stejné. Taky to znám teoreticky, ale praxe je horší. Ale snažím se ho vytáhnout ven hned jak přijde z práce (čekáme ho u autobusu), snažím se vymyslet program na víkend, abysme byli oba s dětma, někdy si vezme staršího a jde s ním ven, začal i uspávat, a večer si se starším hraje. Mi spíš vadí, že není schopný změnit svoje myšlení, pořád mám pocit, že děti mám hlavně já, že obětovat se je pro ženy přirozené..nechápe že malej neví co znamená počkej, nech mě v klidu sedět..když ho celý den nevidí a chce si s ním hrát a pak řve když ho muž odbude.
@Anonymní píše:
u nás to samý..buď to přejde, nebo řekne hm…ale nezmění se skoro nic. Nebo se snaží jeden den a pak zas to samý. děti máme dvě malé, ale vůbec s nimi není sám, prý to nedá, bojí se že je neuhlídá, je to pro něj moc náročné..a když já tvrdím, že jsem s nich unavená a potřebuju si odpočinout, tak mi nevěří a vyčítá mi kdeco. Blbý je že to tak je už dlouho, nechali jsme to dojít moc daleko..jsuo věci přes které se přenesu a neřeším, ale zas jiné, které mi hodně vadí a ty jsou pořád stejné. Taky to znám teoreticky, ale praxe je horší. Ale snažím se ho vytáhnout ven hned jak přijde z práce (čekáme ho u autobusu), snažím se vymyslet program na víkend, abysme byli oba s dětma, někdy si vezme staršího a jde s ním ven, začal i uspávat, a večer si se starším hraje. Mi spíš vadí, že není schopný změnit svoje myšlení, pořád mám pocit, že děti mám hlavně já, že obětovat se je pro ženy přirozené..nechápe že malej neví co znamená počkej, nech mě v klidu sedět..když ho celý den nevidí a chce si s ním hrát a pak řve když ho muž odbude.
Přesně tak i když u nás muž děcko pohlídá když už se urve, ale musím mít pádný důvod..třeba školu nebo doktora. Jinak taky moc nechápe o čem je ta celodenní starost. Někdy bych je ráda nechala 24hod spolu aby si to uvědomil
jenže on by stejně řešil situaci odjezdem k tchýni
je ny tohle vyčůranej. To myšlení je právě asi ten problém i když naplánuju je to za chvíli jinak a čím víc se snažím prosadit můj plán tím víc jsme v sobě
Nechci to nechat přeůst uplně to bych nedala už teď mám někdy pocit, že není jiné řešení než odejít..třeba by si uvědomil nebo taky ne ![]()
@Anonymní píše:
Přesně tak i když u nás muž děcko pohlídá když už se urve, ale musím mít pádný důvod..třeba školu nebo doktora. Jinak taky moc nechápe o čem je ta celodenní starost. Někdy bych je ráda nechala 24hod spolu aby si to uvědomiljenže on by stejně řešil situaci odjezdem k tchýni
je ny tohle vyčůranej. To myšlení je právě asi ten problém i když naplánuju je to za chvíli jinak a čím víc se snažím prosadit můj plán tím víc jsme v sobě
Nechci to nechat přeůst uplně to bych nedala už teď mám někdy pocit, že není jiné řešení než odejít..třeba by si uvědomil nebo taky ne
já pojedu na víkend pryč, ale taky bude mít jako zálohu babičku (no je mi jasný že aspoň jndo dítě tam skončí celodenně) nebo minimálně pojede k rodičům. Ale takhle to dělají skoro všichni chlapi, i ti rozvedení co mají dítko jendou za 14dmí na víkend to řeší tak, aby s nima nebyli sami (mám pár rozvedených kamarádů). Nepochopí jaké to je být několik let v kuse těhotná, kojící, porodit, v noci vstávat dva roky v kuse několikrát za noc..pořád se přizpůsobovat dětem..ani to neocení.
Taky nad tím uvažuju, ale zatím mi to jako lepší řešení nepřijde, z mnoha důvodů, myslím že ještě stojí za to se snažit, aby pochopil, pochopit s enavzájem..přece musíme spolu yvcházet, vyhcázet si vstříc a dobře fungovat. Už kvůli dětem ne?
@Anonymní píše:
já pojedu na víkend pryč, ale taky bude mít jako zálohu babičku (no je mi jasný že aspoň jndo dítě tam skončí celodenně) nebo minimálně pojede k rodičům. Ale takhle to dělají skoro všichni chlapi, i ti rozvedení co mají dítko jendou za 14dmí na víkend to řeší tak, aby s nima nebyli sami (mám pár rozvedených kamarádů). Nepochopí jaké to je být několik let v kuse těhotná, kojící, porodit, v noci vstávat dva roky v kuse několikrát za noc..pořád se přizpůsobovat dětem..ani to neocení.Taky nad tím uvažuju, ale zatím mi to jako lepší řešení nepřijde, z mnoha důvodů, myslím že ještě stojí za to se snažit, aby pochopil, pochopit s enavzájem..přece musíme spolu yvcházet, vyhcázet si vstříc a dobře fungovat. Už kvůli dětem ne?
To je pravda. Mě přijde, že mě vyslechne, ale doopravdy žádný problém prostě nevidí
jen to,. že jsem nepříjemná…no kdo by nebyl. Nevím ještě mě napadlo, co když se naoko odtrhnu přestanu to,,jako řešit" a naznačím že si jako budu dělat to co bych chtěla i s ním společně, ale prostě sama když dá přednost vždy ostatním
. např.: bude plánovaný výlet, jemu opět někdo zavolá že je potřeba to či ono a on opět bude chtít vyhovět, ale já neustopím a na ten výlet se vydám s malou sama?? Myslíte, že by ho to trklo
Jinak fakt už nevím jak na něj aby se probral ![]()
@Anonymní píše:
To je pravda. Mě přijde, že mě vyslechne, ale doopravdy žádný problém prostě nevidíjen to,. že jsem nepříjemná…no kdo by nebyl. Nevím ještě mě napadlo, co když se naoko odtrhnu přestanu to,,jako řešit" a naznačím že si jako budu dělat to co bych chtěla i s ním společně, ale prostě sama když dá přednost vždy ostatním
![]()
. např.: bude plánovaný výlet, jemu opět někdo zavolá že je potřeba to či ono a on opět bude chtít vyhovět, ale já neustopím a na ten výlet se vydám s malou sama?? Myslíte, že by ho to trklo
![]()
Jinak fakt už nevím jak na něj aby se probral
já bych to tak udělala. Ukážeš jaké jsou tvoje priority a že neustoupíš. A třeba mu dojde, že když to můžeš udělat ty, tak on taky.
Raději anonymně - s předchozím partnerem jsem byla mnoho let, moc jsem ho milovala a ještě stále na něj často myslím (jako na člověka, jestli se má dobře atd, ne milostné myšlenky), je to skvělý člověk, naprosto spolehlivý, ohleduplný, vroucně milující, byl by skvělý táta.
Ale jeho blízkost, především intimní, mi začala být nepříjemná. Sex jsem vůbec nechtěla, i když je to člověk vskutku sexy, moc pěkná sportovní postava atd. Vadily mi i triviality jako je funění nosem
prostě jsem si na něj vypěstovala alergii, nevím kde se vzala a z čeho pramenila. Pracovali jsme každý jinde, každý měl své zájmy. Ale stalo se.
Nakonec jsem od něj odešla, jsem teď s jiným dlouholetým partnerem, sex s ním mě pořád baví, jeho intimní blízkost je mi moc příjemná, co mi vadí jsou zvuky při jídle
ale nedá se mluvit o alergii.
Ještě musím podotknout, že ač jsem se s předchozím partnerem snažila, nepodařilo se mi ty nepříjemné pocity ničím zahnat, ani pauzou.
Takže já tyto „ponorky“ moc optimisticky nevidím. Doufám, že se současným partnerem mě to nepotká
Ja taky radsi anonymne, vybrala sem si sveho manzela protoze se choval vzdycky v pohode nic mu nevadilo nic nehrotil, a rikala sem si ze kdyz sme spolu byli na zkousku prvnich par tydnu hadali sme se jen jednou a to jeste spise v legraci. Ted jak mame mimco, tak me prijde ze je uplne jinej skoro vsechno mu vadi.
Jak neni neco dokonale uklizeno tak je hned pruser, a to s malym ditetem fakt nejde vsechno stihnout.
Proste si najednou rikam ze sem nikdy nemela nejaky idealy ale ze se to stane zrovna nam? Ze jednou budu pochybovat jestli s timhle jeho pristupem vydrzim dalsich deset let. Jako nekdy je totalne bezohlednej prijedu stahana, a on si neco najde co sem zapomnela. A pritom je to naka prkotina.
Proste uz me to nebavi furt poslouchat. A nevim jestli pomuze sem tam nekam jit sama. Proste me stve ze je jinej nez byl. A mam z toho taky ponorku. Nekdy je milej… tojo ale proste nekdy si pripadam jak u svoji mamky.
Ta taky furt neco mela.
Víš, svým způsobem si za to asi můžeš sama. Já jsem na MD, uklízím každý den (vadí mi nepořádek), samozřejmě se i u nás někde něco najde. Např. včera, manžel šel vytírat do patra, objevil tam prach na schodech a začal to zkoušet, pojď to utřít, kdy jsi to naposledy utírala atd. Tohle je vážně něco na mě, spustila jsem na něj to svoje, prach utřel a už ani nemukl. Nejsem žádná služka, starám se o něj i dceru myslím dobře, když vidí nějaký nepořádek má to automaticky uklidit a bez řečí
Jsem jeho žena, partnerka žádná posluhovačka co skočí na jeho písknutí.
Jdi do prace, prines domu nejake penize a uvidis, ze se jeho pristup zmeni. Budete mit doma zase rovnopravnost. Ja si myslim ze chlapum proste vadi zivit zenskou na materske a proto se takto chovaji. A treba zbydou penize i na uklizecku..
Já se taky nenecham a sprdnu ho kdyz ma kecy, ale pak se furt hadame. No asi je to i o tomhle, ale jak najit praci na častecnej hmm, fakt bych praci brala uz me to doma pekne stve. A sama se taky nerada nechavam zivit, kdyz je materska mala. Furt po necem koukam na netu brala bych i uklid ale zatim nic moc. Navic hlidani nevim jak uplne pravidelne by slo asi jen vecer. Babicka obcas taky neco ma.