Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mám dát vztahu šanci, nebo máme se synem odejít?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
10.8.14 19:12
Vem dítě a jdi k rodičům, pokud máš tu možnost. Přeci nechceš aby si tvůj syn přenesl chování jeho otce do života a považoval takové chování za normální… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.8.14 19:13
Tak zkus s malým odjet na pár dní či týdnů k vašim, třeba mu trkne, že mu chybíte… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Reyne
10.8.14 19:15
Já bych Ti poradila na nějaký čas odjet k rodičům, uvidíš, zda bude mít snahu.
- Citovat
- Upravit
10.8.14 19:17
Na to je dost mladej, aby tě buzeroval za každou blbost a byl pořád vzteklej, zkusila bych si dát pauzu, odjela bych k rodičum, jestli si uvědomí co pro něj rodina znamená
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
vykladzkaret
10.8.14 19:19
No tak ono tech problemu bude asi vic… predpokladam od financnich dost mozna i po jeho touhu jeste neco po 12 letech dohnat. Navic jste se nepochybne zmenila - z sexy patnactky je matka od ditete.
Uprimne, z toho co pisete, predevsim o jeho vybusich na syna, bych Vam radila odejit. Nebrala bych to jako nutne ultimatni konec, nabidla bych mu navstevu manzelske poradny, ale pokud to nepujde, tak si myslim, ze by bylo lepsi zacit od znova nez byt s nekym, kdo ma potrebu Vas kontrolovat, kritizovat a nevazi si Vas. To si Vy ani syn nezaslouzite.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
10.8.14 19:30
Mám v plánu jet k našim tento týden. Už jsem takhle s malým odjela jednou a při loučení měl skoro slzy v očích, pořád mi psal jak mu chybíme - načež jsem mu já psala, že nám je tam líp než s ním doma. Jemu své chování úplně asi normální nepříjde, říká, že se změní. Ale nikdy mu to dlouho nevydrží. už jsem mu i říkala ať si vyhledá odbornou pomoc, že takhle to dál nejde. Jenže ho nikam nedostanu.XXX
- Citovat
- Upravit
10.8.14 19:45
První základ je, nikdy nevyhrožovat něčím, co pak nesplním. Tudíž vyhrožovat, že od něj odejdu a pak to neudělat, to je nejrychlejší cesta do pekel. Pak totiž bere na lehkou váhu všechno, co řekneš. Když řekneš, že budď se ěnco změní nebo odejdeš, měla bys to dodržet. Takže rozmyslet si, čím vyhrožuji a jestli to můžu splnit.
Na tvém místě bych zabalila sebe a malého a jela k rodičům, na nějaký čas a viděla bych, co to udělá.
Jen to stěhování k rodičům 250km daleko by ti mohlo zavařit, dneska je takový ten trned podpory otců, všemožná práva otcům a když bude bojovat, krapet ti to stěhování znepříjemní, když narazí na chápavého soudce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.8.14 19:58
Tentokrát přidávám anonymně - zrovna řeším ale úúúúplně to samé, s tím rozdílem, že můj partner dobře vydělává a všichni mě přesvědčují ať s ním zůstanu hlavně kvůli těm penězům a další věc - žijeme nyní na „druhém konci světa“ daleko od všech a já nevím prostě jak to udělat fyzicky (stěhování)… jsem už z toho úplně na dně 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
Anonymní
10.8.14 21:01
@Anonymní píše:
Anonymní chápu TěXXX
Díky. Nicméně já vím co je nejlepší, udělej to asi taky, dokud je čas. Nemá smysl se trápit. Já až přijdu na to jak… zdrhám 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
10.8.14 21:11
Anonymní jaké problémy máte Vy? Jak dlouho jste spolu a máte děti? Já nemít malýho, tak už tu nejsem, ale zase nechci se stěhovat tak daleko, malej by přišel o tátu a jak už tu někdo psal, tak on by se se mnou o malýho přetahoval. XXX
- Citovat
- Upravit
Anonymní
10.8.14 21:31
Jsme spolu 5let a mame 2letou dceru. Momentalne zijeme od dcery narozeni v zahranici kde partner pracuje. Zatim nejsme svoji i kdyz jsme zasnoubeni (svatbu jsme zrusili, nechtela jsem se vdavat tehotna - otehotnela jsem nejak drive nez jsme cekali i kdyz neni dcera echtena, jen jsem mela problemy a necekala jsem ze to tak prijde)- Ted jsem rada ze jsme to nestihli. Partner dceru miluje, ale cca od 6m tehu, kdy jsem mela velke problemy a nevedeli jsme zda to mala zvladne se zblaznil a od te chvile ja neexistuju, je jen a jen mala. A me jen urazi a ponizuje, denodenne slysim jak jsem „spatna“ matka, jak tohle mam delat jinak a tohle mohlo byt lip… bojim se trochu odejit, aby me o ni „nepripravil“ uplne, vim ze to nejde nejsem nejaka alkoholick nebo tak ale problemy delat muze a nakonec, jsme ji ted spolu spojeni navekyveku. posledni dobou uz to ale opravdu psychicky nedavam, uz to trva moc dlouho a i kdyz to vsichni vedi, kazdy radi jen zustat, protoze je skvely tata a ma penize. A CO??? Penize jsou mi fuk, neco mam taky, na vyskakovani to neni ale vysly bysme a ze je skvely tata je fajn ale co treba skvely partner? Copak ja jsem vosk? Copak s dcerou muj zivot skoncil?? A co az vyroste? Desim se az ji bude 18 a a vlastne zustanu sama. Stara a sama. Obcas, zni to hnusne, ale obcas na ni vlastne zarlim… muj super chlap… je pryc. A zbyl „jen“ super tata… toliko nase problemy
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Omlouvám se za anonymitu. Stručně popíšu náš vztah… Poznali jsme se, když mi bylo 15 let, jemu 21 let. Poznali jsme se přes telefon (já se nudila a vymýšlela tel. čísla a on se mi ozval) psali jsme si pár měsíců, pak se sešli a něco mezi námi zajiskřilo. Dělila nás ale dálka 250km, nic méně jsme spolu začali chodit a jezdil za mnou na víkendy. Když mi bylo skoro 19,tak jsem se přestěhovala k němu. Vztah byl relativně pěkný, ačkoliv jsem začala na příteli pozorovat, že je hodně nervozní, ale ke mě se choval hezky. Když jsme spolu chodili cca 7 let, tak jsem začala pociťovat, že máme sex čímdál méně, nějak mi zlenivěl a já zatoužila po dítěti. On se do toho moc nehrnul, ale světe div se po 10-ti letém vztahu se nám narodil syn.Ze začátku to bylo všechno super, ale teď už tak 2 roky mám pocit že náš vztah jde do háje. Jsme spolu tedy přes 12 let, máme 2,5 letého syna… Ale z přítele vyšlo napovrch jak je teprve vzteklý a výbušný na malýho, neumí to s ním, dost na něj křičí a mě to ničí. Mě také nadává za každou kravinu, když mu vyperu věci co si chtěl ještě vzít na sebe, že jsem mu zapoměla koupit pěnu na holení, že jsem 2× přeslechla co říkal a to je jen slabý odvárek z víkendu. Naši už si všimli jak se k nám chová a je vidět, že ji to také dost vadí. Mají mezi sebou dobré vztahy, ale už mu né jednou řekli, že by se měl kontrolovat. Naši bydlí daleko (250km).Už spolu ani nespíme, já spím v obýváku, sex takřka žádný, jen se dohadujeme i když kvůli blbostem. Nejsem šťastná a přemýšlím nad tím, že se s malým odstěhuju k našim. Jenže zase nechci malýho připravit o tátu. Vůbec nevím co mám dělat. Co by jste na mém místě dělali Vy? Mluvím s ním o všem, ale opravdu jen mluvím já, on to neřeší,max.se obhajuje. A to že jsem mu řekla, že půjdeme od sebe bere na lehkou váhu, nevěří mi to. XXX