Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mám toho dost :-/
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
17.6.15 09:34
@Verunecka289 píše:
@Black Cat jo, blbý na tom je, že když jsme byly těhotný (děti máme pár měsíců od sebe) tak to bylo furt, už se těšíme, až budeme jezdit s kočárama, budem chodit na kávićky… A pak lhaní a trapný výmluvy
hele buď v klidu, já loni na podzim taky byla na palici kvůli „kamarádce“ no dneska to beru tak, že prostě její úloha v mém životě skončila a vpodstatě si sní nemám ani co povídata to máme děti jen o půl roku od sebe. Myslím že jsi rozhozená hormonama a to se zpraví
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.15 09:35
@Verunecka289 Já ti to věřím, mě strašně moc překvapila kamarádka č. 2, opravdu velice blízký člověk, která se ani nepřišla podívat na mimino. 
Ani za deset měsíců. 
Bydlí ve vedlejší ulici.
Jako u několika pár osob mi nad tím chováním opravdu zůstává rozum stát. Když odhlédnu od toho hořkého zklamání, tak jako sociologický průzkum je to k nezaplacení. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.15 09:41
@caacorka píše:
Já jsem ve věku, kdy začínají mít holčiny okolo mě pomalu miminka (já bych také ráda, ale zatím nějak nejde) a vztahy se nám také dost zpřetrhaly… Tím, že ty holky neumí řešit nic jiného, než že jejich miminka a podobně, tak si s nim člověk najednou nemá co říct… A to nemyslím nějak špatně, jen to vidím z té druhé pozice… A moc se těším na to, až jednou také budu mít mimi a najednou se budu mít o čem bavit… Ale asi to takhle nemám sama, protože moje kamarádka, co má mimi, tak si stěžuje už od těhotenství, že ji opustily všechny její kamarádky a celkově i kamarádi, co s nima kdysi podnikali různé akce a tak… Na jednu stranu je mi to líto.. i když se kolikrát snažím, tak se stejně konverzace stočí zpět k jejímu mimi… Nepochopte to prosím nějak špatně, jen popisuji svůj pohled na věc. Každopádně zakladatelko, hlavu vzhůru! máš úžasné děti, tak na ostatní úplně kašli a užívej! Však oni až něco budou chtít, tak přilezou… ať už manželovo rodina, nebo kamarádky…
Já to ale taky umím vidět z tvé strany, mé nejstarší dítě je plnoleté a nenapadlo mě, nezajít na pokec ke známým jen proto, že se jim narodila mimina. 
Tak jsme předtím probíraly práci, filmy, vaření, já nevím co. Teď se ta práce vyměnila za péči o mimino, tož má nejlepší kamarádka probírá, co v práci a já probírám, co už mrně umí. Přijde mi to normální, nikomu to nervu, ale je těžký na to nesvést řeč, pokud je to mimino náplň 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. 
Stejně, jako je normální, že ona poví, co se u nich děje pracovně, soukromě atd. .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.15 09:44
@caacorka Přeju ať se brzo podaří 
u mě jeto právě jinak už když se narodil malej, tak mi všichni říkali, že je dobře, že jsem pořád normální, že nemluvím jenom o malým já jsem ten typ člověka, že mě nebaví pořád mluvit o těhotenství, porodu a dětech, jasný sem matka, ale taky sem to pořád já jinak chápu o čem mluvíš, znám i takový, který se o ničem jiným bavit nedokážou a je to fakt opruz, i pro mě, jako matku no mě právě kamarádi zůstali, tak to se mnou asi nebude tak strašný jo, přilezou, to je jasný… Za dva týdny má jedna narozeniny a už před půl rokem se se mnou domlouvala, jestli jí upeču dort, tak počítám s tím, že si na nás najednou „vzpomenou“ 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.15 09:55
Mě jen napadá, jestli dáváte najevo, že návštěvu rády přijmete, jestli se někdy ozvete jim. Možná to tak jen vyznělo, ale na mě to působí tak, že čekáte, až se vám všichni ozvou, jestli se můžou stavit a tak.
Jinak u nás taky kolem 30.roku se to protřídilo. Nám to nešlo, ostatním jo. Já na jejich mimina nebyla zvědavá, protože jsem byla smutná a tak obecně jsem se změnila kvůli tomu. Záviděla jsem holkám, že můžou spolu s kočárkama. Taky je to ale časem přešlo a chodí každá sama. Děti jsou větší, maj odlišný názory na výchovu, tak spolu čas netrávěj. Zase se to ale obnovilo mezi náma. Ono se to tak nějak asi přelejvá a než se ty rodinný životy ustálej, bude to prapodivný. Já chodim ráda s holkama kamkoli bez dětí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.15 09:59
@Izzz Tak např. tu kamarádku č. 2 jsem zvala několikrát, občas ji potkám. 
Zbytek totéž.
Nejsem ani asociál, ani primadona, ani přihlouplá matka mluvící ve zdrobnělinách.
Tohle přináší život sám, bych řekla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.15 10:06
@Virginia hořký zklamání, to mi na tom možná vadí nejvíc, že jsem se v někom tolik spletla 
sociologický průzkum dobrý 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.15 10:11
@Virginia píše:
Já to ale taky umím vidět z tvé strany, mé nejstarší dítě je plnoleté a nenapadlo mě, nezajít na pokec ke známým jen proto, že se jim narodila mimina.
Tak jsme předtím probíraly práci, filmy, vaření, já nevím co. Teď se ta práce vyměnila za péči o mimino, tož má nejlepší kamarádka probírá, co v práci a já probírám, co už mrně umí. Přijde mi to normální, nikomu to nervu, ale je těžký na to nesvést řeč, pokud je to mimino náplň 24 hodin denně, 7 dní v týdnu.
Stejně, jako je normální, že ona poví, co se u nich děje pracovně, soukromě atd.
No jo, ale jedno dítko už máš, starší, jak píšeš a tak už ty zkušenosti „matky“ máš, takže ti nepřijde divné, když se kamarádka začne bavit o tom, co její dítko udělalo, co už umí a tak … mě to zatím pořád přijde divné. Ale fakt je ten, že mám teď skoro rok a půl starou sestřičku (mamka si pořídila další mimčo ve 42 letech) a když ji mám někdy na víkend u sebe, tak si najednou s kamarádkou mám co říct (ona ji má skoro stejně starou) a předháníme se v tom, co holky udělaly a neudělaly a naučily se… a ale jakmile tu malou nemám u sebe dýl, tak zase není o čem mluvit… 
Jako já si ji vždy ráda poslechnu, ale nemám na to co říct…a mám pocit, že i když se s ní snažím bavit o mých věcech, o práci, manželovi a podobně, tak ona najednou přestane vnímat a odpovídá jen „hm, jo, mmmm…“… ale i tak, jsme si pořád nejbližší a když to jen jde tak buď my, nebo oni, jezdíme za sebou přes půl republiky, navštěvujeme se a tak… Takže toť má zkušenost 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.15 10:20
@Izzz právě že většinou jsem se ozvala já a poslouchala proč zase ne… Teď jsem to schválně nechala na nich a už skoro dva měsíce ani ň… Jo, vlastně kecám, chtěla po mě nafotit a poslat krbovky co prodáváme a kolik za ně budeme chtít, pak napsala že to chtít nebudou. Ono přece jenom to po čase omrzí, kor když pak zjistíš, že ti takhle hloupě lžou…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.15 10:27
@Verunecka289 nojo nejvíc by mě zajímal důvod, proč to tak je. Ale přiznám se, že se mi třeba ozvaly kamarádky a já prostě nechtěla jít, byla jsem líná, neměla jsem umytý vlasy a dalších sto důvodů. Jednou jsem se pak přemohla a od tý doby to mezi náma zase funguje.
Každopádně si myslim, že tohle blbý období odezní
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.6.15 10:54
Taky to tak mám. Pozvu kamarádku na kafe, vymlouvá se že nemá čas a za chvíli jí vidím u sousedky. Připadám si jak prašivá. Už se těším zpátky do práce, kde si užiju společenského kontaktu dost
- Citovat
- Upravit
17.6.15 11:01
@Anonymní píše:
Taky to tak mám. Pozvu kamarádku na kafe, vymlouvá se že nemá čas a za chvíli jí vidím u sousedky. Připadám si jak prašivá. Už se těším zpátky do práce, kde si užiju společenského kontaktu dost
tak mě napadá, že byla dřív domluvená se sousedkou než s tebou, ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.15 11:21
@Izzz jasný, ne vždycky se ti chce, ale když ti napíše, že zatím ven nemůže a pak jí venku vidíš nebo ti napíše že je venku hnusně, tak až bude hezky a opět stejná situace a to venku fakt hezky nebylo tak si prostě člověk říká, co je vede k tomu lhaní bohužel už to dobrý určitě nebude, sice mě to fakt mrzí, ale nebudu si u těla držet „kamarádky“ který mi lžou do očí to radši nebudu mít žádný (naštěstí jsem v kolektivu celkem oblïbená, takže to nehrozí 
) akorát už si budu dávat velkej pozor na to, koho si k sobě pustím takhle blízko
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.15 11:30
U tebe to asi bude opravdu ještě hormonama ale
taky jsem kdysi takhle visela na vztazíh, chtěla jsem kamarády a nchápala jsem že to tak nemají všichni. Že to pro ně třeba tolik neznamená ten kontakt. Že já jsem připravena kdykoli a na ostatní jsem musela čekat než si udělají čas. Jako dítě jsem tím děsně trpěla, v pubertě jsem pár kamarádů měla, v pracovních letech jsem měla s kým chodit pařit. Teď jsem spokojená „bez kamarádů“. Mám pár opravdu dobrých kamarádů přes internet, dokážeme ve skupince kecat hodiny, známe se pár let a rozumíme si. Ale kolem sebe nemám žádné. To je i tím, že kamarádi z dětství zůstali v jiné zemi a kamarádi z práce s příchodem dětí vymizeli. A rodina je daleko. Ale nechybí mi to. Mám své koníčky a nenudím se. A venku raději vypustím děcka na hřiště a čtu si, než bych chodila s někým kolem baráku a povídala o plínách. A naučila jsem se, že kdo nestojí o mě, si nezaslouží, abych já stála o něj.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
