Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
A přítele máš? Být na někoho moc upnutá vadí každému. Najdi si smysluplné koníčky a když na tebe kamoška nebude mít čas, věnuj se jim. Opakuj si, že má právo scházet se i s jinými lidmi. Nejsi její siamské dvojče. Když to nepomůže, tak terapie.
No potřebuješ porozumět té díře uprostřed sebe, kterou chceš od blízkých lidí naplnit a začít se ji učit čistit a plnit vlastním sebepřijetím a sebeláskou.
Což povede k tomu, že pro tebe bude daleko jednoduší udržovat i naplňující vztahy, které ti druzí nebudou vnímat jako třeba zahlcující.
Bude se ti snáze žít sama se sebou což dost usnadní i fungování mezi lidmi.
A jo terapie je na to nejjednoduší cestou a po chvíli individuální přidat i třeba skupinovou.
zkus se mrknout do téhle knížky, jestli v tom nebude něco užitečného i pro tvůj příběh
@Russet mám manžela i děti, dokonce i spoustu koníčku, ale stejně mi to moc nepomáhá. Bohužel jsem hodně upnutá i na manžela
@Anonymní píše:
@Russet mám manžela i děti, dokonce i spoustu koníčku, ale stejně mi to moc nepomáhá. Bohužel jsem hodně upnutá i na manžela
Takže psycholog.
Ja si teda nemyslim, ze se z Tebe ani se sebelepsi psychoterapii stane motylek letajici z kvetu na kvet. Myslim, ze je super, ze si to uvedomujes, pomuze ti to mit lepe pod kontrolou projevy zarlivosti.
Hlavne mam pocit, ze tyhle projevy jsou do jiste miry prirozene, ne uplne prijemne, ale deje se to. Staci prijit do nejake party a uvidis ty projevy
stalo se mi, ze me dirigent pritahl do orchestru a baby me prestaly ignorovat asi az za rok ![]()
@PaníKadrnožková píše:
Ja si teda nemyslim, ze se z Tebe ani se sebelepsi psychoterapii stane motylek letajici z kvetu na kvet. Myslim, ze je super, ze si to uvedomujes, pomuze ti to mit lepe pod kontrolou projevy zarlivosti.Hlavne mam pocit, ze tyhle projevy jsou do jiste miry prirozene, ne uplne prijemne, ale deje se to. Staci prijit do nejake party a uvidis ty projevystalo se mi, ze me dirigent pritahl do orchestru a baby me prestaly ignorovat asi az za rok
Sice si to uvědomuje, ale nemůže si pomoct. Psycholog by ji mohla naučit zaměřit se na jiné věci. Jinak od sebe spíš bude lidi odhánět.
@Russet píše:
Sice si to uvědomuje, ale nemůže si pomoct. Psycholog by ji mohla naučit zaměřit se na jiné věci. Jinak od sebe spíš bude lidi odhánět.
Russet, na kolik chodis ty psychoterapii? ![]()
Ja mam pocit, ze kdo tady s cim prijde, tak ma hned doporuceni k cvokarovi. Pritom je to uplne normalni cviceni frustracni tolerance. Nejsme deti, takze si rozumove uvedomujeme, ze nemuzeme mit vse, takze si na tu myslenku pomalu privykame
pokud ne, tak nemusime trenovat u cvokare, ale zcela prirozene prijdeme o kamaradku… je fajn, ze si to pani uvedomuje. Podle mw ale k tomu nevede zadna zkratka, neni zadna pilulka a tu praci na sobe za ni ten psycholog neudela. Bude to bolet ji. A bude zarlit ona…
@PaníKadrnožková píše:
Russet, na kolik chodis ty psychoterapii?Ja mam pocit, ze kdo tady s cim prijde, tak ma hned doporuceni k cvokarovi. Pritom je to uplne normalni cviceni frustracni tolerance. Nejsme deti, takze si rozumove uvedomujeme, ze nemuzeme mit vse, takze si na tu myslenku pomalu privykame
pokud ne, tak nemusime trenovat u cvokare, ale zcela prirozene prijdeme o kamaradku… je fajn, ze si to pani uvedomuje. Podle mw ale k tomu nevede zadna zkratka, neni zadna pilulka a tu praci na sobe za ni ten psycholog neudela. Bude to bolet ji. A bude zarlit ona…
Na žádnou, nesmíš to Emimino tak žrát.
Není normální, aby se dospělá žena s dětmi tak věšela na kamarádky a pociťovala takové nutkání žárlit.
Musíš to překousnout a snaž se poznávat i kamarády svý kamarádky. Jsem taky introvert a mám podobný problém, ale snažim se to odbourávat a pomalu to jde. Uvědomil jsem si, že od ostatních se můžu naučit a zažít něco nového. Chci to nové poznávat. Je to těžké a trvá to, ale jde to.
Ahoj, už hodně dlouho v sobě dusím pro mě opravdu velký problém. Jsem velký introvert. Již od dětství jsem měla vždy maximálně tři dobré kamarádky. Vyhovovalo to jak mně tak těm kamarádkám. Oni sami měly většinou jen mě. Jenže naše cesty se postupem času rozdělily. Našla jsem si tedy jinou kamarádku. Ona je velmi oblíbená, takže já jsem pro ji jedna z mnoha. Trvalo mi než jsem si na to zvykla, ale zvykla jsem si. Postupem času jsem si jich ještě pár našla, ale vždycky to dopadne stejně. Vždycky se na každou neskutečně upnu a tak nějak žárlím. Zrovna teď mám jednu moc fajn, ale už na sobě zase začínám pociťovat, jak se na ni upínám více a více. Mrzí mě, že si vybere třeba na procházku či návštěvu někoho jiného než mě. Cítím se zrazená. Já vím, že to tak není. Vím, že nemůžu nikoho omezovat a vím, že jsem v tomhle směru absolutně nenormální, ale nemůžu si pomoct. Máte nějaký tip jak tohle změnit? Nebo jsem zralá k psychologovi?