Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zakladatelka si to musí rozhodnout sama. Já jsem taky pro pravdu ![]()
@Anonymní píše:
Já osobně bych řekla pravdu. Jednou se to stalo a ty jseš dospělá osoba a měla bys za svoje chování také umět vzít odpovědnost. Jednou jsi to udělala, tak bys měla umět i nést následky.
Pokud tě miluje i děti, tak by to mohl pochopit. Člověk dělá prostě chyby. Ale pokud to řekneš musíš samozřejmě počítat s každou variantou. Ale za pravdu to stojí. Takhle to v sobě budeš mít a žít ve strachu kdy se to dozví. Navíc když to ví i rodina, která tě ještě takhle sprostě vydírá. To je neuvěřitelný. Je to vaše věc a je to mezi váma. Nikdo by se do toho plést neměl.
Já jsem ale obecně pro život v pravdě. Ikdyž to není vůbec jednoduchý.
Pokud je rozumnej, neboj se.
Mocddržím palce
za co odpovědnost? Za jakou chybu? Odešla, našla si přítele, pak se vrátila k manželovi…kde je ta její chyba? Nikde ji nevidím…jde o to, že změnila rozhodnutí, nic, za co nést odpovědnost v tom nevidím. Má spokojenej život, milujícího manžela, dvě děti, tak proč riskovat kvůli něčemu, co neudělala s vědomím, že někoho podvádí, ten dosavadní život a potažmo ublížit nic netušícímu manželovi. Kvůli nějaký pravdě zničí několika lidem životy, podle mě teda, říkám jen svůj názor…
Já myslím, že když teď řekne pravdu, tak jí už manžel stejně věřit nebude, protože mu přece lhala tenkrát
. Čili klidně uvěří i té přibarvené verzi od rodiny ![]()
@brisco píše:
Já myslím, že když teď řekne pravdu, tak jí už manžel stejně věřit nebude, protože mu přece lhala tenkrát. Čili klidně uvěří i té přibarvené verzi od rodiny
to máš určitě pravdu, ale je velkej rozdíl se tu věc dozvědět napřímo, anebo z doslechu, protože ta z doslechu se dá vymluvit, ale pravda z úst toho druhého už těžko. To je prostě definitivní, nevratný fakt. Je to těžký…snad se rozhodne jak nejlíp to půjde. Jen ještě k té přibarvené verzi…právě je velká šance, že když se sama přizná a on se navíc dozví tu přibarvenou verzi, přestane jí věřit a pak je velká šance, že uvěří víc té rodinné verzi, protože už od manželky bude mít to přiznání, pak si jen řekne, že mu určitě neřekla všechno a dosadí si tu přibarvenou pravdu jako puzzle dílek a bude vystaráno.
Při zapírání je pořád šnace, že uvěří jí, a ne příbuzným, při přiznání už je jenom na něm, které verzi uvěří ![]()
@kočička Evička píše:
za co odpovědnost? Za jakou chybu? Odešla, našla si přítele, pak se vrátila k manželovi…kde je ta její chyba? Nikde ji nevidím…jde o to, že změnila rozhodnutí, nic, za co nést odpovědnost v tom nevidím. Má spokojenej život, milujícího manžela, dvě děti, tak proč riskovat kvůli něčemu, co neudělala s vědomím, že někoho podvádí, ten dosavadní život a potažmo ublížit nic netušícímu manželovi. Kvůli nějaký pravdě zničí několika lidem životy, podle mě teda, říkám jen svůj názor…
já s tebou musím souhlasit. tohle zkrátka není nešení zodpovědnosti za své činy, to je naprosto bezúčelné ničení životů, které teď jdou svým tempem, správným směrem a najednou by měla minulost změnit všechno? Proč, jaký to má smysl?
Zastánkyně pravdy, nedokážete si představit, jaké to je, když se partner přizná? Žádné obvinění od sebebližšího člověka se tomu nevyrovná. To je v tu chvíli taková rána na solar plexus, kdo nazažil, nepochopí. Měla jsem jen jedno iracionální přání. Vrátit čas a nedozvědět se to. Žít maximálně s nějakým chabým podezřením, ale ne s tou jistotou… Tolik k pravdě za každou cenu.
@kočička Evička píše:
za co odpovědnost? Za jakou chybu? Odešla, našla si přítele, pak se vrátila k manželovi…kde je ta její chyba? Nikde ji nevidím…jde o to, že změnila rozhodnutí, nic, za co nést odpovědnost v tom nevidím. Má spokojenej život, milujícího manžela, dvě děti, tak proč riskovat kvůli něčemu, co neudělala s vědomím, že někoho podvádí, ten dosavadní život a potažmo ublížit nic netušícímu manželovi. Kvůli nějaký pravdě zničí několika lidem životy, podle mě teda, říkám jen svůj názor…
Zakladatelka byla ale už vdaná a byl to její manžel. Stále je.
Manželství neznamená odejít a zase přijít, podle toho jak mi to právě vyhovuje a jak se cítím.
Znamená to být spolu, samozřejmě situace můžou nastat různé. Ale nemůžu odejít a najít si jiného partnera a žít s ním.
Slibuji ti uctu, lásku a věrnost, že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu dobré i zlé.
@kočička Evička píše:
to máš určitě pravdu, ale je velkej rozdíl se tu věc dozvědět napřímo, anebo z doslechu, protože ta z doslechu se dá vymluvit, ale pravda z úst toho druhého už těžko. To je prostě definitivní, nevratný fakt. Je to těžký…snad se rozhodne jak nejlíp to půjde. Jen ještě k té přibarvené verzi…právě je velká šance, že když se sama přizná a on se navíc dozví tu přibarvenou verzi, přestane jí věřit a pak je velká šance, že uvěří víc té rodinné verzi, protože už od manželky bude mít to přiznání, pak si jen řekne, že mu určitě neřekla všechno a dosadí si tu přibarvenou pravdu jako puzzle dílek a bude vystaráno.
Při zapírání je pořád šnace, že uvěří jí, a ne příbuzným, při přiznání už je jenom na něm, které verzi uvěří
Já bych teď neřešila, co je nebo není absolutně správné, ale dívala bych se na to z praktického hlediska, co napáchá co nejmenší škody.
@Anonymní píše:
Zakladatelka byla ale už vdaná a byl to její manžel. Stále je.
Manželství neznamená odejít a zase přijít, podle toho jak mi to právě vyhovuje a jak se cítím.
Znamená to být spolu, samozřejmě situace můžou nastat různé. Ale nemůžu odejít a najít si jiného partnera a žít s ním.
Slibuji ti uctu, lásku a věrnost, že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu dobré i zlé.
@Anonymní píše:
Zakladatelka byla ale už vdaná a byl to její manžel. Stále je.
Manželství neznamená odejít a zase přijít, podle toho jak mi to právě vyhovuje a jak se cítím.
Znamená to být spolu, samozřejmě situace můžou nastat různé. Ale nemůžu odejít a najít si jiného partnera a žít s ním.
Slibuji ti uctu, lásku a věrnost, že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu dobré i zlé.
tady je ale řeč o životě a životních situacích a zvratech v tom životě, nikoliv o tom, co má kdo za papír a v občance v kolonce - stav:
A citát - slibuji ti…to je prostě nezbytnej „slib“, aby bylo manželství prohlášeno za uzavřené, to není realita, která pak nastává ![]()
@brisco píše:
No přesně takhle jsem to myslela.
to mi došlo, jak jsem odeslala příspěvek ![]()
@brisco píše:
Příbuzní jsou teda pěkné svině. Ale to není důležité. Zatloukala bych, ve stxlu: však jsem Ti to přece tenkrát vysvětlila, víš jak to bylo. Jenom nás chtějí rozeštva, vždyť vidíš, jaké jsou to potvory.[/citace/]
Souhlasím. Neřekla bych mu to, abych mu zbytečně neublížila. Sice to osobně za nevěru nepovažuji, ale známe chlapy. Takže tak. S mým prvním manželem sme se rozešli skoro po deseti letech a ani dnes, když spolu dobře vycházíme, nechci vědět, jestli někdy někoho měl. Ani kdyby to bylo v době, kdy jsme se rozváděli. Už je to pryč. A chci si nechat jen hezké vzpomínky.
Příspěvek upraven 19.05.12 v 22:33
Myslím, že kdyby zakladatelka řekla pravdu hned po tom co se to stalo, udělala by nejlíp. Teď už uplynula nějaká doba a situace pro přiznání se samozřejmě zhoršila. Když to bude dál zapírat tak to třeba nějakou dobu vydrží, ale nakonec to stejně praskne a bude to ještě horší.Přibudou k tomu další lži, jako že když to řekne ta rodina a ona bude zapírat a lhát, že to neudělala a nakonec se to manžel stejně dozví bude jí vyčítat i to že lhala dál…
Tím, že bude lhát bude se to nabalovat a zhoršovat.
Každopádně my to zde nevyřešíme, říkáme jen své osobní názory a pohledy. Zakladatelka si to musí rozhodnout sama. Já přeju aby to dopadlo všechno co nejlíp. Drž se ![]()
@Anonymní píše:
Zakladatelka byla ale už vdaná a byl to její manžel. Stále je.
Manželství neznamená odejít a zase přijít, podle toho jak mi to právě vyhovuje a jak se cítím.
Znamená to být spolu, samozřejmě situace můžou nastat různé. Ale nemůžu odejít a najít si jiného partnera a žít s ním.
Slibuji ti uctu, lásku a věrnost, že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu dobré i zlé.
Víš co jsem se naučila říkat na tohle? C´est la vie. To je život. Sliby jsou jedna věc, realita druhá. Je hezké vzhlížet k ideálům, ale zároveň je potřeba stát nohama na zemi. Tady a teď jsou spolu, mají děti a normální život. To je to, na čem teď záleží. Všechno ostatní jsou jen slova a těch tu každý můžem vyplodit tisíc a nic na světě to nezmění. Lska má různé podoby, chodí různými cestami a někdy zkrátka nejsou tak rovné, bez výmolů a bezprašné, jak by si člověk představoval.
@Gladys píše:
Víš co jsem se naučila říkat na tohle? C´est la vie. To je život. Sliby jsou jedna věc, realita druhá. Je hezké vzhlížet k ideálům, ale zároveň je potřeba stát nohama na zemi. Tady a teď jsou spolu, mají děti a normální život. To je to, na čem teď záleží. Všechno ostatní jsou jen slova a těch tu každý můžem vyplodit tisíc a nic na světě to nezmění. Lska má různé podoby, chodí různými cestami a někdy zkrátka nejsou tak rovné, bez výmolů a bezprašné, jak by si člověk představoval.
Ano souhlasím. Každý si to musí rozhodnout sám.
Pro mě ale slib není jen něco co jsem kdysi někde někomu řekla. Je to opravdové, věřím v to, je to závazek, slib a já mu chci dostát. Nejsem na to sama
![]()
Nikoho neodsuzuju, každý se může rozhodnout podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Já bych se držela původní verze. Ano, tebe to asi bude strašit pořád, ale ve své podstatě je to tvoje chyba (i když já v tom nic špatného nevidím..byli jste od sebe, podle mě to nevěra není), takže proč by za ní měl trpět někdo jiný? (chlap, děti…). Trestem pro tebe je to, že o tom víš. Chlapa jak píšeš miluješ a zkus si představit, jak moc by mu to ublížilo. Víš to asi moc dobře, když tušíš, že tohle by prostě nedal. Pokud už si jeho rodinka u něj „očko“ udělala (ve smyslu, že on ví, že od doby, co jsi se udobřila s matkou, ti dělají peklo), tak už se na tom dá pracovat. Že už nevědí, jak by ti ublížili a jdou na to tou nejhorší cestou. Oni jsou svi*ě, tak jim to vrať smečem.