Mám vůbec právo být zklamaná?

Anonymní
3.3.21 07:11

Mám vůbec právo být zklamaná?

Jsem docela zklamaná a nevím, jestli k tomu mám vůbec důvod. Jsme čtyři kamarádky, už od základní školy. Dokud to šlo, tak jsme se snažili vídat (jsme všechny na HO, včetně manželů a přítelů a prakticky nikam jinam nechodíme a teď jsme to na ty tři týdny přerušili úplně), což je pochopitelně čím dál tím těžší skloubit. Jedna kamarádka se z jednoho nedávného setkání, které sama organizovala a pořád mluvila, jak se na něj těší, omluvila, že nemůže, protože potřebuje jet za matkou. Bylo nám to sice divné, protože s matkou se nemají rády, ale neřešily jsme to. Naplánovala další setkání opět řeči o těšení a nakonec zase v den setkání zpráva, že musí za matkou. To už nám bylo ještě divnější. Včera ráno se zjevila u mě doma, celá uplakaná. Ty návštěvy matky byly to, že si našla nějakého chlapa a ten, když potřeboval, tak pisknul. Dvakrát se s ní vyspal a teď ji poslal do háje. Měla jsem sice rudo před očima, ale nakonec jsem ji vyslechla, utěšila a odvezla domů. Ale celý den se ve mě mísí pocity vzteku a zklamání, o kterých vlastně nevím, jestli mám právo. Pro mě je kamarádství svaté. Už tak je myslím netypické, že kamarádství čtyř ženských vydrželo dvacet let. Jedna kamarádka se má s manželem na jaře stěhovat přes půl republiky, takže kdoví jak se budeme vídat, do toho covid, takže tahle dvě setkání mohla být na dlouhou dobu poslední, kde jsme všechny. Ona to vymyslí, organizuje, pak se na to vykašle a místo toho dolízá za chlapem, co o ni nestojí a ještě o tom lže. Ztratila jsem k ní důvěru. Mám obavu něco dalšího plánovat, protože už jí nevěřím, že to nedopadne stejně. A vůbec nevím, jestli mám na tyhle pocity vlastně nárok.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
7578
3.3.21 07:17

Delas z komara velblouda.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2004
3.3.21 07:19

Hlavně bych ji otočila zpátky, když bude lockdown každej druhej porušovat, tak se z toho nedostaneme nikdy.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5431
3.3.21 07:21

Nemáš právo ji soudit. Kamarádku vyslechneme a pofoukame bebicka. Nemusíme s jejím chováním souhlasit, ale snažíme se jí pochopit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
3.3.21 07:22
@Zoe1 píše:
Hlavně bych ji otočila zpátky, když bude lockdown každej druhej porušovat, tak se z toho nedostaneme nikdy.

To už je na ní. Doteď to dodržovala, ale nemůžu jí stát za zadkem.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
3.3.21 07:25
@Uslava píše:
Nemáš právo ji soudit. Kamarádku vyslechneme a pofoukame bebicka. Nemusíme s jejím chováním souhlasit, ale snažíme se jí pochopit.

Já vím, jenže mě to fakt hrozně namíchlo. Ona to celé vymyslí, pak to zorganizuje, týden píše, že se na to strašné těší a pak to celý dvě hodiny předem zruší a ještě lže.

  • Citovat
  • Nahlásit
2372
3.3.21 07:27
@Anonymní píše:
Jsem docela zklamaná a nevím, jestli k tomu mám vůbec důvod. Jsme čtyři kamarádky, už od základní školy. Dokud to šlo, tak jsme se snažili vídat (jsme všechny na HO, včetně manželů a přítelů a prakticky nikam jinam nechodíme a teď jsme to na ty tři týdny přerušili úplně), což je pochopitelně čím dál tím těžší skloubit. Jedna kamarádka se z jednoho nedávného setkání, které sama organizovala a pořád mluvila, jak se na něj těší, omluvila, že nemůže, protože potřebuje jet za matkou. Bylo nám to sice divné, protože s matkou se nemají rády, ale neřešily jsme to. Naplánovala další setkání opět řeči o těšení a nakonec zase v den setkání zpráva, že musí za matkou. To už nám bylo ještě divnější. Včera ráno se zjevila u mě doma, celá uplakaná. Ty návštěvy matky byly to, že si našla nějakého chlapa a ten, když potřeboval, tak pisknul. Dvakrát se s ní vyspal a teď ji poslal do háje. Měla jsem sice rudo před očima, ale nakonec jsem ji vyslechla, utěšila a odvezla domů. Ale celý den se ve mě mísí pocity vzteku a zklamání, o kterých vlastně nevím, jestli mám právo. Pro mě je kamarádství svaté. Už tak je myslím netypické, že kamarádství čtyř ženských vydrželo dvacet let. Jedna kamarádka se má s manželem na jaře stěhovat přes půl republiky, takže kdoví jak se budeme vídat, do toho covid, takže tahle dvě setkání mohla být na dlouhou dobu poslední, kde jsme všechny. Ona to vymyslí, organizuje, pak se na to vykašle a místo toho dolízá za chlapem, co o ni nestojí a ještě o tom lže. Ztratila jsem k ní důvěru. Mám obavu něco dalšího plánovat, protože už jí nevěřím, že to nedopadne stejně. A vůbec nevím, jestli mám na tyhle pocity vlastně nárok.

Mužská verze je mnohem jednodušší, protože můžeme říct kámošům „sorry, dnes mi to nevyjde, mám nový objev“.
A nemá to nic společného se svatostí kamarádství, nemusíme se schovávat za péči o rodiče nebo tak něco.

Od toho se odvíjí zbytek. ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
259
3.3.21 07:28

Kamarádku, jako jsi ty, bych nechtěla.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3541
3.3.21 07:34

Taky jsem měla takovouhle kamarádku. Kvůli chlapovi byla schopná prostě nepřijít na dohodnuté místo (nebrala mi telefon, já tam stála jako trubka…). Tenkrát mi to bylo hrozně líto a měla jsem vztek.

Ve finále se ten chlap projevil jako gambler, nemakačenko a alkoholik. Ale to už s ním měla dítě. Kamarádství samozřejmě dávno před tím skončilo a tak nějak mi to ani líto nebylo.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
840
3.3.21 07:35

Na své pocity právo máš, ale už mi do toho nezapadá ta kritika a slova o tom, že je přátelství svaté. Vy jste ty kotvy a pro mě je pochopitelné, že pokud je sama a hledá spřízněnou duši, tak se o tu šanci nechtěla připravit. To, že to nedopadá podle jejích představ, to je věc druhá. A ona si je svého provinění vůči vám dobře vědoma, asi i proto lhala s tou mámou, protože věděla, že tu jako důvod skousnete snáz než kdyby vám řekla, že dala přednost novému objevu… Tys k ní možná ztratila důvěru, ale kamarádství je i o tom, že ten druhý může udělat chybu a ty tu jsi pro něj a máš pro něj pochopení, což mi u tebe nějak chybí… Přátelství přece není obchodní vztah :think:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
30228
3.3.21 07:37
@Anonymní píše:
Jsem docela zklamaná a nevím, jestli k tomu mám vůbec důvod. Jsme čtyři kamarádky, už od základní školy. Dokud to šlo, tak jsme se snažili vídat (jsme všechny na HO, včetně manželů a přítelů a prakticky nikam jinam nechodíme a teď jsme to na ty tři týdny přerušili úplně), což je pochopitelně čím dál tím těžší skloubit. Jedna kamarádka se z jednoho nedávného setkání, které sama organizovala a pořád mluvila, jak se na něj těší, omluvila, že nemůže, protože potřebuje jet za matkou. Bylo nám to sice divné, protože s matkou se nemají rády, ale neřešily jsme to. Naplánovala další setkání opět řeči o těšení a nakonec zase v den setkání zpráva, že musí za matkou. To už nám bylo ještě divnější. Včera ráno se zjevila u mě doma, celá uplakaná. Ty návštěvy matky byly to, že si našla nějakého chlapa a ten, když potřeboval, tak pisknul. Dvakrát se s ní vyspal a teď ji poslal do háje. Měla jsem sice rudo před očima, ale nakonec jsem ji vyslechla, utěšila a odvezla domů. Ale celý den se ve mě mísí pocity vzteku a zklamání, o kterých vlastně nevím, jestli mám právo. Pro mě je kamarádství svaté. Už tak je myslím netypické, že kamarádství čtyř ženských vydrželo dvacet let. Jedna kamarádka se má s manželem na jaře stěhovat přes půl republiky, takže kdoví jak se budeme vídat, do toho covid, takže tahle dvě setkání mohla být na dlouhou dobu poslední, kde jsme všechny. Ona to vymyslí, organizuje, pak se na to vykašle a místo toho dolízá za chlapem, co o ni nestojí a ještě o tom lže. Ztratila jsem k ní důvěru. Mám obavu něco dalšího plánovat, protože už jí nevěřím, že to nedopadne stejně. A vůbec nevím, jestli mám na tyhle pocity vlastně nárok.

Asi moc dobré kámošky nebudete, když vám musí lhát. A ona bude asi hodně naivní, když se sype po dvou randetech s chlapem. Řekla bych jí, že bych ocenila, kdyby mi nelhala. Vy jste se taky mohli podivit, proč jede za máti a hned dvakrát, když ji nemusí. Třeba byste z ní pravdu dostaly.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
882
3.3.21 07:39

Tak ty, místo abys jí přála případné štěstí, tak pyskuješ, že nedorazila na kafíčko… To jsi teda kámoška za všechny prachy. Ona se těšila, že bude mít chlapa, vám to říct nechtěla, protože to bylo čerstvé (a já bych to chápala a plně respektovala) a když to nevyšlo, tak místo, abys ji utěšila, tak jsi naštvaná. Já jsem na straně tvé kamarádky.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
K82
1552
3.3.21 07:39

Hele, chápu, že jsi naštvaná, ale zase ty pusobis, jako strašně tvrdý člověk, co neodpouští chyby a to je v přátelství, dle mne, trochu problém. Takže za mne ideální řešení situace ty „mrzelo mne to, těšila jsem se a když jsi lhala, mám teď problém se s tím srovnat“, ona (doufejme, treba) „promiň, to jsem si neuvědomila, ale jsem v tento, osamělá, měla jsem potřebu být s mužem, dotýkat se“, ty „chápu, někdy se naše potřeby rozchází, jen mi, prosím, příště už nelži“. Nazdar bazar, prostě komunikace. Oba udělala chybu, že lhala a ty zas tu, že když si po dvaceti letech dovolí jednu udělat, tak jí chceš odepsat. Chyby děláme všichni a pokud se neopakují nebo nezraňuji úmyslně, tak je na místě je nějak zpracovat :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2888
3.3.21 07:41

No jo, to jsou taková velká slova…Spíš bych se zamyslela nad tím, proč vám to nebyla schopna říct, když jste takové super kámošky. Být to moje kamarádka, tak jí řeknu, no jo, ty jsi ale blbka, tak pojď sem, to bude dobrý a víc bych to neřešila…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5325
3.3.21 07:41

Žádný nárok nebo nenárok na určitou emocí neexistuje. Tak se zamilovala no, to se stává, že pak přes růžové brýle člověk nekouká vpravo vlevo. Osobně bych to neřešila.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat