Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Utni to, hned. Tohle chování se chlap neskutečně těžko odnaučuje.
Kibicuje u vaření? Strč mu do ruky vařečku a běž s dětma na výlet. S mopem to samé. A přidej svoje vlastní kibicování v situacích, kdy je šéfem on - třeba za volanetm. (Nejezdi tak rychle. Přidej trochu, máme zpoždění. Bacha, červená. Nezapomeň na blinkr. Atd…).
Z vlastní zkušenosti vím, že vysvětlování je naprd. Protože chlap přece dobře ví, že je to on, kdo se chová normálně, to ty vyšiluješ kvůli blbostem. Dát mu ochutnat vlastní medicínu může třeba někomu připadat nedospělé, ale rozhodně to funguje.
Mám uplně to samé, taky bych potrebovala radu, všude pocházený fusky, taky poplivaný omyvadlo a chlupech ve vaně kdyz se oholí ani nemluvim. S dcerou taky nechodí ven, nevím jak k tomu dokopat…
Ja bych si to asi nenachala líbit. V prvé řade, nejsi služka a pokud je manželství rovnoprávné, měl by doma pomoct stejnou měrou. Má podle mě vnitřní depky z toho, jaký je a vybíjí si to na tobě. Mě pokud manžel o něčem poučuje a je to nevyžádané a ještě nevhodné, tak mu řeknu, at si to udelá sám, ale to jsou vyjímky. Nejsem mu podřízená a on není mě, abychom se museli poučovat. Dobrá rada, názor nebo chtěná pomoc je něco jiného. Asi by to chtělo rozhovor, zkus mu napsat dopis bez emocí, jak to vidíš, pokud se uráží. mě to doma moc pomáhá.
No uráží se hrozně moc. Kolikrát musim i přemýšlet co říct, abych ho nenasrala a mohla si s ním v relativním klidu promluvit. Jenže on pak začne zvyšovat hlas - tak já rezignuji a řeknu mu ať s jde ječet na někoho jinýho.
To že má nějaký stres v práci - na to jsem se ho ptala, jestli se něco neděle - odpovídá že ne, tak nevím.
Jenže já když bych mu řekla - hele taky ukliď já jdu ven s dětma - tak neuklidí, nechá to tak klidně týden - jemu to nevadí, tak proč by mělo mě - ale na druhou stranu u ostatních je hroznej pedant.
Konkrétní příklad - už od ledna chci aby dětem dodělal pokojíček - je to půl roku a děti mají teprv vestavěný skříně - a to se musí ještě škrábat, malovat apod. To nevim kdy ten pokojík budou mít hotoví ![]()
A takhle je to právě se vším
Sám nic neudělá, ale poučuje - někdy přemýšlím, jestli jsem se opravdu nevdávala moc brzo:-(
Omlouvám se za OT, ale nedalo mi to
viz co psala @Bersaba
Žena smaží volské oko, když v tom momentě do kuchyně vtrhne muž a začne křičet: „Pozor! Pozor! Víc oleje! Potřebuje to víc oleje! Pozor! Otočit! Otočit! Otočit! Rychle! Pozor! Pozor! Zbláznila ses? Ten olej! Proboha sůl, sůl! Nezapomeň na sůl!“ Žena už to nevydrží a úplně vynervovaná se ptá: „Co tak řveš? Myslíš si, že neumím udělat volské oko?“ Muž klidným hlasem odpoví: „To jen, abys měla představu, jaké to je, když mi kecáš do řízení!“
@kjhui děkuji za odlehčení diskuse ![]()
Ale když už jsme u toho oleje - včera jsem dětem dělala obalovanýho kapra
On: musíš tam dát víc oleje, aby se to propeklo
Já: Vždyť tam olej je
On: Neni, musí ho tam být víc, aby se to rovnoměrně dělalo ze všech stran
Já: už pomalu začla zuřit, ale řekla jsem si fajn - trošku oleje jsem tam přilila
On: přilil olej taky
Já: Vždyť jsem tam teď olej přilila
On: nepřilila
No zabila bych ho
@kjhui Ale to je právě ono. Názornej příklad v praxi je nad hodiny vysvětlování.
Tak mu přestaň prát, vařit, žehlit… když to děláš stejně špatně tak co???
bych ho hnala svinským krokem tohle dělat mě
jenom vydělávat peníze nestačí ![]()
@Anonymní píše:
@kjhui děkuji za odlehčení diskuse![]()
Ale když už jsme u toho oleje - včera jsem dětem dělala obalovanýho kapra
No zabila bych ho
On: musíš tam dát víc oleje, aby se to propeklo
Já: Vždyť tam olej je
On: Neni, musí ho tam být víc, aby se to rovnoměrně dělalo ze všech stran
Já: už pomalu začla zuřit, ale řekla jsem si fajn - trošku oleje jsem tam přilila
On: přilil olej taky
Já: Vždyť jsem tam teď olej přilila
On: nepřilila
V ten moment bych odešla z kuchyně, sedla si do křesla s knížkou a za pět minut se zeptala, kdy jako bude ta večeře na stole.
Braň se. Třeba ne tak, jak tě navádím já, ale dělej něco.
S tím pokojíčkem - zkus to obráceně. Ne ho do toho kopat a přemlouvat a vysvětlovat, že je to už opravdu zapotřebí. Zkus si před ním sednout k internetu a hledat hodinové manžely. Nebo si vypiš telefony a ceny na kus papíru a nech mu ho někde na očích. Když se zeptá, dej mu najevo, že si s tím nemusí dělat starosti, že si poradíš bez něj.
Příspěvek upraven 04.07.13 v 14:19
Pozitivně. Až bude radit, tak mu to strčit do ruky a s milým úsměvem ho požádat, ať to předvede a jít dělat něco jiného. Pak mu pěkně poděkovat za pomoc.
PS. Jestli takový nebyl a říká, že se „nic neděje“, tak kecá.
V posteli to máte jak?
@Anonymní píše:..no.. už jak by držel ten olej v ruce.. tak bych mu dala s úsměvem hubičku.. miláčku, ty si tak úžasnej.. bude nejlepší, když to tedy doděláš..
@kjhui děkuji za odlehčení diskuse![]()
Ale když už jsme u toho oleje - včera jsem dětem dělala obalovanýho kapra
No zabila bych ho
On: musíš tam dát víc oleje, aby se to propeklo
Já: Vždyť tam olej je
On: Neni, musí ho tam být víc, aby se to rovnoměrně dělalo ze všech stran
Já: už pomalu začla zuřit, ale řekla jsem si fajn - trošku oleje jsem tam přilila
On: přilil olej taky
Já: Vždyť jsem tam teď olej přilila
On: nepřilila
Tak to mi připomíná tuhle ten (vím že je to OT a ano, je to jeden z těch vtipů kterým se člověk časem už tak moc nesměje
)
Otec rodiny se vrací z práce a vidí, jak jeho děti sedí v pyžamech před domem a hrají si v blátě s prázdnými krabičkami od pizzy a číny, které jsou rozházené po celé zahradě. Vrátka na ulici jsou otevřená dokořán, zrovna tak dveře od auta, uvnitř leží pes… čerstvě vyválený v blátě a nikde ani stopa po druhém psu. Muž vešel do domu a uviděl ještě větší nepořádek. Lampa převrácená a běhoun skrčený u zdi. Uprostřed pokoje hlasitě hrála televize a jídelna byla zaházena hračkami a různými díly šatníku. V kuchyni to nevypadalo lépe. Ve dřezu stála hromada nádobí, rádio hrálo na plné kolo, zbytky snídaně rozházené po stole, navrchu na prostírkách leží kočka. Lednice otevřená, psí žrádlo na podlaze, rozbitá sklenička pod stolem a u zadních dveří uplácaná hromádka písku. Muž rychle vyběhl schody, stoupajíc na další hračky a šlapajíc po oblečení. Ale nehleděl na to, jen hledal svou manželku. Bál se, že je nemocná, nebo se jí něco vážného stalo. Viděl, jak dveřmi koupelny prosakuje voda. Nakoukl tam a uviděl mokré ručníky na podlaze, rozlité mýdlo v hromadě špinavého prádla a mezi vším další rozházené hračky. Kilometry toaletního papíru se vinuly mezi tím vším a zrcadlo a stěny byly pomalované zubní pastou. Rychle se otočil a spěchal do ložnice, kde našel svou manželku, ležící v posteli a čtoucí knihu. Podívala se na něj, usmála se a zeptala se ho, jak se měl celý den. Podíval se na ni nedůvěřivě a zeptal se: „Co se tu dnes stalo?" Usmála se znovu a odpověděla: „ Pamatuješ se, drahý, že každý den, když se vracíš z práce, ptáš se mně: „Co jsi, do prdele, dělala celý den? “ „Ano," odpověděl muž nejistě. "Tak dnes… jsem nedělala nic!
@vendulka72 Ale tak když neni takhle protivnej a poučnej tak je to s ním celkem fajn - teď jsme byli na dovolený a tam to bylo dobrý - na to že mi se každou dovolenou pohádáme, tak tady byl docela klid ![]()
V posteli celkem dobrý
Spíme spolu cca 2-3× do týdne, tak tady asi problém nebude, že by byl frustrovaný ![]()
Občas mám pocit, že je nasranej z práce a já jsem vlastně hned po ruce na kom se může vybít - jenže to užírá energii mě a pak nemám chuť s nim nic rozebírat apod.
Je pravda že jsem se dostala do stádia - rezignace - než abych se s nim hádala, tak mlčim a dělám si vše podle sebe - což je asi možná taky problém, že on je na to zvyklí.
Každopádně vím, že když mu řeknu - hele vem děti ven já chci žehlit - tak se nasere a začne vyčítat.
Možná že je opravdu spíš chyby ve mě - neumím si dupnout a pro klid rodiny…
Příspěvek upraven 04.07.13 v 14:24
@Bersaba píše:
V ten moment bych odešla z kuchyně, sedla si do křesla s knížkou a za pět minut se zeptala, kdy jako bude ta večeře na stole.
Braň se. Třeba ne tak, jak tě navádím já, ale dělej něco.
S tím pokojíčkem - zkus to obráceně. Ne ho do toho kopat a přemlouvat a vysvětlovat, že je to už opravdu zapotřebí. Zkus si před ním sednout k internetu a hledat hodinové manžely. Nebo si vypiš telefony a ceny na kus papíru a nech mu ho někde na očích. Když se zeptá, dej mu najevo, že si s tím nemusí dělat starosti, že si poradíš bez něj.Příspěvek upraven 04.07.13 v 14:19
Skvělý nápad, taky jsem to tak s mým „dokonalým a vševědoucím“ manželem udělala. Jakmile mi začal do něčeho kecat, tak jsem vše upustila z ruky a nechala to, ať to dokončí za mně. A neustoupila jsem z toho, párkrát jsem to tak udělala a pak se to trošku zmírnilo. Teď kecá stále, ale ne v takovém rozsahu a už to umím zvládnout v pohodě. Ale jak píše Bersaba, nech to na něm, když to umí líp, buď na něj milá a poděkuj mu, že odteď to bude dělat on, aby to bylo líp uděláno. A hlavně dodrž své slovo, ať si nemyslí, že si děláš jenom legraci.
Ahoj holky,
už kolikrát jsem si tu byla pro rada a jdu sem ráda k Vám znovu, nebo se vlastně asi chci možná vypovídat, protože nemám komu to říct. A ráda bych si vyslechla druhý nezaujatý názor.
Tak kde začít
Asi v první řadě - manžele jsme spolu 5 let. Máme 2 zdravé děti a jsem relativně spokojená. Manžela jsem si brala s vědomím, že má své chyby - ostatně jako každý chlap - poházené oblečení, poplivané umyvadlo atd. atd. Jsem velice tolerantní a trpělivý člověk, ALE poslední dobou mi s manželem docházejí nervy
Protože když to neudělám já - on nikdy. I občanku když ztratil udělal si ji až po 3 letech.
tu jsem mu zařídit logicky nemohla.
Přestěhovali jsme se do domečku - je tu dost práce, ten kdo ho má moc dobře ví - jenže od něj se žádné pomoci nedočkám - a to už tu bydlíme 1 rok. Podotýkám, že on je taky z baráku, tak ví jaký úsilí je k němu potřeba. Všechno tu doma obstarávám já - chod domácnosti, výchovu dětí, zařizování veškerých pochůzek, nákupy (vše pěšky, auto nemám) i těch velkých nákupů. S dětmi má hezký vztah - doma s nima blbne, ale nikdy je nevykoupe, nikdy s nima nebyl na procházce a ani na tu zahradu je nikdy nevezme. Je pravda, že na zahradě mi taky nepomáhá, tak ani nevím jestli ví, že ji máme
Poslední dobou cca 6 měsíců je to čím dál tím horší. Začal mě ve všem poučovat a to i před známými a kamarády. A to i v absolutních blbostech např. jak mám nakrájet zeleninu či jak lépe mám vytírat podlahu. Vždycky se mnou mluví jak s blbcem a když mu řeknu že si to udělám podle sebe, tak se urazí a vyčítá mi to.
Já vím že sem mladá, ale než jsme se poznali měla jsem dobře placenou práci a bydlela jsem sama - takže tudíž věděl že když chci tak umím něčeho dosáhnout a postarat se.
Ale on se ke mě chová jak k malýmu harantovi - to jsou neustálý debaty na tohle téma a on mě pořád neumí pochopit - nejvíc mě štve, že sice poučuje, ale sám to neudělá.
Mám pocit, že ze mě vysává energii - a tím jeho chování mi krásně dokáže zkazit náladu. Možná je to i únavou - tyhle debaty mě absolutně ničí a já už na tím našim manželstvím začínám přemýšlet. Ráda se nechám poučit, ale aby mi každý den někdo 100 x opakoval, že vše co tu dělám je vlastně špatně a mám to dělat tak, tak, tak…
Možná přemýšlím nad blbostí, asi byl měla být ráda za chlapa, který vydělává a je hodný - ale opravdu toto stačí? Nebo jsem moc náročná a beru si vše moc osobně?