Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mám blok vůči manželovi
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
12.3.12 09:22
Mám blok vůči manželovi
Tak kde začít, hodně to zkrátím. Jsme spolu v manželství 7 let. Máme dvě děti (3 a 6let). Ani nevím kdy, ale manžel přestal v manželství fungovat, na vše jsem byla sama, on přišel z práce a buď spal u TV nebo si hrál na PC hry a já se tu mohla kolem dětí a domácnosti strhat. S dětmi si nikdy nehrál, nevěnoval se jim. Celé naše manželství jsem měla pocit, že mám místo 2 dětí 3 děti. Celé manželství jsem táhla ve všem sama. Tolikrát jsem se mu snažila promluvit do duše, brečela u pc, když jsem to rozebírala s kamarádkama…ani to s ním nehlo. Až loni v zimě jsem řekla dost a začla jsem si žít svůj život, vlastně takový, který vedl celou dobu on - myslela jsem jen sama na sebe. Už jsem se nesnažila cokoli změnit a naše manželství jsem brala tak jak je. Začla jsem se hodně pohybovat na sociálních sítí, chatovat, byl o mně zájem a já zase konečně cítila po tolika letech, že jsem chtěná. Sešla jsem se i s několika muži na jednorázový sex, až to nedávno prasklo (nebudu popisovat jak, ale manžel si to zjistil) - to byl zrovna odjetý pryč. Během té doby, co jsem změnila svůj život, to pocítil i manžel a jak sám říká, už jsem se tolik kolem domácnosti a našeho manželství nesnažila, bylo mi vše jedno…a v té době se on začal více snažit. Začal cítit, že není vše ok a že mu začíná téct do bot- jak se říká. Nebyl vůči mě lhostejný. Ale mě ten můj nový život vyhovoval, takže jsem jela dál. Jak to prasklo, řešili jsme to po chatu, chtěl na vše zapomenout, odpustit mi to a jít dál. Já souhlasila, dál jsem se s nikým jiným nescházela. Manžel se nyní opravdu snaží, je hodný táta a naprosto dokonalý manžel, pomáhá mi, snaží se, objímá mě, líbá a říká jak mě miluje. Jenže nevím proč, ale mám asi z minulosti (z toho jak byl v manželství pasivní) nějaký blok vůči němu a nevím jak ho překonat. Jehod objetí a doteky mi nejsou příjemné, nevzrušuje mě a asi se před ním jen přetvařuju. Když se na něj usmívám, srdce mi při tom krvácí. Tajně doma brečím a není mi vůbec dobře. Nejhorší je, že si to vyzlívám i na dětech, stejně jako v minulosti. Byla jsem naštvaná na manžela a odnášeli to za něj děti. 
Obávám se toho, že už ho ani nemiluju. V době kdy jsem si žila svůj život s potenciálními jednorázovými milenci jsem byla opravdu šťastná po dlouhé době. Moc bych chtěla v manželství fungovat dál, vždyť mám teď to, po čem jsem vždy toužila, ale něco ve mě je prostě špatně a nevím jak to napravit. Nejraději bych se sbalila a odstěhovala, abych si vše urovnala, ale nemám kam. 
Pociťoval jste někdo něco podobného? Jak jste to řešili? Jde se vrátit ještě po tom všem do starých kolejí?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
12.3.12 09:30
to je teda situace,je mi to lito..
myslim si,ze si asi musis ujasnit,jestli chces manzelstvi pokracovat,nekde najit to,co jsi k nemu citila driv,nebo ne.
jestli ano,tak navstivit manzelskou poradnu a snazit se to vyresit.
kdyz ne,tak to co nejrychleji resit,aby to neodnasely det.sama pises,ze kdyz jsi nastvana,nestastna,tak si to vylivas na detech a to je nefer..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.3.12 09:35
Podle mě jsi se v té době zkrátka odmilovala 
Pokud se choval tak, jak se choval a ty jsi si žila vlastně svobodným životem, tak mi to nepřijde zas až tak nenormální. Teď jsi s ním zřejmě ze zvyku.
Podle mě by to chtělo manželskou poradnu - sama. Tam by sis mohla ujasnit, co dál a případně jak se postavit k záchraně manželství.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.3.12 09:53
To „odcizení“ chápu a znám. Jinak tvé zkušenosti nemám.
Jak to beru já? Monžá špatně.
Manželství vnímám jako „pracovní smlouvu“. Je to hnusně nazváno, ale … jsou dva, kteří s edohodli, že budou pracovat boj po boku a každý svým dílem nějak přispěje ke společnému dílu a prostě k tomu, že bude co jíst a kde bydlet a jak vychovávat své děti. Bohužel málokdy v té euforii při „podpisu“ se řeší, co kdo konkrétně bude za „práci“ vykonávat a pak holt dochází k deziluzím. Prostě se „jen“ předpokládá, co ten druhý bude dělat. Jak řekl můj kolega, je to přesně ěnopak, na svatbě se směje a na pohřbu pláče, a mělo by to být naopak. Na pohřbu by se měl oslavovat život, kdežto svatba je setsakra vážná věc.
Myslím si, že podstata tvého trápení je totožná s tím, co cítí mraky ženskejch, které se náhle staly matkamai. No náhle - prostě měly iluze a vono to bylo jinak. Doufaly, že statut matky jim zvýší prestiž, páč tak by to mělo být. Místo toho kdo by je chválil za to, že toho dne po třetí kompletně převlékly pokakané miminko a potřetí vytřely pod stolem drobky a vylité talíře. Za to se prostě medaile za hrdinství neudělují.
Tak jako mnoho dalších, ty jsi ten citový deficit řešila po svém. Nějak. Našla sis milence. Přejdu svůj komentář, kdy pdole mého je tohle cesta do pekel, páč to je jen náplast, která skutečnou podstatu problému spíše prohloubí.
Zamířím k tomu, co chci říct. Řekla bych, že tvůj muž si uvědomil, že prostě musí sám zabrat, aby tým mohl fungovat dále. Aby se dílo dařilo. Co se týče citů, respektive „necitů“ - je fakt, že když budu v práci těžce nesnášet svého kolegu, tak sice to není překážka k tomu, abych své dílo udělala, ale budu velmi, velmi nešťastná. Vaše rodina jako celek fungovat může, ale ty jako žena ne.
Nesjem příznivec rozvodů, respektive si myslím, že důvod pro rozvod je jen a pouze pokud rodina jako celek nemůže fungovat. Když chlap není schopen fungovat jako manžel, jako otec a stává se spíše parazitem. A pochopitelně naopak, ať s enenavážím jen do chlapů. Řekla bych, že váš tatínek si uvědomil své povinnosti a snaží se. Už jen to, že nějakým způsobem přešel a „strávil“ tvou nevěru. A pokud stále není dokonalý (nikdo není dokonalý), pak bych řekla, že opět je míček na tvé straně. TY jsi ta, která opět musí nějak a něco udělat ke spokojenosti rodiny. Teda já nechci, aby ses obětovala na vrub rodiny, já naznačuji, že holt budeš muset manžela nakopnout, aby uspokojil tvé potřeby. Nevím, jestli o tom mluvíte, ona když je už takhle nabourána důvěra, ono se fakt těžko mluví o svém nitěrném a hlubokém já. Já to vím, neboj se, že tady teď se vykecává jedna, co nemá žádný problém.
No a pokud máš dojem, že fakt není cesty a východiska než od něj odejít, protože se s ním mluvit nedá a že nedělá to, „co slíbil“, tak pak to udělej. Ale udělej to, až budeš plně rozhodnuta a přesvědčena, že je to správně. Jinak to totiž bude z bláta do louže.
Jinak ještě drobet moralizování. Moje babička říká „není kostelíčka bez kázáníčka“, když se jí občas svěřuju, co u nás doma. A taky mně dokáže slušně vrátit na zem, když mi připomene, že jsme to byli oba, já i on, kdo tehdy si slíbili „v dobrém i ve zlém“. Tak holt občas i ve zlém, a musím s ní souhlasit, že tak strašný, jak by to mohlo být, to teda fakt není.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.3.12 10:19
Je to strašně těžké.Já to mám dost podobné jako ty.Jen s tím rozdílem,že nemám milence.Ten můj se jen válel na gauči a nebo u počítače.Nedávno jsem si dala lahvinku na kuráž a všechno jsem mu řekla,jak mě štve a že už ho ani nechci.Že mi vadí,když se mě dotkne a mám ho jen jako pana domácího,co nosí peníze.Za pár dnů se mu to rozleželo v hlavě a docela se mění k lepšímu.Snaží se a dokonce i někdy uvaří.A hlavně já jsem jsem měla sen,že za mnou přišel a řekl,že nás opouští a vrací se k bejvalce.Najednou jsem si to představila,že zůstanu sama s dětmi,což nechci,sama jsem z rozvedené rodiny a jako dítě jsem to těžce nesla.Takže se teď oba snažíme,to dát zase do pořádku.A já jen doufám,že se nám to podaří.
No moc jsem ti neporadila,ale přeji ti ať nejdeš správné řešení. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.3.12 10:39
No holky, já bych ráda, aby nám manželství zase fungovalo. Uvědomil si prostě to, že i přes papír mě nemá jistou a na manželství jsou prostě dva. Já na vše byla sama. Teď je dokonalý, není co zlepšovat. Jen prostě mám v sobě nějaký blok…je mi strašně moc vzdálený a toho se děsím. Dokonce se ani nebojím toho, že bych zůstala sama s dětmi…jsem teď ve stádiu, že nechci žádnýho chlapa ani vidět a oddálit se na nějaký čas by mi bylo nyní jedině ku prospěchu…ale nemám kam. Když je pryč, nestýská se mi…necítím touho ho objímat, líbat, hladit…Je mi prostě strašně moc vzdálený a nevím jak se k němu přiblížit. I on to ze mne cítí, že mu nejsem oddaná na 100%, cítí - že si nechávám pomyslný zadní vrátka k životu, který jsem nedávno vedla…Není to o chlapech - to vůbec ne. Vlastně se tomu nedá říkat ani milenci - prostě to byl vždy jednorázový sex, abych cítila, že po mě někdo touží, že mě někdo chce, chtěla jsem cítit to, co jsem za 7 let manželství nepociťovala. Našla jsem nedávno jeden citát, co mě přiměl k přemýšlení: „Nelze podruhé milovat to, co jsme milovat přestali….“ …je tedy možné vůbec někde navázat? Manžela za to, že mi vše odpustil, nic mi nevyčítá moc obdivuju…ale já ho teď beru spíš jako dobrého kamaráda než manžela. Když jsme řešili, co bude…byl na tom nervově dost špatně…během pár dnů zhubnul 10kg, až jsem se o něj bála. Netuším co by nastalo, kdybych mu řekla, že je konec. Navíc vlastní zbrojní průkaz, tak aby ho nenapadaly nějaké blbé myšlenky. Když mě objímal, úplně se třepal, jaký měl strach, že mě ztratí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.3.12 10:43
Jako bych se v tom viděla, s tím rozdílem, že já neměla jednorázové zámosti, ale zamilovala jsem se do chlapa. Mezi mnou a manželem už to nebylo ono, on pracoval v zahraničí, já žila s ním tam, bez přátel, televize, netu, celý den jsem byla doma sama a čuměla do zdi, neumím tak dobře jazyk. Takže jsem se rozodla si v čr nechat čístečně práci a jezdila jsem tam. Ježdění mě unavovalo, takže jsem tam zůstala čím dál víc, manžel jezdil na víkendy. V pátek v noci přijel, sobotu jsem prala, nakpovala, vyvářela na týden jídlo mu sebou a v neděli zase jel. No, trvalo to tak 3 měsíce a zailovala jsem se Byla jsem zase jak poblázněná, štastná, tomu chlapovi jsem se prostě strašně líbila, bylo to fajn. Od manžela jsem se odstěhovala a až tehdy mu to docvaklo a začal obracet.Začal se snažit. Dala jsem našemu vztahu šanci a jsme spolu. Jsou to tři roky a už to nikdy edošlo do takového stadia abych se zamilovala jinde, stačí jen dát výstrašnou a už se zase snaží, ikdyž už ho nemiluju jako dtív, něco mi tam chybí, vášeˇ, jiskra, nevím, není to uplně ono, ale máme dvě děti a on je dobrý tátou. Někdy ale sním, jak se zamiluju, jak jsem pro někoho úžasná, ěkdo mě miluje a milujeme se vášnice, což s manželem nikdy nebylo, neumí to tak no 
nejde o vyvrcholení ale o ten prožitek, opomíjí dost předehry, které mě navodí a jsou důležité a mě to pak prostě nebaví,a chci aby byl už konec no.Od manžela neodejdu kvůli dětem, ale vím, že kdybych vypadala jako před dětma, asi si občas někam s někým vyjdu. Mrzí mě to, ale je totak, prostě mi to chybí.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.3.12 11:02
Anonymní 10:43 asi tak nejsem štastná v manželství, ale jsem štastná že mám rodinu, krásní děti a k nim tátu, v rodině štastná jsem, ale ne v manželství, nelíbáme se, nepohladíme, netáhne mě to k manželovi, mám ho ráda, ale asi jako kamaráda.smutné ale je to tak.
- Citovat
- Upravit
12.3.12 11:39
anonymní 11:02- ale není to škoda, takto žít? Já mám babičku a dědu, kteří vedle sebe žijí, jen si nadávají, nesnáší se,každý si žije ve své místnosti, každý si sám vaří, plyvou na sebe sotva kolem sebe projdou, lítají sprostá slova, nesnesou se… ale zůstali spolu údajně jen kvůli taťkovi. Nemyslím si, že takto promarnit život je tou dobrou volbou už jen kvůli rodině…Než takto žít jako moje babi a děda, raději budu žít sama. Nevím kolik je ti roků, ale stále je možnost změny a udělat si život hezčí a nejen v manželství přežívat z nějaké povinnosti šťastné rodiny.
Já vím, já jsem ta pravá, co radí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.3.12 11:54
Mauu: Je mi čerstvých 27, víš nepliveme na sebe, jsou chvilky kdy bych manžela snědla láskou, ale je jich málo. Spíš žijeme vedle sebe Každý u svého PC, rodinu, děti máme spokojené, smějeme se všichni spolu, hrajeme si, jíme, občas nějaký výlet a tak, jako rodina fugujeme dobře, ne jako manželé a kvůli tomu se mi nechce ničit rodina.
- Citovat
- Upravit
12.3.12 12:10
Anonymní píše:
Mauu: Je mi čerstvých 27, víš nepliveme na sebe, jsou chvilky kdy bych manžela snědla láskou, ale je jich málo. Spíš žijeme vedle sebe Každý u svého PC, rodinu, děti máme spokojené, smějeme se všichni spolu, hrajeme si, jíme, občas nějaký výlet a tak, jako rodina fugujeme dobře, ne jako manželé a kvůli tomu se mi nechce ničit rodina.
Svěřím ti tajemství - vsadím se, že ten, kdo vás vidí zvenčí, si myslí, že vedete dokonalý život v harmonickém manželství a dokonalé rodině. A že vám závidí, sám nadávajíc na to, jak se sám má špatně.
Včera u nás byl kamarád a složil mi lichotku, když se ptal mého muže, že má neobyčejné štěstí, že mně má, a kdeže se takové ženské kupují a že už jsou asi vyprodané. Každý, kdo vidí naši rodinu zvenčí, na návštěvě, může mít dojem, že jsme ideálem. Vidíš. A já to taky vnímám jinak. Občas.
Navenek to prostě všechno vypadá jinak než uvnitř. A ty se monžá porovnáváš s jinými, ne? Nebo aspoŃ s jiným modelem. S tou romantikou, cos zažila kdysi, být nádherně zamilovaná. Jenže … už prostě nejsi. A vo tom to je. To nám nikdo neřekl. že manželství není život na růžových obláčcích, ale dřina, kdy onen trapný posez večer vedle sebe na gauči před televizí, je vlastně ten bonus!!!! Kdy každá chvilka s jen nádechem toho „být šťastný“ je prostě tvrdě vydřená. Mluvíš o chvilkách, kdy bys láskou svého muže snědla, ale že je jich málo. Nechci moralizovat, ale věz, že v tom případě jste na tom veeelemi dobře. Jsou tací, kteří by svého partnera taky nejradši snědli - ale nikoli s láskou.
No jo no. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.3.12 12:21
anonymní 11:54- nemyslela jsem to plyvání a příklad mé babičky a dědy na vás. Je beru jako ostrašující případ a možná i právě proto uvažuju o mým problému i v tomto duchu, než takto dopadnout, raději rozvod.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.3.12 12:23
Mauu píše:
anonymní 11:54- nemyslela jsem to plyvání a příklad mé babičky a dědy na vás. Je beru jako ostrašující případ a možná i právě proto uvažuju o mým problému i v tomto duchu, než takto dopadnout, raději rozvod.
Samozřejmě. Pokud by ten blok měl zůstat blokem, a tudíž by hrozilo, že by mohlo být hůř, a to i pro celou rodinu, lépe řešit holt rozchodem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
