Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj, spíš než radu, hledám někoho, kdo se setkal a musel se naučit žít s tím, co já. Moje mamka vyhodila tátu z bytu. I když slovo vyhodila je možná až silné slovo, ale jednoduše mu sbalila všechny jeho věci, postavila je do předsíně a když přišel, tak musel jít. To vše se odehrálo poté, co táta strávil již po několikáté víkend s milenkou. Dlužno dodat, že partnerství mých rodičů již několik let nefunguje, spousty let o mě a mé sourozence táta nejevil zájem a domů chodil jen proto, aby se měl kde najíst, vyspat a psát si na počítači se svými kamarádkami a milenkami. Přestože máma měla vždy snahu tuto konfliktní situaci řešit, táta s oblibou dělal mrtvého brouka nebo na kolenou prosil mámu, aby nepodala žádost o rozvod, že se polepší (skutečně klečel na kolenou, v parku, před lidmi, aby měl jakože svědky). Vždy to pak sklouzlo ke kolotoči jeho odchodů do neznáma, kdy s námi netrávil narozky, společné nedělní obědy (schovával se za práci), neúčastnil se rodinných výletů atd. Prostě žil vedle nás, nikoliv s námi. Mojí mamce již došla trpělivost a tak to řešila dosti radikálně (a táta ji nazval hysterkou…). Je mi přes 30 a myslela jsem si, že se přes tuto situaci jednoduše přenesu, protože rozumově je mi jasné, že je lepší, když jsou každý jinde, přesto mě to citově zasáhlo a asi dva dny jsem z toho byla velmi špatná. Do toho se nám před necelým měsícem narodila holčička, takže hormony pracují na plné obrátky, do toho únava z kojení, nočního vstávání atd., však to znáte. Zajímá mě, zda se někdo v tomto relativně vyšším věku s touto odlukou rodičů setkal a jak to přijal, prostě příběhy dalších „dětí“, které již nejsou dětmi, ale přesto to doma dopadlo tak jako u nás nebo podobně. Děkuji.
Naši se rozvedli když mi bylo 21 (máma čekala s žádostí o rozvod až s bratrem vyrosteme), nesla jsem to tenkrát dost těžce…ale neboj, časem převáží ta praktická stránka věci - je to pro všechny lepší a nebide to tak bolet
![]()
@alenka84 Děkuji! Mě na tom za prvé mrzí to, jak je máma z toho špatná, že celý život věnovala někomu, kdo o ni nestál, kdo utíkal od nás pryč a ničeho, co pro nás a pro něj mamka dělala, si neváží. Celé dny proplakala. A za druhé mě na tátovi vytáčí, že to nechal zajít takhle daleko, že se k tomu nepostavil čelem jako chlap a neřekl - děti, mám vás rád, s mámou nám to neklape, ale jsem tu pro vás a i když odejdu, tak pro mě jste na prvním místě. Prostě žádný chlap s velkým ch, ale srab, kterému šlo jen o to, aby se měl kde vyspat, když zrovna milenka nemá volný kvartýr. V tomto směru mě táta velmi zklamal a neumím si k němu najít cestu. Cítím k němu lhostejnost, a paradoxně mě to bolí.
@Samantha_cz
Není to žádná tragédie… tvoje máma má nárok na svůj život. Je to taky žena a má své potřeby. Podle toho co píšeš udělala pro jejich vztah maximum. To tvůj otec byl ten, kterému na ní nezáleželo. Nicméně i on měl jistě své důvody proč se choval tak jak se choval. Měli zkrátka vztah, který už nevydržel. Dva dospělí lidé se rozhodli, že už spolu nebudou. Děje se to dnes a denně.
Pro tebe to znamená jediné, budeš je navštěvovat holt každého zvlášť. Však o nic nejde. Tvoji rodiče jsou dospělí, ty taky. Tohle už je jejich věc ![]()
P. S. Píšu SVÉ pocity. Jak to beru já… nelze to globalizovat. ![]()
@Cmochy ano, je to jejich věc. Mě samotnou překvapilo, jak mě to vzalo, když to přišlo u nás…ano, oba jsou dospělí, já jsem dospělá, ale prostě to bolí. Byli spolu skoro 30 let a pak konec (nerozuměli si, nebyl v tom nikdo třetí ani na jedné straně)…je to nepopsatelný pocit
@Samantha_cz mě bylo asi 16 když se rozvedli, je mi 28 a že mám dvě děti se můj otec rozhodně nedozvěděl odemě… rozvod mi nevadil, naopak, ale mrzí mě že je mamka sama
Já byla na vejšce, taky to vygradovalo, když se veřejně tahal s milenkou mladší než jsem tehdy byla já. Jen neprosil na kolenou, ale mlátil jí, škrtil, vyhrožoval, snažil se sebrat majetek. Do toho byla mamka nemocná-rakovina. Pěkný období to bylo
a hle po patnácti letech, mamka má nového manžela, nosí jí na rukou, rodina funguje dál, jsme dospělí, já i bráchové, otčím je skvělým dědečkem. Máme se krásně. Táta je mimo, řekl, že kdo bude s ním, bude se mít, kdo zůstane s mámou, skončil. Takže se mnou skončil, časem jsme se pokoušeli vztahy napravit, no nejde to. Časem bude zase dobře, neboj.
@Samantha_cz buď ráda, že to mamka konečně udělala.. vžij se do její situace, jak musela celé ty roky trpět.. osobně zastávám názor, že je to věc rodičů. ![]()
Píšu radši anonymně, je to pro mě ještě citlivé. Skoro před rokem mi mamka oznámila, že odchází od táty za svým milencem. Byl to pro mě šok, bylo mi v té době 28. Vůbec jsem něco takového nečekala, rodiče nikdy neměli problémy, aspoň já jsem to neviděla. Tátovi zůstal byt, auto i pes. S oběma rodiči se vídám, rodiče spolu také dobře vychází, ale i tak to pro mě je hodně citlivé a je mi to prostě líto.
Nasi se take rozvedli, kdyz jsem byla jiz dospela. Sice neslo o zadne milenky, naopak, tata veskery cas travil doma, ale proste to mezi rodici neklapalo pro rozdilne povahy. Pro me je tata porad tata a stale jsme v kontaktu. Sice jsem nesouhlasila s mamou, jakym zpusobem zvolila rozchod (nebudu to tu rozebirat), ale nic jsem ji nevycitala, protoze tata musel vedet, ze k tomu smeruje dost dlouho. Jenze ten si to nepripoustel. Jen je mi ho ted lito, protose se pres rozvod neprenesl a jde to s nim z kopce.
Ale nikomu jsem nikdy nic nevycitala. Je to jejich vztah a ohledy na nas brali az dost dlouho (mama cekala, nez nejmladsi syn bude dost velky na to, aby to pochopil). Jen je skoda, ze tata si nenasel jiny zpusob, jak byt stastny. At uz nejakeho konicka, ci nejakou jinou zenu.
Bylo mi asi 26 když mamka tátovi přišla na milenku… byla jsem na vysoké a nikdy bych nečekala jak me to vezme…
…ALE máma nenašla sílu mu sbalit kufry… vlastně to ani nešlo… byt je obou… a tak od te doby tam žijí spolu ale vlastně odděleně… a můžu ti ŕíct, že kdyby se odstěhovali od sebe bylo by to lepší… už je to skoro 10 let co takhle existují a je to hrúza… štve je to oba a já sťřídavě poslouchám " ta tvoje matička udělala tohle…" a " táta zase tohle…" je to hroznyyyyyy
a to žiji jinde a mám vlastní spokojený život… a i tak mě to ničí… nejsou šťastný ani jeden… nepohli se dál ![]()
Je to citová záležitost - časem to strávíš, tátovi odpustíš a mámu podržíš… Třeba se budeš muset jednou srovnat i s tím, že mají nové pertnery - teď to tak nevypadá, ale MOŽNÁ budeš mít pro své děti o nějakou tu „babičku“ a „dědečka“ navíc. Chce to čas…
Rozvod rodičů je citlivá záležitost v každém věku. Naši se rozvedli, když mi bylo tuším 23, neshody doma byly, v puberně jsem si přála, aby se rozvedli, ale když k tomu došlo, okolnosti byly docela dramatické a bylo to peklo. Je to jedna z nehorších věcí, co mě v životě potkala. Nemám se kam vracet domů (rodiče šli každý jinam), s taťkou vycházím hůř, byl to taky on, kdo utíkal za milenkama a nakonec nešel ani na mou svatbu, protože si tam mamka přivedla přítele, kterého po tom všem nakonec našla… Dnes mám samozřejmě vlastní rodinu a modlím se, abych veškeré neshody doma ustála a nepřipravila mým dětem podobný osud.
@Samantha_cz naši se rozvedli po 18letech v mých 17. Chtěli se rozvést když mi bylo 6, vložili na mě tu zodpovědnost aby jsem rozhodla, samozřejmě jsem nechtěla, bylo mi to dlouho vyčítáno. Naši se jen uráželi a nadávali si, jsem ráda že se rozvedli. Otec jen ke konci dělal naschvály. Mamka má nového přítele, super je super děda pro malého, nejlepší partner není
. A s otcem se stýkám jen kvůli malému. Chápu že tě to bolí, čas to zahojí a tvoje mamka si najde někoho kdo jí bude na rukou nosit ![]()
@alenka84možná to vyzní blbě. Je mi 26 a už roky se modlím ať se rodiče rozvedou!! Sama píšeš že rozumově je to nejlepší co můžou udělat!!