Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem sama přes dva roky. Občas to na mě padne, ale né zase nějak hrozně.
Nechávám tomu volný průběh, nehodlám hledam někoho jenom proto abych někoho měla. Takový typ nejsem.
Já jsem sama od ledna, staršímu jsou dva a mladší se narodí v červenci..
Ja jsem adept na samozivitelku s jednim ditetem.
Zatim setrvavam v nefunkcnim vztahu z duvodu strachu, ze to sama nedam. ![]()
@Anonymní píše:
Ja jsem adept na samozivitelku s jednim ditetem.Zatim setrvavam v nefunkcnim vztahu z duvodu strachu, ze to sama nedam.
proč si myslíš že bys to nedala? my ženy jsem strašně silné osobnosti
![]()
@kve-tinka Financne to nedam.Byt na hypo s energiema vyjde na 10800 a mam pujcku 1500.A rodicak 7000 necelych.Bez sance a alimenty mi moc nepomohou.
@Anonymní píše:
@kve-tinka Financne to nedam.Byt na hypo s energiema vyjde na 10800 a mam pujcku 1500.A rodicak 7000 necelych.Bez sance a alimenty mi moc nepomohou.
7000 není výhra, co si budeme říkat
ale určo nemůžeš platit hypo sama, snad manžel/partner není blbý…ať tam třeba zůstane bydlet on+ můžeš žádat o příspěvek na bydlení, na péči…já chápu, že je to těžké a moc. Ale takhle ti utíkají nejlepší léta někde, kde nejsi šťastná. ![]()
@kve-tinka Kdyz by partner zustal u me tak nema smysl se rozchazet.Je to na prd. Nevim co si pocit.
@kve-tinka Jinak jsem zadala prispevek na bydleni. Cekam na rozhodnuti.
@Anonymní píše:
@kve-tinka Kdyz by partner zustal u me tak nema smysl se rozchazet.Je to na prd. Nevim co si pocit.
A byt mu nemůže zůstat a ty by jsi šla s dětma někam do podnájmu?
…co si budeme říkat, peníze hýbou světem…
´Díky za příspěvky!
Je mi jasné, že nejsem jediná, nechci se litovat, jen na to prostě poslední dobou hodně myslím, doléhá to na mě, a navíc děti zlobí-každé jinak, ale je to záhul.
A navíc moje nejbližší kamárádky jsou vdané, mají kompletní rodinu, a já si v tom přijdu tak nějak sama ![]()
Zakl.
@yummymummy píše:
Já jsem sama rok a půl malýmu je rok, starší je devet a má navíc postižení a je to masakr, vše jsem zvládla sama těhotenství, porod, finance, domácnost, vypiplat miminko a je fakt, že to každej obdivuje, jak to zvládám a zvládám, protože prostě musím, z lásky k dětem člověk dokáže všechno. ale je to tak strašně náročné, kdo nezažil nepochopí, dělat tátu, mámu, hospodyňku, doktory oblítávat, školy, školky a udžovat domácnost, děti nespstit z očí, na chvilku nemůžeš vypnout, do obchodu nemůžeš jen tak odskočit, nebo jen tak s košem všude tahat dvě děti s sebou, je to šílený, ale ty děti za to stojí. ale co jsem si zrovna dneska uvědomila je to, že prostě na chlapa už asi nikdy nepomyslím, jak bych mohla riskovat, že dětem někoho představím a ono to zase nevyjde, zvlášť, když to malý chlapa nikdy nepoznalo. navíc kojení, člověk ani nemůže toho prcka nechat na noc u babičky, babčika navíc jen jedna. ale miluju je neměnila bych. patnáct minut v koupelně o samotě je pro mě jako víkendové spa
Je dobře, že máš na to takový náhled, a nadhled, to je fajn ![]()
Zakl.
@yummymummy já to v podstatě vidím jako ty, taky si říkám, že je lepší být jen s dětmi, i když sama, ale bez tyrana, to já vím..právě proto bych si přála najít někoho hodnýho, i k dětem, ale nemyslím za každou cenu..A na druhou stranu vím, že to není jen tak, to poznávání se s někým novým už by nebylo jako kdysi, kdy má člověk čas randit, a málokterý podle mě ustojí to, když tu ženu vidí jen párkrát do měsíce, a nebo se scházet po procházkách i s dětma…chtěla bych někoho poznat, ale zároveň si to vlastně neumím představit, jak by to poznávání a oťukávání probíhalo s dětma v závěsu
A k sobě do bytu taky ne..nějak už to beru jako naše „teratorium“ ![]()
Asi je nejlepší brát to tak, jak to je, a co se má stát, to se prostě stane
Zapracuju na pozitivním myšlení ![]()
Zakl.
Zdravím všechny maminky, a mám dotaz na ty z vás, které jste samy na 2 děti.


Jak to zvládáte finančně i psychicky? Míváte splíny, nebo jste v pohodě?
Já jsem sama přes rok, mám 2 děti, jedno začíná pubertu, druhé nastupuje v září do školky, takže ještě doklepávám rodičovskou, už teď ve stresu, co pak seženu za práci, za kolik, jak to budu stíhat s vyzvedáváním ze školky
připadám si na vše strašně sama, poslední dobou to na mě hrozně doléhá, chybí mi mužská opora, pohlazení, pomoc ve výchově, všechno. Mám pocit, že dělám všechno špatně, na děti bývám nervozní, zvyšuju hlas, nemám trpělivost
Nebrečím, ale uvnitř se hodně trápím, chtěla jsem žít jinak, a nevyšlo to, a pořád si přehrávám, co jsem kdy měla udělat jinak, a jak, a přitom vím, že je tohle uvažování úplně o ničem, když minulost nezměním. Mám pochybnosti, že ještě někdy někoho poznám, a budu žít normální rodinný život.
Budu ráda za vaše názory a zkušenosti