Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Za sebe - když jsem byla ještě na škole, stíhala jsem spoustu věcí a ani mi to nepřišlo. Rýsovala jsem do noc, v 6 vstávala, čilá jako rybka. Teď se doma s dětmi flákám, po obědě bych padla do postele s dětma. Ale už jsem se naučila, že raději půjdu na dlouhou procházku než se válet. U mě je to tím, že se mi nechce - proč bych dnes udělala všechno, když zítra na to budu mít čas zase.. Když mě tlačí čas, tak zvládnu spoustu činností a unavená nejsem. Moje babička říká, že: „100krát nic zabilo vola“ ![]()
@zzuza píše:
Je fakt, že s tím úklidem je to teď složitý - např. jdu uklidit v koupelně a malý hned mete za mnou, vytírám mopem a musím ho dát do postýlky, jinak by se na mop pořád věšel, vařím a Martínek se mi motá pod nohama, případně se na mě věší, že chce nahoru. Když se nad tím tak zamyslím, před tím, než se začal víc hýbat, jsem stíhala daleko víc…takhle se snažím něco udělat a víc času mi zabere hlídání malýho, jestli nedělá něco nepatřičnýho
Jo a nebo spíš se naučit dělat i s dítětem… protože ho nemusíš pořád chovat, dělat mu program aj.
@zzuza Nesrovnávej se s nikým
. Taky nesmíš věřit všemu. Měla jsem podobný pocity, změnilo se to, když dcera začla spát celou noc. Prostě jsem asi jen hůř snášela nedostatek spánku a malý mimino mi taky tolik neříkalo. A taky domácnost není zrovna moje hobby, takže na ni dost kašlu a pak někdy může být pocit, že jsem to nestihla.
Taky ten stereotyp fakt ubíjí, občas je potřeba se asi přemoct a něco podniknout, někam vyrazit.
Do roka dcery jsem měla pocit, že nic nestihnu a že jsem neschopná. Dcera furt řvala nebo mi případně visela na noze. A málo spala. Po roce to šlo tak normálně, po dvou letech si připadám, že nemám co dělat. Kdybych nečekala další (nebo nešla do práce), tak bych si připadala děsně nevyužitá. Ale každý to má jinak.
@zzuza
Ahojky, buď v klidu, někdy jsem naštvaná sama na sebe, že doma je bordel a já nic „nestíhám“… ale někdy prostě čumím u seriálu, pak na emiminu
a pak se mi třeba prostě nechce… Když si večer shrnu ten den, tak kdybych hodila noťas do háje mám všechno hotový ![]()
Nabudí mě procházka s kočárem.. Jo a miluju návštěvy, protože když má někdo dojít, mám pak uklizeno za dvě hoďky všechno ![]()
Jinak s tím železem to taky není špatný nápad.. Já u porodu přišla o hodně krve a železo mi hlídají do teď… Tím to taky může být:-)
@zzuza píše:
Je fakt, že s tím úklidem je to teď složitý - např. jdu uklidit v koupelně a malý hned mete za mnou, vytírám mopem a musím ho dát do postýlky, jinak by se na mop pořád věšel, vařím a Martínek se mi motá pod nohama, případně se na mě věší, že chce nahoru. Když se nad tím tak zamyslím, před tím, než se začal víc hýbat, jsem stíhala daleko víc…takhle se snažím něco udělat a víc času mi zabere hlídání malýho, jestli nedělá něco nepatřičnýho
proto jsem si objednala cestovní postýlku
(využijeme víc než ohrádku) Bez ní jsem byla úplně v pr…i, protože přesně jak píšeš, dítě pořád v patách
Teď je klid, pohrajeme si, chvíli ho nechám lozit a pak ho šoupnu do postýlky, kterou teda jsem dala do obýváku, takže mě vidí a já si můžu dělat co potřebuji
Občas se třeba po 10 minutách začne vztekat a chce ven, ale pak pochopí, že ho prostě nevyberu, vezme hračky a hraje si
takhle nám to ubíhá v pohodě a musím říct, že je to 100 a 1
Vřele doporučuji!
@alena36 píše:
Nesmíš věřit všemu, co ty ženský píšou nebo říkaj. Vsadím se, že většina o tom mluví, protože by takové chtěly být, ale také nezvládají. Nelze dělat vše na 100%, to se za chvíli zblázníš. Péče o děti je náročná a když tě potřebují, tak musí jít stranou domácnost a ostatní věci. A pokud někdo tvrdí, to co píšeš, tak bych mu prostě nevěřila. Dnešní doba je taková, že od nás vyžaduje být dokonalá ve všem, ale to akorát vede k podobným myšlenkám, které nás akorát stresují. KAŠLI NA ŘEČI SUPERMATEK, VĚTŠINOU SE JEN VYCHLOUBAJÍ A ZDALEKA NEJDOU TAK SUPER JAK O SOBĚ MLUVÍ
Hele jestli chceš, tak přijeď na návštěvu, podívej se, jak to u mě vypadá, zeptej se rod. příslušníků. Nejsem supermatka, nikdy jsem se za ní nepovažovala a považovat nebudu. A- když jsem měla první dítě, tak jsem chtěla být dokonalá, mít krásně naklizeno, navařeno, napečeno, mít dítě, co umí vše, co má ve svém věku umět nebo raději ještě víc, prostě jsem prahla po dokonalosti a výsledek byl ten, že jsem se ještě v pět odpoledně ploužila po bytě v pyžamu, rozcuchaná, hladová s křičícím dítětem na ruce. Čekala jsem kdy mi hrábne a i s dítětem vyskočím z okna a připadala jsem si jako ten nejneschopnější tvor pod sluncem. a pak se to nějak zlomilo, ani ti nevím co se stalo, narodila se druhé dítě, najednou to všechno nějak šlo. Teď mám děti čtyři, starám se o celou domácnost, myslím, e dětem se věnuju dost a pracuju na DPP cca tak 50 hodin měsíčně a mám pořád dobrou náladu. Zakladatelce přeju, ať tohle období překoná ve zdraví, určitě to půjde, ona péči o děti a domácnost je nakonec rutina, ale člověk se to musí naučit. Ono to časem půjde, uvidíš.
@LennaZS
tak ono clovek nejak zvladne, co musi. otazkou, jak moc u toho utrpi nervova soustava ![]()
jinak nase mala je zatim hodne hodna, kdyby byla ty prvni tydny takova jak byl nas prvorozeny, tak asi utecu z domu… ![]()
@zzuza píše:
@cuttysark No, ráno vstaneme kolem sedmé, uvařím si kafe, obstarám malého, pak si hrajeme, mezítím uklízím, peru apod., pak jdeme ven - nakoupit, malý spinká, pak chystám oběd, případně jdem na oběd, krmím malého, hrajeme si, pak malý opět spinká (většinou v kočáru, přes den jinak neusne), jdeme do města něco zařídit, pak si doma hrajeme, večeře apod., malý jde kolem osmé spát, pak si sednu k netu na chvíli, díváme se s manžel na film nebotakněco, kolem jedenácté jdu spát. Někdy jdeme na návštěvu, ven na delší procházku, s kamarádkama na kafe, případně s malým na cvičení…
Unavená jsem tak nějak pořád. Štítnou žlázu jsem zatím netestovala, díky za tip, zeptám se na to doktorky.
Možná to chce omezit i ten internet…to máš asi pravdu.
Necetla jsem celou diskuzi, ale nemas se cim stresovat. Podle toho co pises se dost venujes malymu a to je dulezity! Doma jsi prece hlavne kvuli diteti, aby ses o nej postarala a vychovavala ho. Nerikam ze mas potlacit sama sebe, ale pokud je pro tebe dite prioritou a venujes se mu, delas to nejlepsi, co muzes. Den neni nafukovaci, takze dle toho co pises, mi pride ze zvladas dost. Pracovat uz pak budes celej zivot, tak si ted materskou uzivej po svem, a ne podle ostatnich. Kazda zenska je jinak stavena, kazdou bavi neco jinyho, tak to tak ber a nenervuj se ![]()
Tak holky díky
docela jste mi zvedly náladu… Nechala jsem malého lozit po celém bytě, pořád za ním nechodila a zvládla jsem i uvařit a uklidit a pak vyrazit za kamarádkama s malým v manduce. A ani se necítím tak unaveně. Nejspíš to bude u mě psychická únava z toho sterotypu…chce to kazdý den něčím ozvláštnit ![]()
@zzuza píše:
Tak holky díkydocela jste mi zvedly náladu… Nechala jsem malého lozit po celém bytě, pořád za ním nechodila a zvládla jsem i uvařit a uklidit a pak vyrazit za kamarádkama s malým v manduce. A ani se necítím tak unaveně. Nejspíš to bude u mě psychická únava z toho sterotypu…chce to kazdý den něčím ozvláštnit
No vidíš, to je fajn a hlavně dítě opravdu není spokojený tím, že mu matka stojí 24 hodin za zadkem. ![]()
@Navli S tím souhlasím… jen je to takový nezvyk a člověk se trochu bojí, aby se děcku něco nestalo, když nebude pod dohledem. Ale stačí odstranit všechny drobné, ostré a nebezpečné předměty z dosahu a jde to…
@zzuza píše:
@Navli S tím souhlasím… jen je to takový nezvyk a člověk se trochu bojí, aby se děcku něco nestalo, když nebude pod dohledem. Ale stačí odstranit všechny drobné, ostré a nebezpečné předměty z dosahu a jde to…
Tak my máme po dvou dětech opravdu byt pro děti - vše je vysoko a nebo zamčené za dveřma… a když vařím tak děti spíš poslouchám a kontroluji tak kde a jak se pohybují - nechávám jim volný svět. ![]()