Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Po šesti letech vztahu a narození dcery nevím, co cítím
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
18.8.14 13:42
On nemá žádný vztah k Tobě ani k dítěti, Ty a dítě nemáte žádný vztah k němu. Rozvedla bych se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.14 13:55
A už se objevil na obzoru někdo, kdo ti rozumí líp, má kladný vztah k dětem a nevadili by mu cizí (přestože žádné dosud nemá)? jestli ano, všechny pocity bych preventivně dělil koeficientem 5, nebo raději 7
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.14 14:09
Asi bych mu řekla jak se cítím, jak to vidím já, poslechla jak to vidí on a pak bych zkusila poradnu, zřejmě oba to vnímáte jako problém a než bych se poohlížela po rozvodu, zkusila bych vztah zachránit, může to také být ponorka z mateřské oboustranná…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.8.14 14:16
Vidím čerstvý rozchod u kamarádů. Ty pocity kamarádky byly asi dost podobné tvým. Pocity kamaráda jsou takové, že vůbec nechápe, co se děje, co měl jako dělat jinak, když přece musí chodit do práce a vydělávat, i po příchodu domů děti stály víc o maminku… Všem okolo nám to připadá zbytečné. Máme dojem, že tam byla chyba v komunikaci, v neochotě změnit zaběhlý systém. Ke konci už šlo, aby s dítětem šel chlap na 2h ven, na hřiště, do lesa, kamkoliv, aby žena měla prostě 2h jednou za týden jen a jen pro sebe. Ale to bylo v momentě, kdy už ona byla stejně rozhodlá pro rozvod. Myslím si také, že je velkou chybou, že žena se po porodu dítěte vzdá veškerého svého dosavadního života, opustí práci, věnuje se dítěti, většina domácnosti je na ní, zatímco po 3 letech se od ní chce opět obrácení - 8h denně v práci, dítě z ničeho nic do školky. Tuhle změnu spousta lidí neustojí. Doporučila bych vám rodinnou poradnu, ale nějakou, kde opravdu radí, jak rodinu udržet, ne kde už při vstupu ochotně přiznají, že není problém zkusit se domluvit na bezbolestném rozchodu (jak jsem zažila:-( ). Říct muži konkrétní věci, které bys ráda, aby se změnily, nabídnout konkrétní věci, které jsi ochotná změnit ty, dát seznam toho, co tolerovat budeš a co už je pro tebe příliš, seznamy porovnat a zkusit najít společné řešení. Jste to vy dva a vaše dítě, nerozhoduješ jen sama za sebe. Ano, po narození dítěte prostě vztahy mezi mužem a ženou většinou ochabnou, ale vyvine se nový vztah a to k dítěti. Máš sama nějaký koníček? Děláš něco, co tě baví, v čem se můžeš realizovat? Práce v domácnosti, výchova dítěte a péče o něj je sice náročná, ale není to nic hmatatelného, většina lidí za sebou potřebuje vidět něco víc konkrétního, co má trvalejší hodnotu. Když budeš spokojená víc sama se sebou, budete víc spokojení všichni u vás doma. To, co píšeš, mi nepřipadá jako nějaký zásadní problém, spíš jako klasické ochabnutí vztahu, nuda… a kvůli tomu mi přijde škoda se rozvádět (nebo se, doma s tím taky bojujeme, ale zatím jsme to nevzdali:-) ). Omlouvám se za anonym, píšu o kamarádech a přijde mi fér, nechat i je v anonymitě.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.8.14 14:16
@pohledzdruhestrany Ne nikdo se neobjevil. Proč by měl? Já vztah mám a jiný nehledám 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.8.14 14:17
Tvou situaci naprosto chápu, mněla jsem to podobně až na to že mám dvě děti a mažel miloval dceru byla první a pro ni by se rozkrajel a pak se narodil syn a nic vubec nejevil zajem pochoval si ho poprve az nekdy po mesici 
řešily jsme probíraly děti náš vztah on se teda snazil neříkam ale nakonec to slepovani bylo k nicemu prestal chodit domu z prace a kdyz prisel tak opily a stalo se par tezkych veci atd. ukoncila jsem a rozvedla se jsme od sebe skoro dva roky a ted je to muzu napsat dobry kamarad ale to je vse co se tyka deti bere si je jen nedele porad nema cas to zustalo stejne na syna uz trosku vice reaguje ale prvotni je stejne dcera ja mu do niceho nemluvim jake si to udela takove to bude mit a tak na nej deti budou reagovat. Takže musíš si rozmyslet jestli zkusiš vztah zachranovat za to nic nedas ale je to u obou stran asi to probrat a posoudit vklidu si sednout a bez cenzury si rict oba vzajemne kde to stoji a co chcete. přeju pevne nervy 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.8.14 14:23
@Anonymní píše:
Vidím čerstvý rozchod u kamarádů. Ty pocity kamarádky byly asi dost podobné tvým. Pocity kamaráda jsou takové, že vůbec nechápe, co se děje, co měl jako dělat jinak, když přece musí chodit do práce a vydělávat, i po příchodu domů děti stály víc o maminku… Všem okolo nám to připadá zbytečné. Máme dojem, že tam byla chyba v komunikaci, v neochotě změnit zaběhlý systém. Ke konci už šlo, aby s dítětem šel chlap na 2h ven, na hřiště, do lesa, kamkoliv, aby žena měla prostě 2h jednou za týden jen a jen pro sebe. Ale to bylo v momentě, kdy už ona byla stejně rozhodlá pro rozvod. Myslím si také, že je velkou chybou, že žena se po porodu dítěte vzdá veškerého svého dosavadního života, opustí práci, věnuje se dítěti, většina domácnosti je na ní, zatímco po 3 letech se od ní chce opět obrácení - 8h denně v práci, dítě z ničeho nic do školky. Tuhle změnu spousta lidí neustojí. Doporučila bych vám rodinnou poradnu, ale nějakou, kde opravdu radí, jak rodinu udržet, ne kde už při vstupu ochotně přiznají, že není problém zkusit se domluvit na bezbolestném rozchodu (jak jsem zažila:-( ). Říct muži konkrétní věci, které bys ráda, aby se změnily, nabídnout konkrétní věci, které jsi ochotná změnit ty, dát seznam toho, co tolerovat budeš a co už je pro tebe příliš, seznamy porovnat a zkusit najít společné řešení. Jste to vy dva a vaše dítě, nerozhoduješ jen sama za sebe. Ano, po narození dítěte prostě vztahy mezi mužem a ženou většinou ochabnou, ale vyvine se nový vztah a to k dítěti. Máš sama nějaký koníček? Děláš něco, co tě baví, v čem se můžeš realizovat? Práce v domácnosti, výchova dítěte a péče o něj je sice náročná, ale není to nic hmatatelného, většina lidí za sebou potřebuje vidět něco víc konkrétního, co má trvalejší hodnotu. Když budeš spokojená víc sama se sebou, budete víc spokojení všichni u vás doma. To, co píšeš, mi nepřipadá jako nějaký zásadní problém, spíš jako klasické ochabnutí vztahu, nuda… a kvůli tomu mi přijde škoda se rozvádět (nebo se, doma s tím taky bojujeme, ale zatím jsme to nevzdali:-) ). Omlouvám se za anonym, píšu o kamarádech a přijde mi fér, nechat i je v anonymitě.
Koníčky mám a krom problému, které mám v manželství jsem naprosto spokojená. Jezdím s malou po výletech a rozhodně nesedím doma. ale už se stalo, že mi manžel vyčetl, že každých 14 dní odjíždím ( přestože on doma není, je na cestách ) a nikdo nehlídá dům a kočku 
. Někdy mu připadá, že mu vadí, že se o vše starám já a zvládám to, připadá si nepotřebný. Ale co mám dělat, vždyť je celá domácnost na mně, nakupování, dům, dítě…A mně zas mrzí, že ho nezajímají moje city. Kolikrát jsem mu říkala, že mi jeho chování ubližuje, řekne´jen, že on si nemyslí, že dělá něco špatně a tak neřeší, že já se trápím
- Citovat
- Upravit
18.8.14 20:02
@Anonymní píše:
Koníčky mám a krom problému, které mám v manželství jsem naprosto spokojená. Jezdím s malou po výletech a rozhodně nesedím doma. ale už se stalo, že mi manžel vyčetl, že každých 14 dní odjíždím ( přestože on doma není, je na cestách ) a nikdo nehlídá dům a kočku
A je něco co doopravdy dělá špatně? On může mět čistý svědomí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.8.14 07:31
Mna este napadlo - nevadi mu nezaujem dietata o neho? Moje slecny mali obe okolo roku a pol obdobie „tata pryc“ a manzel to dost tazko niesol 
A ja niekedy z tych diskusii tuna mam pocit ze chlapom sa ziadne emocie nepovoluju 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Přeji pěkný den a prosím o anonnymitu, děkuju.
. Měla jsem těžký porod a dítě mělo dost poporodních problémů a vyžadovalo hodně péče. Asi trochu víc, než zdravé dítě. Byla jsem proto zhruba 5 měsíců naprosto oddaná dítěti, manžela jsem vnímala, ale z práce chodil v sedm, když přišel, dala jsem mu dítě a šla se okoupat v klidu se najíst atd. Pravidelně mi jej vracel asi po 10 minutách, že pořád pláče a že ho nechce. Hodně jsem starostma zhodila a tak nějak jsem jela jako stroj. Ale i přesto jsem vnímala manželův nezájem o dítě a i o mě. Nikdy mi nenabídl pomoc i když viděl jak mě to vyčerpává, dokonce ani když jsem si o ni řekla. V té době chodil i hodně s kamarády a vracel se mi opilí k ránu a pak mi do očí lhal, že nikde nebyl 
. Nějak jsme to období překlenuli, ale city už nejsou tak silné. Teď má dítě dva a půl roku a já nevím co cítím. Manžel říka, že dítě miluje, ale není schopný se o něj postarat a ani dítě s ním nechce být, pořád od něj utíká a nechce od něj ani pusu nebo obejmout, vše je tedy na mně. Dávala jsem mu čas a chápala jsem, že někdo si najde cestu k dítěti později, tak jako dítě k tátovi, ale už dlouho se nic nezměnilo a ke všemu je manžel čím dál víc nefér, je ke mně nespravedlivý i má rodina si toho všimla, hlavně máma, která byla svědkem hádky a moc nechápala, proč je ke mě tak škaredý. Vždy, když se pohádáme, odejde, ani nevím kam a za jak dlouho se vrátí. Říkala jsem mu, že mi to vadi, že chci aby zůstával doma a alespoň se věnoval dítěti, které za naše hádky nemůže. Mockrát jsme si říkali, že se hádkám vyhneme, ale jak to někteří možná znáte, tak to občas prostě nejde. Hádky nás ocizují a nikdy se nic nevyřeší a zůstává to ve vzduchu. Poslední jsme měli v pátek a od té doby se nebavíme 
. Už přemýšlím i o rozvodu, protože nevím jak dál, nevím, co k němu cítím…něco tam pořád je, ale bojím se, že už to nestačí k tomu, žít s ním dál. jsem unavená, jak jsem na vše sama a jak si nerozumíme. Vím, že každá mince má dvě strany a neříkám, že je to jen manželova chyba, prostě mám pocit, že už spolu nejsme schopni fungovat. Nečekám rady, asi jsem se chtěla vypovídat, jestli jste to některá měli podobně, jak jste se s tím vypořádali? Myslím hodně na dítě, nechci mu ublížit, ale když je manžel na cestách ani si na tátu nevzpomene 
.
Nevím moc, jak začít, tak napíši, co je podle mě podstatné. Jsem vdaná 4 roky a spolu jsme 6 let. Náš vztah byl ze začátku moc pěkný a dalo by se říct, že jsem měli i stejný pohled na svět. Po narození dcery, to je dva a půl roku, to jde z kopce