Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mám pocit, že mi všechno skončilo....
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
29.9.21 00:07
Krásný rodinný hodnoty jsou mýtus. A nejčastěji se s nima ohání lidi, co jsou doma přinejlepším nesnesitelní.
A teda je lepší rozumný rozchod, než patologické soužití s někým, kdo tě ponižuje a kdo nejspíš bude ponižovat i svého syna. To že bude mít kam utéct, se bude časem hodit.
Jasně že to teď na tebe dopadlo a prostě to nebude pěkný, rozchody jsou těžký a bolavý.
Kamarádku která tě ponižuje a nepomůže, když ji potřebuješ pošli do háje. Bohužel těžké časy lidi prověří, no.
Zatím se soustřeď na malý věci, na přežití. Podzim nebude dobrej, Vánoce budou těžký, ale slibuju, že se to usadí a půjde to zase nahoru.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.21 00:17
Tak ta zapšklost z toho uplne stříká. Potrebujes si uvedomit, ze mas za co byt vdecna. Mas kde bydlet, chlap funguje jako platic alimentu, mas zdrave dite a zrejme budes mit i praci. Mnoho zen by s tebou rado menilo. Jo, jsou i stastnejsi, co se maji o moc lepe ale jsou i takove, ktere se maji o dost hur. Takze si muzes gratulovat a od toho se odpichnout. Chlap co ti na rd nadava, ze ho stojis penize rozhodne neni partak na cely zivot a ty slav, ze ses ho zbavila. Treba se objevi nekdo skvely a budes zase stastna. To musis byt ale nejdriv stastna ty se svym synem, spokojena se svym zivotem. Kyselou prd*l nikdo nechce!
Drzim palce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.21 00:18
Je těžke uvěřit, že některé věci jsou prostě nejlepší tak, jak jsou. Umíš si představit, že bys měla svého muze a syn takového tatinka stále u sebe?
Budete teď mít s malým trochu jiný život, ale neboj, ono si to sedne. A třeba najdeš venku mezi lidmi i fajn kamosku. Anebo mužského. Hlavně žádné obavy ani tlak na pilu. A dobrou, klidnou noc!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.21 00:24
Jako blby, rozchod nezavidim, ale co je spatnyho na vyzvedavani ve tri? U nas tak chodi cela skolka, pravidelne po obede snad nikdo, jen obcas. V minule skolce ve meste, kde byly deti od 2 let chodila vetsina 15:30-16.
Kdyz ted prijdu pro triletou pred 15, tak mi to vycte, ze si malo hrala… 
to zas klid. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.21 05:24
@Ou píše:
Krásný rodinný hodnoty jsou mýtus. A nejčastěji se s nima ohání lidi, co jsou doma přinejlepším nesnesitelní.A teda je lepší rozumný rozchod, než patologické soužití s někým, kdo tě ponižuje a kdo nejspíš bude ponižovat i svého syna. To že bude mít kam utéct, se bude časem hodit.
Jasně že to teď na tebe dopadlo a prostě to nebude pěkný, rozchody jsou těžký a bolavý.
Kamarádku která tě ponižuje a nepomůže, když ji potřebuješ pošli do háje. Bohužel těžké časy lidi prověří, no.
Zatím se soustřeď na malý věci, na přežití. Podzim nebude dobrej, Vánoce budou těžký, ale slibuju, že se to usadí a půjde to zase nahoru.
Lehky to neni, ale resit, k cemu kamaradka potrebuje chlapa? Taky super kamaradstvi. Kdyz jsi byla s chlapem ty, taky jsi ji urcite nebyla porad k dispozici.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jolka86
29.9.21 05:39
Kamarádka byla x let sama, ty místo toho, abys jí přála, že našla muže na vztah jí ho nepřeješ. Ty taky nebudeš nejlepší kamarádka, k čemu asi potřebuje chlapa? K čemu ty potřebuješ manžela? Abyste předstírali tu šťastnou, úplnou rodinu, kde by sis nechala nadávat a ponižovat?
- Citovat
- Upravit
29.9.21 05:49
@Anonymní píše:
Zdravím…ani nevím, kde začít. Je toho tolik a možná spíš na odbornou pomoc, ale beru to tady jako vykecani. Trápí mě tak strašne moc věcí…a místo spani to prostě potrebuju někam vypsat.Cim zacnu?
Je toho hodně. Nemůžu skrz to spat. Vali ss to ze vsecz stran…
No, asi tim, ze jsme sli s manželem od sebe. 11 let spolu. Před 3,5 lety se narodil syn. Od te doby mazec. Obrat. Úplně jiny člověk. Rozchazime se v zásadních vecech, výchově, počtu dětí, financí apod. Behem RD jsem byla tercem posměšků, označována za vysavace jeho financí atd. Takže si před par měsíci našel bydlení. Zaridil si ho. A jsme od sebe. Jako otec jakztakz funguje, vetsinou jen tedy po svém a když jemu se to hodí, byvaji světle chvilky a vyjde i mne vstříc. Peníze posílá, v tom problém nevidím, dokonce mi posila asi víc než by mel soudně, ale mne zustala hypoteka, takže prý chce, aby syn nestrádal. Obcas u nás spí. Obcas společně jedeme na výlet, obcas se i tak zhadame jako koně. Nadavky a posmesky jsou stále. A vadi mi, ze na kluka křičí a byva takovej dost prisnej že je vidět ze se ho i boji. Kolikrát za hloupost dostane vynadano, mne ale tvrdi, ze jsem mekka a neumím vychovavat. Jenže když tu otec není, dokazeme se na všem domluvit, poslechne, max zvysim hlas, ale bit a kricet fakt nemusím.
Co mě ale trápí je to, ze syn pak vecer place, ze nema tatinka a ze tu neni s námi. Asi mu zacina dochazet, ze tu neni tak, jak dřív. A mne zacalo docházet, že jsme mu rozbili rodinu, ze je chudak z rozvrácené rodiny, kde nepozná ty krásný rodinny hodnoty. Ze nebude mit doma oba. Pak vidim ty stastny rodiny kolem sebe a je mi uzko. Fakt závidím, ze jsou spolu, že mají dvě deti. Ja vždycky chtěla dve a díky tomuhle bude chudák jedináček a ještě bude mit jen jednoho rodiče vždycky. Zavidim ze maji to, po cem jsem vždycky touzila, a ja to mit nebudu. Přestala jsem se se vsemi stykat, protože to prostě neunesu. Uplne me to szira a činí zapsklou. Vsude same happy family, rodinny vylety, sourozenci, a my se muzeme tak max na to dívat u dalky a plakat ze to nemáme.
Do toho moje nejkamoska si (po tom co byla sama x let) nasla chlapa, v dobe, kdy bych ji nejvíc potrebovala (a ja tu pro ni taky byla, když odchazela od toho sveho) na mě nema cas nebo ho chce tahat na společnou schůzku. Takže jsem přišla i o ni, nechci poslouchat básnění o chlapovi kdyz teď odcházím po letech z nepovedeného vztahu. Navic nechapu k cemu toho chlapa potřebuje.
Mam navíc pocit že už nikdy zadneho nechci. Nechci delat zmatek malymu nejakyma strejdama, navíc nejsem žádná mlada sexbomba a nemam cas ani možnost běhat po barech, navíc chlap v mém veku, který je sam, je uz jasne divnej, posahanej nebo proutník.
Mam ze všeho tak nah* náladu. Kdyby tu nebyl syn tak ani nemám důvod zit. Bude mi 38. Co teď?
A druhou věcí je návrat do práce. Nesnasim to. Brecim že uz nemůžu bejt na rd. Plánovat vylety. do konce zivota uz jen ten stres? Rano rychle at to stihneme, vycitky ze dite odkladam do skolky cizim lidem, stres v práci, výčitky ze nemůžu vyzvedávat po obede jako jine maminky, rychle nakoupit, uklidit, uvarit, po nocích pracovat (mam náročnou práci) a místo spanku vypisovat protože me zivot prostě netesi. Od kamaradky slysim ze jsem desna mama kdyz tam kluk ve třech letech je do tří hodin (nemam hlidaci a vyzvedavaci babicky) ze to by svymu diteti neudělala že v životě ve školce spat nebude, ostatní kámošky jsou na rd s druhým, tak taky vyzvedavaji po obede. Jedna dokonce dala v práci výpověď a je na pracáku aby mohla vyzvedávat po obede. Závidím ji to. Jenže když jsem zustala sama, do práce musím.
Nedokazu se smirit s koncem toho všeho co přišlo… manželství, rodicak, přátelství…je to prostě na nic.
Nejvíc by mi vadilo, že Ex na kluka řve a že se ho kluk, jak píšeš, někdy bojí, to fakt není potřeba.
Jinak k tomu návratu do práce, ve světě se vrací ženské do práce mnohem dřív, u nás je ta „mateřská“ nejdelší, tím se můžeš utěšit a klukovi se tam bude líbit.
Na pobytu ve školce do 3 nevidím nic tragického, vždyt se naobědvá, vyspí a pohraje si na zahradě s dětma, spousta dětí ani pak nechce domů.
A kamarádce to přej, že je zamilovaná, píšeš, že byla X let sama, je super, že si někoho našla, nemůžeš být tak sebestředná a čekat, že se kamarádka bude točit jen kolem Tebe.
Chce mít chlapa, rodinu, to je normální, to třeba pro mě je důležitější než kamarádky.
Přečti si to po sobě a zjistíš, jak uvažuješ ublíženě a sobecky, jako kdybys měla starosti a problémy jen Ty a nikdo jiný…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.9.21 05:56
To neni tak, ze ji ho nepřeju. Kdyz odchazela, pomahala jsem ji stěhovat, delala ji program, aby byla v psychické pohode, u nich to tedy bylo nevyhnutelne, jeji ex je agresivní manipulátor. Takze vyloženě utekla.
Co si nasla tohoto, neozve se, max posle z výletu foto ala šťastná rodinka a kdyz se zeptám jestli ma cas tak nema nebo ho chce brát s sebou. Tak uz ji nepíšu a neozyvam se, kdyz vyměnila kamarádku.
A k cemu otázka k čemu ho potřebuje? Je mega úspěšná podnikatelka, ma tu jmeno, ma spoustu peněz, i tak byla šťastná, akční…takova určitě nepotřebuje aby ji nekdo diktoval co ma dělat a jaky budou plány.
K té školce…nemuzu se smirit proste s tim ze ho tam odkladam na tolik hodin. Mely bychom být spolu 
a kdyz vidim u kamaradek ze vyzvedavaji po obede a ja hyena az takhle pozde tak je mi na nic.
Vsechno vidím cerne. Spim 4 hodiny. Odpoledne totalka vystavena chodici zombie… nedokážu na vsem tom novém najít nic pozitivního. Do práce jsem se netěšila, první tyden jsem tam i brečela, ze tam musim bejt a nemůžeme mít ty svy rituály, ze uz není svoboda, ale jen samy muset…
- Citovat
- Upravit
Vesmírná drůbež
29.9.21 06:00
@Anonymní píše:
To neni tak, ze ji ho nepřeju. Kdyz odchazela, pomahala jsem ji stěhovat, delala ji program, aby byla v psychické pohode, u nich to tedy bylo nevyhnutelne, jeji ex je agresivní manipulátor. Takze vyloženě utekla.
Co si nasla tohoto, neozve se, max posle z výletu foto ala šťastná rodinka a kdyz se zeptám jestli ma cas tak nema nebo ho chce brát s sebou. Tak uz ji nepíšu a neozyvam se, kdyz vyměnila kamarádku.
A k cemu otázka k čemu ho potřebuje? Je mega úspěšná podnikatelka, ma tu jmeno, ma spoustu peněz, i tak byla šťastná, akční…takova určitě nepotřebuje aby ji nekdo diktoval co ma dělat a jaky budou plány.K té školce…nemuzu se smirit proste s tim ze ho tam odkladam na tolik hodin. Mely bychom být spolu
Vsechno vidím cerne. Spim 4 hodiny. Odpoledne totalka vystavena chodici zombie… nedokážu na vsem tom novém najít nic pozitivního. Do práce jsem se netěšila, první tyden jsem tam i brečela, ze tam musim bejt a nemůžeme mít ty svy rituály, ze uz není svoboda, ale jen samy muset…
Ty jsi chodící závist, nepřejícnost a labilita. Tak přeji především tvému synovi, ať se jeho matka brzy vzpamatuje. O nejlepší kamarádku ses připravila ty sama. Co po ní chceš, aby v začátku vztahu namísto nového štěstí propadala do tvé deprese?
- Citovat
- Upravit
Anonymní
29.9.21 06:01
@free333 ona sama uplne nebyla, prakticky hledala furt…ale vždycky bud videli jen jeji prachy nebo chteli sex. Deti uz ma a dalsi mit nemůže takže stejne rodinu tezko zalozi. Me asu nejvic mrzi to že se na me vybodla ve chvíli kdy ji potřebuju a ze ji nedojde ze nepotřebuju pořád poslouchat jak je zamilovaná a jak je vse skvely, kdy viy co se stalo u nas. Ja s ní po jejim rozchodu take nerozebírala zadny veci u kterých vim ze by to nebylo ok.
Vim ze jsou horsi problemy. Ale ja takhle nepřemýšlím. 
- Citovat
- Upravit
29.9.21 06:06
Pro mě jsi hvězda!! Jsi skvělá maminka!! Rodinky z katalogu jsou parodie… ( ok. aby tady neječeli, ti co mají rodinku z katalogu, jo je to možný… ), tvůj starej má problem sam se sebou. Ty jsi synovi nic nerozbila, člověk, kterému jsi dala dítě a který by tě měl chránit v nejdůležitější chvíli jakou mateřství pro ženu je, tě hodil přes palubu a hojí si na tobě mindráky. Doporučuji: Pěkně si to nalajnuj, udělej si plán postavený na malinkatých změnách a rituálech . Až pujdes do prace, vstavej o pul hodiny dříve.. dej si sprchu, kávu.. udělej si to příjemný. Ber to jako nový začátek. V praci si vytvoř okolo sebe kamarády - kolegy- buď v pohodě!! Dělej s klukem sport, ja dělam s detmi orientak od jejich narození třeba, všechno se s detma da delat.. buďte se synem sobě parťáci a buď se tatínek srovná a přida se k vam nebo ať si trhne protezou..
Příspěvek upraven 29.09.21 v 06:07
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jolka86
29.9.21 06:07
@Anonymní píše:
To neni tak, ze ji ho nepřeju. Kdyz odchazela, pomahala jsem ji stěhovat, delala ji program, aby byla v psychické pohode, u nich to tedy bylo nevyhnutelne, jeji ex je agresivní manipulátor. Takze vyloženě utekla.
Co si nasla tohoto, neozve se, max posle z výletu foto ala šťastná rodinka a kdyz se zeptám jestli ma cas tak nema nebo ho chce brát s sebou. Tak uz ji nepíšu a neozyvam se, kdyz vyměnila kamarádku.
A k cemu otázka k čemu ho potřebuje? Je mega úspěšná podnikatelka, ma tu jmeno, ma spoustu peněz, i tak byla šťastná, akční…takova určitě nepotřebuje aby ji nekdo diktoval co ma dělat a jaky budou plány.K té školce…nemuzu se smirit proste s tim ze ho tam odkladam na tolik hodin. Mely bychom být spolu
Vsechno vidím cerne. Spim 4 hodiny. Odpoledne totalka vystavena chodici zombie… nedokážu na vsem tom novém najít nic pozitivního. Do práce jsem se netěšila, první tyden jsem tam i brečela, ze tam musim bejt a nemůžeme mít ty svy rituály, ze uz není svoboda, ale jen samy muset…
Kdybyste spolu s manželem zůstali, tak bys do práce nechodila?
Asi kamarádka toužila po lásce, bude to asi čerstvá záležitost, je zamilovaná, šťastná. Mohla by si na tebe udělat čas.
Ty to vidíš všechno moc černě, syn si najde ve školce kamarády, ty se dostaneš do kolektivu. Měla by ses přestat utápět v černých myšlenkách. Máš zdravého syna, kde bydlet, co jíst, máš práci, ex, který platí alimenty…ty to momentálně nevidíš, ale máš být za co vděčná, tak přestaň okolo sebe kopat, dej tomu čas a možná najdeš lepšího partnera, který tě nebude ponižovat.
- Citovat
- Upravit
29.9.21 06:07
Add skolka, ja tam davam ted dvouletaka, bude tam 7:30-15:00, mozna 15:30 a nevadi mi to, prijde mi to idealni. Jsem v Nemecku a ve skolkach tu jsou deti od roku, on mel luxus a byl doma do 2 let, z toho pul roku s tatinkem, ja v praci. A spokojenost. Tak nesrovnavej. Ve 3,5 letech nepotrebuje byt ve skolce jen do obeda. Malej tam zacal chodit ted, sice je zrovna nemocnej, ale jinak bez problemu naprosto. Do prace se chodit musi proste, nemuzes byt na Rd vecne. Kdyz se s tim srovnas, bude lepsi i jeho nastup do skolky, vyciti to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.9.21 06:20
Ahoj zakladatelko, ja letos zazila nejhorsi a zaroven nejlepsi obdobi a zase nejhorsi 
.Rozesla sem se s otcem dcery-choval se ke me osklive a delal jen dusno.Na jednu stranu sem byla stastna, ze sem se konecne odhodnala to skoncit, na druhou zdeptana, ze mala nebude s kompletni rodiny, ze budu na vse sama financne i psychicky. Zkratka iluze o cele rodine byla naraz v haji.Do toho sem chtela vzdy 2 deti. Druhe tehotenstvi bylo mimodelozni ,pak uz sem roky neotehotnela. Navic mi bude 35let, takze uz sem smirena s jedinackem, kor kdyz mi krachnul momentalne dalsi vztah 
- z toho sem momentalne na lopatlach .Mimo krachlich vztahu, sem jeste letos zas na pracaku, nastesti mam rezervu.Mela sem fajn praci, ale propousteli…Kvuli male potrebuju jen rani smenu a jeste od pul 7,abych ji dala do druziny. Citim se nemilovana, tlusta a jeste bez prace.Drzi me dcera.Pro tu musim fungovat.Je zlata objima me, rika mi maminko, ja te mam tak rada 
.Az si rikam, ze zadneho chlapa ani nepotrebuju.Ale kdyz to shrnu,2 ukoncene vztahy a zas bez prace.Sem opravdu rada, ze k tomu vsemu neresim jeste financni problemy.Snad najdu alespon tu praci. Alimenty mam taky vcas, s byvalym vychazim ted bez problemu.Ale taky si to sedalo par mesicu. Vycital mi, ze sem rozbila rodinu a chtel se vratit 
.Ale rikam si, ze uz se to musi zlomit konecne k lepsimu .
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Zdravím…ani nevím, kde začít. Je toho tolik a možná spíš na odbornou pomoc, ale beru to tady jako vykecani. Trápí mě tak strašne moc věcí…a místo spani to prostě potrebuju někam vypsat.
Cim zacnu?
No, asi tim, ze jsme sli s manželem od sebe. 11 let spolu. Před 3,5 lety se narodil syn. Od te doby mazec. Obrat. Úplně jiny člověk. Rozchazime se v zásadních vecech, výchově, počtu dětí, financí apod. Behem RD jsem byla tercem posměšků, označována za vysavace jeho financí atd. Takže si před par měsíci našel bydlení. Zaridil si ho. A jsme od sebe. Jako otec jakztakz funguje, vetsinou jen tedy po svém a když jemu se to hodí, byvaji světle chvilky a vyjde i mne vstříc. Peníze posílá, v tom problém nevidím, dokonce mi posila asi víc než by mel soudně, ale mne zustala hypoteka, takže prý chce, aby syn nestrádal. Obcas u nás spí. Obcas společně jedeme na výlet, obcas se i tak zhadame jako koně. Nadavky a posmesky jsou stále. A vadi mi, ze na kluka křičí a byva takovej dost prisnej že je vidět ze se ho i boji. Kolikrát za hloupost dostane vynadano, mne ale tvrdi, ze jsem mekka a neumím vychovavat. Jenže když tu otec není, dokazeme se na všem domluvit, poslechne, max zvysim hlas, ale bit a kricet fakt nemusím.
Co mě ale trápí je to, ze syn pak vecer place, ze nema tatinka a ze tu neni s námi. Asi mu zacina dochazet, ze tu neni tak, jak dřív. A mne zacalo docházet, že jsme mu rozbili rodinu, ze je chudak z rozvrácené rodiny, kde nepozná ty krásný rodinny hodnoty. Ze nebude mit doma oba. Pak vidim ty stastny rodiny kolem sebe a je mi uzko. Fakt závidím, ze jsou spolu, že mají dvě deti. Ja vždycky chtěla dve a díky tomuhle bude chudák jedináček a ještě bude mit jen jednoho rodiče vždycky. Zavidim ze maji to, po cem jsem vždycky touzila, a ja to mit nebudu. Přestala jsem se se vsemi stykat, protože to prostě neunesu. Uplne me to szira a činí zapsklou. Vsude same happy family, rodinny vylety, sourozenci, a my se muzeme tak max na to dívat u dalky a plakat ze to nemáme.
Do toho moje nejkamoska si (po tom co byla sama x let) nasla chlapa, v dobe, kdy bych ji nejvíc potrebovala (a ja tu pro ni taky byla, když odchazela od toho sveho) na mě nema cas nebo ho chce tahat na společnou schůzku. Takže jsem přišla i o ni, nechci poslouchat básnění o chlapovi kdyz teď odcházím po letech z nepovedeného vztahu. Navic nechapu k cemu toho chlapa potřebuje.
Mam navíc pocit že už nikdy zadneho nechci. Nechci delat zmatek malymu nejakyma strejdama, navíc nejsem žádná mlada sexbomba a nemam cas ani možnost běhat po barech, navíc chlap v mém veku, který je sam, je uz jasne divnej, posahanej nebo proutník.
Mam ze všeho tak nah* náladu. Kdyby tu nebyl syn tak ani nemám důvod zit. Bude mi 38. Co teď?
A druhou věcí je návrat do práce. Nesnasim to. Brecim že uz nemůžu bejt na rd. Plánovat vylety. do konce zivota uz jen ten stres? Rano rychle at to stihneme, vycitky ze dite odkladam do skolky cizim lidem, stres v práci, výčitky ze nemůžu vyzvedávat po obede jako jine maminky, rychle nakoupit, uklidit, uvarit, po nocích pracovat (mam náročnou práci) a místo spanku vypisovat protože me zivot prostě netesi. Od kamaradky slysim ze jsem desna mama kdyz tam kluk ve třech letech je do tří hodin (nemam hlidaci a vyzvedavaci babicky) ze to by svymu diteti neudělala že v životě ve školce spat nebude, ostatní kámošky jsou na rd s druhým, tak taky vyzvedavaji po obede. Jedna dokonce dala v práci výpověď a je na pracáku aby mohla vyzvedávat po obede. Závidím ji to. Jenže když jsem zustala sama, do práce musím.
Nedokazu se smirit s koncem toho všeho co přišlo… manželství, rodicak, přátelství…je to prostě na nic.
Je toho hodně. Nemůžu skrz to spat. Vali ss to ze vsecz stran…