Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Dnes jsem narazila na hodně zajímavý článek. Dlouho si myslím, že manžel není v pořádku a po přečtení jsem zjistila že všechny body jsou psané přímo o něm a naší domácnosti…máte to někdo podobně?http://www.extra.cz/…apletla-i-vy
Manžel nesplňuje ani jeden bod. Pokud tvůj muž všechny, tak mas můj obdiv, ze ještě nejsi vdova.
Jednomu takovýmu jsem před lety sbalila tašku a vyhodila ho z domu. On letěl dveřmi, taška za ním oknem. Jak mě se ulevilo
! Do dneška to považuju za jedno ze svých nejlepších rozhodnutí v životě
. Něco takovýho doma? Už nikdy víc!
Muj manzel splnuje 90%… uz pul roku jsem od nej pryc a jsem maximalne spokojena a strasne se mi ulevilo…brzo uz bude muj exmanzel…
Muj prvni pritel…akorat teda, jak tam pisou, ze ti nic nerekne do oci, to ne, to on mi vzdy rad a presne sdelil, co delam blbe
Uf, to jsem rada, ze uz je to daavno pryc
Zijeme spolu nekolik let a uz nemuzu, jsem uzkicek nervu, nevim s jakou naladou se probudi a co mu bude behen dne zase vadit, v cem jsem neschopna. Mame male dite. Kdyz ma svetlou chvilku, tak je milionovy manzel a tata, bohuzek nalada se mu z niceho nic obrati a doma je to potom k nevydrzeni. Casto si tdy procitam prispevky typu „mam ho opustit“? Ve vetsine je chlap vulgarni, bije zenu, pije, hraje automaty, je neverny… muj tohle nedela, ale je snad lepsi?
A odporuješ mu? Zkus se mu postavit. Vadí mu něco? Tak to sveď na něj, vytvoř z toho jeho problém a pořádně ho zdupej, že to neřeší a je neschopný. A pak sleduj jeho reakce a podle toho se rozhoduj dál. ![]()
Můj muž nesplňuje ani jedno. Díky bohu. A takovym jsem kdysi byla pět let. - rychlé shrnutí - tragédie, to nejhorsi co mě v životě potkalo. ![]()
@Anonymní píše:
Zijeme spolu nekolik let a uz nemuzu, jsem uzkicek nervu, nevim s jakou naladou se probudi a co mu bude behen dne zase vadit, v cem jsem neschopna. Mame male dite. Kdyz ma svetlou chvilku, tak je milionovy manzel a tata, bohuzek nalada se mu z niceho nic obrati a doma je to potom k nevydrzeni. Casto si tdy procitam prispevky typu „mam ho opustit“? Ve vetsine je chlap vulgarni, bije zenu, pije, hraje automaty, je neverny… muj tohle nedela, ale je snad lepsi?
Pokud cítíš, že te to vnitrne uzira, psychicky nici..utikej..Vim o ce mluvim, ja se malem zblaznila..
Ahoj.. Pročítám, co se dá, ale stále tápu a vlastně nevím, jestli s jedním takovým manipulátorem nežiju ba naopak, jestli já sama ten manipulátor nejsem. Jsem v tuhle chvíli v probíhajícím rozchodu. S přítelem jsem byla 6 let.. Na začátku vztahu byl milý, je to strašně společenský člověk a v kolektivu je velice oblíbený.. Jenže.. Když jsme spolu začínali, tak už tam bylo něco špatně..Od samého začátku to fungovalo tak, že on jezdil, kdy se mu zachtělo. Jezdil za přáteli, bavit se, pít a vždy dojel, až když chtěl on. Pokud já jsem se někam šla bavit bez něj, okamžitě se se mnou rozcházel. Vlastně to vždy fungovalo tak, že když jsem byla někde s přáteli, okamžitě mi ve zprávách psal, že končíme. Já nasedla do auta a jela okamžitě k němu domů. Měla jsem práci, která mě bavila..otěhotněla jsem v době, kdy se v práci měnily smlouvy a já na jeho naléhání a argumenty skončila do porodu na nemocenské u něj.. Po porodu syna mi nepomáhal.. Odstříhla jsem všechny přátele (protože ten a ta kamarádka byla taková a špatná a není pro mě dobrá), přestala jezdit navštěvovat sestru do vedlejšího města, protože když jsem matka tak tohle nesmím. Vlastně jsem většinu času byla jen doma s dítětem a starala se. On se chodil dál bavit a pokud jsem mu to vyčetla, okamžitě se obrnil tím, že chodí vlastně na pivo a jiné věci kvůli mě, protože se k němu nechovam hezky. Věčně jsem poslouchala, že jsem úplně blbá a ať se smontuju. Vlastně i to, že jiný chlap by se mnou nevydržel, ať se podívám na to, jak se chovám.. Pokud jsem se domluvila na kávu s kamarádkami, celou dobu vypisoval a stalo se i to, že zaparkoval před hospodu, kde jsem byla s přáteli a po SMS vyhrožoval, ať okamžitě jedu domů nebo tam na mě vletí. Přišla i doba, kdy se bez mého svolení začal snažit o druhé dítě. Já nechtěla, chtěla jsem jít do práce a věděla, že potřebují mezi lidi. Nakonec nevím proč, ale na druhé dítě jsem kývla, „protože to tak bylo správné, pořídit sourozence synovi.“. Začala jsem si všímat toho, jak krásně uměl dostat i svou mámu tam, kam on potřeboval. Pokud já po něm něco potřebovala ohledně dětí, tak ho okamžitě bolela záda, jednou i vytáhl to, že si asi zajde k psychologovi, protože je na dně.. po hádce jsem slyšela řeči typu „neměla by jsi se za něco omluvit?“..Je tu ještě plno jiných gest, které dělal, pokud jsem se sekla a nešlo se mnou hnout. Věděl, co na mě plati a neplatí.. Mladší dítě odmítá a nechce si jej brát. Je to i šílený žárlivec a plno času jsem.si vyslechla kritiku, jaká jsem byla, když jsem byla sama (prý ku*va). Pomalu se mi otevírají oči a vím, že mladší nechce brát proto, abych někde necourala. Nevím, jestli si jen tuhle manipulaci namlouvám nebo ne. Ve zdravém vztahu má mít každý to své, své koníčky a měla by je mi i žena, ikdyz je na mateřské..u nás to fungovalo tak, že on měl vše a já jen seděla doma. V tuhle chvíli se začínám scházet s mými přáteli a už slyším obrovskou kritiku. Co dál? Vůbec nevím.
@Anonymní píše:
Ahoj.. Pročítám, co se dá, ale stále tápu a vlastně nevím, jestli s jedním takovým manipulátorem nežiju ba naopak, jestli já sama ten manipulátor nejsem. Jsem v tuhle chvíli v probíhajícím rozchodu. S přítelem jsem byla 6 let.. Na začátku vztahu byl milý, je to strašně společenský člověk a v kolektivu je velice oblíbený.. Jenže.. Když jsme spolu začínali, tak už tam bylo něco špatně..Od samého začátku to fungovalo tak, že on jezdil, kdy se mu zachtělo. Jezdil za přáteli, bavit se, pít a vždy dojel, až když chtěl on. Pokud já jsem se někam šla bavit bez něj, okamžitě se se mnou rozcházel. Vlastně to vždy fungovalo tak, že když jsem byla někde s přáteli, okamžitě mi ve zprávách psal, že končíme. Já nasedla do auta a jela okamžitě k němu domů. Měla jsem práci, která mě bavila..otěhotněla jsem v době, kdy se v práci měnily smlouvy a já na jeho naléhání a argumenty skončila do porodu na nemocenské u něj.. Po porodu syna mi nepomáhal.. Odstříhla jsem všechny přátele (protože ten a ta kamarádka byla taková a špatná a není pro mě dobrá), přestala jezdit navštěvovat sestru do vedlejšího města, protože když jsem matka tak tohle nesmím. Vlastně jsem většinu času byla jen doma s dítětem a starala se. On se chodil dál bavit a pokud jsem mu to vyčetla, okamžitě se obrnil tím, že chodí vlastně na pivo a jiné věci kvůli mě, protože se k němu nechovam hezky. Věčně jsem poslouchala, že jsem úplně blbá a ať se smontuju. Vlastně i to, že jiný chlap by se mnou nevydržel, ať se podívám na to, jak se chovám.. Pokud jsem se domluvila na kávu s kamarádkami, celou dobu vypisoval a stalo se i to, že zaparkoval před hospodu, kde jsem byla s přáteli a po SMS vyhrožoval, ať okamžitě jedu domů nebo tam na mě vletí. Přišla i doba, kdy se bez mého svolení začal snažit o druhé dítě. Já nechtěla, chtěla jsem jít do práce a věděla, že potřebují mezi lidi. Nakonec nevím proč, ale na druhé dítě jsem kývla, „protože to tak bylo správné, pořídit sourozence synovi.“. Začala jsem si všímat toho, jak krásně uměl dostat i svou mámu tam, kam on potřeboval. Pokud já po něm něco potřebovala ohledně dětí, tak ho okamžitě bolela záda, jednou i vytáhl to, že si asi zajde k psychologovi, protože je na dně.. po hádce jsem slyšela řeči typu „neměla by jsi se za něco omluvit?“..Je tu ještě plno jiných gest, které dělal, pokud jsem se sekla a nešlo se mnou hnout. Věděl, co na mě plati a neplatí.. Mladší dítě odmítá a nechce si jej brát. Je to i šílený žárlivec a plno času jsem.si vyslechla kritiku, jaká jsem byla, když jsem byla sama (prý ku*va). Pomalu se mi otevírají oči a vím, že mladší nechce brát proto, abych někde necourala. Nevím, jestli si jen tuhle manipulaci namlouvám nebo ne. Ve zdravém vztahu má mít každý to své, své koníčky a měla by je mi i žena, ikdyz je na mateřské..u nás to fungovalo tak, že on měl vše a já jen seděla doma. V tuhle chvíli se začínám scházet s mými přáteli a už slyším obrovskou kritiku. Co dál? Vůbec nevím.
Myslim, ze tušis spravne i kdyz si to jeste uplne nepriznas. On je nejisty sam sebou, tak potrebuje ovladat nebo mit navrch. Nekdy je to tezke poznat a clovek, ktery nema zkusenosti pripadne je sam nejisty, se necha lehce manipulovat.
Dnes jsem narazila na hodně zajímavý článek. Dlouho si myslím, že manžel není v pořádku a po přečtení jsem zjistila že všechny body jsou psané přímo o něm a naší domácnosti…máte to někdo podobně?
http://www.extra.cz/…apletla-i-vy