Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mám problém přijmout přítelovu dceru
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
5.9.24 10:12
Co 14 dní? No taky byste mohli mét střídavou péči 
Obívím se že s narozením dítěte to může být ještě daleko horší… kolikrát neslepovaných rodinách s dítětem příchod sourozence zamává natož takto. její sourozenec s kterým bude mít psoelčného otce bude dostávat péči každý den.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.9.24 10:13
Ještě jsem zapomněla dodat, že se partner chová k oběma holkám rovnocenně, když dá pusu jedné dá i druhé, nedělá rozdíly, jak říká, miluje je obě stejně, takže po téhle stránce je všechno v nejlepším pořádku a jsem ráda, že to je, jak to je…
- Citovat
- Upravit
tartaletka
5.9.24 10:14
https://www.emimino.cz/…deti-533550/
nedávno tu běžela tahle diskuze. v obrázcích jsem nahrála hezký příspěvek z instagramu, mrkni. třeba tu maličkou pochopíš. Čekáte rodinu a jistě nechceš, aby to skončilo dalším rozpadem vztahu, budeš muset na sobě zapracovat. Ty děti jsou tady oběti, ne tvůrci problému. A s miminkem se to může ještě prohloubit.
- Citovat
- Upravit
5.9.24 10:14
Promin ale tohle je fakt hnus od tebe. Tvoje dcera s vami zije kazdy den, zato holcicka od pritele vidi sveho tatinka chudak jen jednou za 14 dni. Samozrejme, ze chce tatinkovu pozornost jen pro sebe. To nemuzes 4 dny v mesici nedrzet sveho pritele za ruku a nechat prostor jeho dceri?? Jasne ze ji bude malinko rozmazlovat, kdyz ji vidi tak malo. Chovas se, jako by ti taky bylo 6. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.9.24 10:15
@ludmilaadamkova Ono to jinak nejde, bydlíme daleko od sebe, a partner pracuje v zahraničí, takže je doma jen na víkendy… Proto 1× za 14 dnů…
- Citovat
- Upravit
5.9.24 10:15
Já tě určitě neodsuzuji, tvé pocity jsou pochopitelné. Sama víš, že časem, s příchodem mimča, se to změní (jen ti přeji, aby k lepšímu) a teď sama víš, že problémem jsou tvé pocity. Asi se s nimi budeš muset sama vnitřně vyrovnat, protože chování té malé je zcela normální. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.9.24 10:16
@Anonymní píše: Více
A ta tvoje holka je s Vámi pořád? Nebo si jí také bere její otec?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
Anonymní
Anonymní
5.9.24 10:19
@Fee-bee Já vím… peru se s tím v sobě, jen je zvláštní, že to je vždy takové „dočasné“ než přijede, pak už totožné pocity nemám a jsem víc v pohodě…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
5.9.24 10:22
Tak tvé pocity jsou celkem dost sobecké, ale zas upřímně pochopitelné… macecha bude vždy macecha, byť sebelepší.. vlastní dítě je vlastní dítě a vždy ten rozdíl člověk cítí ať chce nebo nechce…
prostě se s tím smiř, neživ v sobě negativní pocity, dej jim prostor a fajn by bylo aby muž se svou dcerou klidně i šel / jel někam sám jen ve DVOU, ona je jeho vlastní dcera a chce tátu mít aspoň chvíli jen pro sebe, to přece musí každý člověk pochopit! naopak bys měla jejich vztah podporovat, žárlit na malou holku přece nemáš zapotřebí…
s narozením dítěte se to celé ještě trochu změní, tak v sobě fakt neživ žárlivost, děti to vycítí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Zdravím vás všechny, co si tuhle moji „zpověď“ přečtete a přednostně pak ty, které se podělí o své zkušenosti, názor apod.
Říkám si, narodí se malý a všechno bude zase jinak, už nebude ta nejmenší, kolem níž se motá svět, bude větší a starší… Ráda bych sní měla v budoucnu dobrý vztah, dokonce mi řekla, že jsem jako její nevlastní maminka, mám ji ráda, to ne že ne, jen nedokážu překousnout některé věci a nevím jak z toho ven… Díky a prosím neodsuzujte mě, já se vážně snažím, a jak jsem psala, tu holku mám ve výsledku ráda, jen…
Jsme s partnerem již nějakou tu dobu, oba jsme si přivedli jedno dítě do vztahu, obě to jsou holky, moje má 8 let partnerova bude mít 6. S partnerem žijeme v jedné domácnosti, jeho dcerka k nám jezdí na víkend co 14 dnů…
Od začátku se s tím snažím bojovat, ale jak vidíte, moc úspěšná v tom nejsem, když si jdu vylít „srdce“ sem… S partnerem aktuálně čekáme rodinu, chtěli jsme teď náš „kruh“ nějak stmelit, obě holky nadšené, všechno pro oko diváka klape jak má, vystupujeme všude jako vzorná rodinka, to i jsme jen vevnitř mě to kolikrát dusí, nemůžu se přenést přes to, že partnerova dcera je jiná než ta moje, ano každé dítě je jiné, vím to, ale vadí mi, že je rozmazlená, že když si dupne, tak to musí být podle ní, že je i docela „vyčůraná“ a ví jak na tatínka, ten, protože dceru nevidí denně, na ni má lehce jiný metr a v lecčem ustoupí, leccos dovolí… Bavíme se o tom, ví že to je špatně, ale jak říká, nechce na ní být škaredý, aby k nám nepřestala jezdit… Ta malá je věrná kopie její mámy, jak podobou, tak chováním a já z toho pomalu lezu po stropě, strašně mě to vadí, to jak se chová, když je u nás na víkend, moc si ho neužijeme, vždycky něco přijde, nějaká eskapáda, nějaká scéna z její strany, pak jsem z toho kolikrát podrážděná i já, někdy se i s partnerem lehce chytneme, protože se mi nelíbí, že ji partner v tohle rozmazleném počínání (ne)vědomky podporuje… Ale nikdy z toho není žádná velká rozepře, to ne, jen si vyměníme názory, často mi dá za pravdu a jede se dál… Když je malá u nás, chovám se k ní stejnoměrně jako ke své vlastní dceři, jdu, pohladím ji, obejmu, dám pusu, pohraju si s ní… ale ten moment, než přijede, tak to nedávám, dva dny předem už z toho pomalu nespím, jsem podrážděná, bez nálady, naopak když ji v neděli vracíme, jsem ráda… Je to škaredé, vím… Já k ní vlastně ten vztah mám, jakmile je s námi, tohle co popisuji před příjezdem nepociťuji… Nevím jak se toho pocitu zbavit a jak to odbourat… Občas mi přijde, jako bych na ni snad i žárlila, je to absurdní a paradox, ale přijde mi, že často dělá všechno proto, aby měla tatínka jen a jen pro sebe, když už máme chviličku, že jsme jen my dva (u večeře např.) tak vždycky dojde a upoutává na sebe jeho pozornost, přitom vím, že mě má ráda, jen někdy to tak vůbec nevypadá a já si pak připadám hloupě, že pomyslně „obě“ bojujeme za partnerovu přízeň, ale abych to vysvětlila, já jsem v téhle roli pasivní a vyčkávám, chápu že se nevidí často a jsou si vzácní, jen proč, když tohle může zvládnout moje dcera nemůže zvládnout i ta menší, trochu toho respektu a klidu… Dcera nás nechá, když někam jdeme, můžeme jít s partnerem za ruku apod., když jdeme někam s malou, usurpuje si tátu pro sebe a já se za nimi vláčím jak kolo od vozu, tohle mě prostě štve