Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj,
prosím o radu, jak to vidí te vy, nezávislí pozorovatelé.
Jsme s manželem spolu 13 let, máme 1 dítě. Ze začátku byl náš vztah skvělý, řekla bych, že to je normální. Manžel ale nikdy neuměl takové ty klasické věci, hlazení, chválení jak mi to slusí, prostě na to nikdy nebyl. Já zase nikdy moc nebyla na sex - takže u nás to probíhalo takto - tak jo, dělej a rovnou soulož.
Rozumíme si ve spoustě věcí, ale jak jsme starší, čím dál víc se měníme a měníme, manžel už si nepovídá, já si zase vypěstovala blok na sex, je mi špatně jen z toho pomyšlení, takže probíhá jednou za 2 měsíce.
Jsme ještě relativně mladí, byli bychom schopni si najít někoho jiného, ale máme to dítě a oba dva nechceme, aby trpěla rozchodem, když jsme si vlastně ani nic špatného neudělali, jenom jsme prostě spolu moc dlouho a není to jako dřív.
Majtekové záležitosti jsou jasné, já nemám nic, manžel má byt, který zdědil před manželstvím.
Pořád přemýšlím, zda spolu zůstat nebo ne, jednou jsme se asi před 5 lety rozešli na měsíc a stejně jsme spolu každý den chodili na kafe a povídali si. Ale nikdy to nevydrželo, sklouzlo to zpět do zajetých kolejí - tzn. manžel si nepovídá a neumí být pozorný a něžný, já nechci sex a všechno mi na něm vadí.
Jak se vlastně pozná láska po tak dlouhé době, když zamilovanost vyprchá?
Tak na tohle bych potřebovala odpově´d taky,u nás to probíhá nějak podobně i když si vynutím,aby se manža snažil a je to chvilku lepší po pár dnech to spadne zas zpět do vyjetých kolejí a to spolu ještě nejsme tak dlouho.Z mého pohledu to bude hodně o tom,co která žena dokáže brát za normální a co zkousnout.pokud ho nemiluješ pak podle mě není co řešit a pokud ano jako já,pak snad ještě nějaká naděje je,než dojde trpělivost,moc jsem nepomohla
ale držím palce,aby to dopadlo podle tvých představ a byla jsi spokojená ![]()
Ahoj,
při čtení Tvého příspěvku jsem měla pocit, že u Vás ještě není nic ztraceno. A pokud byste se OBA začali určitým způsobem snažit, myslím, že byste k sobě mohli najít cestu zpět. Ale Tvoje poslední věta mě docela zarazila „všechno mi na něm vadí…“ Pokud to tak je, tak pak nezlob se, asi i kdyby se manžel s prominutím rozkrájel spokojená nebudeš.
Musíš tedy nejdřív sama sobě (a to je možná nejtěžší) přiznat si, zda ke svému manželovi něco cítíš. Nebude to žádný výbuch vášní a motýlci v břiše… to už je prostě za Vámi. Spíš jestli si ho pořád ještě vážíš, dokážeš ocenit jeho kvality atd. anebo Ti je prostě s prominutím z duše odporný. Asi bych v každém případě zvážila návštěvu manželské poradny, pokud vztah zachránit chceš, pokud ne, tak možná taky.
Držím Ti palce, ať se rozhodneš jakkoli…
Také si nemyslím, že by ve Vašem případě byl totální konec.
Myslím si dokonce, že se máte docela rádi, pokud ještě dokážete jeden s druhým vydržet. Chce to spíš naučit se - nebo přesněji - uvědomit si, že má smysl respektovat, potřeby a povahu jeden druhého. Ty si potřebuješ uvědomit, že Tvůj muž holt není romantik, který by Ti denně vyznával lásku a zahrnoval něžnými slovíčky, ale i přesto je to fajn chlap. On se musí spokojit s tím, že má doma skvělou ženu, která má spoustu skvělých vlastností, ale holt nevyžaduje sex denně. I bez něj se dá žít docela krásně. Láska není o sexu.
Myslím, že by Vám prospělo být pár dní spolu sami. Pokud máte možnost, aby Vám holčičku někdo pohlídal. Využijte to.
Já už to tu párkrát psala - manžel taky není na ňuňání a pusinkování, kdežto já bych si nechala říct. Jezdili k nám známí po jejichž návštěvě jsem byla vždycky vykolejená, protože oni byli samé broučku sem, broučku tam, hlavně z jeho strany, pořád jí otlapkával. Vždycky jsem to pak ometla manželovi o hlavu, jak on se o ní stará, upřímně závist veliká. Jenže si pak pořídili dítě a ona zřejmě neměla na pusinkování tolik času, tak on teď ňuňá s jinou ![]()
Tak si říkám, že je fakt lepší můj odtažitý manžel, když je odtažitý i jinde, než ten co má potřebu otlapkávat kdekoho
Ale občas to taky nezvládám.
Láska sice o sexu neni, to je pravda.Ale ze své zkušenosti vím, že pokud chlap nemá doma sex,začíná mu z toho po čase „hrabat“ a začne se k tobě chovat jinak.
Prošla jsem si něčím podobným, nejednou jsem měla blok na sex…taky to bylo na rozvod.nějakou dobu jsem chodila k sexuologovi-pomohlo to.
Takže pokud Ti na něm záleží zašla bych do nějaké poradny.
Držím palce, at to dobře dopadne.
Anonymní Tak to máš dozajista pravdu, on ten sex k tomu manželství prostě patří. Spíš jde o to, že každý má jinou potřebu a pak když žijí spolu, je třeba, aby respektovali jeden druhého a důvěřovali si, i když ten sex není nebo je ho méně, než by si představovali. V tom tkví ta láska. Tak nějak jsem to myslela ![]()
líbil se mi už někde tady v diskuzi zmíněný názor, že když sex funguje, tak je to 10% vztahu a když sex nefunguje, tak je to 90% vztahu.....nad tím bych se být Tebou určitě zkusila zamyslet a na tom pak stavět a přemýšlet co dál…
pokud je pro tebe ten blok úplně neřešitelný, tak nezbývá, než to zabalit a najít si někoho podobného v tomto smyslu, pokud si myslíš, že by to šlo vyřešit, tak asi fakt nějaká poradna, sexuolog…možná by to šlo vyřešit i jen tím, že manžel by naoplátku dodal nějakou tu pozornost do vašeho vztahu,zkus mu o tom říc, nestyď se, mluvení je přece základ, když něco chceš dostat…jemu by to možná vůbec nevadilo být trochu víc pozorný když za to bude odměna v podobě sexu
sice to není ta romantika, kterou by sis asi představovala, ale mohlo by tě to přeci jen víc naladit, než jen to: tak dáme sex ![]()
rozumím ti, taky na sex moc nejsem, asi před dvěma roky jsme měli takovou menší krizi, no a dopadlo to tak že po čase jsem manželovi našla v peněžence fotku jiné ženy,… jestli ho máš aspoň trochu ráda výjdi mu občas vstříc, sex prostě k životu patří a z vlastní zkušenosti vím že když ho chlap nemá doma brzičko si najde náhradu
Víš, ono by možná vašemu vztahu prospělo, kdybyste měli nějakou společnou zábavu, které se věnujete oba najednou. Třeba pěší turistika, hrát třeba volejbal, jezdit na in-line bruslích (to v Brně jezdí i padesátníci!…
), chodit někam za kulturou, hrbat se v záhonku… a co já vím ještě.
Když jsem se před pár lety přestěhoval do Brna, tak jsem potkal jednu superkrásnou a superchytrou ženskou. Postupně jsem ale zjistil, že jsme každý „někde jinde“. I když nepatřím mezi hloupé a spolužáci si ze mě dělali srandu, že dopadnu jak Jára Cimrman (génius, o kterém málem nikdo nevěděl…), Tak vedle ní jsem pocítil, že se chvilkama opravdu blížím nějakému buranovi z vesnice. Možná kdybychom se o nějaké sbližování oboustranně snažili, tak by to přineslo výsledek, ale takhle si akorát můžu říkat, že jsem propásl příležitost a že je to škoda.
Takže to chce nepropást příležitost - život se má žít na první pokus - a oboustranně se snažit si k sobě najít cestičku…
Omlouvám se za tu drzou formu příspěvku, ale nic názornějšího mě už nenapadá…
Anonymní píše:
rozumím ti, taky na sex moc nejsem, asi před dvěma roky jsme měli takovou menší krizi, no a dopadlo to tak že po čase jsem manželovi našla v peněžence fotku jiné ženy,… jestli ho máš aspoň trochu ráda výjdi mu občas vstříc, sex prostě k životu patří a z vlastní zkušenosti vím že když ho chlap nemá doma brzičko si najde náhradu
Co je to brzičko? ![]()
Fortune-myslím,že nic není ztraceno,že nejste ještě tak vzdálený.Asi je to z tvojí strany taková vnitřní nespokojenost a přemýšlíš,jak jí vyřešit.První k řešení bych viděla záchranu manželství-ne za cenu odříkání,ale snahu o napravení toho,co vám oběma vadí,nevyhovuje a co kazí vztah.Aby to byl vztah,který oboum přináší víc pěkného,než toho ošklivého.Určitě bych navštívila sexuologa,i s manželem.Kamarádka měla vztah s manželem takový nijaký-a někde četla,že muž má radši doma sexuální dračici,než kuchařku-a zhodnotila to slovy-A já blbka pořád vařila!Přitom její manžel neustále opěvoval její vaření.Takže změnila taktiku,řekla že to vzala „přes postel“,vypilovala spousty věcí a říkala,že úžasný,že jejich vztah nabral úplně jiné rozměry,i ona je nadmíru spokojená,vyhovuje jí to,do ničeho už se nenutí.Zpočátku se nutila,to je pravda.A vaření?Dělí se o něj s manželem. ![]()
Ahoj,
mám podobný názor, jako většina žen tady v této diskuzi. Já sice manželství nezachránila, ale to jen proto, že už to nešlo. Navštívili jsme i manželskou poradnu, ale marně. Byli jsme každý úplně jiný a společných věcí a zájmů bylo pramálo. Do svatby jsme byli víceméně vtlačeni silou, i kdýž to ani jeden z nás nechtěl. Musím ale přiznat, že manžel měl obrovskou snahu náš vztah udržet, když nastala největší krize. Já ale nemohla a ani už nechtěla, neměla jsem na to sílu. Sice jsem myslela, že kvůli dětem to zkusím, ale myslím, že i ony cítily, že to mezi mnou a manželem nefunguje a že nemůžeme spolu tvořit harmonickou rodinu. A co je pro děti lepší? Udržet rodinu, která stejně nebude fungovat a nebo se rozejít a mít oba rodiče víc v klidu? Teď se rozvádíme a kazdý půjdeme svou cestou. Já jsem si našla přítele, čekáme spolu mimčo a moc se na něj oba těšíme
A i moje děti si na změnu zvykly a přítele přijaly úplně v pohodě. Sice si občas vzpomenou na tatínka, ale to je přece naprosto normální.
Vám každopádně doporučuji si s manželem promluvit a pokud oba budete mít snahu svůj vztah změnit, vylepšit, dodat mu trochu „koření“, tak uvidíte, že to bude stát za to. A pokud ne, tak není víc co řešit.
Přeji hodně štěstí a pevné nervy ![]()
P.S. A co se týče toho sexu, tak jsem se cítila podobně s manželem, jako Vy teď. Až s přítelem jsem přišla na to, že sex může být úžasný a že si ho můžu dosyta vychutnat a užít i já ![]()
Já si taky myslím, že není nic ztraceno, podle toho co píšeš. Po tak dlouhé době většina vztahů spadne přesně tam, kde jste vy dva. My s prvním mužským do tohohle spadli už po 4letech…byli jsme ještě hodně mladí na vážný vztah a tak nějak si neuměli sesumírovat hodnoty našeho vztahu a doceňovat ty maličkosti, které na tom druhém milujeme. Nakonec nám to vydrželo 5 let a šli jsme od sebe.
V mém druhém vztahu jsme tam začali padat zase (asi je to mnou nebo co
) a tehdy mi někdo poradil to co ti poradim teď já: Sednout s tužkou ke dvěma papírům. Na jeden sepsat co se mi na něm líbí a co ne, na druhý sepsat co si myslím že se asi jemu líbí na mě a co ne. Je totiž strašně důležitý si tyhle věci pojmenovat, člověk si tím utřídí myšlenky. Ten první seznam je proto, abys viděla černé na bílém jestli ty horší věci jsou opravdu tak strašné a nezvládnutelné, v porovnání s těmi dobrými. Ten druhý seznam je jen pro tebe a jen o tvém upřímném pohledu na sebe…co je tam blbě, na tom pracuj. Další level je přimět manžela aby udělal to samý, pak si sednout a seznamy porovnat a jako rozumní dospělí lidé (kterými nepochybně jste) vše v klidu probrat. Možná budeš překvapená co ti manžel všechno poví. je to možná cesta k tomu zase si začít jeden druhého vážit…
A s tím sexem, to mi mluvíš z duše. Jsem na tom stejně jako ty!!!
pokud je manžel přístupný otevřené komunikaci o sexu, rozhodně mu navrhni nějakou změnu. Jakoukoli, třeba ve sprše, nebo jet do hotelu nebo v autě…já nevim, prostě změnu, dělá to zázraky.
A úplně nakonec super tip na ještě více super knihy. Autor John Gray, a knihy:Muži jsou z marsu a ženy z venuše, a mars a venuše v posteli(myslím tak nějak se ta druhá jmenuje…mám jí v knihovně nechce se mi tam jít). Jsou to příjemně čitelné knihy a budeš zírat co všechno se dozvíš o světě mužů ![]()
Přeju mnoho síly a nevzdávej se, oni jiní chlapi bejvaj ve výsledku stejní. ![]()