Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zrovna se vypisuju ze svých pocitů a myšlenek, vzpomínám na naše seznámení, první rande, společné chvíle, ale i bolesti a zklamání. Rozepsala jsem se tak, že to mám na celý papír. A napadla mě myšlenka, co kdybych mu to poslala jako dopis? V dnešní době je běžné chatovat přes soc sítě atd., myslím, že kdyby držel papír v ruce, mělo by to své kouzlo. Co myslíte?
@Květinka 1616 píše: Více
Ne. To si schovej pro sebe jako poučení do dalšího vztahu.
@Květinka 1616 píše: Více
Co vyvádíš? Normálně mu napiš, že to wellness by jste měli absolvovat z čistě pragmatických důvodu a až pak ať se děje vůle boží…
@Květinka 1616 píše: Více
A co myslíš, že s tím dopisem udělá? Jeden ex mi vyrobil pamětní minci na náš vztah. Bylo jednoduší ji „ztratit“, než mu vysvětlit, že ji nechci.
Asi vymýšlím blbosti. Nechci to pokazit ještě víc, tak nevím, co dělat..
@Květinka 1616 nedělej nic, tedy dělej, pro sebe a pro budoucí vztah, ale pro tento vztah už nic. To, že jsi po x letech vyrazila do kina je naprosto senzační, ale on už to neocení, ocení to někdo jiný. Proto je nejlepší dělat všechno pro sebe, ne pro ostatní.
@Anonymní píše: Více
asi by to chtělo znát pohled i druhé strany… nicméně - upřímně a bez urážky - mně to přijde jako když spolu jsou dva nevyzrálí jedinci, kteří řeší více své rodiny, než svůj vzájemný vztah… oba údajně tvrdíte, že se milujete, ale já tam žádný projev vzájemné lásky nikde nevidím, jen nějaké vzájemné sdílení malé části svého života, ale nic mi tam lásku (kromě toho, že si to říkáte) nepřipomíná… spíš jako byste se oba vzájemně trýznili nějakým přesvědčováním… z tohoto bych, podle toho, co čtu, rychle vycouval
![]()
Ten pán má velkou trpělivost! Rok a půl druhého, resp. nedospělou holčičku přemlouvat, snažit se, navrhovat, být aktivní…fakt velká trpělivost!
Nechápu proč se rozcházejí dva lidé a oba brečí…v takovém případě se nemělo rozcházet ne?
Je rozdíl když jeden opustí druhého…ale tohle je divný ;D pro mě rozchod že strany partnerky znamenal, že je pro mě mrtvá. Žádnou že svých ex jsem nikdy neviděl ani na fotce.
My si ani neřekli, že se rozcházíme. A brečeli jsme, já logicky proto, že jsem o něj nechtěla přijít, a on o mě asi taky ne, ale takhle to dál nechtěl., takže se mu to nejspíš dělalo těžko
@Květinka 1616 píše: Více
Jste divní. Chodíte do práce? Milujte se? Tak spolu bydlete.
@Květinka 1616 píše: Více
Tak spolubydlení je o tom, že si pronajmeš pokoj, a společně se užívá kuchynˇ, koupelna atd. Jde o to abys platila a chovala se slušně. Jinak je každému fuk jaká jsi.
Tím bys měla začít, osamostatnit se bez ohledu na okolí. Dospělá jsi už dlouho. V tomhle věku mít strach si přivést domů přítele je opravdu divný. Copak prarodiče nezajímá s kým se stýkáš? Přítel tě evidentně rád má, ale ubíjí ho tvoje chování a povaha. Proč s tebou nechtěl jít bydlet?
Zkus si pomalu budovat svůj vlastní život. Máš sociální úzkosti, s tim se dá pracovat. S přítelem to neskončilo, určitě tě miluje, ale není s tebou šťastný. Jezdi s ním na výlety a na různé akce…, to ti hodně pomůže zbavit se té sociální úzkosti a on s tebou bude zase rád. Může ti pomoct psycholog. Možností je spousta, nesed s rukama v klíně… Když spolu budete častěji, lépe se posunete dál, potom může dojít třeba i na to společné bydlení… A hlavně s ním o svých pocitech mluv, aby tě pochopil a tvé chování si nevztahoval na sebe. Ale musíš se zároveň snažit, aby viděl, že to s tebou má smysl do budoucna.