Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mám strach ze svého muže
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
6.8.14 12:48
Tak s takovým hovadem jsi trávila tolik let?
Ano, znám to, jediné, co je třeba, se nedat. Být silnější, než on. Psychicky. On tě deptá, protože ví, že mu k tomu dáš prostor.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.8.14 12:48
Udelala bych mu do puntiku vsechno to, z ceho me obvinuje…vcetne milence 
Kdyz se nechces/nemuzes rozvadet, pak nevim jestli je nejaka rada 
Co to mas za rodinu, ze mu veri tak slepe??? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.8.14 12:50
Příště, pokud se bude taková situace opakovat, tak bych zavolala MP nebo PČR, bude o tom alespoň záznam a budeš mít „něco“ v ruce, kdyby došlo k případnému soudu…tvá situace je velmi špatná a je mi tě velmi líto 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.8.14 12:51
Jsou to jen plané výhružky, neboj, chce tě zdeptat. Děti ti nikdo nesebere, pokud nejsi feťačka nebo něco podobného…a čím víc ptákovin pak u soudu napovídá, tím víc si sám uškodí. A proč teď rozvod nejde? Když se chce on rozvést a nejspíš neřeší, jestli to jde. Seber svoje důležité věci a odvez je k vašim, enbo si je dobře hlídej a…upřímně, nech se rozvést. Chlap je asi dost „rozmazlený“ tvou péčí a jen tak se nezmění…podváděl tě…já bych s takovým nebyla a pro děti to asi taky není dobrý příklad milující rodiny, ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.8.14 12:51
Udělala bych předběžko, a až bych ho měla, tak bych sbalila děti a prostě zdrhla
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.8.14 12:51
@Anonymní píše:
Prosím o zachování anonymity, děkujiMaminky a tatínkové (názor muže by se asi docela hodil). Asi ani nepotřebuji radu, vím, že nejlepší by byl rozvod, ale ze spousty různých důvodů to prostě teď nejde. Takže se asi prostě jen potřebuji vypovídat ze svých pocitů. Případné chyby prosím odpusťte, nejsem na svém PC a na tomhle neumím psát
.
A oč vlastně jde? Jsem vdaná už spousty let - více než 10, méně než 20. Dvě skvělé, školou povinné děti, které teď naštěstí nejsou doma. S mým manželem je to jako na houpačce. Mnohokrát mě podváděl, domů se vždy vrátil. Někdy bylo lépe, někdy hůře, ale celkem se to dalo zvládat. Jenže v posledních letech manžel zlenivěl, děti ho moc nezajímají, výlety, rodinný život, práce na domě leží na mě… No, děti na pár dní odjely, a já se rozhodla, že z dětského pokojíčku uděláme lepší, studentský, tak aby obě měli svůj vlastní koutek, protože si myslím, že už to oba potřebují. Manžel všechno odkýval s tím, že mi pomůže - hlavně jsem potřebovala vyrovnat podlahu, což já neumím a pro něj je to práce na chviličku. V neděli jsem se ho ptala, zda mám koupit materiál, a že to všechno připravím, aby on prostě šel k hotovému. Řekl, že materiál hned v pondělí koupí, že se o to nemám starat, prostě, že večer bude podlaha hotová. Tak já v pondělí od rána vyklízela pokoj, všechno jsem vystěhovala, včetně nábytku, vytáhla koberec, vyčistila podlahu od nečistot a volám manželovi, že pokoj je nachystaný, a jestli tedy on koupil ten materiál. No, samozřejmě nekoupil. Naštvalo mě to, a vynadala jsem mu, že mi mohl alespoň zavolat, a že bych to obstarala. On na mě do telefonu začal řvát, že co si o sobě myslím, že takhle se k němu chovat nebudu a položil telefon. Po pár hodinách přijel domů a začal mlít o rozvodu, že prý se k němu chovám strašně, že on se tak snaží a já všechno kazím
. Potom vytáhl kufr, naházel do něj pár věcí, a že prý se stěhuje. Po chvíli mi od něj přišla sms, že jsem mrcha, a že mi sebere děti. Na to konto jsem sedla k internetu a koukla se, jak funguje předběžné opatření. Něco málo jsem si přečetla, ale moc jsem to nevnímala, protože jsem byla mimo a potom jsem odjela do obchodu, protože doma nebylo nic k jídlu. Mezi tím mi přišla další sms, že prý je u mých rodičů, aby věděli, jaká jsem
Moje rodina mu věří každé vylhané slovo. Už to kdysi zkusil, když se mu nelíbilo, že jsem zapracovala na svém sebevědomí. Každému nakecal, že mám někoho jiného, a že jsem závislá na nějakých lécích. Tenkrát mu to každý věřil s tím, že jsem fakt nějaká jiná (byla jsem v pohodě a asi to nebylo v pořádku
Tohle je na rozvod, na policii a na socialku. Mas nekoho, ke komu jit, kdyz bude mit ty svoje stavy? Kamaradku, sousedku…? Bojim se, ze tohle se dele vydrzet neda, bude natlak stupnovat. Nebudu rozebirat, ze je asi trochu rozmazleny a ze mas na tom svuj podil. Spousta z nas to dela stejne. Vydrz, nedej se, deti ti nsmuze vzit, vse po
ravde rekni na OSPOD nebo aspon zajdi za psychologem. Vzdyt o terapii nemusis nikomu rikat. Psycholog ti mozna poradi, kam se obratit nejdriv. Ale res to, nenech to vyhnit, bude to jen agonie. Drzim moc pesti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
jaaaaaana
6.8.14 12:53
Nema nahodou nekoho jineho on? 
Ze tvoji. rodice veri vic jemu nez tobe je. hodne smutny. Jinoi rasi nezten rozvod nemam, ale ten ty nechces.
- Citovat
- Upravit
merde
6.8.14 12:56
Jeho jedina zbran je tvuj strach. V tu chvili, kdy zacnes na jeho chovani reagovat objektivne a v klidu, protoze tohle je psychicka manipulace, tak on bude namydleny. Ovsem ta tvoje rodina, to je pruser. Jak je mozne, ze veri manzelovi a ne Tobe? A to nevidi, ze doma delas vse TY? A proc takovemu cloveku nosis snidane do postele? Tohle vypada na dlouhodoby teror a vymanit se z toho, nebude jen tak.
Rozvedla bych se, co dum, komu patri?
- Citovat
- Upravit
6.8.14 12:58
Psycholog zachovává mlčení. Někteří se platí hotově ne přes ZP (pak už to nejde zjistit vůbec, ačkoliv by mu tvá zdravotní pojišťovna neměla poskytnout výpis). Nemyslím si, že by měl šanci zjistit, že chodíš na psychoterapii. A je to dobrý nápad. prošla jsem tím a terapeutka mi sedla. Fungovala jako mé druhé já, zjistila jaká jsem, co čtu, jak uvažuju a kladla mi ty správné otázky - odpovědi nechávala na mě, jen je rozváděla. Hodně věcí v životě se mi podařilo změnit, s hodně věcmi smířit - hlavně s tím, co nedokážu změnit.
Děti, pokud už jsou větší, se můžou vyjádřit ke svěření do péče (určitě ví jaký je jejich otec) a soud k tomu vesměs přihlíží.
No, já bych tohle nesnesla. Moje matka se v takovém „manželství“ trápila skoro 22 let, protože to nikdy z nějákého důvodu nešlo. Pak se to stalo, rozvod, musela se postavit na vlastní nohy, následky (zdravotní) má doteď, ale má svůj byt, svůj život a opuštěný otec ji strašně závidí jak skvěle žije, má kamarádky, jezdí po výletech, na kurzy, dělá, co ji zajímá…Celá rozkvetla a lituje, že to nerozetla dřív.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.8.14 13:00
U nás to bylo podobně, já si připadala, že dělám co můžu, děti, domácnost, i pro manžela, skoro nic jsem po něm nechtěla, prala, žehlila, vařila, uklízela, vše mu nosila pod nos a nakonec jsem se taky dozvěděla, že ho neocením a že když něco udělá, tak jsem málo vděčná, ale sám na mně ječel, že prát, vařit, uklízet si může i sám. Prostě z mého pohledu ten vztah není takový jaký býval dřív, už tě nemiluje, možná nemá ani moc rád, třeba se objevil ještě navíc někdo nový, koho by zase mohl mít rád atd. Tyhle věci co popisuješ budou jen zástupný problém, ten pravý ti neřekne, nebo ho ani sám neví, třeba i krize kolem 40ti? (nevím kolik mu je). Viděla bych to na poradnu, aby jsi z něho dostala, co mu vlastně vadí, proč je takový. Vím že tam asi nebude chtít jít, tak zajdi nejdříve sama, nemusíš mu to říkat, něco ti poradí, promluvíš si s někým nestranným, nebo na tu situaci získáš i jiný pohled. Každopádně nehrotit rozvod, spíš se držet stranou, snažit se nehádat, spíš si s ním chtít v klidu promluvit, i třeba dát najevo, že je ti to líto jak se k sobě chováte, že se rozvádět nechceš a že ho chápeš, i se třeba za něco omluvit (i když vím, že je to těžké a třeba i tobě proti srsti, protože nemáš ten pocit, že by jsi se měla za něco omlouvat) prostě spíše v dobrém než se hádat a uvidíš, třeba se to v dobré obrátí a řekne že to taky tak nemyslel, nebo řekne kde je problém. Pokud tedy není nehorázný sobec a není s ním celý život v tomto duchu (když píšeš o tom podvádění) Držím pěsti ať je lépe.
- Citovat
- Upravit
6.8.14 13:08
Holka to je fakt humus. Odejdi od něj, normálně tě psychicky týrá. Má nad tebou převahu a to udržuje při síle.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.8.14 13:09
Twl.. nakopala bych ho, že by mrknout nestačil.. proč se chceš takhle trápit? To nemá žádný smysl.. a děcka to 100% vnímají
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.8.14 13:09
@neila píše:
Udelala bych mu do puntiku vsechno to, z ceho me obvinuje…vcetne milence
Kdyz se nechces/nemuzes rozvadet, pak nevim jestli je nejaka rada
Co to mas za rodinu, ze mu veri tak slepe???
Presne neco takovyho jsem chtela napsat ale smazlo se mi to souhlasim s tebou do puntiku
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Prosím o zachování anonymity, děkuji
Maminky a tatínkové (názor muže by se asi docela hodil). Asi ani nepotřebuji radu, vím, že nejlepší by byl rozvod, ale ze spousty různých důvodů to prostě teď nejde. Takže se asi prostě jen potřebuji vypovídat ze svých pocitů. Případné chyby prosím odpusťte, nejsem na svém PC a na tomhle neumím psát
.
. Naštvalo mě to, a vynadala jsem mu, že mi mohl alespoň zavolat, a že bych to obstarala. On na mě do telefonu začal řvát, že co si o sobě myslím, že takhle se k němu chovat nebudu a položil telefon. Po pár hodinách přijel domů a začal mlít o rozvodu, že prý se k němu chovám strašně, že on se tak snaží a já všechno kazím 
. To mi pak bylo ještě 100 x opakováno, že mě v neděli nechal spát až do devíti a že dojel nakoupit pečivo k snídani a já mu za to byla málo vděčná. To, že já mu každý víkend chystám snídani do postele a nechávám ho ležet třeba celé dopoledne, to je podle něj asi v pořádku a žádný vděk od něj čekat nemusím 
. Potom vytáhl kufr, naházel do něj pár věcí, a že prý se stěhuje. Po chvíli mi od něj přišla sms, že jsem mrcha, a že mi sebere děti. Na to konto jsem sedla k internetu a koukla se, jak funguje předběžné opatření. Něco málo jsem si přečetla, ale moc jsem to nevnímala, protože jsem byla mimo a potom jsem odjela do obchodu, protože doma nebylo nic k jídlu. Mezi tím mi přišla další sms, že prý je u mých rodičů, aby věděli, jaká jsem 
. Já byla z domova pryč maximálně 20 minut a když jsem se vrátila, on byl zpátky. První, čeho jsem si všimla bylo to, že je pryč můj notebook. Jelikož na něm večer pracuji a měla jsem vyřídit nějaké důležité věci, tak jsem mu řekla, že ho potřebuji vrátit, že mám práci. On na mě začal řvát, že jsem svině, že prý mi notebook nevrátí a nechá si ho k soudu jako důkaz, že ho chci obrat o děti. Potom se dopracoval k tomu, že prý mám někoho jiného, který má děti a já chci ty jeho děti adoptovat 
. Jak jsem do vyhledávače zadala „předběžné opatření“, tak tam vyběhlo i něco o adopcích… Byla jsem úplně hotová, on mě psychiky úplně vydeptával, mluvil na mě sprostě, nedával mi. Mě ruply nervy a začala jsem na něj řvát taky sprostě. On pak začal s tím, že jsem magor, a že jede k mým rodičům, aby mě odvezli do blázince, že jsem nemocná. Nakonec jsem po něm mrskla klíčema, které jsem držela v ruce. Naštěstí jsem ho netrefila, ale on pokračoval v nadávkách a vyhrožování, že psychicky labilnímu člověku, který je schopen fyzicky ublížit nikdo děti nesvěří. Bojím se, co bude dál. Teď už je zase docela v pohodě, ale mám strach mu cokoliv říct, zeptat se ho. Všechno co řeknu hned otočí tak, aby on z toho vyšel jako chudáček a já jako bestie. Navíc mě obviňuje z toho, že mi jde jen o majetek a alimenty 
, a že chci všechno zničit. Nemám se komu svěřit, nemám kam jít a mám hrozný strach. Nebojím se, že mi ublíží fyzicky, ale vím, že na psychice budou obrovské šrámy. Mám strach, že příště až mě vydeptá, bych mohla ublížit já jemu.
). Vážně mám hrozný strach, asi bych potřebovala psychologa, jenže když to manžel zjistí, tak mě hned začne obviňovat, že si připravuji zázemí pro soud, a že z něj chci udělat toho nejhoršího a obrat ho o všechno. Co se dětí týče, tak buď přistoupím na střídavku, nebo mi je sebere úplně. Já bych se střídavkou neměla problém, kdyby on byl schopný se o ně postarat a se mnou normálně komunikovat. Ale to on neumí. Kdykoli se mu něco nelíbí, hned to hrotí do extrému… Mám ho pořád svým způsobem ráda, ale neumím si představit, že s tím strachem budu žít dalších X let 
A oč vlastně jde? Jsem vdaná už spousty let - více než 10, méně než 20. Dvě skvělé, školou povinné děti, které teď naštěstí nejsou doma. S mým manželem je to jako na houpačce. Mnohokrát mě podváděl, domů se vždy vrátil. Někdy bylo lépe, někdy hůře, ale celkem se to dalo zvládat. Jenže v posledních letech manžel zlenivěl, děti ho moc nezajímají, výlety, rodinný život, práce na domě leží na mě… No, děti na pár dní odjely, a já se rozhodla, že z dětského pokojíčku uděláme lepší, studentský, tak aby obě měli svůj vlastní koutek, protože si myslím, že už to oba potřebují. Manžel všechno odkýval s tím, že mi pomůže - hlavně jsem potřebovala vyrovnat podlahu, což já neumím a pro něj je to práce na chviličku. V neděli jsem se ho ptala, zda mám koupit materiál, a že to všechno připravím, aby on prostě šel k hotovému. Řekl, že materiál hned v pondělí koupí, že se o to nemám starat, prostě, že večer bude podlaha hotová. Tak já v pondělí od rána vyklízela pokoj, všechno jsem vystěhovala, včetně nábytku, vytáhla koberec, vyčistila podlahu od nečistot a volám manželovi, že pokoj je nachystaný, a jestli tedy on koupil ten materiál. No, samozřejmě nekoupil
Moje rodina mu věří každé vylhané slovo. Už to kdysi zkusil, když se mu nelíbilo, že jsem zapracovala na svém sebevědomí. Každému nakecal, že mám někoho jiného, a že jsem závislá na nějakých lécích. Tenkrát mu to každý věřil s tím, že jsem fakt nějaká jiná (byla jsem v pohodě a asi to nebylo v pořádku