Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Máma je na dně...
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
2.9.09 13:00
No je to strasne dlouhy prispevek, a to jsem jeste zdaleka nenapsala vsechno, ale to uz by to opravdu nikdo necet 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.09 13:23
Zkušenosti žádné nemám. Je mi tvé situace moc líto. Ale pokud máš malé dítě a jsi opět v očekávání a trvá to již tak dlouho, je nejspíš na čase se od toho trochu odprostit. možná když se stále tak angažuješ ty , nemá důvod tvůj tatínek se snažit s tím něco dělat. Nevím samozřejmě jaký mají vztah, ale i on je nejbližší rodina a zná ji možná ještě lépe než ty.
Doufám, že někdo poradí něco konstruktivního, zatím přeji pevné nervy a trochu se uvolni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.09 13:55
Jo něco podobnýho znám, moje máma má taky deprese, jen s tím rozdílem, že spolykala práška 2× a málej jí to stálo život. Dostávala se z toho přes půl roku.
Jí naštěstí narození vnučky hodně nakoplo a začala se víc snažit, prášky bere, ale bojuje s tím. Mně to taky hrozně ničilo, nevěděla jsem, co mám dělat, jak jí vyburcovat, nic nepomáhalo, hrozně mi to ničilo i manželství. Když se narodila dcera, tak jsem přestala mít čas to pořád řešit, nějak se mi díky tomu podařilo se od toho oprostit. Já mám naštěstí ještě bratra, takže jsem na to nebyla sama.
Radu moc nemám, snaž se nějak získat odstup, jinak tě to zničí.
Markéta
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.09 14:31
Ahoj Páji, není to tak dlouho, co jsem měla chť napasat podobný příspěvek…
Moje mamka se po smrti tatínka sesypala a víc jak rok se v tom plácala a snažila se to zvládnout sama. Ale pak začala mít myšlenky na sebevraždu a to bylo už dost! Vzala jsem jí k dr, ta odeslala k psychiatrovi a ten na:,–(il léky - v té chvíli jsem doufala v úlevu, kterou už opravdu potřebuju. Jenže mamka si léky probrala, bere jen něco, takže zlevšení v závěru žádné 
Navíc má nález na mamografu, takže další nervy.
Omlouvám se, že neporadím, jak pomocu tvé mamince, ale pokud to jen půjde, tak se do toho bahna nenech zatáhnout! Já se o to snažím… Člověk nemůže usnést všechno…
Hodně sil!!!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.09 14:36
Lizhbet, u meho taty to ani tak neni lenosti nebo podobne, ale tim, ze on psychicke problemy neuznava. Pro nej je nemoc chripka nebo zlomena noha, a taky je nesmirne zamestnany clovek. S tatou se v tomhle neda pocitat, kdyby to slo, tak uz jsou nejspis davno rozvedeni, ale mama ted toho neni schopna…
Marketo, je fajn, ze vnucka maminku nakopla. Mamu ani trosku, ba naopak
Ted jsem jeste volala do Brna na jednu kliniku. Asi hold bude muset do „blazince“…
Ja se od toho snazim odprostit, ale zrovna dneska mi volal jeji bratranec (nejlepsi kamarad nasich), u ktereho je ted na navsteve na nekolik dni a naznacil mi, ze na ni kaslu Jako co mam delat? Zaplatit chuvu, rozvest se a jet k mamince, at mi od rana do vecera breci na rameni a ja ji budu od rana do vecera litovat? Co ja uz toho provolala. Pomalu ji vola kazdy druhy den a kecame hodinu, obvolala jsem tolik doktoru, je u nas pecena varena, tak opravdu nevim, co vic bych jeste mohla delat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.09 15:07
Pajuleno,
nejlepší bude, když nebudeš dělat nic. Každý z nás je zodpovědný za svůj život = nemůžeš žít život svojí mamky. Rodiče jsou od toho, aby DALI život dětem a ti dál svým dětem atd. takový je proud života, představ si to třeba jako řeku, tu také neobrátíš proti proudu a pokud ano, tak je z tojo jenom problém. Vím, že se ptáš jak máš pomoci svojí mamce a já ti na to radím pomoz sobě zbavit se pocitů viny, zodpovědnosti, toho že na ní kašleš, nemusíš nikomu vysvětlovat proč vůči ní děláš to či ono. Tvoje mamka si musí sama říct o pomoc, pak teprve můžeš něco dělat (dát kontakty, doprovodit na konzultaci,…) Ale nezapomeň, sama máš děti a rodinu, to by měla být teď tvoje priorita.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.09 15:17
Marlenko, mas pravdu. Ja vim, ze to tak je. Rada bych, aby si to uvedomila i mama, i kdyz porad rika, ze me nechce zatezovat, ale bohuzel zatezuje…
Rodina pro me vzdy bude prioritou a pres to vlak nejede, to at se vsichni okolo treba stavi na hlavu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.09 15:39
Nevím, nemám s tím zkušenosti, ale napadá mě leda zkusit něco s duchovnem.
Nějaká duchovní cvičení. Mám pocit, že něco takového by ji mohlo pomoct.
Zkusit něco alternativního, když už klasická medicína byla vyzkoušena.
Myslím, že má pocit, že je na život sama. Přesto, že se jí snažíš pomáhat a být s ní co nejvíc můžeš, tak stejně ten pocit trvá a bude trvat, tudy cesta nevede, potřebuje mít pocit, že není sama a to by mohla nějaká ta duchovní skupina splnit.
Třeba se pletu, ale zkusila bych to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.09 16:10
Zatežuje, a můžeš jí to říct, i když to možná neunese a nebo to taky může být to, co chce slyšet, aby jí to nakoplo.....
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.09 21:25
Ahoj Paju!
Je mi moc líto, co prožíváš!! 
Měli jsme něco podobného u mé matky také, ale ne v takovém měřítku. Psychické problémy máme bohužel v rodině…, mamčin bratr se pokusil o několik sebevražd, žádné demonstrativní, nepomohl žádný ústav, nic a ta poslední se mu fakt povedla. I další příbuzní, ale to je jiný soudek.
Moje máma se v tom začala plácat po propuštění z práce, do toho přechod apod… Nevycházela mezi lidi, a jiné (nechci to zveřejňovat…).
Ale co je důležité, její kamarádka je výborná kartářka, nebo tak něco, uděla si s ní x sezení, provedla odblokování psychiky, či jak se tomu říká, provedla ji zpětně životem nebo životy (prosím, kdo tomu nevěří, ať na toto nereaguje), poradila vitamíny, rostlinné doplňky, trvalo to chvíli, ale máme je O.K. Našla si práci, a drží se!
Moc držím palečky, zkus někoho podobného najít!!! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.09 23:04
Tak mama zkusila nekolik lecitelu i vestkyni, zkusila i hypnozu, bylinkare a zadne vysledky. Zitra chci jeste zavolat jednomu psychologovi, co dela regresi, tak uvidime…
Je to tezke, zady se k ni otocit nemuzu, kdyz uz to vlastne udelal tata, ale spasit ji taky nemuzu. Jeste ze mam doma takovou pohodu. Ty me zlaticka me vzdycky odvedou myslenky 
Vsechno nemuze byt dokonale, nezijem hold v pohadce…
Dekuji za nazory…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.09 23:19
Teď jsem si ještě vzpomněla, že jsou lidé, kterým můžou pomoci konstelace (bližší info si zkus pohledat na netu).
Já na tyhle věci moc nejsem, ale vím, že to hodně pomohlo známým, kterým zemřel malý synek.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj holky,
nikdy bych to asi neresila takhle verejne, ale uz fakt nevim, co delat a pomalu me jima hruza z toho, co by mohlo byt…Necekam, ze mi nekdo vylozene pomuze, ale treba jen nejake typy, nebo rady, nebo se jen sverim…
Moje mama se uz leta potyka s psychyckyma potizema. Uz je to fakt dlouho a zacalo to docela pozvolna. Mela hov… (pardon) co na praci, sedela doma, tak se sama sebou asi zacala moc zaobirat. Moje mama je vubec takovy zvlastni typ. Hodne psychycky slaba a boji se snad uplne vseho. Vzdy se o ni nekdo staral a moc zodpovednosti nemusela mit. No a najednou bum a uplne ji preskocilo. Tezke deprese, uzkosti, brneni. Bylo to jak na houpacce, vystridala hodne doktoru, jeste vic prasku, nic nepomohlo a my ji pomalu zacali podezrivat, jestli si to vsechno jen nenamlouva. Prislo na chvilku lepsi obdobi a potom zase prudce dolu. Nakonec zkoncila v Kromerizi (ustav), odtud vychazela jeste v horsim stavu. Kdyz se narodil Matej, tak ani nedojela se na nej podivat (bydlime hodne daleko, zaplatili jsme letenku, nechala ji propadnout). Strasne me to mrzelo, ze ani vnouce ji nedonutilo, se tomu trochu postavit. Je to sileny kolotoc a ted to dosahlo vrcholu, kdy si dvakrat vzala prasky. Nevzala si moc, spis si myslim, ze to nemyslela, ze se chce zabit, ale jednou v nemocnici hold zkoncila. Pred chvilkou jsem s ni mluvila a mela reci typu, ze to uz je konecna, ze uz nic nejde delat. Nastesti je pod dohledem, ale ja tu docela jancim a vim, ze potrebujem rychle jednat, ale vubec nevim, jak, kdyz tolik doktoru ji nikdy nepomohlo, prasky nepomahaji, v ustavu ji nepomohli, proste nic, vubec nic. Co ted? Ja vubec nevim… Hodne doktoru reklo, ze musi zmenit sama sebe a pristup k sobe same, ona se sama sebou strasne zaobira a strasne se boji, ze bude nemocna a tak. Asi ma nejakou fobii, ale nikdo nic nediagnostikoval. Ja vubec nevim, jak postupovat a strasne me to stve, protoze jsem jedinacek a hrozne moc toho na me pada. Tata je noschopny citove ji nejak pomoct. Nejradsi bych byla, aby se rozvedli, ale ona ted neni schopna jakekoliv zmeny. Ona neni schopna momentalne niceho, nechodi do prace, nic. Ted je ten stav natolik vazny, ze uz me to dokonce donutilo, to tu verejne vypsat (nejde mi to jako anonim), ale opravdu nevim jak dal. Ja chci taky klid, starat se o rodinu, uzivat si tehotenstvi. Ja potrebuju, aby me uz mama nepotrebovala. Holky poradte, jestli neznate treba nejakeho opravdu dobreho psychiatra, psychologa, nebo typ na nejakou kliniku, kde by ji hospitalizovali. Ted co ma psychyatra, tak ji dava prasky jak cukrovi a radi ji hospitalizaci, ale do Kromerize uz opravdu nepujde. O penize nejde, ja mam neco nasetrino a dam to klidne vsechno, at uz je klid. Ale ted uz je to opravdu, ale opravdu vazne a myslim, ze ji jde vylozene o zivot. Je strasne zeslabla, v noci nespi, i kdyz se nadopuje praskama na spani a ty jeji reci, to je hruza… Diky moc…
Příspěvek upraven 14.01.16 v 16:38