Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Držela jsem to v sobě 3 roky a nedávala téměř nic znát. Pak ta mrcha odešla pracovat jinam a mám konecně klid. Den, kdy dala výpověď byly moje druhé Vánoce. Pokud žárlíte neopodstatněně, tak pomůže jedině psychoterapie. Vlastní zájmy a sebeláska. A podle mě i seberozvoj. Když budete finančně nezávislá, spokojená s vlastní prací a okruhem přátel, budete v pohodě ![]()
@Anonymní píše:
Držela jsem to v sobě 3 roky a nedávala téměř nic znát. Pak ta mrcha odešla pracovat jinam a mám konecně klid. Den, kdy dala výpověď byly moje druhé Vánoce. Pokud žárlíte neopodstatněně, tak pomůže jedině psychoterapie. Vlastní zájmy a sebeláska. A podle mě i seberozvoj. Když budete finančně nezávislá, spokojená s vlastní prací a okruhem přátel, budete v pohodě
Nemám žádné přátele, na koníčky nemám čas.
Na psychoterapii jdu zítra poprvé, mám velký strach a neumím si ani představit, žít bez té kontroly.
Zároveň se za to ale nenávidím a chci s tím něco dělat. Jsem mrcha.
@Anonymní píše:
Nemám žádné přátele, na koníčky nemám čas.
Na psychoterapii jdu zítra poprvé, mám velký strach a neumím si ani představit, žít bez té kontroly.
Zároveň se za to ale nenávidím a chci s tím něco dělat. Jsem mrcha.
Tak máš na sobě hodně práce. Výsledkem bude, že se budeš mít ráda a budeš v životě šťastná. Za to to stojí. Zivot je fakt kratkej na to, abys ho prožila jako doposud. Držím palce!!
Děkuji, pro mě je momentálně důležitější, než mít se ráda to, aby mě přítel neopustil.
@Anonymní píše:
Děkuji, pro mě je momentálně důležitější, než mít se ráda to, aby mě přítel neopustil.
To chapu. Ono to spolu ale souvisí.
Žárlivost plyne z vnitřní nejistoty, z nevíry, že si člověk zaslouží být tím druhým přijímaný, že ho skutečně může milovat.
Zaměř se na sebepřijetí, sebevědomá, seberealizaci a přestaneš se užírat úzkostí, že tě určitě opustí s jinou.@Anonymní píše:
Nemám žádné přátele, na koníčky nemám čas.
Na psychoterapii jdu zítra poprvé, mám velký strach a neumím si ani představit, žít bez té kontroly.
Zároveň se za to ale nenávidím a chci s tím něco dělat. Jsem mrcha.
Tak pokud máš svůj život postavený jen na jedné vratké noze, totiž na tom, že máš partnera a všechno ostatní vlastně chybí, tak je ta sžírající nejistota a panika vcelku pochopitelná - je potřeba ten život proměnit.
Psychoterapie ten proces změny může dost usnadnit, ale je to dlouhodobá práce - pokud teď začneš a budeš chodit jednou týdně, tak někdy se dostanete přes první fázi, kdy si buduješ důvěru vůči terapeutovi/terapeutce a záklní orientaci v situaci. Ale za rok touhle dobou při dostatečné odvaze ke změnám ve svém životě a v systému jak uvažuješ o sobě a o světě můžeš být hodně jinde a daleko spokojenější.
Začni si psát deník - ne o tom, co se ti přes den stalo, ale o tom, co se ti honí hlavou - ideálně tak 10-15 minut před spaním, hezky rukou do pěkného sešitu, k tomu příjemnou hudbu a třeba i vinný střik. Vždycky v neděli projdi co si napsala za předchozí týden a nějak to shrň a okomentuj, sepiš si, co bys příští týden chtěla zkusit jinak, nebo čeho by ses chtěla držet. To samé pak udělej vždy jednou za měsíc a jednou a za rok.
Terapeutický proces to můžed dost urychlit.
A zkus se mrknout na tuhle knížku - mohla by tě insporovat.
Ahoj, píši po delší době. Chodila jsem na soukromé psychoterapie, byl to šarlatán, měl divné metody, nepomáhalo to. Říkal mi, proč tam chodím, když se tomu stále braním, i když jsem si myslela, že to změnit chci. Žárlivost se zhoršila, nedokážu se na nic jiného soustředit, chtěla bych umřít. Příští měsíc jdu na psychoterapii hrazenou pojišťovnou, já už dala ale šanci tolikrát a vždycky mě to jen odradí, mám pocit, že mi není pomoci a když si myslím, že to zvládnu, protože tohle je neúnosné se takhle cítit, tak narazím na někoho, kdo mi není schopný pomoc. Mohl byste mi někdo popsat, jak probíhá taková psychoterapie, je to jen o povídání? U toho soukromého do mě ťukal všude a říkal divný věci a že moji duši odprošťuje od toho a toho a masíroval hlavu takovým udělátkem, měla jsem zavřít oči a když jsme je otevřela třeba během, tak koukal do mobilu, opravdu si to nevymýšlím, jako otřesný, nemám už ani sílu zase někam jít a zkalmat se. Přijdu si jak v očistci. ![]()
Ahoj, zajímalo by mě, jestli je tu mezi vámi někdo, kdo se vyléčil ze žárlivosti. Jak dlouho to trvalo a co vám otevřelo oči?
Jak bolestivé to bylo?
Děkuji